Tvůrci prvního Fallout vzpomínají na vývoj legendy

No jo. To byly časy. Když jsme s klukama v hospodě řešili kde v jedničce najít rotačák, nebo třeba jak dát dohromady energozbroj tak z nás kámoš hospodský uchcával smíchy a furt se ptal jakým to vlastně mluvíme jazykem :D. Ovšem žena už se tolik nebavila. Když jsem vypnul pc a mazal na ranní tak si jen klepala na čelo

Já jsem se k sérii dostal rok po vydání jedničky, čili v roce 1998, kdy vyšla čerstvě megalomanská dvojka. Rovnou to šlo na hard disk mého prvního počítače, který byl opravdu MŮJ (pochopitelně „nutný ke studiu na střední škole“, jak jsem doma tvrdil), na který jsem přesedlal ze slovenské legendy – Didaktiku M. Pamatuji si instalátor, kde jsem zvolil HUMONGOUS INSTALLATION 😃 čili závratných 629,4 MB dat! 😃 Hned na to jsem se podíval i na jedničku z roku 1997. Dvojka mě z pochopitelných důvodů uchvátila mnohem více. Pamatuji si, že už v té době mě velmi sraly úkoly spojené s časovým limitem. Nesnáším stres a tlak a když mě někdo omezuje a hledání vodního čipu pod nátlakem zjevující se tváře šamana mě vyloženě stresovalo 😃 I proto jsem měl blíže ke dvojce, která vlastně byla více taková free a road trip post apokalyptickou pustinou. Když jsem potom viděl filmy jako Mad Max, byl jsem u vytržení, že Mel Gibson vypadá jako hlavní postava z Fallouta, včetně psa po boku.

Také rád vzpomínám na šílenou akci Levelu, kdy borci přeložili Fallout 2 v naprosto šibeničným termínu. Nikdy nezapomenu ten orgáč, kdy jsem našel hru přiloženou později k papírovému Levelu. Do dnes 2CD pošetku mám. K Falloutu mě vážou jen ty nejkrásnější vzpomínky. Od té doby nedám na pixelaté, detailní hry v IZO pohledu dopustit. Mám sice PC, které zvládne Cyberpunk 2077 v ultra s raytracingem, ale VŽDY upřednostním hry jako Fallout, Planescape: Torment, Icewind Dale, Baldur’s Gate, Lionheart či později pak Wastelandy, Pillars Of Eternity či Tyranny. To už je láska na celý život a vše díky Falloutu 1 a 2.

Vzpomínám si, jak jsme na civilce s kámošem snili, jaké to bude ve Fallout 3 vidět tu krajinu ve 3D. Zatímco kolega byl unesen, já jsem upadl do deprese… nikdy jsem si k bethesdím dílům nenašel cestu. Rád si ty kousky zahraju, ale izo + tahy + detailní pixelatá grafika prvních dvou dílů (i Tactics) je pro mě prostě nepřekonatelná nádhera.

V tuzemsku je to vďaka LEVEL-u legenda… Pamätám si ako som si to číslo kúpil, ale že úplnou náhodou. Bol to rok 1999, nejaký letný mesiac, asi jún. Spolužiak práve dostal nové PC a chcel si ísť do mesta kúpiť LEVEL, aby mal čo hrať. Zavolal ma a išiel som s ním. Kým si zamykal bicykel spontánne som sa rozhodol, že si kúpim LEVEL aj ja. Nebol to lacný časopis, 218 korún pre školáka bola pálka, mohol som si ho kúpiť iba občas. A čo čert nechcel… bol to posledný kus v celom meste! Chodili sme od trafiky k trafike a nikde ho už nemali. Cítil som sa trocha previnilo, ale našťastie som sa svojho čísla nevzdal a nepredal mu ho. On bol totiž celkom rozmaznaný hajzlík, decko jedináčik a kardinálny egoista. A dobre som urobil!

Fallout ako séria sa stal jednou z mojich pár najobľúbenejších sérii vôbec a nebyť tejto náhodnej kúpy, zaradil by sa možno k sériám ako Baldur’s Gate či Gothic, o ktorých existencii viem, ale nikdy som ich nehral a tak mi po nich srdce ani nepiští. Jednotku sme s iným kamarátom hrali celé leto a volali si po pevnej linke, kto kam postúpil a čo objavil. Dnes mi to príde úsmevné, keďže jednotka sa dá zbehnúť za jednu sobotu celá s prstom v nose. Za najatmosferickejšie momenty jednotky považujem prvotný prieskum vo Vaulte 15 a zisk koženej bundy, odhaľovanie tajomstva Krátera skrz holodisky a infiltrácia Mariposy.