Trine 3, ale poprvé 3D. Je lepší trojka v názvu nebo v číselném označení dimenzí?
Trine na třetí
Pro znalce, už trilogie, není počátek příběhu překvapující. Ve světě se děje zlo, které můžou zvrátit pouze hrdinové a tak je artefakt, krystal duší ve starém jazyce zvaném Trine, znovu povolá do práce. Potulný rytíř Pontius s mečem a štítem, který si nezadá s Donem Quijotem a vítá každé dobrodružství. Zlodějka Zoya, mistrně ovládající luk a šípy s lanem, díky kterým zvládá zdolat všelijaké propasti a hádanky, kterou hrdinská činnost nejednou připravila o parádní úlovek. No a kouzelník Amadeus, který chce mít hlavně klid a pohodu, ovládající tajemnou moc vykouzlit z ničeho bednu a přimět předměty levitovat. A mezi těmito hrdiny se po čas hraní budete přepínat nebo budete hrát bok po boku v coop režimu. Příběh není natolik výrazný, sám o sobě dlouhý a je zakončen cliffhangerem*, který asi nebude mít finále.
*Cliffhanger je dramatický závěr, při němž postava zůstává v nevyřešené situaci, takzvaně „konec v nejnapínavějším momentu“
Potřetí stejné hraní?
Grafika je stále pěkná, barevná, drží si kvalitu předchozích dílů. Stejně tak je to s hudbou. Fyzika hry splňuje nároky na hratelnost a prostorové hádanky. Zde bych změny nehledal.
Avšak vzhledem k ne zrovna šťastnému přechodu na plné 3D prostředí, které si vybralo daň jak finanční, tak i herní, je ovládání občas problémové a je třeba si na něj zvyknout. U zdatnějších hráčů to může být záležitost úvodních levelů, u nováčků to může být i problém trochu většího rozsahu. Zkrátka v některých případech je o něco obtížnější se někam trefit než tomu bylo v předchozích dílech. Jak s postavou samotnou, s posuvnými objekty, tak i při soubojích. Hádanky nejsou nijak obtížné a zakládají si na práci s prostředím. Souboje jsou na tom s obtížností stejně. Obtížnost bohužel zvyšuje pohyb v 3D prostředí, ale nejde tak o obtížnost samotnou, jak spíše o hozené klacky pod nohy. Dá se na to zvyknout a nerušeně hrát, ale ona inovace v tomto díle nadělala spíš více neplechy než užitku.
„Avšak vzhledem k ne zrovna šťastnému přechodu na plné 3D prostředí, které si vybralo daň jak finanční, tak i herní, je ovládání občas problémové a je třeba si na něj zvyknout.“
Novinkou čistě herní, je sběr krystalů, za které se při dosažení určitého počtu odemykají další úrovně. Když se nedaří sbírat v příběhových úrovních, tak tu jsou k dispozici takové menší, vedlejší úrovně určené pouze pro jednoho z hrdinů a pouze jedním životem. To znamená, že při fatální chybě čeká opakování celé úrovně. Osobně se mi tento krok se sběrem krystalů nezamlouvá. Uvedu příklad z vlastní zkušenosti… Měl jsem krásně rozjetý příběh a už jsem se viděl před koncem, ale kvůli 7 krystalům jsem se nemohl pohnout dál a nezbylo mi než projet starší úrovně nebo ty vedlejší „výzvy“, které jsem si nechával na konec. Nemluvě o tom, že jsou lidé, kteří chtějí jen hrát a projet nerušeně příběh, ne sbírat nějaké krystalky, které jsou jen umělé a laciné natahování, ne zrovna dlouhé herní doby (steam hlásí 5 hodin a to jsem se věnoval převážně příběhu s malou odbočkou ke cooperaci a výzvám). Kdyby za nasbírané krystaly byly nějaké odměny ve formě kreseb, soundtracku nebo ony vedlejší výzvy, to by byla jiná.
