První den s PlayStation 5

Včera došlo k oficiálnímu uvedení konzole PlayStation 5 do prodeje (zatím v USA, Japonsku a dalších zemích, Evropa a Česko se dočkají přesně o týden později, ve čtvrtek 19. listopadu). Česká pobočka Sony se přitom postarala, aby v datum světové premiéry konzole dostali testovací kusy alespoň tuzemští herní novináři, kteří vám tak mohou nabídnout svoje dojmy a informace již nyní.

I když je otázka, nakolik je to z marketingového hlediska potřeba, protože poptávka po nich dalece převyšuje nabídku dostupných kusů (a překupníci mají žně, i v ČR se již cena potvrzených předobjednávek vyšplhala na 100.000 Kč za kus). Na druhou stranu, i když se řadíte mezi ty, kdo „si v klidu počkají na jaro“, neměli byste situaci podcenit, protože jak jsme se bavili v našem podcastu, může se snadno stát, že konzolí nebude dostatek ani potom a je tedy vhodné udělat předobjednávku co nejdříve.

Nejste připraveni

Nejen z profesionálního zájmu jsem za poslední měsíc nakoukal snad stovky hodin videí s dojmy zahraničních novinářů i influencerů, kteří konzoli rozbalovali, testovali a hodnotili. Myslel jsem si, že mám díky tomu dobrou představu o tom, jak je konzole velká a jaké jsou dojmy z ní, když ji člověk drží v rukou. Také jsem měl v hlavě „hotový“ názor na její celkový design a vzhled. V realitě se ale ukázalo, že vidět fotky a videa je přeci jen něco docela jiného, než držet skutečnou věc v rukou a vlastně jsem tak měl představu spíš jen o balení konzole, než o dojmech z ní samotné.

V realitě totiž působí ještě futurističtěji a mohutněji, než když ji vidíte jen zprostředkovaně. Elegantní stroje s kombinacemi bílé a modré již nějakou dobu vídáme ve sci-fi filmech i hrách (třeba Detroit: Become Human), ale je něco jiného najednou takový stroj držet v rukou. Opravdu mě ten pocit zaskočil a samotný design konzole na mě udělal mnohem větší a lepší dojem, než jsem čekal. To bylo ale ještě nic proti dojmu z ovladače.

Ten mi totiž okamžitě přišel na dotek bytelnější, mohutnější a těžší, než jsem čekal. I ve vypnutém stavu z něj vyzařovala síla a spolehlivost, na jakou nejsem u běžných ovladačů zvyklý. Naopak mi připomněl vyloženě „luxusní“ specializované ovladače, jako je třeba Xbox Elite ovladač, který je také vybaven citelně kvalitnějším materiálem a větší vahou, než běžné ovladače Xboxu (o extra tlačítkách a funkcích nemluvě). Od dob skoro nic nevážícího tenkého ovladače k původní PS1 jsme opravdu ušli pořádný kus cesty. Je to ale velký pokrok i proti DualShocku 4. Pokud jde o design, dojem z ovladače i konzole se ještě citelně zlepší, jakmile se na nich rozzáří jejich futuristické barevné indikátory (v případě ovladače příjemně decentní a tlumené).

Začněte správně

Připojení a zprovoznění konzole asi nemůže být jednodušší, protože máte doslova jeden kabel do zásuvky a druhý do televize. Volitelné – ale doporučené – je pak ještě zapojit do konzole kabel s internetovým připojením a také propojit s konzolí ovladač nabíjecím kabelem. Při spuštění vám konzole nabídne během aktualizace možnost se do ní připojit a některá nastavení provést z PlayStation aplikace ve vašem mobilu. Je to bleskové, pohodlné a nemusíte díky tomu vyplňovat svůj email, heslo apod. Pokud byste chtěli přenášet data z PS4, je vhodné mít obě konzole připojené kabelem do (datové) sítě. Stejně tak si ale můžete uložené pozice pohodlně stáhnout z cloudu, pokud máte předplacené PS Plus. Každopádně jakmile se dostanete do hlavního menu a nastavíte si věci jako obraz nebo zvuk (pozor na to, některé televize třeba podporují HDMI 2.1 pouze v některých HDMI konektorech), přijde čas na výběr, kterou svoji PS5 hru zapnete jako první. A tady máte dle mého jen jednu správnou možnost.

Astro´s Playroom je zdarma instalovaná na každé konzoli a nejen, že jde o naprosto nejlepší způsob, jak se seznámit se zbrusu novými funkcemi DualSense ovladače, ale pokud navíc máte alespoň trošku  nějaký ten nostalgický vztah se značkou PlayStation, tahle hra vás spolehlivě dojme svojí nekonečnou záplavou referencí na všechny čtyři předchozí generace konzolí Sony, včetně nejslavnějších her nebo třeba obskurního příslušenství, na které jste už dávno zapomněli.

