Všichni to určitě znáte. Hrajete nějakou dobrou hru a pak to přijde. Ten okamžik, kdy se stane něco památného a vryje se vám to do paměti tak moc, že na to budete vzpomínat i dlouho po dohrání onoho titulu. Rozhodl jsem se tedy vybrat ty nejzajímavější momenty. Mějte prosím na paměti, že to není žádný žebříček a že jsem nepokryl hromadu jiných zajímavých okamžiků. Je také celkem jasné, že zde bude hromada spoilerů, takže doporučuji se tomuhle článku vyhnout, abyste se neochudili o zajímavé zvraty nebo dění ve hře. U každé série jsem vybral pouze jeden díl, aby tu třeba z Half Life 2 nebyla hromada zajímavých okamžiků na úkor jiných her. Taktéž bych ještě chtěl sdělit jednu věc – nebudou tu zmíněny konce her, to si nechám na jiný článek.
1. Half-Life 2 – změna v horor
A čím jiným začít, než starým dobrým Half-Lifem 2. Tato hra má i po letech stále co říct. Jeden z jejích největších kladů je to, že každá kapitola byla jiná. Tu jste jeli v bugině, tady jste zase museli utíkat městem, onehdy jste ovládali antliony a tak dále. Největší šok byla ale určitě kapitola týkající se Ravenholmu. Ze zjevného důvodu tam nikdo nechodí, vy ale nemáte jinou možnost, takže se tam ocitnete a to zrovna v noci. Jak příhodné.
Všude je tma, vše je zničeno a tichou noc narušuje sténání zombíků. A pak se objeví ON – otec Grigori. Svým humorem a hláškami si vás dostane, navíc to on vám podá záchranou… brokovnici… ehm. Na konci kapitoly je pak památná cesta hřbitovem, kdy se bráníte obrovské přesile a vy se stihnete zachránit, zatímco otec Grigori zapálí vše kolem sebe. Vy tak stojíte v bezpečí u plotu, zatímco slyšíte jen střelbu z jeho brokovnice a jeho bláznivý smích…
2. Portal – trochu hudby na závěr
Ano, vím, psal jsem, že tu nebudou závěry hry, tohle jsou ale technicky vzato až titulky. První Portal bylo zajímavé a hodně originální dílo, které otevřelo dveře dokořán všem podobným hrám. Umělá inteligence GlaDOS se vás na konci snažila zabít, jen abyste vy v napínavém finále dostali ji. No a pak to přijde. Okamžik, který nikdo nečekal.
Patřím mezi lidi, kteří hru hned po dokončení vypínají. Titulky mě moc nezajímají, tedy pokud nejsou nějak zajímavě zpracované. A zde skutečně byly. Jakmile se objevily na obrazovce, GlaDOS začala zpívat a vy jste jen nevěřícně zírali. Byla to naprosto boží tečka za touhle parádní hrou. U druhého dílu se poté tvůrci z Valve pokusili o něco podobného, ale dle mého názoru to nepřebije písničku z originální hry.
3. Alan Wake – metalové vystoupení
Hra Alan Wake má v mém srdci speciální místo. Některým lidem nesedla, jiní ji považují za klenot. Já se řadím do druhé skupiny a zařadila se tam právě díky tomuhle okamžiku.
Zhruba v půlce hry se dostanete na pódium. Lidé posedlí temnotou se k vám valí po desítkách a vy nemáte jinou šanci, než bojovat. V tom váš přítel spustí hudbu, která se valí z obrovských reproduktorů a neuvěřitelně oživuje a zpříjemňuje ono zabíjení nepřátel. Možná, že z videa to nebude působit nějak záživně a zábavně, ale věřte, že když tohle zažijete na vlastní kůži, bude to jeden z těch okamžiků, na který se nezapomíná.
