Někdejší herní novinář a známá osoba české videoherní scény 90. let Andrej Anastasov byl zadržen kriminalisty z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), kteří Anastasova a dalších sedm jeho spolupracovníků obvili z kuplířství.
Obvinění má souviset s webem Sex.cz, který Anastasov po konci své kariéry v herním průmyslu provozoval. Web, který sloužil jako platforma pro sexuální služebnice, eskortní služby a erotickou seznamku, detektivové z NCOZ zablokovali a v současnosti je nedostupný. Zajištěn měl být rovněž další majetek spojený Anastasovem.
Andrej Anastasov se v herní branži proslavil především jako šéfredaktor herních časopisů Excalibur a Score, ve kterých působil od počátku až téměř do konce 90. let. Poté jeho kroky vedly do zmíněného byznysu s erotikou.
„Horizont událostí“: Běž domů, Ivane!
Mimochodem ty specialisto, můžeš mne vysvětlit, když jsou USA nositelem demokracie a svobody, jak se za cca 120 let, tedy od roku 1776 do začátku 20 století dostaly ze západního pobřeží USA až na Filipíny? Za dobu existence USA se území Carského Ruska/SSSR, RF zmenšilo o cca 20%. Území USA zvětšilo o několik řádů. A dále, v roce 2023 stále na světe existuje klasická kolonie v duchu 1219 století. Je to Portoriko. Kde jsi sice občan USA, ale nemáš právo volit do obou komoru parlamentu ani prezidenta.
Na tobě vyučování dějin po russácku koukám zanechalo následky Nebo proč vlastně čekali Amíci v Plzní a netáhli osvobodit i Prahu? Jo aha, protože dle dohody s novým budoucím okumpantem, tedy dnešním rusským teroristickým státem, nemohli.
No ještě že na tobě ten ruský mindráček žádné následky nezanechal 😂
Když vytáhneš hlavu z té infantilní nenávisti a odpovíš si na to, jak by dopadlo vylodění v Normandii bez bitev o Stalingrad a u Kurska, dostaneš odpověď i na svoji otázku proč se Američané zastavili v Plzni…
Můžeš o tom vést spory, můžeš s tim nesouhlasit, ale to je tak jediné co s tim můžeš udělat 😛
Tož bať:
Souhlas, a právě ofenziva Bagration měla vliv na úspěch Spojenců v Normandii.
Re – black…:
Nebýt i například operace Bagration, nebo celé východní fronty Spojenci by se do Plzně ani nedostali… Ostatně stačí se podívat na výsledek operace Market Garden, kde spojenci narazili na dvě rozbité divize Waffen SS stáhnuté z východní fronty a bylo vymalováno. Nebo kam až došli Němci v bitvě Ardenách a porovnat tento dočasný postup s operací Zitadela, ty trubko. A napiš mne seznam přečtené odborné literatury k danému tématu a přepošli fotku své knihovny, jistě se literaturou faktu jen hemží…
Horizonte иди нахуй! Tož bať, přidej se
Než začneš spamovat přednášky ruSSké verze dějin, tak si nastuduj, proč vlastně WWII měla šanci vzniknout, ano, Stalin s Hitlerem si chtěli rozdělit Evropu mezi sebe, akorát Stalina pak trochu překvapily záměry Hitlera, když mu neuspěšně teda klepal na dveře u Stalingradu. Níže máš posvěcenou příčinu WWII, myslím, že se tomu říká Molotov-Ribbentrop pakt, nebo tak něco, co já vím Zjevně kulový podle tebe, pardon, podle tvojí jednostranný znalosti dějin.
https://pages.pedf.cuni.cz/kddd/files/2015/03/Pakt-Molotov-Ribbentrop.pdf
Pak mi ještě dovol citovat Stalina, který sám uznal, že bez USA by tu válku, kterou sami pomohli spustit, nevyhráli.
„I want to tell you what, from the Russian point of view, the president and the United States have done for victory in this war,“ Stalin said. „The most important things in this war are the machines…. The United States is a country of machines. Without the machines we received through Lend-Lease, we would have lost the war.“
Nikita Khrushchev offered the same opinion.
https://www.rferl.org/a/did-us-lend-lease-aid-tip-the-balance-in-soviet-fight-against-nazi-germany/30599486.html
A to, co tady dělali rásáci hlavně ženským po „osvobození“, stejně tak pak v srpnu 68, to asi rozebírat nechceš, viď? Kluci nás podle tebe osvobodili, tak proč by si trochu nezašpásovali s tvoji (pra)babičkou, což? Vůbec to totiž nebyl sekundární cíl zplodit russké potomky.
Udělej nám všem službu a do té skvělé země emigruj, vzroste díky tomu IQ v obou
1) Napiš mne seznam literatury kterou jsi na dané téma přečetl.
2) Přepošli fotografie své knihovny.
3) Když jsem psal dějiny Pruska, poukazoval jsem i na chyb na Wikipedii, kterou se tu zaštiťuješ
4) Pakt R+Molotov, o kterém jsem kdysi psal několik A4, byl sepsán jako poslední ze smluv, mezi druhým státem a Německem. První smlouvu s Třetí říši podepsalo Polsko. SSSR tuto smlouvu podepsalo v době, když válčilo na dálném východě s Japonskem, kdy tímto chtěl minimalizovat válku na dvou frontách.
5) Linie R+M je identická s Curzonovou linií (jistě víš kdo byl sir Curzon…), kterou Polsko nerespektovala a dnes je platnou východní hranicí Polska, tedy do doby než si Poláci vezmou od geopolitického a fašistického a nacistického experimentu ukrajiny, zpět Lvov…
6) Příčiny 2. sv války jsou uvedeny i v knize Mein Kampf (od roku 2014 povinná četba na ukrajině…), kde Je SSSR vnímáno jako hlavní nepřítel, stejně tak jako všichni Slované. viz tzv Tažení na východ, nebo tzv východní otázka. Apropos největší nelidské zrůdné prasárny v koncentračních a vyhlazovacích táborech dělili tví kamarádi ukrajinci.
P.s: Tak ty proukrajincký fašounku vystrč hlavu z míst kam slunce nesvítí a přestaň mne obtěžovat svoji hlouposti a neznalostí.
P.p.s.: Dokážu si představit, že bych s rentou, dožil na Ruském Krymu.
něco pro tebe ty chytráku:
1792 – Američané válčí s indiány o Kentucky
1796 – Američané válčí s indiány o Tennessee
1797 – Ochlazení vztahů s Francií poté, co loď US Delaware útočí na civilní loď Croyable; válečné střety pokračují až do roku 1800.
1800 – Otrocká vzpoura vedená Gabrielem Prosserem ve Virginii. Asi tisíc lidí bylo pověšeno, včetně samotného Prossera. Sami otroci nezabili jediného člověka.
1803 – Američané válčí s indiány o Ohio
1803 – Louisiana. V roce 1800, Španělsko podle tajné smlouvy odevzdá Francii bývalou (až do roku 1763) francouzskou kolonii Louisianu. Namísto toho se Napoleon zavázal španělskému králi Karlovi IV. odevzdat jeho synovci království v Itálii. Francouzští vojáci nebyli schopni dobýt Louisianu, kde se usadili Američané.
