Risen 3: Titan Lords – ve starých kolejích

Recenzovaná verze: PC

Původně vydáno: Úterý 12.8.2014 17:59

První díl série Risen, kterou lze chápat jako pravého nástupce oblíbené trilogie Gothic, sklidil u hráčů převážně úspěch. Pokračování s podtitulem Dark Waters se však setkalo s velkou kritikou a po jeho vydání to už vypadalo, že německý celek Piranha Bytes ztrácí pevnou půdu pod nohama i odkaz vlastního díla. A co si budeme povídat, ani první materiály z právě recenzovaného třetího dílu nebyly zrovna přesvědčivé. V případě takového vývoje se tedy víc než kdy jindy nabízí otázka, jestli tvůrci dokázali napravit reputaci nebo jestli zplodili další průšvih.

Pořádný příběh? Kdepak

Příběh Risen 3 začíná poměrně zajímavě. V roli tradičně bezejmenného hrdiny (nebo spíše piráta) zkoumáte se svou sestrou Patty ruiny prastarého chrámu v tropické džungli, v jehož útrobách narazíte na jakýsi krystalový portál. Z něj vyleze ohavné stvoření a vašemu hrdinovi vysaje duši. Tím začíná honba za znovuzískáním duše, do které se zamíchá i honba za skalpem přízračného piráta LeChu… pardon, Crowa a jen tak mimochodem záchrana světa před silami Stínů. To kdyby vám tenhle nesmírně originální cíl náhodou chyběl. Ačkoliv základní námět zní minimálně z části opravdu slibně, všechno je nakonec stejně podané mizerným způsobem. Zápletka vás rozhodně nijak nemotivuje v postupu hrou, většinu času je nezajímavá a neoriginální a hrstka zvratů, kterou nabídne, vás z židle určitě nezvedne.

Jsem si samozřejmě vědom toho, že se příběh snad nikdy nedal považovat za hlavní tahák Gothicu nebo předchozích dílů Risen, že vždycky šlo o záchranu světa v lehce odlišné podobě, ale i tak bych očekával alespoň nějaké zlepšení. Od takové hry nežádám příběh, na který bych léta vzpomínal, stačila by mi alespoň solidní zápletka, která by držela pohromadě a nutila mě postupovat stále vpřed. Ani to však Titan Lords nenabízí, navíc se opět neobtěžuje ani s nějakým filmovějším efektem a přítomné cut-scény jsou nesmírně odbyté.

Každopádně věřím, že se vám asi po přečtení předchozího odstavce mohly v hlavě rozsvítit určité otazníky. Patty? Tropická džungle? Piráti? Vždyť to jsou přece poznávací znaky druhého dílu, ale trojka slibovala návrat k tradičnímu fantasy! Odpověď na tyto otázky je jednoduchá. Titan Lords není ani to, ani ono, ale kombinuje fantasy zasazení a pirátskou tématiku, tolik oblíbenou i nenáviděnou v případě Dark Waters. Tahle kombinace překvapivě funguje docela dobře a nepocítíte ji jen při sledování příběhu, volně navazujícího na druhý díl (setkáte se tak třeba s Alvarezem nebo duchem kapitána Steelbearda), ale i při zkoumání prostředí.

,,Titan Lords kombinuje fantasy zasazení a pirátskou tématiku. Tahle kombinace překvapivě funguje docela dobře.“

Známé i nové lokality

Při výpravě za znovuzískáním své duše navštívíte hned několik lokalit. Z druhého dílu se vrací tropické ostrovy Antigua a Tacarigua, kterým asistuje podobně laděné Krabí pobřeží, ostrov Kila a dva menší a naprosto bezvýznamné ostrůvky, které získáte za předobjednávku hry. Těmto lokalitám přirozeně dominuje tropická džungle, která je stejně jako v Dark Waters zpracovaná velmi dobře a její průzkum ani tentokrát jen tak neomrzí. Pokud byste ale měli tropických veder a obřích palem přeci jen plné zuby, můžete se místo toho vypravit na ostrov Taranis a poloostrov Calador. Na nich už najdete mírnější podnebí a přírodu plnou skal, pustin a menších lesů. A pokud by ani to nestačilo, v závěru hry se dostanete na další ostrov, pro změnu prošpikovaný lávou.

Všechny lokality jsou navíc protkané tunely a doly a občas narazíte i na malá městečka nebo prastaré ruiny a hrady, nemluvě o tom, že téměř všude najdete také místa zasažená silami Stínů, díky čemuž došlo i k částečně proměně ostrovů z druhého dílu. V takových místech si zase můžete dosyta užít temné a přízračné atmosféry. Prostředí celé hry je tak skutečně různorodé a v jeho případě se risk v podobě kombinace pirátských lokalit a fantasy skutečně vyplatila.