4. Dragon Age Origins (také Prameny) – služba pro Morrigan
První Dragon Age mělo hromadu památných okamžiků. Mě osobně ale nejvíce utkvěl v paměti úkol, který mi zadala Morrigan…
Měl jsem ji rád a nebál jsem se pro tuhle krásnou a nebezpečnou čarodějku obětovat i svůj život. Což se i málem stalo, protože mi dala velmi zajímavý úkol – zabít její matku. Na první pohled to vypadalo v pohodě. Takovou starou babiznu nebudu mít problém zlikvidovat, že ano. Uchlácholený touhle myšlenkou jsem si to nakráčel k její chajdě a tam se s ní setkal. Dala mi možnost, že bych ji ušetřil, ale já na tohle prostě nemohl přikývnout. Morrigan chce, aby zemřela, tak prostě zemře. Jenže ouha…
Její matka se naštvala a proměnila se v draka! Já jen tupě zíral na obrazovku a říkal si, že to bude problém. A taky že byl. Boj se odehrával na malém prostoru, navíc drak byl velmi silný a co víc – měl jsem družinu založenou právě dost na Morrigan, kterou jsem sem nemohl vzít. Po nespočtu restartů a pokusů jsem to chtěl už vzdát, ale nakonec jsem ji nějak udolal. A pocit to byl naprosto úžasný.
5. Mass Effect 2 – není návratu
Druhý díl hvězdné série Mass Effect hodnotím jako ten nejlepší. Ona noirová a temná atmosféra mi sedla a já si užíval každičký kousek téhle hry. Po nespočtu hodin, kdy jsem těžil a vylepšoval svou loď, plnil úkoly pro posádku a snažil se mít VŠE, jsem se odhodlal dokončit to, kvůli čemu mě oživili.
Vydal jsem se tedy k relé, které mě pošle k Reaperům. Žádná jiná vesmírná loď se odtamtud nevrátila. Byla to sebevražedná mise, ale všichni jsme to věděli. To, co se dělo po použití relé byly naprosté herní orgie. Hromada cutscén, naprosto výborně prostříhaných, pár hratelných pasáží, drama, že jsem si i já málem okusoval prsty a děkoval jsem si, že jsem loď vylepšil na maximum.
Navíc onen svět Reaperů byl úžasný i po vizuální stránce, takže jsem s otevřenými ústy sledoval tu nádheru. Takhle nějak měl vypadat i konec trojky, což se bohužel nepovedlo, ale aspoň tu je tohle.
6. L.A. Noire – kdo nám tu vraždí
Tahle pocta mému oblíbenému noir žánru byla úžasná a i když jsem k ní měl pár výtek, do dnešního dne se neobjevilo nic, co by se jejím kvalitám aspoň přiblížilo. Asi nejvíce mě bavilo, když jste byli přiřazeni k vraždám. Sem tam jste něco zaslechli o Black Dahlii, kdo ale mohl tušit, že to právě po onom vrahovi půjdete v úplně poslední misi na tomhle oddělení?
Bylo to neskutečné, taková honba za duchem, kdy jste jezdili z místa na místo, hledali stopy a vše to vyvrcholilo v noci na hřbitově. Bohužel místo katarze jste se dočkali jen zklamání, ale to sem nepatří. Tenhle případ patřil mezi mé nejoblíbenější a dodnes na něj vzpomínám.
7. Bioshock Infinite – utíkáme
Třetí díl v sérii Bioshock patří mezi mé nejoblíbenější. Už začátek vás krásně vtáhne do děje, kdy procházíte městem, které krásně funguje. S vaším příchodem se ale vše změní a všude vypukne chaos.
Zde se mi vryl do paměti okamžik, kdy osvobodíte Liz a prcháte s ní před Songbirdem. Mnozí namítnou, že zde byla hromada jiných památných momentů a máte pravdu. Mě se ale vryl do paměti právě tenhle. Vyběhnete nahoru na její vězení a v tom se vše začne hroutit. Vy padáte, chytáte Liz, pomocí háku se přichytnete na koleje a začne hrát naprosto úžasná hudba. K tomu vidíte, jak se vězení, kde byla Liz, rozpadá a k tomu všemu vám asistuje Songbird,který se vás snaží zabít.
