Recenzovaná verze: PC
Pro mě osobně je to teprve něco málo přes dva roky, co jsem v druhém příběhovém dodatku The Brigmore Witches naposledy okusil svět prvního Dishonored a po 63 hodinách úspěšně splnil všech 80 achievementů, které celá hra nabízela. Když pak jen o necelý rok později přišlo oznámení druhého dílu, hned jsem věděl, že k téhle hře se prostě dostanu, ať to stojí, co to stojí.
Čím více se ale blížilo datum vydání, tím více jsem propadal menší panice a pořád jen myslel na to, že hra nebude tak dobrá jako první díl. Co když se prostě nepovede? Co když bude až zbytečně moc stejná, nebo až moc jiná? Pokud ale nepočítám jednu zásadní věc, která bohužel celou hru v očích mnoha (především) PC hráčů i přes její kvality úplně pohřbila, nemusí se druhý díl Dishonored 2 za co stydět.
Na každou svini se vaří voda
Od událostí prvního dílu uběhlo dlouhých patnáct let, během kterých vládla Emily Kaldwin celé řiši po vzoru své matky Jessamine a s pomocí svého otce Corva. Během téhle doby byla Emily docela dobrou, ovšem nijak zkušenou císařovnou a svoje volné chvíle trávila hlavně mimo trůn. Politika prostě nebyla pro ní, úplně ji nezanedbávala, ale nějaké nadstandardní úsilí jí taky nevěnovala. A to byla chyba, protože přímo pod jejím nosem se schylovalo ke státnímu převratu, kterého si prostě nevšimla včas.
Během výročí smrti Jessamine vtrhne do sálu ztřeštěná Delilah (kterou si určitě pamatují ti, kteří hráli příběhové dodatky prvního dílu) a doslova vezme Emily trůn pod zadkem. Přesně v tom momentě přichází na řadu vaše první volba, která změní zbytek hry – budete hrát za Corva, protagonistu prvního dílu, nebo Emily? Ať už si zvolíte jakkoliv, vývoj událostí v sále se odehraje v podstatě stejně a vy zkrátka musíte prchnout pryč z Dunwallu. Po tom všem vám nezbývá nic jiného, než se vydat na jih do Karnacy, kde začnete vymýšlet, jak to všechno napravit.
Celá hra si sice zakládá na vlastním příběhu, který má s prvním dílem máloco společného, ale narazíte na pár známých a znalosti z prvního dílu určitě pomohou. Už jen díky tomu, že ve hře figurují nejen Corvo, Emily a Delilah, ale například Anton Sokolov a dojde i na pár zmínek o dalších postavách a událostech. Vesměs ale není nutné první díl znát, už v úvodu pochopíte, co se zhruba děje a velmi snadno se do světa Dishonored dostanete; do jeho fungování a jak to celé probíhá. Během hraní navíc můžete narazit na doslova tunu knih, dopisů a dalšího textu a audiozáznamů, které vám ledacos prozradí a dají spoustu kontextu ke kdejakým událostem a postavám.
Do Karnacy se dostáváte v době krize, doslova epidemie krevních much, které stály životy už mnoha lidí a pořád dál a dál terorizují občany. Město je navíc uprostřed menší války místního gangu s nábožensko-militantní jednotkou Vševidoucích a stráže si dělají, co chtějí a všude tak trochu převládají panika a nepokoje. A pak tam přijdete vy.
Pokud jste hráli první díl, určitě si vzpomínáte na systém chaosu. Čím více jste zabíjeli, tím horší situace v Dunwallu byla. Po městě běhalo více krys, všude bylo více mrtvol a všem tak nějak bylo už všechno jedno. Stejná věc nás měla čekat i v druhém díle, a do jisté míry čeká, když jsem ale hru zkoušel na nízký i vysoký chaos, všechno bylo tak nějak stejné.
Sem tam jsem si všiml menších změn, ale ve finále jsem neviděl nějaké zásadní rozdíly, díky kterým by bylo vyloženě vidět, jestli je situace v městě pořád špatná, nebo ještě horší. Což mě upřímně docela zklamalo. Zvlášť vzhledem k tomu, jak dobře to bylo v prvním díle udělané. Na druhou stranu se celá hra odehrává v odlišných částech města, takže když někoho povraždíte na jedné straně, na druhé straně to logicky nebude mít takový vliv. Dává to smysl, jenom je to z hratelnostního hlediska pořád trochu škoda.
