Sniper Elite 4 – sabotáž po italsku

Recenzovaná verze: PC

Někdo si možná říká, že se ze série Sniper Elite stává další dojná kráva a studio Rebellion se snaží v co nejkratších intervalech vydávat jeden díl za druhým, aby získalo každý cent, dokud ještě může. Pravdou je, že za posledních pět let jsme tu měli celkem šest her z téhle série. Tři hlavní díly, včetně tohoto, a tři díly ze spin-offu Nazi Zombie Army.

Někdo by si navíc mohl myslet, že se od sebe hry zase tak neliší. Koneckonců na první pohled bylo největším rozdílem mezi druhým a třetím dílem samotné prostředí, kdy se hra přesunula z uzavřené a lineární hry do otevřených misí. Rozdíl mezi třetím a čtvrtým dílem už ovšem nebyl až tak zjevný ani na ten první pohled a všechno vypadalo spíše jen jako docela hezký datadisk odehrávající se v o něco zajímavějším prostředí.

Otázkou tak zůstává, jestli má Sniper Elite 4 stále co nabídnout. A to jak fanouškům série, tak úplným nováčkům, které láká pár rozdrcených kostí nacistických vojáků a pohlavárů.

Udělej tohle a tamto, Himmler hergot

Když už mluvíme o těch nacistických vojácích a pohlavárech, nebylo by na škodu začít příběhem, který se opět točí kolem toho, že nacisté mají v rukou další smrtící zbraň, jejíž využití by mohlo kompletně změnit průběh celé války v jejich prospěch. Takže se opět v roli Karla Fairburna vydáváme vstříc náckům, abychom zničili jejich úžasnou zbraň a během toho všechno postříleli pár řadových vojáčků, kterým stejně těch pár mozků, čelistí, plic, střev a koulí chybět nebude.

Příběh je ve zkratce tak prostý, jak zní a nedá se říct, že by vás během hraní čekaly nějaké zvraty nebo byste v cut-scénách zadrželi dech a napjatě čekali, co zajímavého se dál stane. Příběh a postavy ovšem nikdy nebyly silnou stránkou Sniper Elite a čtvrtý díl rozhodně není žádnou výjimkou.

Hra na vás sem tam vyhrkne jméno nějakého důležitého nacistického generála (nebo jiné postavy) a vy ho musíte zabít. Proč ho musíte zabít už vás ale pravděpodobně zajímat nebude. Jenom budete vědět, že je to prostě šmejd. Kromě toho většinou dostanete úkol něco sabotovat, něco zničit, něco infiltrovat nebo něco získat. Okolnosti a důvody těchto úkolů sice dostanete, ale asi nad těmi důvody jenom mávnete rukou a budete je ignorovat.

Těžko říct, jestli za to může fakt, že samotné úkoly jsou poměrně standardní, takže z nich ani nejde udělat nic zajímavého, nebo skutečnost, že vám ty úkoly zadávají poměrně nezajímavé postavy, které během hry potkáte. Tohle zkrátka není to, co Sniper Elite 4 drží nad vodou.

Střílím od nevidím do nevidím, ale jsem rád, že mám aspoň ňákou práci

Na úplně druhém konci spektra zajímavosti je samozřejmě samotná hratelnost, která v rámci série pochopitelně vždy dominovala. A i když se to nemuselo na první pohled vůbec zdát, tak změn je tu více než dost.

Základ je totožný s předchozími díly. Dostanete se do určité oblasti, máte nějaké úkoly (zpravidla jeden až dva hlavní a několik vedlejších) a je v podstatě na vás, jak je splníte, v jakém pořadí a s jakým stylem. Můžete do ruky vzít jednu z několika dostupných odstřelovacích pušek, dostat se na nějaké odlehlé vyvýšené místo (případně místo s nějakým hlukem, který by zamaskoval vaše výstřely) a jednu po druhé sundat nepřátelské jednotky, které máte na dohled.