1805 – 1815 – USA vedly první válku v Africe, na pobřeží Středozemního moře. V té době obchodníci Americké republiky rozvinuli významný obchod s Osmanskou říší, kde nakupovali opium za cenu kolem 3 $ za libru a prodávaly ho do čínského přístavu Cantonu (Guangzhou) za 7 – 10 dolarů. Po sérii válek, v roce 1815, USA uvalily na severoafrické země zatěžující smlouvy a zajistily svým obchodníkům velké peněžní příjmy. Později, ve 30. letech, se Spojené státy snažily získat od Neapolského království Syrakus, jako základnu, ačkoli tyto požadavky byly neúspěšné.
1806 – Pokus o americkou invazi do Rio Grande, tj. na území patřící Španělsku. Vůdce, americký kapitán H. Pike, byl zajat Španěly a intervence se nezdařila.
1810 – Guvernér Louisiany Claiborne napadl na rozkaz prezidenta Spojených států španělské území západní Floridy. Španělé se stáhli bez boje a oblast dostala Amerika.
1811 – Otrocká vzpoura vedená Charlesem (příjmení otroci často nedostávali, stejně jako je nedostávají psi). 500 otroků se vydalo do New Orleans a osvobozovalo po cestě další. Američtí vojáci zabili na místě nebo pověsili později téměř všechny účastníky povstání.
1812 – 1814 – Válka s Anglií. Invaze do Kanady. „Hořím touhou připojit nejen Floridu na jihu, ale i Kanadu (horní a dolní) na severu naší země,“ řekl jeden z členů Sněmovny reprezentantů, Felix Grundy. „Stvořitel světa stanovil naše hranice na jihu u Mexického zálivu a na severu v oblasti věčného chladu,“ ozval se další senátor Harpera. Brzy po příjezdu obrovského anglického loďstva Yankees byli nuceni opustit Kanadu. V roce 1814 se Anglii dokonce podařilo zničit mnoho vládních budov ve Washingtonu, DC.
1812 – Americký prezident Madison nařídil generálovi Georgovi Matthewsovi obsadit část španělské Floridy – ostrov Amelia a některé další oblasti. Matthews se projevil nebývalou krutostí tak, že se prezident snažil následně popřít spoluúčast.
1813 – Američtí vojáci obsazují bez boje španělský záliv Mobile, španělští vojáci se vzdávají. Kromě toho obsadili Američané Markézy, okupace trvala až do roku 1814.
1814 – Nájezd amerického generála Andrew Jacksona na španělskou Floridu, kde obsadil Pensacolu.
1816 – Útok Amerických sil na Fort Nichols ve španělské Floridě. Fort nepatřil ani Španělům, ale uprchlým otrokům a indiánům z kmene Seminole, kteří byli pozabíjeni v počtu 270.
1817 – 1819 – USA začaly jednání se Španělskem, oslabeným ztrátou řady kolonií, o koupi východní Floridy. 6. ledna 1818, generál Andrew Jackson, který měl obrovské plantáže, v dopise prezidentovi Jamesovi Monroe předložil návrh na dobytí Floridy, a sliboval jej provést do 60 dnů. Brzy, aniž by se čekalo na dokončení jednání se Španělskem a bez získání jejího souhlasu, americké síly pod vedením generála Jacksona překročily jižní hranici Spojených států a zmocnily se Floridy.
1824 – Invaze dvou set Američanů v čele s Davidem Porterem do Puerto Ricoského města Fajardo. Důvodem bylo to, že krátce před tím tam někdo urazil amerického důstojníka.
1824 – Vylodění amerických vojáků na Kubě, která byla tehdy španělskou kolonií.
1831 – Povstání otroků ve Virginii pod vedením kněze Nata Turnera. 80 otroků zabilo své otrokáře a členy jejich rodin (60 osob), poté bylo povstání potlačeno. Kromě toho otrokáři se rozhodli o „preventivním úderu“, aby se zabránilo dalšímu povstání a zabili stovky nevinných otroků v okolních regionech.
1833 – Invaze do Argentiny, kde v té době došlo k povstání.
1835 – Mexico. USA, které se snažily zmocnit se území Mexika, využily nestabilní politickou situaci. Po spuštění kolonizace Texasu z počátku 20. let, zinscenovaly v roce 1835 povstání texaských kolonistů, které brzy vyústilo oddělením Texasu od Mexika a vyhlášením „nezávislosti“.
1835 – Invaze do Peru, kde v té době probíhaly silné nepokoje.
1836 – Další invaze do Peru.
1840 – Invaze Američanů na Fidži, bylo zničeno několik vesnic.
1843 – Americká invaze do Číny.
1844 – Další invaze Číny.
1846 – Mexičané byli uraženi kvůli ztrátě Texasu, jehož obyvatelé se rozhodli připojit se ke Spojeným státům v roce 1845. Hraniční spory a finanční neshody zvýšily napětí. Mnoho Američanů věřilo, že pro USA je „předurčeno“ natáhnout se přes celý kontinent od Atlantiku až k Tichému oceánu. Prezident USA James K. Polk poslal vojáky do Texasu na jaře roku 1846. V příštích dvou letech boje probíhaly v Mexiku, Texasu, Kalifornii a Novém Mexiku. 1846 – Agrese proti Nové Granadě (Kolumbie).
1849 – Americké námořnictvo se vyskytovalo poblíž Smyrny, aby přinutilo rakouskou vládu propustit zatčeného Američana.
1849 – Ostřelování Indočíny.
1851 – Americká vojska se vylodila na ostrově Johanna, aby potrestala místní vládu za zatčení kapitána americké lodi.
1852 – Americká invaze do Argentiny během lidových nepokojů.
1852 poslala americká vláda do Japonska eskadru M. Perry, který pomocí vyhrůžek uzavřel 31. března 1854 v Kanagawa první americko-japonskou smlouvu, která otevřela americkým lodím přístavy Shimoda a Hakodate bez nároku na obchodování.
1853 – 1856 – Anglo-americká invaze do Číny, kde si pomocí ozbrojených konfliktů vybojovaly výhodné obchodní podmínky
1853 – Invaze do Argentiny a Nikaragui během občanských nepokojů.
1853 – Americká vojenská loď připlouvá do Japonska, aby ho donutila otevřít své přístavy pro mezinárodní obchod.
1854 – Američané zničili nikaragujské město San Juan del Norte (Greytown), tím pomstily urážku Američana.
1854 – Spojené státy se pokusily dobýt Havajské ostrovy. Dobytí Tygřího ostrova v panamské šíji.
1855 – Četa Američanů pod vedením Williama Walkera napadla Nikaraguu. Ten se s podporou své vlády prohlásil v roce 1856 prezidentem Nikaragui. Americký dobrodruh se snažil připojit Střední Ameriku ke Spojeným státům a proměnit ji v otrockou základnu pro americké plantážníky. Nicméně, Spojené armády Guatemaly, Salvadoru a Hondurasu vyhnaly Walkera z Nikaragui. Později byl zajat a popraven v Hondurasu.
1855 – Invaze Američanů na Fidži a Uruguay.
1856 – Invaze do Panamy. Vzhledem k enormní roli panamské šíje, Spojené království a Spojené státy bojovaly o její ovládnutí, nebo alespoň o kontrolu.
