Je tu druhá část popisující mé nezapomenutelné okamžiky ve hrách a opět čekejte hromadu spoilerů. Chtěl jsem ke každému bodu najít video zobrazující onu událost, ale občas na mě youtube vyplivlo jen hromadu neužitečných a nekvalitních videí (třeba Lets Playe, kde křičí nějaký malý kluk).
11. Postal 2 – není tohle apokalypsa?
Postal 2 byla úžasná hra. Pokud tedy máte smysl pro humor a jste tak trochu úchyl. Což obojí splňuji. A jak udělat hru, která je absurdní, ještě absurdnější? V poslední den v základní hře, tedy pátek, jste se o tom sami přesvědčili. Začala apokalypsa a z nebe nepadaly trakaře, ale… kočky? WTF.
Věřte mi, že to byl nelehký úkol. Kočky padají z nebes a vy se musíte proplétat mezi nimi, zatímco se snažíte přežít, protože celé město se zbláznilo a i sebemírumilovnější občan má pušku a střílí kolem sebe jako šílenec.
Bohužel jsem nenašel video přesně zachycující onu událost, takže tu máte jen tohle…
12. Brothers – A tale of two sons – nehrajte, pokud trpíte arachnofobií
Hra Brothers byla kouzelná. Beze slov dokázala sdělit příběh plný emocí. Ke konci hry jste museli utíkat před neviditelným monstrem, což byl hodně zajímavý zážitek. Jenže mě v paměti utkvělo to, co se dělo krátce poté…
Pár minut před onou částí jste zachránili mladou dívku, která měla být zabita. Ta se vám chtěla odvděčit tím, že vám pomůže se dostat ke stromu, kde získáte lék pro vašeho otce. Brnkačka. Někomu bylo jasné, že tu něco nesedí, když jste viděli, jak se pohybuje. Byla až příliš obratná. Poskakovala tam a zpátky a já si párkrát řekl, že to je super. No a poté vás zavedla do takové díry, což byla past a tam se ukázala ve své pravé podobě.
Jelikož nemám rád pavouky, byl jsem skutečně zhnusen. Z vaší velké pomocnice se stal nechutný pavouk a vy jste se s ní museli utkat. A i když jste ji nakonec porazili, stejně jste prohráli, protože… Však víte, co se stalo.
13. The Wolf Among Us – pravá podoba
TWAU byla zajímavá hra. A komiksy jsou neméně zajímavé. Nejlepší okamžik přišel v poslední epizodě, kdy se hlavní hrdina konečně proměnil zcela na svou skutečnou podobu – obrovského vlka.
V komiksech Fables je právě Bigby považován za jedno z nejmocnějších stvoření a všichni z něj mají respekt, protože v téhle proměně ve vlka dokáže zabít téměř kohokoliv. A i když samotné TWAU má několik chyb, tenhle souboj je opravdu úžasný a byl jsem z něj nadšený. Bigby jako vlk byl parádní a doufám, že pokud bude někdy druhá série, dočkáme se podobně kvalitního souboje.
14. Wolfenstein: The Old Blood – lekce angličtiny
Původně jsem sem chtěl dát onu památnou scénu z předchozího dílu, kdy BJ velmi originálně vyslýchá jednoho nacistu pomocí motorovky. Ale myslím, že tenhle okamžik z TOB je o chlup lepší.
Jste v utajení a musíte projít kolem stráže. To by nebyl problém, kdybyste uměli aspoň trochu německy. Váš parťák projde v pohodě a u vás to také vypadá nadějně, když tu na scénu přijde jeden z hlavních záporáků. Vezme váš pas a prohlíží si ho. A pak se vás zeptá na otázku, zda jste z Frankfurtu a BJ neví, co říct, takže řekne… „Hot dog.“
Na papíře to nevypadá kdovíjak zajímavě, ale ve hře vám ztuhne krev v žilách, protože si vás onen záporák prohlíží a nastane pár sekund ticha. Čekáte, že vypukne peklo, ale on se tomu jen zasměje. Tak to bylo těsné.
15. Serious Sam: Second Encounter – pozor na blesky
O chlup se sem nedostal poslední boss z jedničky. To víte, ne každý den vidíte někoho, kdo je velký jak stodola nebo dvě, a šine si to vaším směrem, aby vás zadupl do země (což se tam opravdu mohlo stát). Jenže tohle je prostě nezapomenutelné.
Poslední level Second Encounter vás vhodil do katedrály. Spustila se naprosto boží hudba a na vás se valily vlny nepřátel. Po několika minutách tvrdého boje (ehm) jste se dostali na volné prostranství a přišli k bráně, za níž na vás čekal poslední boss. Ale ejhle, brána nešla otevřít. Co teď?
