Final Fantasy XV – na konci cesty

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Každý díl legendární japonské RPG série Final Fantasy je jiný a ani toužebně očekávaná patnáctka (první zmínky o hře, tenkrát ještě s podtitulem Versus XIII, jsou z roku 2006) nepředstavuje výjimku. Jistě, tradiční hodnoty nemohly být pošlapány. Například tedy nechybí chocobové, uslyšíte nezapomenutelnou vítěznou fanfárů, dáte nakládačku Marlborovi a pokecáte si s postavami jménem Cid, Wedge i Biggs. To jsou detaily, na které se fanoušek dokáže spolehnout. Stejně tak ví, že co se týče světa, postav, příběhu a herních mechanik, představuje každý nový díl území neprozkoumané. A u FF XV je rozhodně co odhalovat.

Na půl plynu

V úvodu hry se seznámíte s hlavním hrdinou (a jedinou hratelnou postavou) Noctisem, princem království Lucis, který společně se třemi společníky vyráží do sousední země Accordo. Tam má dojít k politické svatbě, jež má ukončit dlouholetou válku s válečným impériem Niflheim. Čtyři mladíci tak nasedají do luxusní královské limuzíny a vyrážejí na nejdelší road trip jejich života.

Příběhová linka má v zásobě pár zásadních příběhových zvratů, avšak stejně jako poslední díly série selhává v jejich podání. Proč si tu hořkou pilulku nespolknout rovnou – děj představuje jedno z největších zklamání hry. Na papíře zní zápletka zajímavě, ovšem ve hře je podána nedostatečně.

„Děj představuje jedno z největších zklamání hry. Na papíře zní zápletka zajímavě, ovšem ve hře je podána nedostatečně.“

Není prostor pro vykreslení vedlejších postav, které se jen tak objevují a následně zase mizí, aniž byste měli šanci se s nimi pořádně sžít. Silné momenty profrčí bez pořádné gradace a hlavní záporák vám svoji motivaci prozradí jen tam mimochodem. Až moc často si tak místo očekávaného „wow“ řeknete prostě jen „aha, tak jo“. Moc ani nepomáhá, že jedna ze zásadních událostí hry je podána prostřednictvím sestřihů z filmu Kingsglaive a motivaci a osobnost hlavní čtveřice postav rozvíjí víc doprovodná mini-série Brotherhood než samotná hra.

Příběh rozhodně nepředstavuje úplné fiasko, dají se v něm najít světlé chvilky (třeba samotný konec), nicméně staršími díly (hlavně 6 až 10) odkojený fanoušek si asi jen smutně povzdechne a vzpomene si na lepší příběhové časy. Mimochodem, že děj nepodali ideálně, jsou si vědomi i samotní tvůrci, kteří slíbili přidat další scény v budoucích updatech (jakkoliv to zní bizarně).

Kašlem na válku, jde se tábořit

Ačkoliv v oblasti příběhu zůstávají tvůrci hodně dlužni, dokázali na jedničku vytvořit zajímavý svět jménem Eos. Jde o mistrný mix reálně působící krajiny s fantaskními útvary, bizarní faunou a kapkou sci-fi. A skvěle si ho užijete, protože je vám prakticky celý otevřen k prozkoumávání. Tedy, to platí pro první ze tří kontinentů, které navštívíte. Zbylé dva se nesou ve výrazně lineárnějším duchu, stejně jako příběh v druhé půlce hry výrazně zrychlí.

Kontinent má stejné jméno jako království: Lucis a je rozdělen do několika regionů od suché pouště po husté lesy. Najdete tu jak staré tajemné hrobky, tak jezírka plná ryb, vojenské základny, obří krystaly čnící k nebi, farmy, benzínky, luxusní letoviska i obří kráter. Tenhle mix divočiny s realitou představuje ve hrách něco unikátního a je jenom dobře, že nejde o pouhé kulisy, ale o místo pro poctivé dobrodružství.

Lidská osídlení fungují jako místa, kde můžete nakoupit nové vybavení a zbraně, nabrat questy i odpočinout si. Jako v klasickém fantasy RPG. Jen místo hospody tu je bistro a obchod často představuje dodávka s vyskládaným zbožím. A místo na koni jezdíte v luxusní limuzíně. Pravda, postupem se dostanete k něčemu, co je koni blíž – chocobo. Auto hlavních hrdinů je totiž vázané na silniční síť a mimo vozovku se s ním nedostanete. A po svých se běhat moc nevyplatí, protože svět je rozlehlý a nechcete, aby vás v divočině zastihla tma (funguje zde systém střídání dne a noci i různého počasí).

V noci se totiž objevují děsiví démoni, kteří s vaší skupinkou dokáží udělat rychlý proces. Mimo civilizaci se tak k přespání hodí najít tábořiště. Tam dokážete nejen v bezpečí strávit noc, ale zároveň Ignis, jeden ze členů skupiny, může uvařit různé statistiky posilující jídlo (víc HP, síly, odolnost vůči jedu…) a hlavně se nabírané zkušenosti přetaví do samotných úrovní. Přesně tak, pro levelování nejen musíte sbírat zkušenosti plněním questů a likvidováním stvůr, ale dokud se nevyspíte, na vyšší úroveň se prostě nedostanete.