1857 – Dvě invaze do Nikaragui.
1858 – Intervence na Fidži.
1858 – Invaze na Uruguay.
1859 – Útok na japonský Fort Taku.
1859 – Invaze do Angoly během občanských nepokojů.
1860 – Invaze do Panamy.
(1861 – 1865 – Občanská válka.)
1862 – Vyhnání všech židů z Tennessee s konfiskací majetku.
1863 – Trestná výprava na Shimonoseki (Japonsko), kde byla „uražena americká vlajka“.
1864 – Vojenská expedice do Japonska pro dosáhnutí výhodných obchodních podmínek.
1865 – Paraguay. Uruguay s neomezenou vojenskou pomocí Spojených států, Británie, Francie, atd. napadla Paraguay a zničila 85 % obyvatel této tehdy bohaté země. Od té doby se Paraguay nikdy nevzpamatovala. Monstrózní masakr byl otevřeně hrazen mezinárodním bankovním domem Rothschildů, který je úzce spojen se slavnou britskou bankou „Baring Brothers“ a dalšími finančními institucemi, kde tradičně vedoucí roli hráli Rothschildové.
1865 – Zavedení vojsk do Panamy v průběhu státního převratu.
1866 – Útok na Mexiko.
1866 – Trestná výprava do Číny kvůli útoku na amerického konzula.
1867 – Trestná výprava do Číny za vraždu několika amerických námořníků.
1867 – Útok na ostrovy Midway.
1868 – Vícenásobná invaze do Japonska během japonské občanské války Bošin.
1868 – Invaze do Uruguaye a Kolumbie.
1874 – Invaze do Číny a na Havaj.
1876 – Invaze do Mexika.
1878 – Útok na ostrovy Samoa.
1882 – Invaze do Egypta.
1888 – Útok na Koreu.
1889 – Trestná výprava na Havaj.
1890 – Zavedení vojsk na Haiti.
1890 – Argentina. Zavedení vojsk pro ochranu zájmů Buenos Aires.
1891 – Chile. Střety amerických vojsk s povstalci.
1891 – Haiti. Potlačení vzpoury černých dělníků na ostrově Navassa, který podle amerických údajů patřil pod USA.
1893 – Zavedení vojsk na Havaji, invaze do Číny.
1894 – Nikaragua. V průběhu měsíce vojska okupují Bluefields.
1894 – 1896 – Invaze do Koreje.
1894 – 1895 – Čína. Američtí vojáci se podílejí na sino-japonské válce.
1895 – Panama. Američtí vojáci napadnou kolumbijskou provincii.
1896 – Nikaragua. Američtí vojáci napadli Corinto.
1898 – Španělsko-americká válka. Američtí vojáci vybojují Filipíny u Španělska, 600 000 Filipínců je zabito. Americký prezident William McKinley prohlásil, že mu Bůh přikázal, aby dobyl Filipínské ostrovy, konvertoval jejich obyvatele ke křesťanství a přivedl je do civilizace. McKinley řekl, že mluvil s Bohem, když se o půlnoci procházel po jedné z chodeb Bílého domu. Zajímavý důvod použitý Amerikou pro vyvolání této války: 15. února 1898 došlo k výbuchu na bitevní lodi „Maine“, ta se potopila a bylo zabito 266 členů posádky. Americká vláda okamžitě obviní Španělsko. Po 100 letech byla loď zvednuta ze dna, a bylo zjištěno, že loď byla vyhozena do povětří zevnitř
1898 – Portoriko a Guam byly vybojovány u Španělska.
1898 – Americké síly napadnou přístav San Juan del Sur v Nikaragui.
1898 – Havaj. Obsazení ostrova americkými vojáky.
1899 – 1901 – Americko-filipínská válka
1899 – Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Bluefields.
1901 – Vyslání vojsk do Kolumbie.
1902 – Invaze do Panamy.
1903 – USA poslaly k panamské šíji válečné lodě za účelem izolace kolumbijské armády. 3. listopadu byla vyhlášena politická nezávislost Panamské republiky. Ve stejném měsíci Panama, která byla doslova závislá na USA, byla nucena podepsat smlouvu se Spojenými státy, podle nichž území pro výstavbu kanálu bylo poskytnuto natrvalo pro užívání USA. 1903 – Invaze do Hondurasu, Dominikánské republiky.
1904 – Vyslání vojsk do Koreje, Maroka a Dominikánské republiky.
1904 – 1905 – Američtí vojáci zasahují do rusko-japonské války.
1905 – Američtí vojáci zasahují do revoluce v Hondurasu.
1905 – Vyslání vojsk do Mexika (pomohla diktátorovi Porfirio Díazovi potlačit povstání).
1905 – Vyslání vojsk do Koreje.
1906 – Invaze na Filipíny, potlačení osvobozeneckého hnutí.
1906 – 1909 – Američtí vojáci jsou na Kubě během voleb.
1907 – Američtí vojáci prosazují protektorát „dolarové diplomacie“ v Nikaragui.
1907 – Američtí vojáci zasahují do revoluce v Dominikánské republice.
1907 – Američtí vojáci se účastní války Hondurasu a Nikaragui.
1908 – Američtí vojáci jsou v Panamě během voleb.
1910 – Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Corinto a Bluefields. USA poslaly vojenské jednotky do Nikaragui a organizovaly protivládní spiknutí (1909), po kterém byl Zelaya nucen uprchnout ze země. V roce 1910 byla vytvořena junta z pro-amerických generálů: X. Estrada, E. Chamorro a zaměstnance americké těžební společnosti A. Diaze. 1911 – Američané se vylodili v Hondurasu kvůli podpoře povstání pod vedením bývalého prezidenta Manuela Bonnily proti legitimně zvolenému prezidentovi Miguelovi Davilouvi.
1911 – Potlačení protiamerického povstání na Filipínách.
1911 – Zavedení vojsk do Číny.
1912 – Američtí vojáci vcházejí do Havany (Kuba).
1912 – Američtí vojáci jsou v Panamě během voleb.
1912 – Invaze vojsk USA do Hondurasu.
1912 – 1933 – Okupace Nikaragui, neustálý boj s partyzány. Nikaragua se stala monopolní kolonii „United Fruit Company“ a dalších amerických společnosti.
1914 – Američtí vojáci vstupují do Dominikánské republiky, boj s rebely o Santa Domingo.
1914 – 1918 – série invazí do Mexika. V roce 1910 začalo silné rolnické hnutí Francisca Pancho Villa a Emiliana Zapata proti loutce USA a Anglie, diktátorovi Porfirio Diazovi.
1914 – 1934 – Haiti. Po četných povstáních Amerika zavádí svá vojska, okupace trvá 19 let. 1916 – 1924 – 8letá okupace Dominikánské republiky.
1917 – 1933 – Vojenská okupace Kuby, ekonomický protektorát.
(1917 – 1918 – Účast v první světové válce)
1918 – 1922 – Intervence do Ruska. Celkem se jí účastnilo 14 zemí. Američané si přivlastnili hodně ruských zlatých rezerv, když je vzali admiralovi Kolčakovi kvůli slibu o dodávce zbraní. Slib však nesplnili.
1918 – 1920 – Panama. Po volbách se do země posílají vojáci k potlačení nepokojů.