Největší změna tak přichází hlavně v rámci charakteru vaší postavy. Novinkou v druhém díle je totiž dabing obou hlavních postav. Emily i Corvo nyní občas komentují nějakou situaci, konkrétní věci a scenérie. V případě nízkého chaosu se snaží obě postavy nevyvolávat moc konfliktu a působí optimističtěji a klidně, zatímco na vysoký chaos jde o daleko pesimističtější postavy, které nějaký ten souboj a krev klidně uvítají.
Bohužel jsem měl ale celou dobu pocit, že příběh, i když s hezkým nápadem a některými zajímavými postavami, prostě nebyl… takový. Ke konci působil spíše uspěchaně a hra vás vlastně hnala spíše honem rychle dopředu, ať už to máte za sebou, než aby se pozastavila nad motivy nebo náměty jednotlivých misí, lokací a postav. Celá hra prostě skončí dřív, než stihnete říct Nicota. Přitom ale dokáže vydržet dostatečně dlouho. První dohrání hry mi na nejtěžší obtížnost při hraní stealth způsobem bez odhalení a bez zabíjení trvalo necelých 20 hodin. A nové věci, lokace i možnosti jsem pořád objevoval i během třetího hraní.
Úcta k neúctě
Druhý díl Dishonored se pevně drží hratelnosti, kterou nastavil už první díl. Pokud máte s prvním Dishonored nějakou zkušenost, poměrně snadno si můžete představit, jak na tom je druhý díl. Vlastně ve všech ohledech. Co se hratelnosti týče, jedná se o zhruba tu samou hru, jenom je prostě větší a ambicióznější.
Jak už jsem se zmiňoval, v druhém díle můžete hrát za dvě postavy. Buďto Corva, nebo jeho dceru Emily. Každá z nich nabízí jiné schopnosti, které můžete různě využívat a případně kombinovat. Corvovi zůstaly z prvního dílu ty samé, to znamená například Blink, zpomalení/zastavení času, vyvolání hejna krys nebo možnost posednout jinou živou bytost.
Schopnosti Emily jsou úplně nové a najdete mezi nimi velmi šikovnou schopnost Far Reach, Doppelganger (díky které můžete vytvořit vaší dvojnici na odlákání pozornosti) nebo Domino, s níž můžete spojit dvě až čtyři postavy, a co se stane jedné, to se stane i ostatním.
Schopnosti vaší postavy navíc doplňují vylepšení (enhancements), ze kterých můžete získat lepší reflexy nebo třeba dvojskok. Všechno si opět odemykáte pomocí run, které můžete různě najít v misích, a nechybí ani návrat bonecharmů, které ještě o něco více dodatečně vylepšují vaší postavu a dávají další pasivní schopnosti.
Novinkou v rámci bonecharmů je možnost jejich craftování. Základní bonecharmy totiž můžete rozebrat a vzít z nich jejich bonus, který můžete následně použít a zkombinovat s jiným nebo použít víckrát ten samý. To má ve finále dvě funkce – ušetření místa, protože bonecharmů je hodně a množství, kolik jich můžete mít aktivních, je omezené; a také vytvoření lepších verzí.
Například bonus, který vám dovolí rychlejší pohyb při skrčení můžete do bonecharmů vložit až čtyřikrát a získat tak daleko lepší verzi zmíněného bonusu. Jak se ale bohužel ve finále ukázalo, někdy je systém craftování bugnutý. Buď občas není vliv vámi vytvořených bonecharmů vůbec znát, nebo se vytvoří jakási negativní verze daného bonusu a například „rychlejší škrcení” je naopak delší než bez bonecharmů. Tohle by naštěstí mohl spravit jednoduchý patch, na kterém už v Arkane pracují. Pak už by šlo o velmi cennou a dobrou věc, jak si ještě více přizpůsobit hraní vašemu stylu.
Vesměs je ale jinak hra vážně velmi podobná prvnímu dílu. Najdete zde jenom pár obměn, které dohromady hru dostatečně mění, ale vypisovat zde všechno nemá vůbec cenu. Zmínit mohu například lehce vylepšený soubojový systém v podobě přidaných mechanik, možnost nesmrtícího útoku z výšky nebo vylepšování schopností skrze jednoduchý strom dovedností, nikoliv už jen z úrovně 1 na úroveň 2. A pro nalezení některých bonecharmů a run je kupříkladu třeba vynaložit trochu úsilí.
