Jsou série, u kterých na další díl čekáte jen rok a dokonce se najdou i takové, u kterých čekáte jen pár měsíců (ano, koukám na tebe, Five Nights at Freddy’s). Deus Ex se mezi ně zatím naštěstí neřadí a na další hru nechali vývojáři fanoušky čekat dlouhých 5 let. Je to dostatečně vidět na Mankind Divided, které je zasazeno do cyberpunkové Prahy roku 2029?
Recenze PC verze
Dva roky poté…
Zlatá éra augmentací skončila, místo ní nastupuje genocida augmentovaných. Zatímco jedni bojují za práva augmentovaných tím, že se snaží dokázat, že nepředstavují žádnou hrozbu pro lidstvo a za Incident z roku 2027 nemůžou, druzí dělají vše pro to, aby se jich naturálové i nadále báli. Neštítí se ani teroristických útoků, což je ostatně jasné už na začátku hry, kdy se Adam Jensen se svým týmem vypraví do Dubaje, aby zabránil nelegálnímu obchodu se zbraněmi. Jak už je ale u takových úvodních částí zvykem, neproběhlo to úplně nejlépe a situaci jim nečekaně zkomplikovali zabijáci se zlatými maskami. Aby toho ale nebylo málo, stane se svědkem teroristického útoku na Růžičkovo nádraží v Praze, ve které i bez něj panovala nejvražednější atmosféra mezi naturály a augy na světě. Adamovi nezbývá nic jiného, než těmto teroristům zatnout tipec.
Czech, motherfucker! Do you speak it?!
Jednou z nejzásadnějších změn v novém díle je zasazení do gotické Prahy, což překvapilo především české hráče a nutno podotknout, že se to také silně podepisuje na atmosféře hry. Zatímco v Human Revolution jste se procházeli po moderních ulicích Detroitu a Henši, v Mankind Divided se po většinu času budete procházet po šedivých ulicích Prahy, která si ve hře zachovala svůj gotický styl, přestože ho často kombinuje s moderními prvky. Praha samotná tedy vypadá famózně, avšak český jazyk už na tom tak slavně není. Místy můžete narazit i na perličky typu Satňa, Dávný čtvrť, Personal pouze, atd… Na mluvenou češtinu si naštěstí z většinové části najali české dabéry, takže se „ruský přízvuk“ naštěstí koná jen u anglicky mluvících postav, což se ještě dá pochopit.
Největší kritika se však ze strany českých hráčů ozvala kvůli absenci české lokalizace. Přestože se hra odehrává v naší zemi, oficiálních českých titulků jsme se nedočkali a méně zdatní angličtináři si tedy budou muset počkat na fanouškovský překlad od RPGčeštiny. Zrovna u téhle hry se musím oné absence lokalizace spíše zastat a to právě z toho důvodu, že se tu ta čeština objevuje v té „vedlejší“ podobě. Hráč, který hraje hru v angličtině, si tu češtinu vychutná víc, zatímco česká lokalizace by mu to nejspíš všechno smíchala dohromady a nebylo by to tak zajímavé. Máte-li angličtinu alespoň na trochu pokročilé úrovni, rozhodně doporučuji zahrát si hru v originále.
Většina Čechů by tu češtinu nejspíš okamžitě hodila do mínusů. Je ale nutné si uvědomit, že podobně jsou na tom i ostatní hry/filmy zasazené do jiných zemí. I tam často bývají hrubé chyby, ale protože tam nežijeme, tak si jich vůbec nevšimneme, tudíž se v tomto případě zařazení do mínusů raději vyhnu.
Kam čert nemůže, tam nastrčí Adama
Nejsilnější stránkou Deus Ex série byl bezpochyby vždy stealth. Ano, vždy můžete jít rambo style a celou cestu si prostřílet, ale hladký průchod přináší o dost lepší pocit (pokud se vám povede, samozřejmě) a nutí vás studovat své okolí, abyste přišli na ten nejlepší postup. Právě onomu prozkoumávání hodně pomáhá geniální level design, který vždy nabízí vícero možností, jak danou oblast projít, a systém augmentací, který vám ty možnosti ještě rozšíří. Ty se také dočkaly nových hračiček, jejichž přítomnost je navíc originálně vysvětlena, žádné primitivní klišé ve stylu pozdějšího nainstalování nových součástek. Samozřejmě jsou zde pořád přítomny i rozhovory, díky kterým si někdy můžete cestu doslova prokecat. Ty se však nijak nezměnily, protože zde ani není moc co měnit.