1919 – Kostarika. Povstání proti režimu prezidenta Tinoco. Pod tlakem USA Tinoco odstoupil, avšak nepokoje v zemi se nezastavily. Proběhlo vylodění amerických vojáků pro „ochranu amerických zájmů“.
1919 – Američtí vojáci bojující na straně Itálie proti Srbům v Dalmácii.
1919 – Američtí vojáci jsou v Hondurasu během voleb.
1920 – Guatemala. Dvoutýdenní intervence.
1921 – Americká podpora rebelů, kteří bojovali za svržení guatemalského prezidenta Carlose Herrera ve prospěch „United Fruit Company“.
1922 – Intervence v Turecku.
1922 – 1927 – Americké síly v Číně během lidového povstání.
1924 – 1925 – Honduras. Vojáci vtrhli do země během voleb.
1925 – Panama. Americké síly rozehnaly generální stávku.
1926 – Nikaragua. Invaze.
1927 – 1934 – V celé Číně jsou američtí vojáci.
1932 – El Salvador invaze od moře. V té době tam byla vzpoura.
1936 – Španělsko. Zavedení vojáků během občanské války.
1937 – Nikaragua. S pomocí amerických vojáků se Somoza dostal k moci, když svrhl legitimní vládu Hamída Sacasa. Somoza byl diktátorem a jeho rodina vládla v zemi příštích 40 let.
1941 – 1945 – Zatímco sovětská vojska bojovala s nacistickou armádou, systematicky ničili civilní obyvatelstvo Německa, čímž ukázali, že nejsou o nic lepší než nacisté. Toto bylo děláno ze vzduchu pomocí kobercového bombardování měst, která neměla nic společného s válkou a válečnou výrobou: Drážďany, Hamburk. V Drážďanech bylo během jedné noci zabito přibližně 120 000 – 250 000 civilistů, většina z nich byli uprchlíci.
1945 – Dvě atomové bomby svržené na vyčerpané Japonsko, což mělo za následek smrt asi 200 tisíc (podle jiných zdrojů 0,5 milionu) lidí, většinou žen a dětí. Široce rozšířená domněnka o tom, že bomby byly shozeny pro záchranu životů Američanů není pravdivá. Bomby byly shozeny za účelem zastrašení nového nepřítele, Stalina, když Japonsko se již snažilo vyjednat kapitulaci.
1948 – 1953 – Vojenská akce na Filipínách. Rozhodující role v represivních operacích proti filipínským lidem. Smrt tisíců Filipínců
1948 – Peru. Vojenský převrat provedený Amerikou. K moci se dostal Manuel Odria. Nedemokratická vláda se v budoucnu vyzbrojovala a byla podporována Amerikou, další volby se konaly až v roce 1980.
1948 – Nikaragua: vojenská podpora kvůli kontrole nad vládou. O diktátorovi Anastasio Somozovi americký prezident Roosevelt řekl: „Je to sice hajzl, ale je to náš hajzl.“ Diktátor byl zabit v roce 1956, ale jeho dynastie zůstala u moci.
1948 – Kostarika. Amerika podporuje vojenský převrat vedený José Figueresem Ferrerem.
1949 – 1953 – Albánie. Spojené státy a Velká Británie uskutečnily několik neúspěšných pokusů o svržení „komunistického režimu“ a nahrazení ho prozápadní vládou z řad fašistických kolaborantů a monarchistů.
1950 – Povstání v Portoriku potlačeno americkými vojsky. V té době tam pokračoval boj za nezávislost.
1950 – Počátek americké vojenské pomoci Francouzům ve Vietnamu. Dodávka zbraní a vojenské poradenství, zaplacení poloviny vojenských výdajů Francie.
1953 – 1964 – Britská Guyana. Během 11 let se USA a Velká Británie třikrát snažily zabránit příchodu k moci demokraticky zvoleného vůdce Dzhegena, který prováděl neutrální a nezávislou politiku. Ta by podle Spojených států mohla vést k budování společnosti alternativní ke kapitalismu. Pomocí různých nástrojů od stávek až po terorismus, Spojené státy zařídily jeho odchod z politické scény v roce 1964, výsledkem bylo, že Guyana, jedna z nejlepších zemí v regionu se začátkem roku 1980 stala jednou z nejchudších.
1953 – Írán. Populární politik Mosaddek se rozhodl znárodnit ropný průmysl Íránu (1951), který kontrolovala anglo-iránská naftařská společnost. Tak ekonomické zájmy Velké Británie byly porušeny. Pokusy Spojeného Království „ovlivnit“ Mosaddeka s pomocí hlavy státu Šáha selhaly. Mosaddek provedl referendum, v němž získal 99,9 % hlasů a dostal mimořádnou pravomoc, převzal velení ozbrojených sil, a nakonec sesadil Šáha a poslal ho do vyhnanství. Británii a Spojené státy vyděsilo, že Mosaddek se neopíral pouze na nacionalisty a kleriky, ale i na komunistickou stranu Íránu. Ve Washingtonu a v Londýně se rozhodli, že Mosaddek připravuje „sovětizaci“ Íránu, takže CIA a britská zpravodajská služba MI5 provedla operaci na svržení Mosaddeka. V Íránu začaly nepokoje, kde se střetli monarchisté podporovaní USA a Británií a příznivci Mosaddeka, proběhl státní převrat organizovaný armádou. Šáh se vrátil do Teheránu a na oficiální schůzce s hlavou CIA na Blízkém východě řekl : „Získal jsem tento trůn díky Alláhovi, národu, armádě a tobě.“ Mosaddek byl zatčen, souzen íránským soudem a odsouzen k dlouhému trestu odnětí svobody a zbytek svého života strávil v domácím vězení. Šáh zrušil rozhodnutí o znárodnění ropného průmyslu Íránu. Šáh Pahlavi se na čtvrt století stal žalářníkem pro íránský lid.
1953 – Nucená deportace Inuitů (Grónsko), která skončila degradací tohoto národa.
1951-1954 a pokusil se dostat obchod se zemědělskými produkty (hlavní vývozní artikl) pod kontrolu státu. Tím ovlivnil zájmy americké společnosti „United Fruit“, na kterou připadalo 90 % vývozu Guatemaly. Arbenz byl obviněn, že je tajný člen komunistické strany a chce vybudovat komunismus v Guatemale (což byla lež). „United Fruit“ apeloval na pomoc americké vlády. CIA najala několik stovek guatemalských vojáků, kteří vtrhli do Guatemaly ze sousedního Hondurasu. Armáda, podplacena CIA, odmítla Arbenze poslouchat, a ten uprchl do Mexika, kde zemřel o 20 let později. K moci v Guatemale se dostal velitel ozbrojených sil. Spojené státy uvítaly změnu vlády a vyzvaly novou guatemalskou vládu, aby se nemstila Arbenzovi. Poté tam Amerika rozmístí své bombardéry. Roku 1999 americký prezident Bill Clinton přiznal zapojení zpravodajských služeb USA v porušování zákona v nedávno ukončeném vnitřním ozbrojeném konfliktu v Guatemale. Šéf Bílého domu to řekl v guatemalském hlavním městě, kde byl v průběhu jeho cesty po střední Americe. Podpora zpravodajskými službami USA guatemalské armády podílející se na „brutální a trvalé represi byla chybou ze strany Spojených států, která by se neměla opakovat,“ řekl Clinton.