Za zmínku ještě stojí vylepšené Srdce. To funguje stejně jako v prvním díle; může vám prozradit nějaké zajímavosti o světě nebo konkrétních postavách, novinkou je ovšem to, že nyní má každé NPC ve hře nějaké tajemství, které můžete díky Srdci odhalit. Můžete tak třeba zabíjet jen ty, kteří jsou opravdové svině, co si prostě zaslouží umřít. Hra vám v tom vážně bránit nebude.
Odpad společnosti
Jednou z největších věcí, o kterých se v rámci prvního dílu mluvilo, byl nejen svět, ale i jeho audiovizuální pojetí. Umělecký styl prvního Dishonored je velmi svérázná věc, díky níž celou hru okamžitě poznáte. Druhý díl tenhle styl trochu posunul směrem k realističtější grafice, i když si stále zachoval ty typické ostré hrany, osvětlení, textury, animace a modely. Celou hru totiž pohání nový engine Void, který má svoje základy v id Tech 5. A asi není třeba dodávat, že si Dishonored 2 odneslo z technického hlediska několik nedostatků, pro které je tenhle engine tak známý.
Změnu enginu není třeba brát hned zle – grafika je vážně krásná snad ve všech ohledech, velké plus si hlavně zaslouží osvětlení a barvy. Problém ovšem přichází v docela špatném streamování textur (což už je takovou poznávací značkou id Tech 5), ve špatné anti-aliasing technologii a dalších problémech. A nejvíce to všechno zamrzí hlavně v případě PC verze, protože optimalizace je… škoda slov.
Hra prostě jede hrozně většině hráčů. Já sám jsem rád, že hru rozjedu tak na 40-50fps na minimální detaily, a to s GTX 970 a i5-6400. Problémy ale hlásí i ti, kteří mají třeba GTX 980Ti, 1070 nebo 1080. Kdekdo má se hrou problém a je jen málo lidí, kteří hru rozjeli vážně dobře a hratelně. Jak se zdá, je to hlavně o štěstí, protože někteří nedokáží hru ani spustit.
Jde bezesporu o největší negativum celé hry. Problémy mají i někteří uživatelé na konzolích, několik propadů snímků nebo pády hry nejsou nereálnými obavami. Tam ale nejsou problémy tak strašné. Vypadá to ale, že v Arkane berou tyhle problémy vážně a už se pracuje na opravě. Přítom zbytek PC verze vlastně není tak špatný. Nastavení je dostatečně rozsáhlé a můžete si vypnout nebo změnit ledacos. Hra navíc podporuje technologii Ansel od Nvidie. Ani s ovládáním nebyl nějaký problém. Několik lidí sice hlásí problémy s akcelerací myší, ale já se s takovým problémem nesetkal a hra se ovládala vážně pěkně.
Naštěstí zbytek audiovizuálu a technické stránky nedělá žádný problém. Dabing postav je kvalitní, zvuky a jejich design jsou skvělé a město na vás vážně dýchá životem po všech stránkách. A hudba konečně zní jako hudba, i když je pořád trochu v ústraní. Když pak ale ve hře narazíte na duo hrající jednu z místních písniček, tak se prostě budete muset pozastavit a zaposlouchat se.
„Umělecký styl prvního Dishonored je velmi svérázná věc, díky které celou hru okamžitě poznáte. Druhý díl tenhle styl trochu posunul směrem k realističtější grafice, i když si stále zachoval ty typické ostré hrany, osvětlení a textury.”
Osobně mě asi nejvíc překvapila umělá inteligence. Na nejtěžší obtížnost vás nepřátelé opravdu vidí i z dálky a není úplně snadné se přes ně dostat. Ať už tím nebo oním stylem hraní. Stráže si navíc všímají svých chybějících kolegů a občas se rozhodnou trochu prohledat okolí. Navíc můžete stráže hodit třeba na gauč nebo postel a ostatní si prostě budou myslet, že dotyčný jen usnul. Netvrdím, že je umělá inteligence dokonalá nebo „originální“, ale její kvalita je tak či onak velmi vítaným plusem.
Jako poslední věc bych zmínil změnu dabéra Cizince. Fanoušci prvního dílu si určitě snadno vybaví Billyho Lushe a jeho skoro až lhostejně znějící podání. V Arkane se z nějakého důvodu rozhodli pro přeobsazení a novým dabérem je Robin Lord Taylor, známý především pro svou roli Tučnáka v seriálu Gotham. Zprvu se mi upřímně tahle změna tolik nelíbila a bylo těžké si na ni zvykat, ale postupně jsem tak nějak začínal chápat, proč ke změně došlo. Cizinec už se zkrátka ve druhém díle nejeví jako takový pasivní záporák, který všem háže klacky pod nohy, a to se nějak musí projevit i na jeho osobnosti, vystupování, a tudíž i hlase.