Jistých změn se dočkalo i samotné hackování, které je teď navíc těžší. Tu obtížnost však vyrovnává velké množství hackovacích softwarů, které umožňují pozastavit antivir, okamžitě napadnout složku, zvýšit rychlost zabírání, odkrýt větvení systému a další… Pro milovníky těchto miniher tu je dokonce augmentace, která jim umožní na dálku hackovat všechno možné (kamery, televize, lasery,…). Celé to dálkové hackování probíhá formou strefování políček, kdy hráč musí stisknout klávesu ve chvíli, kdy ukazatel najede na správnou frekvenci. Docela to připomíná Watch_Dogs, akorát je to lepší.
Ona celková hratelnost byla augmentována – pohyb a lezení je o něco pohodlnější, takedowny lze konečně provádět i za rohem, přesuny od krytu ke krytu jsou rychlejší, střílení bylo překopáno a došlo i na úpravy zbraní. Typů nepřátel je zase o něco víc a u některých je třeba přijít na to, jak je správně složit, aby se už nezvedli (u stealthu to platí dvojnásob). Všechny ty novinky dávají Mankind Divided novou šťávu, ale osobně mi kvůli nim přišlo také o dost jednodušší než Human Revolution. Ano, některé části vás nejspíš donutí párkrát opakovat svůj pokus, ale žádný Dark Souls se nekoná, takže chcete-li opět výzvu, nebojte se nastavit obtížnost o stupeň výš. Pro skutečné masochisty tu pak je po prvním dohrání nově přidaná obtížnost I Never Asked for This, která vám navíc dává jen jeden pokus na to, abyste hru úspěšně projeli.
Zastarale nádherný vizuál
Co si budeme nalhávat – minimálně Human Revolution okouzlilo hráče umělecky vytvořenými interiéry a exteriéry, které spolu s soundtrackem od Michaela McCanna tvořily úžasnou atmosféru cyberpunku, která je pro Deus Ex ikonická. Mankind Divided tentokrát dává cyberpunk dohromady s gotikou a vytváří tak atmosféru, která kombinuje staré a nové období a vzbuzuje tak oproti Human Revolution depresivní pocity, které jasně říkají, že tento svět prostě není v pořádku. Designéři místy projevují až ohromující kreativitu a hráč všude narazí na nějakou zajímavou lokaci, která mu mnohdy i vyrazí dech. Vizuál navíc často svěle doplňuje množství malých, přesto ve výsledku podstatných detailů. A nebojte se, párkrát se podíváte i mimo Českou republiku.
Bohužel to ani tak není pořád dokonalé a celkový dojem občas sráží slabé animace postav a lip-sync, který je jedním slovem strašný. Moc tomu nepomáhají ani zastaralé modely postav a místy i velké kompromisy v grafice – když si uvědomíte, že budovy v pozadí Prahy nejsou samostatné modely ale pouhá součást tapety (přesněji skyboxu), tak to dokáže na chvíli lehce zkazit náladu. Žádná katastrofa to ale naštěstí není a pořád se na to dá dívat, přestože to mohlo být o dost lepší.
Staří přátelé odcházejí, noví přicházejí
Oblíbili jste si v Human Revolution Sarifa? A Pritcharda? A Malikovou? Tak na ty poslední dva zapomeňte, protože jediný comeback má v Mankind Divided Adamův šéfík David Sarif, který se navíc ve hře neukazuje příliš často a vývojáři mu dokonce změnili dabéra. Radši se připravte na to, že si budete zvykat na nové postavy, které jsou sice stále dobré, ale pravděpodobně si k nim nevytvoříte takový vztah, jako během hraní předchozího dílu. Zlepšení se však dočkal hlavní záporák, který sice vypadá jako ohavný grázl, ale ve skutečnosti je svým způsobem charismatický a velmi nebezpečný, když dojde na organizované útoky.
Pokud bych měl srovnat příběh s předchozím dílem, tak pravděpodobně vyhraje Human Revolution, ve kterém byl příběh o něco šťavnatější, zatímco Mankind Divided na mě po dohrání částečně působil jako předehra k dalšímu, mnohem vážnějšímu dílu. Avšak i tak má v sobě některé dobré momenty a universum Deusu pěkně doplňuje. Navíc jsou v příběhu zakompovány i vedlejší mise, které do něj perfektně zapadají a jsou zábavné.
V kůži hackera
Deus Ex: Mankind Divided vedle hlavního příběhu obsahuje ještě bonus – mód Breach, ve kterém hrajete za hackera, který se nabourává do vizualizovaných počítačových systémů velkým korporacím, kterým se snaží co nejrychleji vysosat terabyty tajných dat a zdrhnout. Původně byl tento mód „oznámen“ formou aprílového žertíku, který měl naznačovat velkou změnu v grafice série, která měla přejít na jednoduchý ostrohranný styl. Nakonec byl tento styl implementován do Breach a vypadá docela zajímavě, přestože se nejedná o nic světoborného a v žádném případě se to nemůže rovnat originální hře. Samotná hratelnost je hodně podobná té originální, akorát se zde hraje víc na čas a hledání cest.