1956 – Zahájení americké vojenské pomoci tibetským povstalcům proti Číně. Militanti se cvičili v zámořských základnách CIA, taky jim byly dodávány zbraně a vybavení.
1957 – 1958 – Indonésie. Stejně jako Nasser, Sukarno byl jedním z vůdců „třetího světa“ a udržoval neutralitu v období studené války, několikrát navštívil SSSR a Čínu, znárodnil holandský majetek, odmítl zakázat komunistickou stranu a rychle rozšiřoval svůj vliv mezi voliči. To vše, podle Spojených států, sloužilo jako „špatný příklad“ pro ostatní rozvojové země.
1958 – konfrontace s Panamou.
1958 – Americká vojenská pomoc rebelům na ostrově Quemoy v boji s Čínou.
1958 – V Indonésii začíná povstání, které CIA připravovalo už od roku 1957. Američané poskytovali protivládním rebelům vojenskou pomoc bombardováním a poradenstvím. Po tom, co bylo sestřeleno americké letadlo se CIA stáhlo a povstání se nezdařilo.
1959 – Amerika napadne Laos, začínají první střety amerických vojáků ve Vietnamu.
1959 – Haiti. Potlačení lidového povstání proti proamerické vládě.
1960 – Ekvádor. Poté, co Jose Maria Velasco byl zvolen prezidentem Ekvádoru a odmítl se podrobit americkým požadavkům na přerušení všech vztahů s Kubou, Američané uskutečnili několik vojenských operací. Podporují se všechny protivládní organizace, přijde i na krvavé provokace, které jsou pak připsány vládě. Nakonec Američané zorganizovali převrat a k moci přijde agent CIA Carlos Arosemana. Amerika si brzy uvědomí, že prezident není dostatečně přátelský Washingtonu a snažila se provést další převrat. V zemi začaly nepokoje, které byly potlačeny pod americkým vedením. K moci se dostala vojenská junta, která začala teror v zemi, volby byly zrušeny, začalo pronásledování politických odpůrců a samozřejmě, především komunistů.
1960 – Americké síly vchází do Guatemaly, aby se zabránilo svržení loutkové vlády USA. Pokus o převrat se nezdařil.
1960 – Podpora vojenského převratu v Salvadoru.
1961 – Američané zabíjejí prezidenta Dominikánské republiky Rafaela Trujillo, kterého sami přivedli k moci ve 30. letech. Brutální diktátor nebyl zabit pro otevřené loupení země (60 % příjmu země šlo přímo do jeho kapsy), ale za to, že jeho dravá politika způsobila příliš mnoho škody americkým společnostem.
1961 – Kuba. V roce 1961, CIA měla k dispozici rozpočet (560 milionu dolarů), který šel na financování zvláštní skupiny „Mongoose“, která zorganizovala bombardování kubánských hotelů a dalších objektů, napadala dobytek a zemědělské pěstování, přidávala toxické chemikálie do vyvezeného cukru z Kuby atd. Na začátku roku 1961 Spojené státy zrušily diplomatické vztahy s Kubou a vyhlásily ekonomickou blokádu. V dubnu zorganizovaly ozbrojený útok kubánských kontrarevolucionářů v Zátoce sviní.
1962 – Guatemalský diktátor Miguel Ydigoras Fuentes potlačí s pomocí Američanů lidové povstání, stovky lidí se pohřešuje, je široce rozšířené mučení a zabíjení, země se ponořila do teroru. Američany vyškolení absolventi nechvalně známé „School of the Americas“ byli dobří zejména v mučení a masových vraždách civilistů.
1963 – El Salvador. Zničení disidentů s protiamerickými názory.
1963 – 1966 – Dominikánská republika. V roce 1963 byl demokraticky zvolen nový prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, zajištění lidí levným bydlením, umírněnému znárodnění podniků a omezení nadměrného využívání země zahraničními investory. Boschovy plány byly považovány za „vplížení do socialismu“ a rozhněvaly Spojené státy, tisk v USA oznámil, že je „rudý“. V září 1963 byl Bosch svržen ve vojenském převratu, se souhlasem Spojených států. Když po 19 měsících v zemi vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu Bosche k moci, Spojené státy poslaly na pomoc pro potlačení povstání 23 000 vojáků.
1963 – Američané aktivně pomáhají straně v Iráku zničit všechny komunisty v zemi. Mimochodem, s pomocí CIA se Saddám Husajn dostal k moci a pak bojoval s Amerikou nenáviděným Íránem.
1964 – Krvavé potlačení panamských národních sil, které požadovaly vrácení práv k Panamskému průplavu.
1964 – Amerika podporuje vojenský převrat v Brazílii, vojenská junta svrhla zvoleného prezidenta Joao Goularta. Režim Generála Castelo Branco je považován za jeden z nejkrvavějších v dějinách lidstva. Eskadry smrti vycvičené CIA mučily a vraždily každého, kdo byl považován za politického soupeře Branco, především komunisty.
1964 – Kongo (Zair). Amerika podporuje příchod k moci diktátora Mobutu Sese Seko, který se později stal známým svou krutostí a ukradl zbídačené zemi miliardy dolarů.
1964 – 1974 – Řecko Dva dny před volbami, v srpnu 1967, byl v zemi proveden vojenský převrat, aby se zabránilo opětovnému příchodu k moci premiéra George Papandreou. Intriky proti němu ze strany americké armády a CIA, které se nacházely v Řecku, začaly hned po jeho zvolení do funkce v dubnu 1964. Po převratu bylo zavedeno stanné právo a zavedena cenzura, začala zatýkání, mučení a vraždy. Počet obětí v průběhu prvního měsíce panování „černých plukovníků“ pod záminkou záchrany národa od „komunistického převratu“ dosáhl 8 tisíc lidí.
V roce 1965, kdy proběhlo znárodnění ropy v Indonésii, Washington a Londýn opět reagovaly provedením převratu, při němž byl dosazen diktátor generál Suharto. Diktatura hromady kostí – půl milionu lidí.
V roce 1975 Suharto obsadil Východní Timor a zničil třetinu populace, a udělal z ostrova obří hřbitov. „New York Times“ pojmenoval tuto tragédii „jedním z nejvíce divokých masakrů v moderních politických dějinách“. Na tato zvěrstva si už ani nikdo nevzpomíná.
1965 – Vojenská pomoc proamerickým vládám Thajska a Peru.