Co uděláme s opilou císařovnou
Dishonored 2 se dá těm, kteří hráli první díl, popsat vlastně docela jednoduše. Představte si, jak by asi vypadal první díl, kdyby měl více financí na vývoj, větší podporu, větší důvěru ze strany vydavatele a vývojáři pro něj měli větší ambice. Druhý díl se určitě povedl a jde o skvělé pokračování, které dělá spoustu věcí dobře a jen u mála věcí jsem měl pocit, že na ně nezbyl čas nebo peníze nebo prostě byly jakkoliv uspěchané.
Úroveň chaosu má méně viditelný vliv a příběh není tak pamětihodný. Pamětihodné nemusí být ani vaše cíle a mise, ale když už si nějakou misi pamatovat budete, tak si jí VÁŽNĚ zapamatujete. Za všechny mohu zmínit například A Crack in a Slab nebo Clockwork Mansion. Každá mise navíc působí opravdu jinak a v každé najdete jiné herní prvky a viditelně odlišené lokace. Celkově mohla být hra také o chlup delší. Nebo alespoň nabídnout New Game+. V neposlední řadě jsem i cítil, že vaše „základna” v podobě lodi Dreadful Wale je prostě nevyužitá. Najdete na ní jen dvě až tři postavy, sem tam nějakou knihu, a to je vlastně všechno. Prostě je to v podstatě prázdné nic.
Zbytek je ale vylepšený snad po všech stránkách. Hratelnost je celkově o něco lepší, grafika je výborná, hudba je konečně slyšet (ačkoli je škoda, že ve hře nenajdete něco na způsob ikonické skladby Drunken Whaler z prvního dílu), zvuky a dabing určitě potěší a celá Karnaca působí jako další krásná lokace, na kterou budou hráči vzpomínat.
Nejvíce mě ale potěšila právě umělá inteligence, která sice, pravda, sem tam může drhnout a šla by ještě o trochu vylepšit, ale mimo to nabízí tu pravou výzvu pro akční i stealth hráče.
Konzolisté nemusí nic moc řešit. V případě PC ale zdůrazňujeme, že optimalizace aktuálně představuje natolik vážný problém, že jsme se rozhodli ke snížení finálního hodnocení pro PC verze o jeden bod. Tak či onak jde ale pořád o hru, kterou si dříve nebo později prostě musíte zahrát.
Dishonored 2 koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Redakce Zing.cz hraje na notebooku ASUS GL552.
Recenze
Dishonored 2 – hon na čarodějnice
Větší, ambicióznější a ve spoustě věcí i propracovanější. Dishonored 2 je prostě řemeslně zpracovaným pokračováním. Na konzole jde o jasnou osmičku, v cestě PC hráčům bohužel stojí dost špatná optimalizace. Tak či onak jde ale o hru, kterou by neměl nikdo minout.
Líbí se nám
- vynikající hratelnost, která vám dává totální svobodu
- otevřené levely, které nabízí spoustu cest
- krásný, detailní a bohatý herní svět a jeho historie
- prvotřídní audiovizuál
- vysoká úroveň znovuhratelnosti
- překvapivě kvalitní umělá inteligence
Vadí nám
- špatná optimalizace (hlavně na PC)
- že je příběh méně zajímavý než v prvním díle a působí zbytečně uspěchaně
- že rozdíl mezi nízkým a vysokým chaosem není tak znát
- absence New Game+
- několik bugů, které mohou nepříjemně narušit zážitek
- absence češtiny, která přinejmenším zamrzí
Nemyslim si, že objektivní (nebo "maximálně objektivní") recenze může vůbec existovat. Jsou názory většiny objektivní? Je hodnocení filmů na ČSFD nebo Metacriticu objektivní? Kdybych se měl u každýho bodu, každýho názoru zabývat tim, jestli to bude nebo nebude "většině" vadit, tak rovnou můžu místo hraní hry zajít třeba na zmíněnej Metacritic, kouknout na nejčastější věci, udělat seznam a až podle toho napsat zbytek recenze a můžu to nazvat objektivní recenzí, protože většina s tim souhlasí nebo nesouhlasí, nehledě na to, jestli s tim já, jakožto autor recenze, souhlasim nebo nesouhlasim. Takže ve finále to nebude můj názor, ale názor někoho jinýho (ať už se na něm shodujou dva lidi nebo 4 miliardy) . Upřímně v tom moc velkej pokrok nevidim.
