Ať se ve světě děje cokoliv, vždy existují určité jistoty. Každý rok se stojí fronty na nový iPhone, každý rok napadne sníh a pro silničáře je to největší překvapení a každý rok nám také vyjde šestihodinový interaktivní film s názvem Call of Duty. Prodají se ho opět desítky milionů kusů, jistá skupina lidí si zahořekuje, jak je ta hra hloupá, lineární, neinovativní atd., postěžují si, že lidi radši nehrají nějaké indie blbosti a život jde dál. Já jsem nikdy CoD nepovažoval za nějakou intelektuální zábavu, ale pokud nepočítám Ghosts, tak si každý rok v listopadu nový díl rozehraju a více či méně se u toho bavím.
Tentokrát se tvorby poprvé ujmulo studio Sledgehammer Games, které dříve pouze vypomáhalo svému většímu bratru Infinity Ward. Dílem Advanced Warfare otevřeli novou podsérii a naslibovali nám spoustu novinek, počínaje exo-oblekem se spoustou vychytávek a konče filmovým příběhem s Kevinem Spaceym v hlavní roli. Povedlo se?
Budoucnost je v soukromých rukou
Pokud stejně jako já máte rádi ty klasické přepálené CoD kampaně plné výbuchů a patetických řečí, nebudete zklamáni. Přes všechny novinky jede Advanced Warfare podle stále stejného mustru, který už tolikrát zafungoval. Příběh rozdělený do 15 misí zabere zhruba nějakých 6 hodin, což je číslo dnes zcela obvyklé a už mě nebaví ho nějak kritizovat. CoDko takové asi bude vždycky, takže se raději zaměřím na kvalitu a obsah.
Příběh se tentokrát odehrává v roce 2060, kdy se víceméně naplňuje jedna z hrozeb, kterou v současnosti mnoho z nás příliš nepociťuje – růst moci soukromých korporací, které se v určitém bodě stanou důležitějšími a mocnějšími než jednotlivé státy. Důsledky něčeho takového si jistě každý z nás dokáže představit, a pokud ne, tak doporučuji prubnout právě Advanced Warfare. Zde se vžijete do role Jacka Mitchella, původně amerického mariňáka, který po zranění v boji využije štědré nabídky Jonathana Ironse, majitele privátní vojenské korporace Atlas. Díky tomu se zotaví ze svých zranění a začne v dresu Atlasu bojovat proti teroristické organizaci KVA. Jenže na všechno v Atlasu je takové, jaké se zdá být. Více ale z příběhu neprozradím, i přes jeho celkem značnou předvídatelnost bych vás nechtěl o těch několik zvratů ochudit.
Kromě Jacka Mitchella a Jonathana Ironse nás v příběhu budou doprovázet i další postavy, konkrétně starší voják Gideon, bývalá členka Specnaz Ilona (<3) a také váš velitel z armády Cormack. Nicméně hlavní hvězdou celé hry je určitě nejednoznačná postava Jonathana Ironse, zahraná Kevinem Spaceym, který si pro sebe krade každý moment, kdy se objeví na monitoru. Celkově jde také snad o první Call of Duty, kde celou dobu hrajete jen za jednu postavu a tudíž je celý příběh mnohem více souvislý a přehledný. Taktéž oceňuji, že oproti např. sérii Modern Warfare svého hrdinu Mitchella uvidíte i uslyšíte. Postavy jsem si celkem oblíbil, ale pokud porovnám s předchozími díly, tak skvadry ze sérií Black Ops nebo Modern Warfare mám stále asi radši. Nicméně pootevřený konec Advanced Warfare dává najevo, že tuto podsérii naposledy nevidíme, a tak se třeba jednoho dne zdejší protagonisté postaví vedle takových velikánů jako kapitán Price nebo Frank Woods.
Ačkoli je příběh pěkně našlapaný, bohužel se mu nevyhnula dost velká nevyváženost kvality misí. Třeba hned první mise byla alespoň pro mě celkem nepovedená – jste vrženi doprostřed bojů v Jižní Koreji, nevíte, co jste vlastně zač, proč vlastně bojujete a ještě ke všemu se to celé odehrává v docela hnusných šedivých kulisách. Nicméně po prvním zvratu a příchodu do Atlasu se hra krásně rozjede. Rozjede se hon na teroristickou organizaci KVA, který vás zavede na mnoho různých míst po celém světě, kde na vás čeká série adrenalinem našlapaných misí, po kterých jsem měl skoro chuť se k nějakému Atlasu v reálném světě taky okamžitě přihlásit. Zhruba v půlce hry se dostaví jistý velice důležitý zvrat, který jsem sice očekával (a většina těch, co hráli určitě taky), ale i tak potěšil a hra si stále držela skvělou úroveň.