1965 – 1973 – Válečná agrese proti Vietnamu. Během války bylo zabito 250 000 dětí, 750 000 bylo zraněno a zmrzačeno. Bylo shozeno 14 000 000 tun bomb a min, což se rovná ekvivalentu 700 hirošimských atomových bomb a je třikrát větší než tonáž bomb, použitých v druhé světové válce. Vietnamská válka stála život 58 000 amerických vojáků, většinou branců, zraněných bylo 300 000. V roce 1995, 20 let po porážce amerického imperialismu, vietnamská vláda oznámila obrovské množství zabitých lidí ve válce – 4 000 000 vietnamských civilistů a 1 100 000 vojáků. Současně se prováděla „vynucená urbanizace“, včetně vyhnání rolníků z půdy bombardováním a chemickou defoliací džungle. V nechvalně slavném masakru v My Lai v roce 1968, američtí vojáci zabili 500 . Mezi květnem a listopadem 1967 se četa, známa jako „Tiger Force“ přehnala přes centrum Vietnamu a přitom umučila a pozabíjela neznámý počet civilistů. Ve Vietnamu byly provedeny krvavé vojenské operace jako „operace Phoenix“, která dosáhla vrcholu v roce 1969, kdy bylo téměř 20 000 vietnamských partyzánů a jejich příznivců zabito eskadrami smrti, organizovanými Spojenými státy. Četa prošla více než 40 vesnic, mimo jiné, spáchala útok na 10 starých farmářů v údolí Song dne 28. července 1967, a vyházela granáty na ženy a děti do tří podzemních úkrytů v okolí Chu Lai. Vězni byli mučeni a popravováni, jejich uši a kůže byly drženy jako suvenýry. Jeden voják z „Tiger Force“ usekl hlavu dítěti, aby si vzal náhrdelník z krku a lidi byli zabíjeni kvůli svým zlatým zubním korunkám. Bývalý velitel čety, seržant William Doyle, vzpomíná: „Zabili jsme všechny, koho jsme potkali. Bez ohledu na to, že to byli civilisté. Neměly tam být.“ Rolníci byli zabíjeni, když odmítali jít do tranzitního centra, které americké ministerstvo zahraničí kritizovalo v roce 1967 pro nedostatek potravin a přístřeší. Obklopené betonovými zdmi a ostnatým drátem, tyto tábory byly v podstatě věznice. Když bývalý hlavní lékař čety Larry Kottinghem popisoval extrémní krutost, která se projevovala vůči rolníkům, tak řekl: „To bylo tehdy, když všichni na sobě nosili náhrdelník z odřezaných uší.“ Armádní vyšetřování, které trvalo čtyři roky a začalo v roce 1971 (nejdelší za dobu této války) z 30 obvinění ze zločinů proti mezinárodnímu právu, včetně narušení Ženevské úmluvy z roku 1949, ani jeden z těchto lidí nebyl dokonce ani obviněn. Jediným potrestaným byl seržant, kvůli kterému vyšetřování začalo, kvůli jeho zprávě o stětí hlavy dítěti. Až do dnešního dne, USA odmítá odtajnit tisíce zpráv, které by mohly vysvětlit, co se stalo a proč byl případ uzavřen. 11. září 1967 armáda USA zahájila operaci “Wheeler“ Pod velením podplukovníka Geralda Morse, „Tiger Force“ a další tří divize napadly desítky vesnic v provincii Quang Nam. Úspěch operace byl měřen počtem usmrcených Vietnamců. Harold Fisher, bývalý zdravotník vzpomíná: „Šli jsme do vesnice a prostě stříleli do každého. Nepotřebovali jsme nějakou výmluvu. Pokud tu byli, tak zemřeli.“ Na konci kampaně článek ve vojenských novinách „Stars and Stripes“ chválil Sama Ibarra z „Tiger Force“ za tisíce zabitých během operace „Wheeler“.
1966 – Guatemala. Američané dosazují svoji loutku Julia Cesara Mendeze Montenegro do vlády. Američtí vojáci vstoupili do země, byly uspořádány hromadné masakry indiánů, kteří se považovali za potenciální povstalce. Byly zničeny celé vesnice, proti poklidným zemědělcům se aktivně používal napalm. Po celém státě mizí lidi, aktivně se používá mučení, ke kterému američtí experti vyškolili místní policii
1966 – Vojenská pomoc proamerické vládě Indonésie a Filipín. Navzdory krutosti represivního režimu Ferdinanda Marcose na Filipínách (60 000 osob bylo zatčeno z politických důvodů, vláda oficiálně zaměstnávala 88 expertů na mučení), George Bush Sr. o několik let později pochválil Marcose za „dodržování demokratických zásad“.
1967 – Když Američane viděli, že ve volbách v Řecku může vyhrát pro ně nevhodný George Popandreous, tak podpořili vojenský převrat, který na 6 let ponořil stát do terorismu. Aktivně se využívala mučení, vraždy politických oponentů Georgiose Papadopulose (který byl mimochodem agentem CIA a předtím nacista). Hned první měsíc své vlády nechal popravit 8 000 lidí. USA se přiznaly k podpoře tohoto fašistického režimu až v roce 1999.
1968 – Bolívie. Lov na slavnou revoluční gardu Che Guevary. Američané ho chtěli naživu, ale bolivijská vláda se tak bála mezinárodního protestu (Che Guevara se ještě během svého života stal kultovní postavou), že se rozhodla ho zabít rychle.
1970 – Uruguay. Američtí experti na mučení učí své dovednosti používat místní obhájce demokracie proti protiamerické opozici.
1971 – 1973 – Bombardování Laosu. Na tuto zemi bylo shozeno více bomb než na nacistické Německo. Na začátku února 1971 americko-saigonské jednotky (30 000), při podpoře amerických letadel z Jižního Vietnamu napadly území v jižním Laosu. Eliminace populárního vládce státu – Prince Sahouneka, který byl nahrazen americkou loutkou Lol Noloyem, který okamžitě poslal vojáky do Vietnamu.
1971 – Americká vojenská pomoc při revoluci v Bolívii. Prezident Juan Torres byl nahrazen diktátorem Hugo Banzerem, který jako první ze všeho poslal na bolestivou smrt 2 000 jeho politických oponentů.
1972 – Nikaragua. Americké síly vstupují do země kvůli podpoře vlády, příznivé pro Washington.
1973 – Chile. CIA zařídí převrat v Chile, aby se zbavila prokomunistického prezidenta. Allende byl jedním z nejvýznamnějších chilských socialistů a snažil se provést v zemi ekonomické reformy. Začal proces znárodnění klíčových odvětví ekonomiky, zavedl vysoké daně na činnost nadnárodních korporací a uložil moratorium na zaplacení veřejného dluhu. Důsledkem bylo, že se to vážně dotklo zájmů amerických společností (ITT, Anaconda, Kennecot a další). Poslední kapkou pro USA byla návštěva Chile Fidelem Castrem. V důsledku toho CIA dostala rozkaz uspořádat svržení Allendeho. Je ironií, že pravděpodobně poprvé v historii, CIA financovala komunistickou stranu (chilští komunisté byli mezi hlavními politickými konkurenty Allendeho strany). V roce 1973, chilská armáda, kterou vedl generál Pinochet uspořádala státní převrat. Junta pozastavila ústavu, rozpustila Národní kongres, zakázala politické strany a masové organizace. Způsobila krvavý teror (v kobkách junty bylo zabito 30 000 chilských vlastenců a 2 500 se pohřešuje). Junta zrušila sociální a ekonomické úspěchy národa, země se vrátila k latifundistas, podniky k jejich bývalým majitelům, nahradila škody zahraničním monopolům, atd. Byly zrušeny vztahy se SSSR a jinými socialistickými státy. V prosinci roku 1974 byl Augusto Pinochet prohlášen prezidentem Chile. Antinárodní a antilidová politika junty vedla k prudkému zhoršení situace v zemi, zbídačení dělníků, výrazně se zvýšily náklady na bydlení. V zahraniční politice vojensko-fašistická vláda následovala vedení USA.