U recenzí (resp. čtenářů) by to mělo fungovat hlavně tak, že si těch recenzí přečtou víc; najdou autora, se kterym se stotožňujou a/nebo si přečtou text tý recenze a z toho si udělají vlastní názor. Hodnocení, plusy, mínusy a do jistý míry i verdikt odráží můj názor jakožto recenzenta. Vy si udělejte váš vlastní, od toho tam ten text je, od toho těch recenzí existuje víc.
Odpověď na komentář uživatele Michal Burian
To je jasný proto taky píšu "maximálně objektivní" – je třeba přemýšlet co nejvíce bude vadit a chybět většině a podle toho to tak psát. Jinak to jsou jen dojmy které tvoří názor né recenze. A kritizování že není čeština je v pořádku někde v článku, závěru nebo verdiktu ale v záporech když to není chyba hry? Český trh má trochu komplex velikášství a myslí si že někoho zajímá a počeštění bere jako samozřejmost namísto laskavosti ale fakt je ten že co nezařídí distributor tak to není. A když to jemu nezaplatíme tak proč by to dělal.
Odpověď na komentář uživatele skylines
Žádná recenze není objektivní. To by recenzi muselo psát více lidí, kteří jsou navíc ještě naprosto odlišní. Každému se líbí něco jiného, každý pokládá jiné věci za důležité apod. Recenze nikdy nebude čistě objektivní.
Takže, když se něco nevyplatí, tak na to zapomeneme a budeme dělat jako by nic? Ale proč. Když se ke všemu budeme otáčet zády, tak to bude horší a horší. Proč nevyjádřit svůj názor. Dishonored 2 je skvělá hra, která by si češtinu zasloužila. Překládají se větší ptákoviny. Já si prostě nemyslím, že je v pořádku před něčím zavírat oči.
Subjektivní recenze Tak to je potom jen publikovaný názor. Recenze je v podstatě veřejný posudek a ten musí být maximálně objektivní. Takže už v kořenech je to špatně tak se pak nejde divit že se hledají blbosti do záporů. Jeden si je cucá z prstu a druhý je zase ignoruje. Alespoň že Miky jde číst. Ten recenzování drží v celkem rozumných mezích. A k češtině a NewGame+ jsem se už vyjadřoval. U prvního dílu se asi ukázalo jak moc se vyplatila na tomhle masivním trhu tak se na ní vykašlali. Je tam tolik textů a za dvě postavy že se do toho pustí radši nadšenci a zadarmo protože tam není co prodělat.
Nebudu tu podrobně rozebírat proč tohle a proč tamto, ale řeknu tohle:
a) recenze je subjektivní, vždycky je subjektivní – mně se nelíbí, že tam chybí čeština, že chybí NG+ a že jsou tam občas vážné bugy (viz craftování bonecharmů, jedna z "hlavních" novinek hry a nefunguje (resp. nefungovalo) to. To mi vážně jako problém přijde) . Jestli tobě to nevadí, tak tobě to nevadí, beru. Mně to vadí.
b) absence češtiny je v mínusech proto, protože v prvním díle čeština byla. Byla kvalitní, lidi si jí často vychvalovali a v mnoha ohledech pomohla – nehledě na to, jak angličtinu kdokoliv jakkoliv zvládá, číst tunu textů, knih atp. v češtině je vždycky lepší. Stejně jako třeba u Skyrimu. A pokud první díl tu češtinu měl, tak absence češtiny ve dvojce zamrzí. Klíčové slovo: zamrzí. To tam mimochodem píšu taky, a jak si můžeš všimnout, je to na úplně posledním místě v mínusech, takže to má oproti zbytku minimální váhu.
c) NG+ je něco, co v prvním díle chybělo a drtivá většina lidí po tom v dvojce volala. Chtěli to, chtěli to a chtěli to. Hra vyšla a… nebylo to tam. A hře to chybělo. Přidává to na znovuhratelnosti a první levely to udělá zase o trochu zajímavější. Nově vydaný betapatch, který NG+ přidává, to jen dokazuje. Ale jak už tu padlo od Mikyho, s hodnocením to prostě nehlo. A jak tu ještě padlo, můžeš napsat svojí recenzi a tam si můžeš dát mínusy a plusy jaký chceš a dávat jim váhu jakou chceš.