Teď začal masakr. Nebe zakryly černé mraky, sem tam z něj uhodil blesk do země a ze všech stran na vás nabíhali nepřátelé usilující o váš život. Byl to opravdu unikátní zážitek a bezesporu jeden z nejlepších konců bezhlavé střílečky.
16. Doom – dva za cenu jednoho
Ha! Vsadím se, že už nikdo tu nečekal hru z devadesátých let. Doom byla moje první hra, kterou jsem kdy hrál, a z toho důvodu k ní mám speciální pouto. Myslím, že jedině grafická stránka hry výrazně utrpěla, ale s*át na ni! Tohle je pořádná řežba, která nepotřebuje vyhlazování a extrémně velké rozlišení a 3D modely a kdo ví co ještě.
Jelikož jsem hru hrál dávno pradávno, je tenhle moment o to důležitější. Protože pokud jsem si ho zapamatoval i po tolika letech, je to důkaz, že patří na tenhle seznam. Vše se stane na konci první kampaně…
V úplně posledním levelu jdete chodbou, ve které je pouze pár nepřátel a hromada nábojů a zbraní. Pomalu začínáte tušit, že tu něco nehraje a stane se něco velkého. Vyjdete po schodech na povrch a tam se objeví ne jeden, ale rovnou dva Baroni! Tyhle opravdu silné potvory vám dají celkem zabrat a když jsem je poprvé zabil (to jsem ještě hrával s otcem), byl to parádní zážitek. Dnes bych to dal asi s prstem v nose, ale tehdy když jsem byl nezkušený to bylo hodně obtížné.
17. The Vanishing of Ethan Carter – inspirace Lovecraftem
Zmizení Ethana Cartera byla zajímavá hra s ještě zajímavějším koncem. Co mě ale překvapilo nejvíce byl odkaz na Lovecrafta a jeho mýtus Cthulhu. Prastaré bytosti žijící pod vodou a čekající na své probuzení tu byly znázorněny jen na pár sekund, ale i to stačilo, aby mě to zaskočilo.
V bludišti aktivujete portál podobný hvězdné bráně a z něj začne téct voda. Hromada vody. Brzy jste zaplaveni a ocitáte se na neznámém místě. A k vám se natahují chapadla oné bestie, na kterou moc nevidíte, ale tušíte, že je opravdu nebezpečná. Tenhle okamžik byl přebit až samotným koncem hry. Ale jak jsem psal minule – konce her rozeberu v jiném článku.
Ona událost začíná od 15:35.
18. Plants vs Zombies – pojďme si zazpívat
PvZ byla úžasná hra. Dohrál jsem ji snad pětkrát a nedám na ni dopustit. Vše podtrhl zajímavý souboj s bossem a především pak následná scéna se zpěvem. Vím, vypadá to, že mám slabost na tyhle hudební segmenty ve hrách 😀
Čekali jste, že tu budou mít rostlinky i zombíci společné vystoupení, na kterém vám zazpívají? Já určitě ne. Bylo to veselé, vtipné, uspokojující a náramně jsem si to užil. A ihned poté jsem se znovu pustil do hraní…
19. Life is Strange – nemít schopnosti
Life is Strange nabízí hromadu zajímavých okamžiků, ale nejvíce mě zasáhl ten, kdy paradoxně nemáte své schopnosti vracení času. Kate stojí na střeše a chce se zabít, vy ale projdete kolem lidí a dostanete se až k ní. Otázkou je, zda ji dokážete přemluvit, aby neskákala.
Nejhorší opravdu bylo, že v tenhle moment jste se už tak nějak spoléhali na to, že v případě nezdaru vše zvrátíte svými schopnosti. Jenže zde jste je nemohli použít a hra si tak zjistila, zda jste ji procházeli důkladně. Pokud ano, věděli jste, jaké odpovědi použít a zachránili jste Kate. Pokud jste hru prolétli a ignorovali dialogy a spoustu dalších věcí, Kate skočila a zemřela.
20. Max Payne – jdi za hlasem
Už úvod prvního dílu trilogie Max Payne byl temný a depresivní. Jenže je tu část, která to přebíjí…
V jedné části hry máte noční můru a musíte projít temným levelem. Nevíte, kde je východ, takže se musíte orientovat dle hlasu vašeho plačícího dítěte, které vám zabili. Hru Max Payne jsem si opravdu užil, ale tohle bylo i na mě příliš depresivní a jen nerad na to vzpomínám. I přesto mi to ale utkvělo nejvíce v hlavě, právě díky té atmosféře celého levelu.
Závěr
Tak a to bylo dalších deset zážitků z her. Doufám, že se vám tahle část líbila stejně jako ta první a opět vám všem děkuji za přečtení, ohodnocení či případný komentář.