1973 – Uruguay. Americká vojenská pomoc při převratu, který vedl k totálnímu teroru po celé zemi.
1974 – Kypr. Američané podporují vojenský převrat, který měl vynést k moci agenta CIA Nikose Sampsona. Ten se však nepovedl, ale toho dočasného chaosu využili Turci a napadli Kypr.
1975 – Maroko okupuje Západní Saharu za podpory americké armády, i přes odsouzení mezinárodního společenství. Odměnou je, že Americe je povoleno umístit vojenské základny v zemi.
1978 – Guatemala. Vojenská a ekonomická pomoc proamerickému diktátorovi Lucasovi Garcia, který zavedl jeden z nejvíce represivních režimů v zemi. Více než 20 000 civilistů bylo zabito při finanční pomoci USA.
1979 – 1981. Série vojenských převratů na Seychelách – malé zemi vedle východního pobřeží Afriky. Přípravy puče a invaze žoldnéřů se zúčastnila Francie, Jižní Afrika a americká rozvědka.
1979 – Jemen. Amerika poskytuje vojenskou pomoc povstalcům, aby se zavděčila Saúdské Arábii.
1980 – 1992 – El Salvador. Pod záminkou zhoršující se vnitřní situace v zemi, která by mohla přerůst do občanské války, Spojené státy zpočátku rozšířily svou vojenskou přítomnost v Salvadoru skrze nasazení poradců a poté začaly i provedení speciálních operací s využitím vojensko-špionážního potenciálu Pentagonu a Langley na trvalém základě. Důkazem toho je fakt, že asi 20 Američanů bylo zabito nebo zraněno při nehodách vrtulníků a letadel během provádění průzkumných nebo jiných misí nad bojištěm. Existují také důkazy americké angažovanosti v pozemním bojí. Válka oficiálně skončila v roce 1992. Ta stála Salvador 75 000 mrtvých civilistů a americké ministerstvo financí 6 miliard dolarů.
1980 – Vojenská pomoc Iráku kvůli destabilizaci nového protiamerického režimu Íránu. Válka trvala 10 let a počet obětí se odhaduje na jeden milion. Amerika protestuje, když OSN se snaží odsoudit iráckou agresi. Navíc Spojené státy odstraní Irák ze seznamu „zemí, které podporují terorismus“. Současně Amerika tajně posílá Íránu zbraně přes Izrael v naději, že se uskuteční pro-americký převrat.
1980 – Kambodža. Pod tlakem USA organizace „World Food Program“ vysílá Thajsku potraviny za cenu ve výši 12 milionů dolaru, tyto potraviny dostanou Rudí Khmeří, tj. předchozí vláda Kambodži, která je zodpovědná za zabití 2,5 milionu lidí za 4 roky vlády. Kromě toho, Amerika, Západní Německo a Švédsko poskytují stoupencům Pol Pota zbraně přes Singapur, gangy Rudých Khmerů terorizují Kambodži ještě 10 let po pádu režimu.
1981 – 1990 – Nikaragua. CIA řídí invazi do země povstalců a pokládání min. Po pádu diktatury Somozy a příchodu k moci Sandinistů v roce 1978, Spojeným státům bylo jasné, že v Latinské Americe může vzniknout „další Kuba“. Prezident Carter se uchyloval k sabotáži revoluce v diplomatické a ekonomické formě. Jeho nástupce Reagan vsadil na sílu. V té době byla Nikaragua nejchudší mezi nejchudšími zeměmi na světě. Reaganovi „bojovníci za svobodu“ pálili školy a kliniky, byli zapojeni do násilí a mučení, bombardování a střelby do nevinných lidí, což vedlo k porážce revoluce. V roce 1990 se konaly volby, během kterých Amerika utratila 9 milionů dolarů na podporu proamerické strany (National Opposition union) a vydírání lidí, kterým řekli, že když strana získá moc, nájezdy Contras financovaných z USA přestanou a místo toho bude zemi zajištěna masivní pomoc. Sandinisté opravdu prohráli. Během 10 let „svobody a demokracie“ žádná pomoc do Nikaragui nebyla nikdy doručena, ale ekonomika byla zničena, země zbídačená, vznikla negramotnost a sociální služby, které byly před příchodem USA nejlepšími ve střední Americe byly zničeny.
1982 – Guatemala. Amerika pomáhá dostat se k moci generálovi Efrain Rios Monttovi. Po 17 měsících ve funkci zničil 400 indiánských vesnic.
1983 – Vojenská intervence v Grenadě, asi 2 000 mariňáků. Zničení stovek životů. V Grenadě proběhla revoluce, která přivedla k moci skupiny levicové orientace. Nová vláda této malé ostrovní země se snažila provádět ekonomické reformy s pomocí Kuby a Sovětského svazu. Spojené státy se obávaly „exportu“ kubánské revoluce. Navzdory skutečnosti, že vůdce grenadských marxistů Maurice Bishop byl zabit ostatními členy strany, Spojené státy se stejně rozhodly napadnout Grenadu. Formální verdikt o použití vojenské síly byl vyhlášen „Organization of Eastern Caribbean States“, důvodem pro zahájení vojenské operace byly američtí studenti jako rukojmí. Americký prezident Ronald Reagan řekl, že se připravuje kubánsko-sovětská okupace Grenady, a že v Grenadě jsou sklady zbraní, které mohou být použity mezinárodními teroristy. Po dobytí ostrova (1983) bylo zjištěno, že studenti nejsou drženi jako rukojmí a sklady byly plné starých sovětských zbraní. Před invazí USA oznámily, že na ostrově je 1 200 kubánských commandos. Poté, vyšlo najevo, že Kubánců na ostrově nebylo více než 200, z nichž třetina byli civilní specialisté. Shromáždění OSN podstatnou většinou odsoudilo tuto akci. Prezident Reagan k tomu řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“
1983 – Destabilizační činnost v Angole: podpora ozbrojených protivládních sil, teroristické útoky a sabotáže v podnicích.
1984 – Amerika nadále financuje protivládní povstalce v Nikaragui. Když kongres oficiálně zakázal převádět peníze do rukou teroristů, CIA jednoduše klasifikuje finanční prostředky jako tajné. Kromě peněz, „Contras“ získávali i účinnější pomoc: Nikaragujci chytili Američany jak pokládají miny ve 3 zálivech, to znamená, že vedli typickou teroristickou činnost. Věc byla projednána u Mezinárodního soudního dvora, Amerika byla odsouzena k zaplacení 18 miliard dolarů.
1989 – Ozbrojený zásah v Panamě, zajetí prezidenta Noriega, který je doteď v americkém vězení. Byly zabity tisíce lidí, v úředních dokumentech byl jejich počet snížen na 560. Rada bezpečnosti OSN byla téměř jednomyslně proti okupaci.
1999 – Jugoslávie. Přes pohrdání pravidly mezinárodního práva, obcházení OSN a Rady bezpečnosti, USA silami NATO zahájily kampaň 78denního bombardování suverénního státu Jugoslávie. Agrese proti Jugoslávii, která proběhla pod záminkou „zabránění humanitární katastrofě“, způsobila největší humanitární katastrofu v Evropě od druhé světové války. Více než 32 000 bojových vzletů, byly použity bomby o hmotnosti 21 tisíc tun, což odpovídá čtyřnásobku síle atomové bomby na Hirošimu. Více než 2 000 civilistů bylo zabito, 6 000 zraněných a zmrzačených, více než milion zůstalo bez přístřeší a 2 miliony bez zdroje příjmů.