Nebo si můžete protáhnout nohy, zvednout se a vzít všechno pěkně zblízka pomocí vaší příruční zbraně a nože, zatímco se budete krýt ve stínech a křoví, což značně pomůže vaší nenápadnosti. Případně můžete vzít do ruky vaši sekundární zbraň, tj. samopal nebo brokovnici, a všechno vystřílet. Hra vám nebrání ani v jednom stylu a klidně můžete všechno kombinovat.

K dispozici navíc máte několik kusů vybavení – od lékárniček a náplastí po nášlapné miny, dynamit nebo granáty. Drtivá většina vybavení má navíc dvojí režim použití – nášlapné miny můžete například nastavit tak, aby vybouchly až po druhém stlačení, což je ideální například proti konvojům nebo skupinám nepřátel. Sniper Elite 4 vám zkrátka dává spoustu způsobů, jak svoje úkoly dokončit. Ať už tichým nebo hlasitým způsobem (ačkoli hlasitý je značně těžší). Navíc si můžete do mise vzít i podzvukovou munici (která je ovšem silně limitovaná co se do počtu a síly týče) a několik cílů zabít bez nutnosti svoje výstřely maskovat.

Ruku v ruce s tím vším jde i fakt, že samotné mise jsou nyní daleko větší než v případě třetího dílu. Mimo to se odehrávají v zajímavějším prostředí, což je evidentní už na první pohled. Dostanete se na odlehlý ostrůvek, do malého městečka, vesničky i do lesa poblíž viaduktu. Každá mise je velmi odlišná a v každé využijete jiné vybavení a jiný styl hraní. V lese se budete velmi často krýt ve stínech a křovinách, zatímco ve městě budete využívat vyvýšených míst a pohybovat se po střechách.

V rámci dalších změn jde například o vylepšený x-ray pohled, který už je takovou ikonickou záležitostí celé série. Kromě detailnějších záběrů jsou nyní k dispozici i záběry při boji zblízka. Karl navíc zjevně posiloval a můžete teď lézt například po určitých trubkách a rourách, čímž se zase dostanete někam jinam. Nepřátelé využívají triangulace k odhalení vaší pozice, na těla můžete dát minu, dalekohled odhaluje osobní detaily konkrétních nepřátel… Nový díl zkrátka nabízí evidentní i méně evidentní novinky, které celou hru posouvají zase o něco dál, aniž by prostě ztratila svou duši. Sniper Elite 4 si na nic nehraje; tohle je hra pro určitý typ hráčů a pokud hledáte něco jiného, tak tady to nenajdete.

Já klepu, ty střílíš. Otázkou je čím

Jak už bývá v sérii zvykem, celou kampaň můžete projet i v kooperaci s jedním dalším člověkem a hra se pak hraje doslova stejně, jenom tam pobíhá další hráč. V rámci kooperační kampaně je škoda, že samotná hra není pro druhého hráče tak uzpůsobená. Příběh ho tak úplně ignoruje a samotné levely jsou viditelně primárně pro jednoho hráče. Kooperace je tak jen pěkný, ačkoliv naštěstí funkční a hlavně zábavný „bonus” navíc.

Daleko zajímavějším kooperačním módem je spíše Overwatch, který se vrací z druhého a třetího dílu. Jde o asynchronní režim, ve kterém je jeden hráč agentem, který se plíží mezi nepřátelskými jednotkami „tam dole”, a druhý hráč je sniper, který ho kryje. Oproti předchozím dílům je tu ovšem zásadní novinka, a to ta, že sniper má nyní daleko volnější ruku. Nesedí tak na jednom místě s tím, že ho v určitém momentu pustí hra dál, ale má svou vlastní část mapy, kde se může libovolně pohybovat podle svého uvážení a případně i plnit některé své úkoly, které poté pomohou agentovi dole. Jde rozhodně o vítanou změnu, která dál dokazuje, že samotné levely jsou ve Sniper Elite 4 vážně velké a vážně nelineární.