Vyplatila se i proto, že vás většinu času nic a nikdo nelimituje v otázce toho, kam se zrovna vydáte. Hned v úvodu hry získáte možnost používat malou loďku a vzápětí můžete plout na palubě klasického pirátského korábu, kam vás zrovna napadne. Během chvíle tak lze střídat různá podnebí jako Baťa cvičky. Tohle svobodné zaměření je také možná důvod, proč příběh opět selhal, ale zároveň jde o jeho jedinou přednost, zkrátka vás nijak nelimituje a nevede za ruku. Stačí se v úvodní pasáži trochu zakecat a hned vám hra naloží množství questů, jejichž splnění vyžaduje cestování napříč celým herním světem, a je jen na vás, co splníte dřív. Když nic jiného, alespoň máte navzdory mizerné zápletce důvod k objevování každého prostředí.

Questy, ať už jde o stěžejní příběhové úkoly nebo postranní činnosti, jsou často běh na dlouhou trať a jejich plnění vás může ke hraní přikovat na dost slušnou dobu. Jen samotné sledování příběhu mi zabralo zhruba 17 hodin. Samozřejmě nechybí aportovací a obecně míň kvalitní nebo opakující se questy, ale i ty jsou většinou zpracovány dostatečně rozumně a neotřele a mnohdy vás zavedou do překvapivých míst. Vrací se také možnost pátrání po legendárních předmětech a pokladech, takže kromě dobrodruhů a objevitelů si na své přijdou i hledači pokladů.

Vždycky je co zapíchnout

Ve všech lokalitách se kromě obyvatel, kteří vám zpravidla nabídnou nějaký quest, setkáte i s množstvím nepřátel. Opět poznáte několik starých známých, v každém případě je ale protivníků dost a opět jsou variabilní a velmi slušně zpracovaní. Což poznáte při boji s gobliny, pavouky, golemy, rysy, velkými opeřenci nebo se zástupci Stínů v čele s humanoidními přízraky, odpornými plazy a ještě odpornějšími přízračnými psy. A pokud by vám boj na souši nestačil, občas dostanete možnost lovu obří mořské potvory za pomoci zbraní vaší lodi. V tomto případě jde ale jen o výjimečnou aktivitu, a tak vás většinou budou trápit klasické souboje s výše zmíněnými nepřáteli. A slovo „trápit“ jsem nepoužil bez důvodu.

Risen 3 pokračuje v tradici předchozích dílů, souboje jsou tedy často slušná výzva i na nízkou obtížnost, s čímž nemám nejmenší problém. Stejně tak pokračuje v tradici samotného soubojového systému, který je v jádru stále stejný. A to už mi trochu vadí. Základem je pořád klasický systém, naposled viděný v Risen 2, kdy levým tlačítkem myši útočíte a pravým blokujete údery protivníka. Nyní je tento systém obohacen o možnost silnějších útoků při podržení levého tlačítka, což může vyústit i v menší kombo. Opět vám také může sekundovat nějaká palná zbraň, třeba pistole nebo kuše.

Nepřátelé vám však údery oplácí tak nepředvídatelným způsobem, že se většinou k nějakému kombu ani nedopracujete, a tak zpravidla stejně musíte slepě klikat, jak to jenom jde a snažit se prolomit nepřítelovu obranu. A tak pořád dokola, a dokola, a dokola. Ve výsledku je tedy základní soubojový systém opravdu stejný a už prostě nedokáže zabavit tolik jako dřív. Přidání silnějších útoků a komb, které často ani pořádně nevyužijete, zkrátka nestačí. Situaci nezachraňuje ani přidání zakončovacích animací. Jakmile skolíte nějakého humanoidního protivníka, přehraje se animovaná sekvence, v níž ho hrdina brutálním způsobem doráží. Něco takového je nejen naprosto zbytečné, ale ještě k tomu blbě udělané. Leckdy můžete sledovat, jak hrdina sází údery pěstí nebo mečem vedle, často i v nepřirozených úhlech a kreacích. Chvílemi mému hrdinovi meč v ruce zcela chyběl.