2003 – Převrat v Gruzii. Přímou pomoc gruzínské opozici poskytoval americký velvyslanec v Tbilisi, Richard Miles, to znamená, že to bylo provedeno se souhlasem Bílého domu. Mimochodem, Miles byl už dlouho nechvalně známý jako hrobník režimů: byl velvyslancem v Ázerbajdžánu když k moci přišel Hejdar Alijev, byl v Jugoslávii při bombardování a při svržení Slobodana Miloševiče, byl v Bulharsku, když parlamentní volby vyhrál dědic trůnu Simeon Saxe-Coburg Gotha, který zůstal v čele vlády. Kromě politické podpory, Američané podporovali opozici i finančně. Například Sorosova nadace přidělila 500 000 dolarů radikální opoziční organizaci „Kmara“ („dost“). Ten taky financoval oblíbenou opoziční televizní stanici, která hrála klíčovou roli v podpoře „růžové revoluce“ a říká se, že poskytoval finanční podporu mládežnické organizaci, zodpovědné za pouliční protesty. Kromě toho, podle „Globe and Mail“ právě za peníze Sorosových organizací do Tbilisi na speciálních autobusech z různých měst sváželi opozičníky.
2011 – Libye. Nálety NATO uvrhly tuto kdysi podle afrických standardů prosperující zemi zpět do středověku, a co hůř, ponořily ji do občanské války. Západ použil vojenské síly, aby tu instaloval poslušný, leč nepopulární režim neschopný si poradit se zakořeněnými náboženskými a kmenovými rozepřemi, které zemi trhají na kusy. Libyjská ropa a plyn byly hlavním cílem vojenské intervence NATO ve jménu ušlechtilého cíle osvobození obyčejných Libyjců od diktatury plukovníka Kaddáfího
Na území USA se vyjma války Sever proti Jihu, boje prakticky nikdy vedly. Skoro nikdo nikdy Ameriku nenapadl. Slavný Pearl Harbor (Hawai), který byl napaden Japonci během druhé světové války, bylo obsazené území, které Američané sami zdevastovali o kousek dřív. Jediným útokem další země na Spojené státy byla válka za nezávislost na Británii na konci 18. století a britský útok na Washington v roce 1814. Od té doby veškerý teror pochází ze Spojených států a nebyl nikdy potrestán.
„Horizont událostí“: Bylo by dobré uvést zdroj a také vložit seznam ruských „speciálních operací“. Zdá se mi to takové jednostranné.
Andrew byl ve svý době super a recenzování dával všechno. Doufám, že se z toho brzy dostane. Mohl by se vrátit zas ke psaní – nakonec při různých retro ohlédnutích několikrát přiznal, že pořád hraje.
Ty jsi fakt srdcař, naivní ale krásně.
Blbec, kdyby raději dělal něco jako Dobrovský, ale on by to stejně dělal nedobře, protože to byl blbec už v devadesátkách.
Nejen sex cz, ale i mapy sex, agama seznamka, etc, když si vezmu že za topováni inzerátu na agamě ťapinky platily 5k, musel si tímto za X let „vydělat“ neskutečný objem peněz. NCOZ web museli sledovat klidně i roky. Kuplířství je dobře formulovaný paragraf, namířený proti pasákům etc. Každopádně podniky s vlastním odděleným webem a inzercí nyní čekají žně…
„Horizont událostí“: Jsi nějak v obraze. Ty jsi tam inzeroval?
když projdeš jen pár privátů a zeptáš se ťapin kolik platily bez slevy (rozdíl mezi slevou a plnou pálkou – 1500,- ťapina, 4000,- podnik) tak se dozvíš to samý – 5000,- ťapina a 18.000,- podnik.
To bylo loni v březnu ještě. Jenže pak si nenažranej Andrej podřízl nad sebou větev a zvednul ty plný ceny bez slevy o dalších 5000,-. Bůhví kolik by platily příští rok.
Spousta těch holek ví i o těch jeho sólo privátech co vedl skrze svoje spolupracovníky, kteří sedí s ním.
Na to, že to nedanil, odvážnej kousek.
Kdo chce moc, nemá nic.
Jediný zmrd jsi tu ty.
„šéfredaktor herních webů Excalibur a Score“ – tenkrát se tomu říkalo ještě časopisy. V době Anastasova působění snad ani žádný web tyto časopisy neměly.
„tenkrát se tomu říkalo ještě časopisy“ – pobavilo
Jinak před časem jsem objevil, že to někdo oskenoval – to kdyby někdo chtěl uronit nostalgickou slzu https://www.oldgames.sk/casopisy/
A to si fízlové existence webu sex.cz všimli až po dvaceti letech, nebo až teď andrejovi hráblo a začal dělat něco příliš okatě nelegálního, nebo prostě začal bejt někomu trnem v oku, tak na něj zaklekli? Samé otázky.
Nehledě na to, že ten kuplířskej zákon je naprostá demence. Piráti to snad i chtěli nějak zlepšit, ale jako obvykle nic nedopadlo. Ikdyž, s jejich track recordem by to nejspíš zkurvili ještě víc.
Andrew to opakovaně říkal, že doména sex.cz má cenu zlata a ležela mnoha lidem v žaludku. Možná vítr vane z tohoto směru…
Andrej měl vedle toho několik privátů pod sebou a tam nastrčený poskoky, který mu do Zlatnický nosili vejslužku. Sledovali je.
Výhružky ťapinám, ta politika výhod u placení inzerce kdy posílal asistenta Martina na výzvědy do privátů kde se infiltrovat jako zákazník a zjišťoval jak mají plný pokoje kvůli slevám u nich a hlavně nedanil to co vydělal (5000,-/holka, 30.000,-/podnik měsíčně), danil jen ty podniky co si brali stvrzenky na IČO, to musel a hlavně ho to i krylo.
Provozování webu samotného je v tom z obliga, až na ty nezdaněný příjmy.
Ťapinám nadával a ještě machroval dovčama, auty, byty a domem, na který si díky nim vydělal.
Už vyndejte pánové ty hlavy z prdele a uvědomte si co ten váš poloBŮH vyváděl za sračky.
když projdeš jen pár privátů a zeptáš se ťapin kolik platily bez slevy (rozdíl mezi slevou a plnou pálkou – 1500,- ťapina, 4000,- podnik) tak se dozvíš to samý – 5000,- ťapina a 18.000,- podnik.
To bylo loni v březnu ještě. Jenže pak si nenažranej Andrej podřízl nad sebou větev a zvednul ty plný ceny bez slevy o dalších 5000,-. Bůhví kolik by platily příští rok.
Spousta těch holek ví i o těch jeho sólo privátech co vedl skrze svoje spolupracovníky, kteří sedí s ním.
Na to, že to nedanil, odvážnej kousek.
Kdo chce moc, nemá nic.
njn od pohledu na pest
v base muze oprasit zaslou slavu excalibru a ve volnejch chvilich delat ďouče…
Také siho pamatuji z pořadu game page 1999