K dispozici je také survival, který už takovou péči nedostal a jedná se vážně jen o přežívání proti vlnám nepřátel, což takový zázrak není. Nabízí ovšem kooperaci až pro čtyři hráče, nikoliv jen dva.

Na řadu teď přichází moje největší výtka téhle hry a jde o podobné negativum, které jsem cítil už ve třetím díle. Zbraně. Hra totiž nabízí dohromady pár desítek zbraní – několik pušek, samopalů a pistolí – ale v podstatě není vůbec potřeba využívat něco jiného, než to, co vám hra dá hned na začátku.

Standardní pistole je totiž Welrod, a pokud nemáte DLC, tak je to jediná tichá pistole ve hře. Základní odstřelovací puška je pak s vylepšením v podstatě nejlepší ve hře. Vylepšení už tentokrát neprobíhá tak, že si upravujete jednotlivé části zbraně, ale dokončíte speciální výzvy, za které se pro vaší zbraň odemkne například vylepšení puškohledu, zpětného rázu atp. Celý systém je tak daleko zjednodušený a drtivá většina zbraní vlastně ztrácí smysl, protože to nejlepší máte hned na začátku a zbytek není tak odlišný, abyste měli vážný důvod zbraně měnit, pokud si prostě jen nechcete vyzkoušet mít na zádech jinak vypadající zbraň.

Je to velká škoda a jde o věc, která mi osobně vadila už ve třetím díle. V rámci zbraní (hlavně odstřelovacích pušek) prostě není vidět taková různorodost jako například v samotných misích, což je vážně škoda. Nejvíce mě ovšem naštvalo, že jediná relativně zajímavá odstřelovací puška – jako jediná s tlumičem – je zamknutá za placeným DLC. Se zbraněmi se střílí dobře, jenom ty samotné zbraně nestojí za řeč. On se s nimi na jednu stranu nedá vymyslet nějaký zázrak, na druhou stranu je zkrátka škoda, že co do (úpravy) výbavy tu není o co stát.

Novinkou v rámci výbavy je ovšem strom dovedností, který rozhodně není nijak zvlášť komplexní a jenom lehce vylepšuje vaší postavu. Za každý pátý level (až do levelu 30) získáte dvě vylepšení, přičemž aktivní můžete mít najednou jenom jedno z těchto dvou. Jde například o rychlejší stabilizaci vašeho tepu srdce, nalezení více předmětů nebo menší poškození z explozí. Nijak extrémně to nezmění, jak hru hrajete, jenom si můžete vaší postavu trochu více přizpůsobit vašemu stylu hraní.

Lepší Itálie na střeše než poušť v hrsti

Pokud jde o samotnou technickou stránku hry, hře lze vytknout máloco. Grafika je rozhodně více než dostačující a otevřené levely dokážou mnohdy vytvořit krásné scenérie. Přitom běží hra překvapivě v pořádku. Po snížení nastavení textur o jeden stupeň jsem si mohl bez problému vychutnat celou hru v 60 snímcích bez jediného propadu. Textury na maximum totiž sežerou zhruba ty 4 a více GB, a s mojí GTX 970 v tomhle ohledu nepochodím až tak optimálně. Na druhou stranu je dobře, že hra tu paměť opravdu využije.

Stejně jsou na tom i zvuky, dabing i hudba. Zkrátka nelze nic zásadního vytknout. Pokud jde o samotnou technickou stránku věci, pokárání si možná zaslouží umělá inteligence. Není vyloženě debilní, ale občas se pravděpodobně budete divit, co to sakra ti vojáci dělají.

Mimo to nebyl se hrou jakýkoliv problém a hra už ani netrpí množstvím bugů jako v případě třetího dílu. Výtku bych snad měl ještě k systému automatického ukládání, který má tendenci hru uložit snad po každém zabití, což mnohdy vyústí v situaci, že se hra uloží nehledě na to, jestli jsem po mém výstřelu někoho zalarmoval. Takže po stisknutí F9 se nahraje před doslova vteřinou uložený save, i když jsem sám hru pomocí F5 uložil o něco dříve. Občas je to opravdu o nervy.