Je opravdu škoda, že se tvůrci očividně soustředili na zlepšení vizuálního dojmu, které se stejně nepovedlo, místo aby pořádně zapracovali na zlepšení hratelné části. Korunu tomuhle všemu nasazuje mizerná umělá inteligence vašich kolegů, které můžete potkat na cestách a přizvat je do své kumpanie. Opět mají zcela vlastní hlavu, nemůžete jim nic diktovat, a tak často jen tak stojí a pozorují, jak se vy v boji potíte, a teprve po chvíli se milostivě uráčí něco dělat. Většinou je sice jejich následná pomoc velmi užitečná, ale bídná umělá inteligence, kterou navíc oplývají i nepřátelé, celkový dojem ze soubojů rozhodně nezlepšuje, což poznáte i v momentech, kdy se AI zasekne o kámen nebo nějakým zázrakem vyskočí do koruny stromu, ze kterého nejde slézt.

Nedejbože abyste mysleli na nějaký stealth. Občas jsem zkrátka měl plné zuby boje, proto jsem se některými lokacemi zamořenými nepřáteli snažil proplížit bez vyvolání konfliktu. Spolubojovník si ale stejně postavil vlastní hlavu a jakmile měl v dohledu nepřítele, pustil se do něj. Spolubojovníci by snad byli nejvíc užiteční v bossfightech, které občas probíhají tak, že se na vás sesype množství stále se objevujících nepřátel s cílem rozptýlit vás od hlavního cíle. Kolega schopný odlákat některé z nich by tak byl neocenitelný, ale do takových bojů jdete bohužel vy sami a tak se z bossfightů stává převážně hloupá a frustrující záležitost, která působí dost odbytě a nesmyslně obtížně. Posílat na hráče další a další řadové protivníky opravdu není dobré řešení. Ještě že je takových bojů velmi málo, napříč příběhovými questy se vyskytly jen dva. I tak ale naštvou.

,,Přidání silnějších útoků a komb, které často ani pořádně nevyužijete, zkrátka nestačí.“

Trocha magie neuškodí

Soubojový systém alespoň částečně zachraňuje návrat magie. Ve druhém díle jste měli k dispozici jen nějaké voodoo skopičiny, které nakonec na hru neměly valný vliv. Ty jsou přítomny i zde, ale už v rozumnější podobě a navíc jim sekundují klasická kouzla, která používáte díky sebraným svitkům. Během boje tak můžete na nepřítele seslat ohnivý déšť, můžete jim vysát energii ve svůj prospěch, vyvolat kolem sebe bariéru, která zraní každého útočníka, stejně tak lze prostým kouzlem zařídit, aby jim hráblo a začali útočit na své spojence. K dispozici je i kouzlo na vyléčení (to jinak opět děláte konzumací proviantu a alkoholu) a mimo boj se hodí vyvolání levitující pochodně nebo možnost proměny v papouška. Tohle šikovné kouzlo vám urychlí cestu a dostanete se díky němu i na jinak nepřístupná místa, kde lze najít nějaké ty truhlice s kvalitní výbavou, rozeseté po celém světě.

Výbava a vůbec jakékoliv předměty jsou samozřejmě stále jednou ze stěžejních součástí hry. V tomto případě očekávejte klasiku plnou ručních zbraní, palných zbraní, různých částí oblečení, ingrediencí na crafting (který je taktéž stejný) nebo vzácnějších věciček vhodných pro zpeněžení u některého z mnoha obchodníků. Ke kvalitní výbavě se často dostanete díky postupu v hlavních questech, třeba po porážce nepřátelského pirátského kapitána, ale můžete se k ní dostat také skrz některou z frakcí. I k nim vás dovedou hlavní úkoly, ale je zcela na vás, ke které z nich se přidáte. Není takový problém vstoupit do řad Inkvizice, já se naopak stal členem domorodého voodoo klanu a dotáhl to až na šamana, díky čemuž jsem získal přístup k určitým úkolům i k velmi užitečné výbavě. Někdy ale výbava nestačí, takže je třeba investovat zkušenostní body (v tomto případě spíš body slávy) do několika skillů čítajících boj, výřečnost, použití magie, možnost otevírání zámků (jako vždy velmi užitečná schopnost) nebo odolnost. Ani tohle se vlastně od minula nezměnilo, pokud nepočítám možnost zvyšovat nebo snižovat hodnotu vaší duše, což ale zpravidla nemá na hru žádný výrazný efekt.

Další podobnosti

Výčet toho, co se vlastně od druhého dílu vůbec nezměnilo, ještě nekončí. Pokud nepočítám totožné uživatelské rozhraní při obchodování, craftingu a rozhovorech, stojí za řeč minihra pití. Na určitých místech můžete vyzvat některé oponenty na pijáckou soutěž, při níž musíte roztřesenou rukou chytit lahve na stole a vypít je. Jde tedy o tu samou hru, jaká byla k vidění v Risen 2. Nutno však říct, že se změnilo alespoň házení nožů, v němž už netrefujete létající předměty, ale kulatý terč, přičemž si vždy zamíříte a následně určíte sílu, s jakou nůž hodíte. Není to nic přelomového, ale určitě jde o realističtější pojetí. Tyhle dvě minihry navíc doplňuje páka, fungující na prostém a až příliš jednoduchém principu quick-time eventu, vyžadujícího stisk správné klávesy ve správný čas.

