Recenze Beyond Blue

Jednou z těch nenápadných „malých“ her, ke kterým jsem si letos našel cestu. bylo také podmořské dobrodružství Beyond Blue. Na svědomí jej mají američtí E-Line Media, kteří nám v roce 2014 nadělili nádhernou plošinovku Never Alone, o eskymácké holčičce a její ochočené polární lišce, což byla hra protkaná kromě jiného odkazy a dokumenty ohledně skutečného života v polárních končinách. Beyond Blue má velmi podobný formát a ambice, jelikož také kombinuje vlastní příběh s mnoha dokumenty a fakty o skutečné přírodě. Je to krátká hra za malou cenu, na kterou ale budu vzpomínat hodně dlouho.

• Platforma:  PC (recenzovaná verze), PS4, X1, Switch, Mac, iOS
• Datum vydání:  11. 6. 2020
• Výrobce: E-Line Media (USA)
• Žánr: Odpočinková adventura
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 10 GB
• Herní doba:  3 hodiny
• Přístupnost: 7+
• Prodejní verze: digitální
• Cena: 350,- Kč (Steam)

Výprava za velrybami

Na to, že jde o citelně menší indie hru, se Beyond Blue daří velmi příjemně vyprávět svůj příběh. Využívá k tomu kromě samotné hratelnosti (rozdělné mezi plavání v oceánu a zkoumání interiéru vaší ponorky) také kreslené obrázky s doprovodným textem a místy dokonce přímo skutečné záběry z dokumentů o podmořském životě i jeho průzkumu. Ve hře se vžijete do role oceánské badatelky jménem Mirai, kterou na dálku vysílačkou podporuje tým dalších vědců. Hra se odehrává v současnosti a je zpracováním přísně realistická, včetně vyobrazení toho, jak se moderní badatelé musí popasovat také s propagováním své práce na sociálních médiích, aby získali extra prostředky na svůj výzkum a hlavně: dostali do světa informace o tom, co pod hladinou zjistili.

 

1 z 10

- +

Hra má díky tomu samozřejmě silný ekologický podtext, jelikož klíčová část se točí kolem podezření, že těžařská společnost překročila hranice rezervace a způsobila velké škody v místním ekosystému: příběh zde působí trochu jako detektivka, kdy postupně nacházíte stopy toho, co se stalo – abyste se následně pokusili shromáždit důkazy o celé záležitosti. Nad tím vším se vine ještě příběhová linka o konkrétní rodině velryb, kterou mají vědci očipovanou, každého člena rodiny pojmenovaného a sledují je v průběhu let. Tuhle velrybí rodinku čeká radostná událost narození nového mláděte, nicméně věci se nehezky zkomplikují. Musím říct, že slyšet vědce probírat „lidské“ vlastnosti velryb bylo opravdu dojemné a vidět to pak na vlastní oči ve hře mělo extra účinek.

Příběh působí trochu jako detektivka.

Jelikož mám rád dokumentární filmy a navíc jako člověk narozený ve vodním znamení ocením cokoliv s mořskou tématikou, zaměření této hry mi opravdu sedlo a příběh jsem sledoval s napětím i dojetím, víceméně jako kdybych se sedl k novém filmu od Jamese Camerona (který je svojí láskou k hlubinám také pověstný a ve hře se dokonce mihne). Navíc mne vyloženě zaujaly i vyloženě vědecké a dokumentární pasáže hry, která se očividně snaží nejen bavit, ale také vzdělávat. Pokud vám ale nic z tohoto nezní lákavě, asi to nebude hra pro vás, protože samotná hratelnost není o ničem jiném, než že plavete z místa na místo, opravujete bóje a natáčíte zvířata.

Hloubka hry

Ačkoliv tedy hra rozhodně není pro každého, pokud vás její téma a formát lákají, velmi pravděpodobně vás nezklame. Osobně jsem docela žasnul nad tím, jak účinně mi hra přiblížila ani ne tak samotnou práci podmořských badatelů, jako spíš jejich způsob myšlení a starosti. Samozřejmě jsem si přitom uvědomil, že člověk musí být docela speciální povaha, aby svůj život zasvětil něčemu podobnému. Přestože je hra krátká a mechanicky jednoduchá, dokonale na mě dýchla osamělost a depresivní beznadějnost podmořského průzkumu, který citelně poukazuje na škody, napáchané lidmi vůči matce přírodě.

Také na mne ale dýchla ta majestátnost a zázračnost hlubin, ve kterých se díky zrychleným chemickým procesům (ve hře velmi dobře vysvětleným a ukázaným) rodí neustále nové a nové mikroorganismy, z nichž při správném přístupu jednou můžeme získat například léky na doposud nezkrocené nemoci. Samotný proces sestupu na nejhlubší místo zde je momentem, na který jen tak nezapomenu. Z hraní téhle hry jsem se vynořil s poněkud navlhlýma očima, ale moudřejší a vděčný za mimořádný zážitek, který mi opět připomněl sílu a výjimečnost videoher jako média k zprostředkování příběhů a zážitků.