Naštěstí je to v tomhle ohledu vážně to jediné, co mohu hře vytkout. A pokud nepočítám fakt, že jsme se tentokrát nedočkali oficiální české podpory (to hlavně z toho důvodu, že Sniper Elite 4 už není vydávaný velkým vydavatelem, ale samotnými vývojáři), je Sniper Elite 4 po všech stránkách lepší než třetí díl.

Jak to vidí Ondra “ThainDegu” Zeman Co si budeme povídat, ne každý má s touto sérií tak pestré zkušenosti jako Honza. Osobně jsem v prvních dílech této tetralogie strávil jen pár desítek hodin. Nejdéle jsem se asi zdržel u Sniper Elite 2, které ve mně zanechalo velmi pozitivní dojmy. Z nového zástupce této kultovní odstřelovačské značky mám podobné pocity jako z jeho úspěšného předchůdce. Detailněji je shrnu v následujících řádcích. Italské dobrodružství Karla Fairburna není špatné, za hlavního tahouna celého titulu ho ale rozhodně považovat nelze. Primární protagonista je opět nezajímavý panák, kterého by bylo dobré konečně vyměnit za mladší nebo charizmatičtější model. Ostatní herní postavy jsou na tom naneštěstí podobně, díky jejich nevýraznosti si k nim moc vřelý vztah nevytvoříte. Osobně jsem byl zaujat dobře zvoleným dějištěm, které je dle mého názoru elementárním pilířem tohoto příběhu. Hlavní předností Sniper Elite 4 je opět perfektně zpracovaný systém střelby, který mu mohou ostatní žánrová díla závidět. Při palbě musíte počítat se vzdáleností a rychlostí větru. Povedenější zásahy na větší vzdálenost vám jsou vždy ukázány v rámci rentgenové kamery, kterou osobně považuji za jeden z poznávacích faktorů této značky. Bez detailních záběrů prostřelené plíce, vyražených zubů nebo roztříštěné lebky si tuto sérii prakticky nedokážu ani představit. Celek se dle mého názoru v tomto díle posouvá kupředu hlavně díky výrazné expanzi herních map. Jednotlivé lokace jsou velmi dobře navrženy. Nalézt na nich můžete odstřelovačské pozice, nepřátelská stanoviště a vcelku slušně rozložené vedlejší úkoly, které vám nejednou zajistí přísun čerstvých informací a zkušeností. Osobně jsem si v rámci návrhu lokalit nejvíce zamiloval místa, která mi umožňovala zabíjet mé nepřátele bez toho, abych do nich vpravil kulku či zabodl svůj nůž. Zásadním nedostatkem Sniper Elite 4 je umělá inteligence, která velmi často nedělá co má. Němečtí vojáci jsou buď pasivní, nebo příliš horliví, kvůli čemuž dělají zbytečné chyby. Při hraní hlavní kampaně jsem s AI zažil řadu tragikomických momentů. Nejvíce mě asi dostala situace, ve které jsem s pomocí nože a hlouposti mých nepřátel zlikvidoval celý regiment po zuby ozbrojených mužů. Technická stránka kompletu je naštěstí zcela v pořádku. Grafický kabátec dokáže v některých okamžicích doslova vzít dech. I přesto disponuje hra velmi vydařenou optimalizací, která potěší nejednoho vlastníka starší herní mašiny. Propady snímků za sekundu či pády hry jsme v průběhu hraní prakticky nezaznamenali, což nás příjemně překvapilo. Sniper Elite 4 extrémně nevybočuje ze směru, jenž mu byl dán jeho předchůdci. Vývojáři z anglického studia Rebellion si na nic nehrají. Jejich dílo opět cílí hlavně na milovníky kvalitní kooperace, tiché likvidace, vydařeného návrhu map a propracované střelby. Pokud patříte mezi fanoušky této série, nemusíte s nákupem dlouho váhat, nové dobrodružství Karla Fairburna vám totiž nabídne vše, co máte na této značce rádi.