SpeedRunners – zavažte si tkaničky, poběžíme z kopce

Původně bezplatná browserová hra SpeedRunner vznikla pod hlavičkou studia DoubleDutch Games. Později se pozvolna přesunula na Xbox 360 a v roce 2013 už pod názvem SpeedRunners vyšla v rámci Steam Early Access, kde strávila dlouhé 3 roky. V dubnu 2016 hra s plnou parádou konečně doběhla do cílové rovinky v podobě PC verze. A nyní si konečně můžou protáhnout nohy i konzoloví hráči.

Welcome to New Rush City

Na rovinu – příběh ve SpeedRunners není úplně tím tahákem, kvůli kterému byste si hru měli pořizovat. Ano, nějaké příběhové pozadí zde je, ale jedná se prakticky jen o záminku vás postavit spolu s dalšími běžci (ovládanými počítačem) na startovní čáru. Na vyšší obtížnosti vám dokončení story módu dá poměrně zabrat, ale krom odemykání nových běžců se v zásadě jedná jen o přípravný kurz na to hlavní – úžasně zábavnou hru více hráčů, kde můžete soupeřit až ve čtyřech lidech v online módu nebo v lokálním co-opu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Běžím, běžíš, běžíme

Princip hry je až geniálně prostý. Spolu s ostatními hráči běžíte kupředu vybranou mapou a spolu s vámi se posunuje i obrazovka. Kdo nestíhá a dostane se mimo hrací pole, jde z kola ven. Běžec, který zůstane jako poslední, vyhrává. To je ve zkratce vše. Na někoho to může působit až primitivně, ale abych byl upřímný, nedokážu se od té hry posledních pár dní odtrhnout. Jestli tohle nedokazuje, že v jednoduchosti je krása, tak už nevím.

Možná si teď říkáte, že má ten princip zásadní chybu a dva stejně nadaní hráči spolu můžou běhat mapou do nekonečna. Ano, teoreticky máte pravdu, ale tvůrce to naštěstí napadlo také. Hrací plocha se tedy během závodu pomalu zmenšuje až do velikosti, kdy sebemenší chyba a zaváhání znamená okamžitou prohru. Díky tomu je každé kolo rychlé a neuvěřitelně napínavé. Až totiž s protivníkem poběžíte bok po boku na ploše značně zmenšené obrazovky a vy zakopnete o bednu nastraženou na zemi, tep vám vyletí až do nebes. A s ním dost možná vyletí i pár nadávek.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Mapy, které si postupně odemykáte hraním, se liší svou obtížností – čím vyšší, tím více zákeřností. Standardně jsou úrovně protkané bednami a jinými překážkami, které buď přeskočíte, nebo elegantním slidem podjedete. Pokud vaše reflexy selžou a vy narazíte, bude vás to sice stát pár nepříjemných vteřinek zdržení, ale běžíte dál. Hlavou sice zeď neprorazíš, ale dřevěnou bednu ano.

Ty nejtěžší mapy bývají takřka na hranici hratelnosti – přetékají nástrahami (lasery, ostnatá podlaha) a úseky, které vyžadují přesné načasování vašich pohybů (především šplhání po stěnách). Když si k tomu všemu přičtete pekelné tempo závodů, spoustu pastí a vašich technologických vychytávek, dostanete explozivní adrenalinový koktejl, který jen tak někde na menu nemají.

„Mapy, které si postupně odemykáte hraním, se liší svou obtížností – čím vyšší, tím více zákeřností.“

Špionské hračky

Po úrovních jsou roztroušeny nejrůznější power-upy, kterými si můžete s dalšími hráči navzájem škodit. Za zmínku stojí rozhodně Turbo, které vám na pár vteřin propůjčí ohromující rychlost a při šikovném použití vyhraje nejeden zápas. Opravdová zábava ale přichází s hračičkami, jež by ocenil i slavný špion James Bond. Po celé mapě jsou rozmístěny modré ikonky ukrývající v sobě nějakou pěknou vymoženost. Například zlatým hákem si přitáhnete před vámi běžícího soka a velmi rychle tak srazíte jeho náskok. Mrazícím paprskem své protivníky nepřekvapivě zamrazíte do velké ledové kostky. Můžete také vrhat obří plamenné koule, pokládat dálkově ovládané bomby nebo se změnit do podoby rychle uhánějícího vrtáku, jenž převálcuje vše, co se vám připlete do cesty. A aby toho nebylo málo, máte k dispozici třeba i naváděnou střelu, která dělá přesně to, co byste od ní očekávali.

Váš arzenál je tedy poměrně bohatý, vtip je ale v tom, že můžete mít aktivní pouze jeden power-up, čili se nevyplatí si je moc šetřit. Jejich použití ve správný okamžik je navíc klíčové, protože jen rychlé nohy k vítězství často stačit nebudou.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Většina map je povedená. Stejně jako zbytek hry mají hezkou kreslenou grafiku a jsou většinou dobře navržené. Jen občas jsem měl problém se zorientovat, kudy vlastně jít. Je to zkratka, nebo tudy pokračuje trať dál? I těch pár vteřinek zaváhání vás může přijít draho, alespoň nějaký ukazatel směru by neuškodil.

Mapy jsou také jedinou věcí, kde mám trochu problém s grafikou. Většina hry vypadá v rámci své stylizace fajn, ale některé úrovně by do pozadí zasloužily dokreslit ještě pár detailů navíc. Vypadají trochu jako rychle nahozené skici, i když je pravda, že v té rychlosti stejně nemáte moc čas to vnímat.

„Opravdová zábava ale přichází s hračičkami, jež by ocenil i slavný špion James Bond. Po celé mapě jsou rozmístěny modré ikonky ukrývající v sobě nějakou pěknou vymoženost.“

Komiks v pohybu

A když už jsem to v minulém odstavci nakousnul, pojďme se teď v rychlosti mrknout na audiovizuální zpracování. Z okolních screenshotů jste si jistě všimli výrazné stylizace připomínající superhrdinské komiksy plné absurdně přepálených kostýmů a vynálezů. Grafika je hezká, i když vás jako celek nejspíš nijak neohromí. Svým humorným pojetím, výraznou barevností a jednoduchostí ale sedí ke hře dobře.

Hudební podkres je energický, svěží a často vám připomene motivy známé z klasických špionážních filmů. Jeho slabinou je pouze to, že se skládá z jedné opakující se smyčky, což vám při delším hraní začne velmi rychle lézt na mozek.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Cílová rovinka

SpeedRunners je sama o sobě velmi zábavná hra, ale nejlépe si ji podle mého užijete po boku svých přátel. Audiovizuálním zpracováním možná neoslní, titulů podporujících klasický „gaučový“ co-op ale poslední dobou vychází méně a méně, proto neváhejte. Pokud hledáte hru, u které se budete skvěle bavit a probudí ve vás slušnou dávku přátelské rivality, právě jste ji našli. Zavažte si tkaničky a upalujte do obchodu.