„Pro levelování nejen musíte sbírat zkušenosti plněním questů a likvidováním stvůr, ale dokud se nevyspíte, na vyšší úroveň se prostě nedostanete.“

Spánkem se zároveň uplatňuje zlepšení dovedností jednotlivých hrdinů: Noctis umí rybařit (velmi zábavná minihra), Gladiolus sbírá suroviny (různé plody a minerály), Ignis vaří a Prompto fotí (nejmíň užitečná schopnost). Podobných chytrých a originálních nápadů nabízí FF XV víc. Například systém magie – kouzlit se nedá jen tak, ale musíte nasát energii (oheň, led, blesk) ze speciálních míst. Energie kombinujete ještě s dalšími katalyzátory a vytváříte různé variace na tradiční trojici Fire, Thunder a Blizzard, které následně „stáčíte“ do lahví – magie tak nevysává manu, ale používáte ji jako klasický předmět (obvykle na 3 použití). Tvůrci se prostě nebáli v FF XV experimentovat a je to vidět na spoustě míst. Třeba i na soubojovém systému.

V rytmu akce

Final Fantasy historicky stavěla na tahovém soubojovém systému, který se ale postupem dílů měnil do akčnější podoby. Ve FF XV přerostl už do čistě realtimeových bitek, jako třeba v Kingdom Hearts. Jak už jsem zmínil, ve hře ovládáte jen Noctise, o zbylé tři členy party se stará umělá inteligence. Zapomeňte na zadávání příkazů, útočí se držením jednoho tlačítka, přičemž pohybovou páčkou modifikujete směr útoku. Na dalším tlačítku najdete obranu a specialitu představuje teleport – Noctis vrhne zbraň a na její místo se přesune. Může to být z dosahu monstra, stejně jako se takhle dá útočit, případně dostat na místo nad bojištěm, kde se hrdinovi doplňuje zdraví.

„Zapomeňte na zadávání příkazů, útočí se držením jednoho tlačítka, přičemž pohybovou páčkou modifikujete směr útoku. Na dalším tlačítku najdete obranu a specialitu představuje teleport – Noctis vrhne zbraň a na její místo se přesune.“

Musí se zdát, že změnou na realtime bitky se zákonitě snížila taktická hloubka. Není tomu úplně tak. Noctis se během boje dokáže přepínat mezi čtyřmi zbraněmi dle své volby, přičemž různé typy zbraní účinkují na protivníky různě účinně. Už jen samotná správná výzbroj představuje oříšek. Po nabití ukazatele mohou speciální schopností zasáhnout do bitvy i parťáci (mají různé útočné i obranné speciality). Plus je tu i další ukazatel pro Noctise, po jehož naplnění se na okamžik výrazně zvýší jeho rychlost a síla.

Likvidování protivníků díky novému soubojovému systému vypadá nadmíru efektně a efektivně. Noctis po bojišti létá jako blesk, světelnými efekty se nešetří, zvlášť když se vám podaří vyvolat některého ze starých bohů (staří známí Ramuh, Leviathan…) – to musíte vidět v pohybu. Radost z boje ničí tristní kamera, která zvlášť v uzavřených prostorách dělá z potyček nablízko peklo, plus ne vždy hrdina reaguje tak, jak byste přáli. Prostě na špičku v mlátičkách v podobě třeba Bayonetty, tady pořád ještě něco chybí.

„Radost z boje ničí tristní kamera, která zvlášť v uzavřených prostorách dělá z potyček nablízko peklo, plus ne vždy hrdina reaguje tak, jak byste přáli.“

Na dlouhé večery

Celkově Final Fantasy XV do dokonalosti toho dost chybí. Pokud pomineme už zmíněný slabý příběh a problematickou kameru, daly by se přičíst technické lapsy, občas zbytečně utahané pasáže (kapitola 13) a repetitivní vedlejší úkoly. Většina nich se točí kolem tradičního dojeď tam, zabij příšeru a vrať se. Nebo dojeď tam, něco najdi a vrať se. Nenápaditost se váže ke snaze tvůrců co nejvíce naplnit herní svět. Vedlejších úkolů k plnění jsou desítky (jedna z trofejí je za 80 splněných úkolů), surovin a pokladů k pobírání stovky (stejně se obnovují, takže je nikdy nevysbíráte všechny) a to jsem ani nezmínil výtečně navržené dungeony, hledání královských zbraní závody s chocoby a tak dále. Je toho prostě spousta, co se dá ve Final fantasy XV dělat.

Dohrát hru pří soustředění se na hlavní úkoly by mohlo zabrat odhadem kolem 20 hodin, já měl 40 a ani zdaleka nesplnil vše. Aktuálně se snažím zvýšit svůj lovecký rank na šestou úroveň, hledám klíč k tajemným dveřím v dungeonech a čas od času se věnuji farmaření. I přes četné výtky se prostě u Final Fantasy XV skvěle bavím a díky aktivitě tvůrců to vypadá, že se ještě pěknou dobu bavit budu. Hodně pomáhá i fakt, že hra vypadá naprosto fantasticky (až na pár slabších lokací), má skvělou hudbu i podařený dabing (japonský). I přes bolestivý a protahovaný vývoj se podařilo vytvořit tvůrcům klenot. Sice místy popraskaný a ušpiněný, ala stále líbivý a unikátní.

Final Fantasy XV koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.