Odpověď na komentář uživatele Zlobo
Jasně souhlasím s Tebou. Ale jako zápornej bod by se dal napsat jakýkoliv jazyk, kdyby tu recenzi psal třeba člověk z jiné země. To je ten důvod proč mě to tak vytáčí…
Odpověď na komentář uživatele @Nathan Drake
Já to tam mám, ale je spousta lidí co se cizí jazyk špatně učí, nebo prostě jen nechtějí. Už takhle je přeloženo pramálo her do češtiny, a těch kvalitních je jen pár za poslední roky. A ikdyz mi angličtina nedělá žádný problém, vždy mě čeština potěší.
Odpověď na komentář uživatele Zlobo
A co se naučit anglicky a koupit si konzoli? To řeší dva prolémy který píšeš přeci, nebo snad ne?
Odpověď na komentář uživatele @Nathan Drake
Pokud jsou ve hře chyby které ti zhoršují průchod hrou a musíš třeba hledat jak to obejít, mělo by se to napsat do mínusek, to se vždy dělá. Miky ti tu ale vysvětluje, že na hodnocení hry neměl vliv ani chybějící český jazyk ani game+. Byla to hlavně technická stránka hry na PC co ovlivnila hodnocení. 8/10 je velice slušné hodnocení.
Skylines – já bych třeba chybějící češtinu také dal do mínusek. Myslím že až tak zanedbatelné prodeje u nás nejsou a je dost hráčů co si to kvůli tomu nekoupí. Navíc se nebavime o nějaké hře s primitivním příběhem co se dá odvodit z toho co se děje. Tady člověk chce vědět co přesně říkají.
Odpověď na komentář uživatele @Nathan Drake
Prostě se smiř s tím že v mínusech budeš jednou potkávat argumenty typu že tam není růžový jednorožec nebo třeba létající ponorka Je to místo určené pro chyby a nedostatky né subjektivně chybějící featury. Čeština by měla být spíš příjemným překvapením než očekávaným obsahem jelikož jsme tak nepodstatný trh tak můžeme být rádi že se někde vůbec objeví. Natož si pak stěžovat že někde není. Je to jako by vám někdo přinesl čokoládu a vy si postěžovali že nedonesl větší nebo vaší oblíbenou. Mě to teda moc že židle nenadzvedlo ale je třeba (když je to takové shrnutí celé recenze) vybrat jen to nejdůležitější co zasáhne většinu budoucích hráčů a o podobných blbostech co vadí jen někomu se prostě vypsat v recenzi. Na to že u některých her se na chyby zapomíná (nebo se přehlížejí) a jinde se cucají z prstu jsem si už zvykl. Myslím že by jsi měl taky.
Odpověď na komentář uživatele Zlobo
Já neříkám ať to předělá, ale minusy jsou kraviny. To by prostě automaticky měla každá hra, to je vše. Nevyvolávám rozpory, ale prostě tyto minusy jako Bugy, New Game Plus a čeština má dost her. Tot vše.
Zajímavé, že další hry co New Game Plus a češtinu nemají, a mají Bugy, tak to nemají v těch mínusech. Hra se má hodnoti objektivně, čeština, bugy, chyby AI, vůbec neptaří do minusových položek! ! ! Až bude v COD chybět slznej granát tak to je mínus. A ne že tam chybí čeština nebo jsou tam bugy. Pořád číst, že jsou někde bugy dyť je to kravina. V každý hře kde projdete dveřma a máte třeba kopí, nebo velkou zbraň, tak jde přes futra, to je taky bug, ale naprosto "logickej"! Proto mě to štve, toto se do minusu vubec davat nemá!
Odpověď na komentář uživatele @Nathan Drake
Napiš si svou recenzi, prostor k tomu tu máš, jinak ti není co poradit. Říkat recenzentovi aby předělal recenzi protože do hry něco přidali je hloupost. To by ji mohl napsat znovu. Všechny hry se hodnotí v době vydání, neřeší se jestli se technická stránka hry zlepšila nějakým následným patchem. Každý má na hru jiný názor. Třeba já ji ani nehrál a vůbec mi to nevadí.
Odpověď na komentář uživatele @Nathan Drake
Nutno si navíc uvědomit, že mínusy hned automaticky nesráží hodnocení hry. V tomto případě New Game Plus a hlavně čeština neovlivnila výsledné hodnocení. Jde o vypíchnutí jedné věci, aby si toho čtenář všiml. Tak nevím, proč kolem toho děláte takové halo.
Jsou ale nesmyslný, protože by se to dali psát ve většině her. Slováci taky píšou, že jim chybá Slovenština? Toto není žádná chyba ze strany vývojářů.