Jeden prvek se sběrem přibyl a jiný byl zase ze hry odstraněn. Sběr lahviček a vylepšování postav už ve hře nenajdete. Úrovně jsou stavěné tak, aby postavy zvládly úrovně stejně dobře se stejnými dovednostmi od začátku do konce. Trošku škoda, přijde mi to jako takové zjednodušení hry. Vše, co je potřeba k udolání nějakého úseku, je již v úrovni nebo si vystačíte s jednou bednou Made by Amadeus. A kupříkladu s Amadeem už nehrozí experimentování s více vyčarovanými kostkami či plošinami a následně řešení hádanky nebo jen čistě blbnutí.
Je libo 3D nebo raději méně D
Již zmíněný přechod do plného 3D nemusel být úplně na škodu, ale v tomto případě to byl krok vedle aneb dobrý úmysl, který hru stal pověst. Občas se zkrátka díky 3D prostředí a kameře, která nezabere zrovna vše, či i díky topornějšímu ovládání může stát, že postava zahučí někam mimo mapu. Až poté zjistíte, že tudy cesta vlastně nevede. Osobně bych raději volil 2.5D úrovně a mezi ně někde zvolil 3D úroveň, která má opravdu smysl a není tam jen proto, aby to bylo 3D. Zkrátka jen taková třešnička na dortu ve formě 3D prostorových hádanek. Souboje taky nejsou úplně ono. Zorientování kam je vlastně otočená postava a kde mácháte mečem jsou dvě různé věci. Ve zmatku, převážně v cooperaci, to chce plnou pozornost hráče a nebo máchat všude a neřešit… postava přeci snese pár ran. Ještěže je pozměněn systém oživování, kdy se duch zemřelé postavy objeví na herní ploše a stačí aby jej jiný hráč postavením se k němu oživil. Nemusíte tedy čekat nebo se vracet na další checkpoint. Vzhledem k problémům, které 3D prostředí přineslo do hry a odneslo z kasy vývojářům, to neberu jako zrovna šťastný tah. Kdyby to nezasáhlo celou hru, tak budiž, ale odnesli to jak vývojáři, hráči i hra. Přesto se na hru kouká pěkně a prostředí je různorodé od lesů, pláží, džungle, dokonce i interiérů se člověk nabaží. Jen ta hratelnost to odnesla.
Tři hrdinové nejsou jeden
Když jsem na začátku článku uvedl cooperaci, tak se k ní taky vyjádřím. Cooperační režim lze hrát klasicky online nebo i na jednom PC, takzvaný hotseat (jeden hráč k+m a druhý gamepad), který osobně vítám. Lze zde nastavit, jestli budou postavy přepínatelné pro každého z hráčů, tak jak je tomu ve hře pro jednoho, nebo si každý zvolí svůj charakter a za něj bude hrát. Hra zůstává stále stejná jako ve hře pro jednoho, pouze s tím, že u režimu „jeden hráč=jeden hrdina“ je třeba opravdu spolupracovat. Naštěstí v cooperaci jsou „výzvy“ o něco snadnější s důvodu oživení od spoluhráče. V režimu jednoho hráče je smrt definitivní restart úrovně, jak jsem zmínil dříve. Tímto se dá celkem snadno dosáhnout požadovaného počtu krystalů a rychle zase naskočit na příběhovou část hry. Bez pomoci parťáka by sice měla hra delší herní dobu, ale taky by byla méně zábavná.
Recenze
Recenze Trine 3: The Artifacts of Power
Ačkoli přechod do plného 3D, není zrovna pozitivní inovace a způsob odemykání příběhu je přímo nešťastný, tak je to pořád to stejné Trine jaké známe. Grafika stále vypadá k světu, hra se hraje dobře a je to příjemná oddechovka. Navíc každá zábavná hra, co má možnost připojit dalšího hráče na jednom počítači, je u mě vítaná. Bohužel inovace, které by měly hru posunout do vyšších rovin, hře spíše uškodily a zakončení příběhu je... vlastně není.
Líbí se nám
- Barevná grafika
- Hudební doprovod
- Zábavná, jednoduchá hratelnost
- Level design a hádanky v prostředí
- Hotseat coop (i online)
Vadí nám
- Inovativní 3D prostředí (obtížnější orientace s postavou na herní ploše)
- Nutnost sbírání krystalů k odemčení postupu v příběhu a dalších výzev
- Čistá délka hry
- Utnutí hry v nejlepším