Memento Mori 2 – detektivní prácička

Když se to tak vezme, právě čtete recenzi na hru, která vyšla už v roce 2012. Ne že by mi snad trvalo dva roky zrecenzovat jeden titul, ale tehdy vyšlo Memento Mori 2 pouze v Německu a kvůli problémům s tamním vydavatelem dtp entertainment nemohlo dojít k vydání ve zbytku světa. To se nyní naštěstí změnilo a Memento Mori 2 je k dostání na Steamu prakticky pro každého. A to je určitě dost dobrý důvod, proč se pokračování solidní české adventury z dílny Centauri Production, nyní spadajícího pod Bohemia Interactive, podívat na zoubek.

Není nad trochu umění

Stejně jako jiné advenury, i Memento Mori 2 drží pohromadě především příběh. Ten navazuje na první díl a opět se točí kolem postav Lary a Maxe, z nichž jsou nyní manželé Durandovi a užívají si dovolenou v Kapském městě. Brzy jsou však povoláni k případu krádeže několika předmětů z místního muzea, což ve spojitosti s následujícím zmizením Maxe odstartuje zajímavou a docela temnou zápletku, která je znovu protkána uměním a mnoha vizemi.

Na příběh si rozhodně nemůžu stěžovat. Jde spíše o béčkovou záležitost, ale i tak se mi zdál dostatečně zajímavý a poutavý, možná i víc než u prvního dílu. Zvlášť s ohledem na pár překvapivých zvratů a na to, kolik zajímavých postav nabízí. Kromě Lary a Maxe, kteří se vystřídají v roli hratelných postav, stojí za zmínku třeba slepá vozíčkářka Zenzele, policejní kapitán Burke nebo Lařin kolega Diego. Hra vám rozhodně nepředhazuje jen samé postavy, na něž byste během chvíle zapomněli, což u adventury považuji za nesmírně důležitou věc. Stejně zajímavé jsou však i lokality, které v průběhu hraní navštívíte. Mimo zmíněného Kapského města je to Lyon, dále San Francisco, Finsko a na chvíli Mexiko, přičemž je vše samozřejmě rozdělené na konkrétní lokace, od bytů a kanceláří přes suterén kostela, čínskou restauraci a přístav až po množství exteriérů. Všechny lokace jsou zpracované dostatečně uvěřitelně a poutavě, takže i jejich výběr musím pochválit.

Lepší než kriminálka Miami

Pokud jde o hratelnost, ta se z hlediska možností drží odkazu prvního dílu. I tentokrát vás čeká klasická adventurní hratelnost plná sbírání, používání a kombinování předmětů, zkoumání lokací a řešení všemožných problémů, vždy v závislosti na příběhu a situaci, do které vás ten příběh dostane. Je to zkrátka standardní, zpravidla detektivní rutina, která je každému příznivci adventur dobře známá a která i po letech funguje víc než dobře a občas vám pořádně procvičí mozkovnu i logické uvažování. Občas až příliš. Někdy je k úspěšnému postupu třeba přehnaně překombinované řešení, které by se určitě dalo vymyslet mnohem lépe a uvěřitelněji. Naštěstí jde jen o občasný problém a logika většiny problémů mi nepřišla nijak nesmyslná.

Podobně jsou na tom i různé minihry, třeba snímání otisků prstů, ovládání vysokozdvižného vozíku nebo oprava pojistek, a také hádanky. Uvedu příklad na prvních dvou kapitolách hry (celkem jich hra obsahuje sedm), které nabízejí inteligentní a zároveň obtížné hádanky typu porovnávání sejmutých otisků prstu, otevření krabičky za pomoci menšího hlavolamu, zkoumání obrazů nebo nutnost vyčíst jméno z rozpitých stránek lodního deníku. I tohle všechno vám leckdy potrápí hlavu a v případě úspěchu vám dodá pocit, že jste chytřejší než protagonisté všech těch seriálových kriminálek. Ale má to jeden zádrhel.

,,Čeká vás standardní, zpravidla detektivní rutina, která je každému příznivci adventur dobře známá.“

Občas hra dost nejasně nebo špatně vysvětlí, co se po vás v dané hádance vlastně chce. Nejznatelnější to bylo při řešení lodního deníku. Tehdy vždy přítomná nápověda k hádance, zpravidla popisující ovládání, jasně řekla, že mám složit podobu lodního deníku, a Max zase říkal, že hledá jméno ve spojení s určitým slovem. Rozhodl jsem se věřit nápovědě a tak jsem zbytečně strávil dlouhé minuty snahou zrekonstruovat postupně celý deník, místo abych nahodile natočil jednotlivé stránky a z toho chaosu textu vyčetl to jedno jméno. Nápověda si tak občas protiřečí se skutečným záměrem hádanky a zbytečně vás může mást.