Breach mód po prvním spuštění začíná formou chatu s bělovlasou hackerkou jménem ShadowChild, která hráče obeznámí se současnou situací a přizve ho mezi Rippery, kteří proti korporacím bojují. Následuje pak poměrně zdlouhavý tutoriál, během kterého se hráč naučí překonávat jednotlivé druhy překážek, využívat různá vylepšení pro svůj digitální avatar a zbraně a hlavně krást data. Zpočátku je Breach hodně jednoduchý a kvůli tomu také nudný a za chvilku nebudete mít příliš zájem se posouvat dál. Skutečná zábava však začíná po dosažení druhé sítě dat, ve které jsou nepřátelé nebezpečnější a puzzly zapeklitější + odemknou se i nové výzvy, které vám konečně dají zatopit a díky kterým budete mít větší motivaci k perfektnímu plnění jednotlivých map. Později hráč dokonce bude muset kromě stahování dat také eliminovat nepřátele či sbírat fragmenty. Přítomny jsou i jakési obdoby bossfightů, z nichž první připomíná Barretta z Human Revolution. Minimálně jako protáhnutí hrací doby slouží mód Breach víc než dobře.
Vady na kráse
Mankind Divided se bohužel nevyhnul některým (někdy až zbytečným) vadám, které kvalitní hru v očích hráčů hyzdí. Mezi ty nejnenáviděnější patří přítomnost mikrotransakcí, přestože se jedná o singleplayerovou hru. Já jsem o nich úpřimně neměl ani tušení, dokud jsem se o nich nedočetl na netu – ony se totiž skrývají v menu pod položkou Shop, o které by si většina hráčů nejspíš pomyslela, že pouze odkazuje na nějaká DLCčka. Na samotné hratelnosti to naštěstí vůbec není poznat, takže se fakt jedná jen o placené cheaty pro lidi, kterým by hra z nějakého důvodu přišla moc těžká.
Druhým z důvodů, kvůli kterým hráči hru na Steamu bombardovali negativními recenzemi, je optimalizace. A ano, bohužel je skutečně celkem prapodivná. Mně naštěstí stačilo sundat MSAA (což ostatně sami tvůrci doporučují) a hra většinou jela se stabilními 60 snímky za sekundu bez toho, aby po grafické stránce došlo k nějakým obětem. Někdy prý pomáhá i spuštění hry jako správce, takže pokud vám nepomůže ani vypnutí toho prokletého vyhlazování, můžete to zkusit.
Některé hráče nejspíš zamrzí i fakt, že se v celé hře vyskytuje jen jeden bossfight. Sice v Human Revolution byly bossfighty celkem špatně pořešené, ale i tak měly něco do sebe a je škoda, že je v Mankind Divided tak omezili, ikdyž to pro některé hráče nejspíš bude plus. Co se týče načítacích obrazovek, tak ty oproti předchozímu dílu doznaly zlepšení – sice jsou často furt dlouhé, ale nastávají jen při cestování metrem a během přesunů mimo Prahu. Dohrání hlavní příběhové linie by mělo zabrat zhruba 15 hodin, což je sice míň, než kolik měl příběh v předchozím díle, ale pořád se jedná o slušnou délku a pokud jste čmuchalové a chcete ohledat každý kout hry, tak se vám to nejspíš ještě hodně protáhne.
Deus Ex: Mankind Divided je ve výsledku řemeslně odvedená práce, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost a jste-li fanoušky série, rozhodně do něj jděte. Pouze bych pro jistotu počkal na další patche, které hru spraví a nebude hrozit, že narazíte na nějaké větší problémy, co se optimalizace týče.
Recenze
Deus Ex: Mankind Divided - gotický cyberpunk
Deus Ex: Mankind Divided je v každém případě poctivým nástupcem, kterého byste neměli minout. Pokud překousnete některé nedostatky a nebudete si všímat té položky Shop v menu, dostane se vám spousty krásně propařených hodin v cyberpunkové Praze.
Líbí se nám
- Skvělá a temná atmosféra
- Uším lahodící soundtrack
- Cyberpunková Praha
- Parádní hratelnost a množství inovací
- Umělecký vizuál
- Breach mód
- Vedlejší úkoly
Vadí nám
- Zvláštní optimalizace
- Nedostatek bossfightů
- Místy nepovedené grafické detaily
- Slabé animace a lip-sync