Kromě toho je to ale báječná plošinovka s návykovou herní strukturou (můžete si vybírat úrovně ve vámi zvoleném pořadí a do každé z nich se mnohokrát vrátit pro nalezení skvělých collectibles nebo třeba překonání časových rekordů přátel), skvělými mechanikami (nejvíce mi hra připomínala sérii Little Big Planet nebo novější 3D Mario hry typu Galaxy), nádhernou, stylovou grafikou a parádně šlapající hudbou. Hlavně vám ale předvede v plné palbě, jak velký rozdíl je haptická odezva, adaptivní spouště i kvalitnější zabudovaný reproduktor v ovladači.

První proběhnutí čtveřicí herních světů vám zabere zhruba dvě hodiny, ale hodně bych se divil, kdybyste neměli chuť si ovladač i hru užívat ještě déle a nevraceli se vysbírat zbytek nostalgií opředených sběratelských předmětů. Tak nebo onak, Astro je to nejlepší úvodní seznámení s novou PlayStation a jejím unikátním ovladačem, o kterém si ještě povíme více v kontextu dalších her později. Každopádně nemohu ale popřít, že po tom, co mi adaptivní spouště v noci tepaly do prstů při střelbě v COD: BO Cold War, jsem měl ty ruce pěkně rozklepané.

Jediná next-gen hra současnosti

Kdo mě alespoň trochu zná, tomu musí být jasné, na jaký titul jsem se ale na PS5 těšil nejvíc a jakmile zapadlo slunce, obřadně jsem zapálil svíčky a skočil do něj. Ano, Demon´s Souls (remake) byla před 11 lety na PS3 první hra od From Software, ve které jsem se „naučil umírat“ a tvrdohlavě se s ní půl roku pral o platinovou trofej. I když jste třeba fanoušci jejich novějších her (Dark Souls, Bloodborne, Sekiro), Demon´s Souls vás dokáže překvapit, protože je citelně strašidelnější a obskurnější, než ty ostatní. Nebál bych se prohlásit, že je to víc horor, než fantasy.

Ještě důležitější je ale fakt, že tohle je okamžitě, na první pohled, graficky nejhezčí hra k dnešnímu datu a není náhoda, že na rozdíl od pavoučího dobrodružství Milese Moralese nebo Sackboyovy nejnovější eskapády si tento titul na PS4 nezahrajete. Opět je těžké to vysvětlit slovy, dokonce ani obrázky nebo videa vás nepřipraví na to, jak majestátně a zároveň neuvěřitelně detailně tahle hra působí v běhu. Kromě jiného mě zaskočilo, že vedle absurdně detailních textur a nevídané práce se světlem i částicovými efekty hra disponuje také mimořádně propracovaným ozvučením, kdy doslova slyšíte každou kapku krve, zařinčení každého kovového řetězu v dáli a třeba Nexusem se rozléhá takový gregoriánský chorál, že jsem tam jen dlouhé minuty stál a opakovaně mi naskakovala husí kůže. Tohle je hra, na které nikdo nešetřil vůbec na ničem a je to ta nejlepší podívaná, kterou si můžete na nové konzoli dopřát. Jen nezapínejte cinematický mód, protože ten je očividně u téhle hry i na PS5 příliš. Naštěstí je ale hra uhrančivě nádherná i v performance módu (dynamické 4K 60 fps).

Vítejte v budoucnosti

Velkou součástí zážitku z konzole je – stejně jako u obou nových Xboxů – blesková odezva UI samotného systému. Ať už se pohybujete v nastavení konzole, vybíráte hry v obchodě nebo používáte komunitní funkce, konzole reaguje naprosto okamžitě na každý váš pokyn, i když jste třeba zrovna byli uprostřed té graficky nejnáročnější hry. Zní to jako banalita, ale není – bude vám to dělat radost znovu a znovu a stane se pro vás nemožné se vrátit zpátky. Souvisí s tím samozřejmě také nahrávací časy nových her, které jsou vždy ve vteřinách. Mimochodem, je myslím škoda, že Xbox se rozhodl svoje UI pro novou generaci neměnit – docela to přidává na tom „pocitu novosti“. Navíc konkrétně animace, grafika, efekty i zvuk toho PS5 rozhraní působí opravdu elegantně a moderně. Každopádně celkově na mě za první den a noc nová PlayStation udělala obrovský dojem a předčila moje očekávání, navzdory tunám předem nastudovaných materiálů.