Byl to opravdu neuvěřitelný adrenalinový zážitek a já s vykulenýma očima zíral na obrazovku a snad jsem ani nedýchal, jak jsem byl napjatý. První setkání s onou příšerou (nebo ochráncem…) bylo zkrátka úžasné a děsivé zároveň.
8. SOMA – zmáčknout tlačítko?
Hra SOMA se některým lidem nelíbila. Čekali spíše tunu lekaček, než poctivý a hodně kvalitní psychologický horor založený na temné a depresivní atmosféře. Pokud jste se ale dokázali vžít do hlavní postavy, hra vás odměnila naprosto parádním zážitkem, o kterém jste přemýšleli i dlouho po dohrání.
Asi nejsmutnější a nejděsivější okamžik byl, když jste byli poprvé přeneseni do jiného těla. Vy i hlavní hrdina jste čekali, že bude přeneseno celé vaše vědomí a ne, že bude zkopírováno. To vedlo k tomu, že jste v jeden okamžik zírali na své starší já. A pak přišla ona zásadní volba. Necháte jej žít nebo ho zabijete?
Pro některé bylo tohle jednoduché rozhodnutí, pro jiné ale extrémně těžké. Navíc vidět svou kopii bylo opravdu depresivní. Já se nakonec rozhodl jej zabít, protože by tam byl stejně uvězněn a neměl šanci se dostat dál. I tak jsem to ale dělal nerad a ani nechci myslet na to, kdybych tohle musel podstoupit i v reálném životě.
9. Singularity – vše do sebe zapadá
Vsadím se, že tuhle hru tu nikdo nečekal. I když to byl mix různých her, krásně fungoval a nabídl nevšední zážitek. Uznávám, že hlavní deviza hry – ono speciální zařízení – mohlo být lépe využito. Ale i tak má tohle dílo své památné okamžiky.
Hned na začátku hry se dostanete do singularity, která vás vrátí o několik desítek let do minulosti. Všude kolem vás je oheň a vy tak tak zachráníte jednoho muže. Nebýt konce hry, na tuhle událost bych si ani nevzpomněl. Jenže…
Jenže na konci hry vyjde najevo, že vy jste tehdy zachránili hlavního záporáka hry! Byl to opravdu šok a obrovské překvapení. Pak jste se dostali opět do minulosti a viděli sami sebe, jak jej zachraňujete. Měli jste na výběr – zabít jeho nebo dokonce zastřelit i sám sebe. Rozhodnutí už poté bylo na každém z vás.
10. Batman Arkham Asylum – poškození počítače
První Batman ze série Arkham byl jako zjevení. Nikdo nevěřil, že se tahle hra opravdu povede a tvůrci z Rocksteady nám všem dokázali, jak moc jsme se mýlili. Dle některých se stále jedná o nejlepší díl a co se týče atmosféry, souhlasím s nimi.
Jedním z hlavních záporáků zde byl Scarecrow (česky Strašák). Byly tu s ním výborné minihry, ale opravdový šok přišel až ke konci hry. A když píšu šok, myslím tím skutečně šok. To si takhle hrajete, jdete chodbou a najednou se vám hra sekne. Jako by už tohle nestačilo, objeví se vám barevné pruhy přes obrazovku a vy se leknete, že vám odešla grafika nebo se vám prostě pokazilo něco v počítači…
Pokud nezačnete hned panikařit a chvíli počkáte, zjistíte, že se jedná o hodně originální proboření čtvrté stěny a PC je v pořádku.
Závěr
Pokud se vám tento článek líbil nebo nelíbil, můžete ho ohodnotit, případně se podělit i o komentář a sdělit vaše oblíbené okamžiky z her. Já jen dodám, že mám už hotové další dvě části, které sem přidám velmi brzy.
Děkuji všem za přečtení.
