Dnešní článek úzce navazuje na ten předchozí. Skoro by se dalo říct, že to připomíná epizodní vydávání her. Tohle je takové epizodní psaní o mých začátcích soužití s konzolí.
No nebudu vám nic nalhávat, byly to těžké časy. Cestou z Reichu se nic vážného nestalo, všichni přežili, dokonce i ta obrovská krabice s milou/nenáviděnou PS3jkou a tak doma začalo vybalování špinavého prádla, zbytků jídla a taky té velké, černé, lesklé věci. Pořadí bylo přesně takové, jak jsem napsal. Konzolka přišla na řadu až pozdě večer a hned taky začaly mírné problémy. Můj bezchybný plán, že nebudu muset kupovat nové audio, že prostě vyhodím DVD přehrávač a připojím tam tu divnou věc, se ukázal jako zcela chybný. Z veselého optimisty se začal stávat mírný pesimista. Dráty z původních beden totiž neměly konektory a napojovaly se natvrdo do pacek přehrávače. Dobře, jedna možnost je naletovat konektory na káblíky, ale bohužel body do skillů šikovnost jsem v mládí jaksi pozapomněl investovat a pak hlavně, ty repráky nebyly z nejlepších. Takže možnost číslo 2 -> upgrade. Koupíme nové a samozřejmě lepší.
Internet je mocná věc,což asi víte sami, a tak ježek vybíral. Hlas shůry (čti manželka) radil, že se musí hodit do celkového ladění obýváku. Tak jsem zase vybíral, vybíral a vybíral a přebral. Audio od Geniusu dorazilo docela brzo a co by jste řekli? Byl tam! Další problém. Ježek néjní elektroznalec a zakoupil audio se špatnými vstupy, respektive ten jediný důležitý a to HDMI chyběl. Drokk! Zkouška zapojení přes televizi sice proběhla, ale požitek z toho nebyl.
Tady nastupují na scénu opět známí, kteří umí pomoci. Takže se doma do pár dnů objevil reciever STR-DG500, stylově taky od Sony. Uf! A to já byl na tuhle značku tolik let vyloženě vysazený a nic mi od nich nesmělo doma překročit práh! No, co nadělám, zesák vypadal fakt k zulíbání.
Tak zapojujeme. Drokk! HDMI kabel je krátký! Měníme bedny. Drokk! Kabely k zadním reprákům jsou krátké! Drokk! Optický kabel do subwooferu je krátký! No kolikrát jsem v té době navštívil nějaký obchod s audio/video příslušenstvím si ani nedovedete představit. Ale naučil jsem se aspoň lépe plánovat do budoucna.
Mezitím se mi, ani nevím jak, rozrostla sbírka PS3 her z původního GoW 3 na cca 9 kousků, včetně Resistance a Killzone 2, na které jsem se prostě těšil jako malé dítě. Přece jen mé FPS srdce bije nejvíce. Jako má tur domácí složený žaludek z bachoru, čepce, knihy a slezu, tak já mám své srdce oddané rodině, FPSkám, závodním arkádám a RPGéčkům. Rodinu na konzoli tahat nebudu, takže jsem nabil gamepad, hodil tam disk s Resistance a vrhnl se do záchrany lidské rasy.
Á… instalace. Ha, ha, ha, na konzolích se prý strčím disk do mechaniky a jedu. Intro, supr! Blik! Co to bylo? To byl návod na ovládání? Já to nestihl! Drokk! No nic, naučím se to při hraní.
No nenaučil, přátelé, nenaučil. Hýbat se dopředu problém nebyl, střílet a zaměřovat nepřátele taky ne, přebíjet a měnit zbraně, pohoda. Ale dohromady? To jsem prostě nezvládl. Používat levý triger na pohyb mi prostě nešlo. Tolik nelichotivých slov padalo na hlavu gamepadů, vývojářů a mé vlastní zručnosti, že by se i lehké děvy ze zemí třetího světa styděly. Kdyby mi rozumněly.
Přitom by prostě šlo přehodit pohybování mého herního avatara na směrový kříž a měl bych vyhráno. Ale ladění nebo přizpůsobení si ovládání prostě není jako u kompů. Nějaké user friendly neexistovalo a lidem zbývala jen ta jediná možnost s názvem „zvykni si“.
FPSky z konzole tak šly pomalu ale jistě do kouta a já objevil jiný styl, mlátičky alá GoW, Danteho Inferno a jim podobné. Tenhle žánr jsem si po pár chvílích obrovsky zamiloval a začal se mu docela věnovat.
Bohužel svět taky není zrovna user friendly a tak se hraní na PS3jce dost často komplikovalo sledováním „inteligentních“ seriálů, nebo tím, že malá prostě nechtěla jít spát. Nebo tím, že si vaše milovaná žena zrovna chtěla pokecat a nedokázala pochopit, že sledovat vaše hraní na konzoli je přece větší zábava, než koukat na doktory v Růžovce.
Znáte to asi sami. Hráč to v rodině prostě nemá lehké, že?
