Kombinace „Ještě jedne boss.“, „Ještě jeden okruh.“, Ještě deset minut.“ nebo „Ještě se kouknu do příští lokace.“ a malé dítě, není zrovna tou nejšťastnější.
Jednu dobu, asi tak rok po narození, začala naše malá používat celou sadu oblíbených slov jako „ne“, „nedám“, „nepůjčím“, „nechci“, prostě všechno, co začíná předponou NE. Ve stejném čase začalo v naší milé republice VELMI pěkné počasí, vyvolávající ve mně každoroční letní myšlenky na sebevraždu. Abych to vysvětlil, nemám rád teploty vyšší než 20° a tak jsou pro mne vysněné destinace pro dovolenou vysoko nad 45° rovnoběžkou severní šířky. Prostě lokality, kde jsou mínusové teploty v srpnu naprosto normální.
I před těmi 5 roky jsme byli na dovolené a s návratem domů přišel i návrat herních večerů. Ten kousek vysněného klidu po tom, co vám dítě usne. Bohužel právě v době vysokých teplot, nejsou noční aktivity, včetně spaní, zrovna odpočinkové. A co si budeme říkat, moje dcerka je po mě a tak tohle období taky opravdu nezvládá. Usíná špatně, spí taky nevalně a hlavně vstává brzo. Pro mnohé je brzo třeba v 8 ráno, ale pro tu naši čiperku je to kolikrát už v 6, někdy i o půl 6.
Spaní tak dostává trochu jiný rozměr. Už to není jenom o tom, že prostě jdete spát, když potřebujete, ale jde hlavně o kalkulování, KDY do postele jít tak, abychom ráno byli aspoň minimálně odpočati. Stávají se pak případy, ve kterých sice jdete spát relativně brzo, ale ten váš prcek se rozhodne vstát dřív než v klasických 6 hodin, ale prostě už o půl 6. Půlhodina sem, půlhodina tam, řeknete si, ale spát místo 6 hodin jen 5,5 rozdíl je. Hlavně pak třeba 4 noci po sobě.
Takže ono takové to staré známé rčení (zná to fakt každý hráč) typu: „Dám ještě jeden závod a jdu spát.“ „Sejmu ještě tohodle bosse a jdu spát.“, „Splním ještě jeden malý úkol a jdu spát.“, „Ještě deset minut a jdu spát.“, se může šeredně vymstít. Jako všichni pa překvapivě nesedíte u kompu/konzole 10 minut, ale hodinu (v tom lepším případě), nesejmete jen jednoho bosse, ale projdete i půlku další lokace. A ráno chybějící spánek prostě nedoženete. Vstáváte pak za „Tatínku, doblé láno.“ + tahání za bradku sice s milým úsměvem, ale velmi intenzivně a bohužel si uvědomíte, že naděje na další spánek mizí v nenávratnu jako šance na dobrý film od Scotta s vetřelší tématikou. Nálad, že by ji to třeba přestalo bavit, se rovná šanci že zítra na obloze objevíte divadelním kukátkem v pravé poledne černou díru, necházející se 40 milionů světelných kilometrů dlako.
A protože ne vše se děje jen podle rčení „vždycky jako vždycky“ a protože má dcera je taky dcera své matky, mé milované ženy, tak taky miluje extrémy. Já osobně patřím spíše ke tvorům nočním, sovám, netopýrům, upírům atp., takže mi ponocování nevadí a dlouhé spánky taky nevyhledávám, ale o to víc vás pak dostane nějaký netradiční večer. Před těmi skoro 6 lety se jeden taky vyvíjel takřka dokonale. Malá usnula o půl osmé, manželka byla taky unavená a šla si lehnout dřív a mne čekaly nanejvýš nuly a jedničky na kompu nebo konzoli.
Takže jsem se rozpařil, nebudu říkat co, snad to poznáte z okolních obrázků, a přesně podle výše zmíněného hesla, jsem procházel další lokace, kydlil další nepřátele a koutkem oka pořád sledoval hodinky. S příchodem jedenácté hodiny přibývalo obav, ale příběh se vyvíjel dobře, lokace příjemně měnily a čas se opět stal pouze relativním pojmem. Ještě půlhodinu, malá vstává o půl 7 a sedm hodin spánku mi vždycky stačilo.
Hrál jsem nakonec asi do jedné hodiny, protože těch 5,5 hodiny je na spaní tak akorát. Navíc, malá často usínala i po obědě a tak jsem si dával půlhoďku nebo hoďku s ní. Ale prcek tehdy vstala ve třičtvrtě na pět. VE TŘIČTVRTĚ NA PĚT!!! Chápete to? Jako by to cítila. Abych neusnul ve stoje, jeli jsme hned ráno na bazén, což mělo bohužel za následek utahaní nejen milované dcerky, ale i rodičů a malá usnula dopoledne po 10 hodině a v době, kdy jsem si chtěl jít po obědě klasickylehnout, koukaly na mě z pokoje její hnědé kukadla a slyšel jsem to její milé: „Tatínku, doblé láno.“
Tento článek má sloužit jako připomínka hlouposti všem nastávajícím rodičům, kteří mají pocit, že své koníčky můžou vesele provozovat i s malým dítětem/miminem 😉