Velkých změn se nedočkala ani grafická stránka hry. Zatímco konkurence se hrdě vydala do vod next-gen konzolí, Risen 3 zůstalo v rybníčku starých systémů. Jestli je to na nich vidět, nevím, ale na PC navzdory tomu stále můžete očekávat slušnou podívanou. Některé pasáže nejsou zpracované zrovna líbivě, autoři místy špatně zacházeli s rozmazáním a zaměřením na některé objekty a ani dohlednost některých objektů a postav není nejlepší, ale musím uznat, že množství scenérií vypadá nádherně a při maximálním nastavení, kterého díky nízkým HW nárokům není těžké ani nákladné dosáhnout, nabízí hra velmi solidní vizuál, který sice neuhrane, ale většinou ani neurazí.

Podobně je na tom ozvučení, z něhož také nedosáhnete nějaké nirvány, ale hře sluší a dobře jí doplňuje, ať už jde o hudbu (ta je s výjimkou ústřední melodie méně výrazná), zvuky samotné hry nebo dabing. Snad jen pro hlavního hrdinu mohli tvůrci vybrat lepšího dabéra, mluva bezejmenného často zní jako zrezivělá cirkulárka. Jestli vám český dabing Geralta v prvním Zaklínači přišel otřesný, tak teprve tady něco zažijete. A když už jsem zmínil tohle, určitě bude vhodné zdůraznit fakt, že zatím zcela chybí jakákoliv česká lokalizace. Podle všeho se jí dočkáme do konce roku, přičemž půjde o fanouškovský překlad sponzorovaný Cenegou. Pokud si tedy pořídíte Risen 3 nyní, musíte počítat s tím, že v něm zatím češtinu nenajdete. V tomto případě ale platí, že je lepší pozdě, než-li vůbec.

,,Zatímco konkurence se hrdě vydala do vod next-gen konzolí, Risen 3 zůstalo v rybníčku starých systémů.“

Jen o něco lepší písnička

Významnou část této recenze sice zaplnila kritika, ale to ještě neznamená, že je Risen 3 špatná hra. V mnoha směrech jde o kvalitní RPG, u jehož hraní jsem se dost dobře a dlouho bavil. Díky novému počinu Piranha Bytes se dostanete do velmi povedeného a otevřeného prostředí plného vyzývavých nepřátel, zakusíte spoustu solidně navržených questů a slušivou kombinaci pirátské a fantasy tématiky. Bod k dobru je i návrat klasické magie, delší herní doba, nízké HW nároky nebo fakt, že mimo oblast umělé inteligence jsem nenarazil na výraznější bugy, což je s ohledem na historii Piranha Bytes tak trochu zázrak. Tyhle argumenty určitě stačí na to, abych považoval třetí díl za příznivou změnu oproti dvojce.

Stále však nemohu říct, že bych byl vyloženě nadšený a problémy v čele s bídným příběhem, horší umělou inteligencí a faktem, že často hra působí spíš jako datadisk, celkovému dojmu určitě nepřispívají. Možná jste si také všimli, že jsem v textu vůbec nezmínil věci jako romanci a obecně vztahy s postavami nebo ovlivnění světa vašimi činy. Něco takového byste v Risen 3 stále hledali marně. Je otázka, jestli to považovat za zápor nebo jen příklon k tradičním RPG titulům. Pro její zodpovězení je nejspíš potřeba si ujasnit, jestli patříte mezi fanoušky Gothicu a Risen a obecně starších RPG, nebo jestli hledáte další revoluční a novátorské dílo. V prvním případě by absence takových věcí neměla vadit, dokonce by nemusely výrazně vadit ani zmíněné problémy. Dostanete zkrátka osvědčenou klasiku, která je v něčem stejná, v něčem mírně vylepšená a ve srovnání s minulými díly není v ničem vyloženě horší. Pokud ale patříte do druhé skupiny, třetí Risen pro vás nemá valný smysl a vyhlížení skutečného pokroku, který by hru posunul blíže k soudobé konkurenci, by bylo marné. Risen 3 totiž není „old-school RPG“, ale v mnoha směrech prostě jen zastaralé RPG.