Samozřejmostí je pak množství rozhovorů, které před vás příležitostně kladou rozhodnutí ovlivňující příběh a jeho konec. V tomto případě není třeba cokoliv rozepisovat, zkrátka fungují, dávají smysl a občas dokážou i trochu pobavit. Kromě klasických herních složek je v Memento Mori 2 ale i jedna novinka, a to detektivní body. Ty sbíráte za svědomité plnění všech činností ve hře, trochu vlastní iniciativy a za vhodné odpovědi v důležitých dialozích. Detektivní body můžou ve výsledku taktéž ovlivnit příběh a navíc jde o věc, která vás opravdu nutí dávat pozor na veškeré dění.

Celkově by se tak dalo říct, že hratelnost Memento Mori 2 není jednoduchá a kdyby její obtížnost občas nezavinilo těch několik nesmyslně překombinovaných situací, skoro bych se odvážil ji přirovnat k adventurám z 90. let. Většinou musíte opravdu myslet, všímat si všech důležitých věcí a také si leccos pamatovat nebo alespoň zapisovat. Zapomeňte na to, že budete mít po ruce nějaký návod nebo obří šipky, které by vám pořád říkaly, co dělat.

Jedinou nápovědu představuje kromě výše zmíněného popisu hádanek deník, shrnující aktuální dění a úkoly, a možnost zvýraznit si všechny aktivní věci na scéně. Něco takového vám může v nouzi pomoci, už jenom proto, že jsou barevně odlišené důležité a nedůležité věci, ale rozhodně vám to nepomůže projít celou hrou. I když víte, že je tahle brašna nebo tahle osoba důležitá, stejně musíte sami přijít na to, co s tím vším udělat. Takhle obtížná hratelnost může přirozeně mít vliv i na herní dobu, která se v případě mého průchodu vyšplhala na velmi slušných 13 hodin. Je třeba počítat s tím, že se o tolik nahraných hodin postaraly zmíněné nelogické situace a pár problematických hádanek, ale většinu času jsem se slušně bavil a neměl s průchodem hry problém.

Zvuky temnoty

Problém nemám ani s ozvučením. Oproti prvnímu dílu se tentokrát musíte rozloučit s českým dabingem, ale ten anglický mi bohatě stačil, udržuje si slušnou kvalitu a ke všem postavám jejich hlasy skvěle sedí (hráči série Arma určitě rozpoznají pár povědomých hlasů). V minulosti jsem měl možnost poslechnout si kousek originálního německého dabingu, který je skutečně příšerný, což mě naplnilo obavami o kvalitu anglického dabingu, ale naštěstí zůstalo jen u těch obav a dabingu nemůžu nic vytknout. Stejně je na tom i solidní hudba, která k náladě Memento Mori 2 skvěle sedí.

Stejnou chválu ale rozhodně nemůžu pět na technickou stránku. Nejde ani tak o grafiku. Ze screenshotů můžete vidět, že nejde o žádné grafické orgie a třeba na Lařina hranatá ramena a vlasy a ruce některých postav není moc hezký pohled, ale ve většině situací je vizuál Memento Mori 2 rozhodně dostačující, i s ohledem na velmi nízké HW nároky. Vadí mi především animace, které leckdy působí neskutečně zastarale a toporně. Postavy mnohdy slepě máchají rukama a místy se ani neobtěžují pohybovat ústy, když mluví a když kamera míří přímo na ně. Jejich tváře navíc často postrádají jakékoliv emoce, což poněkud ubírá na charakteru jinak zajímavých postav.

Naštvat dokážou i pády hry a menší technické problémy. Ne že by byly kdovíjak časté, ale rozhodně nejsou nijak příjemné, jednou mi dokonce hra vždy spadla v tom samém místě, konkrétně v jedné cut-scéně. Tu scénu sice stačilo po jejím začátku hned přeskočit a pak žádný pád nenastal, ale přeskočení té scény zase zapříčinilo, že jsem neměl ani ponětí o tom, jak se mi najednou na prázdném parkovišti objevila v inventáři bonboniéra. V některých dialozích zase výjimečně chyběla část dabingu a leckdy se mi neuložilo nastavení grafiky a rozlišení, což při několikátém spuštění hry, kdy je zase vše ve výchozím nastavení, dokáže také trochu otrávit hraní.

Když je nouze nejvyšší

O Memento Mori 2 se sice nedá říct, že jde o nějak revoluční nebo novátorskou adventuru, ale i tak se v mých očích dokázalo přinejmenším vyrovnat prvnímu dílu a určitě se jedná o kvalitní počin, který můžu směle doporučit všem příznivcům tohoto skomírajícího žánru. Čeká vás klasická, ale většinou dobře fungující a náročná hratelnost okořeněná funkcí detektivních bodů. Dále množství hádanek, trochu béčkový, ale kvalitní příběh s více konci, návštěva zajímavých lokací a slušné ozvučení, což jsou ingredience, které na uvaření kvalitní adventury určitě stačí. Do receptu se sice připletly i nechtěné přísady v podobě občasných pádů hry, menších technických bugů, slabých animací, místy nejasných cílů v některých hádankách a několika nelogických situací, ale i tak si jsem jistý, že kdo prahne po nějaké klasické adventuře, tomu Memento Mori 2 zaručeně přijde vhod.