Problémy se začaly objevovat v momentě, kdy se autoři rozhodli hře dát nějaký „globální přesah“. Podle mě prostě nedokázali dobře vykreslit tu atmosféru velkého konfliktu tak dobře, tak jako se jim to dařilo v týmových, infiltračních misích, ve kterých bylo zapojeno jen několik lidí a zatím nešlo o obligátní záchranu světa. Tady moje nadšení značně pokleslo a nebýt toho, že v předposlední misi zase hra našla svou tvář, asi bych byl docela otrávený. A úplně poslední mise byla klasická CoDkovská, s očekávaným, ale poměrně otevřeným koncem bez nějakého epilogu. Což je škoda a štve mě to už několikátým dílem, kdy se závěrečné titulky objeví asi 5 vteřin po klíčové události a vůbec tak nedávají hráči možnost si jeho vítězství trochu užít a vychutnat. Celkově tedy příběh hodnotím víceméně kladně, kvalitu bych označil za srovnatelnou s díly Modern Warfare, nicméně na oba díly Black Ops podle mě bohužel nestačí. Ty dokázaly nabídnout kromě hollywoodského akčního filmu i něco navíc.
Války technologií
Dost už ale o příběhu. CoD je především akce, a ta je v tomto díle na rozdíl od příběhu, ve kterém pár přešlapů najdeme, výborná. Podle mě jde možná v tomto ohledu nejinovativnější díl od Modern Warfare (první díl CoD, který jsem hrál). Vše se točí kolem exo-obleku (exo-suit, exo-skeleton, whatever), který vaší postavě přidává spoustu dodatečných schopností využitelných v boji. Patří sem například obří skoky, neviditelnost, magnetický úchop, vystřelování ocelových lan a další. Exo-obleků je ve hře několik druhů, takže neplatí, že v každé misi máte dostupné všechny schopnosti. Vždy máte k dispozici jen některé z nich, obvykle ty, které se zrovna pro danou misi nějak hodí.
Nicméně i tak jde podle mě o skvělé oživení všech přestřelek ve hře, které jsem si tentokrát opravdu užíval snad více, než kdy předtím. Mnoho bojišť je tentokrát rozdělených do několika výškových úrovní, což umožňuje využívat schopnost zejména obřího skoku a skutečně se s nepřáteli vyřádit. Jindy se zase mezi budovami přemisťujete pomocí vystřelovacího ocelového lana, přičemž se jím můžete přitáhnout na jakýkoliv blízký objekt, nikoliv jen na předem určená místa. Díky tomu jsem měl ze hry mnohem svobodnější pocit, nepůsobila na mě tak sevřeně a koridorovitě jako dříve (ačkoli to v jádru samozřejmě stále je naskriptovaný koridor, jen to lépe maskuje). A to nemluvím o momentu, kdy se nabídla možnost ona vystřelovací lana použít jako smrtící nástroj, kterým jste z robotického obleku vytáhli nešťastného nepřátelského vojáka a následně ho efektně zblízka usmrtili. Jen je škoda, že hra tyhle možnosti poskytuje jen na několika málo místech.
Kromě pěšího boje samozřejmě během kampaně zažijete jízdu ve spoustě vozidel, od motorce podobného vznášedla až po stíhačku. Na několika místech také vyměníte svůj klasický exo-oblek za obrovského bojového robota, se kterým se budete neohroženě probíjet bojištěm a vraždit nepřátelské pěšáky po desítkách. Oproti běžnému boji vám tyhle pasáže dodají neochvějný pocit nepřemožitelnosti.
Vizuální orgie jen pro vyvolené
Oproti předchozím dílům udělal grafika v Advanced Warfare určitě veliký skok kupředu. S patřičným hardwarem vám na monitoru či televizi vykouzlí úžasnou podívanou. Grafiku bych se nebál označit za fotorealistickou, určitě jde o velký skok vpřed od dob, kdy bylo CoD za svůj kabátek vysmíváno, zejména v konfrontaci s konkurenčním Battlefieldem. Nyní máme krásně ostré textury, spoustu efektů a celé to vypadá skvěle. Nicméně bohužel jen pro ty, kteří na to mají nabušené herní dělo. My ostatní běžní smrtelníci si onu krásnou grafiku užijeme akorát v předrenderovaných videích, která zahajují každou misi a nejsou vůbec daleko od toho, aby je člověk zaměnil s realitou.
Jak jsem zmínil již dříve, moje zatím poslední Call of Duty bylo Black Ops II. Oba tyto díly jsem hrál na svém celkem novém PC, respektive notebooku, který ale na hraní tak úplně určen není. Jednou jsem před kamarádem pracujícím v PC servisu utrousil, že je to takový „herní ultrabook“. Řekl mi, že z tohohle slovního spojení má akorát tak chuť spáchat sebevraždu. Jinak řečeno – moje konfigurace vypadá nějak takto:
Intel Core i5 4200U – 1,6 GHz (TurboBoost 2,6 GHz)
nVidia GeForce GT750M 4GB DDR3 VRAM
8GB DDR3 RAM
15,6“ 1920×1080 IPS displej
1TB 5400rpm HDD
Windows 8.1 64 bit
Zmíněné Black Ops II mi na tomto stroji běželo v plných detailech v 1080p rozlišení na nějakých 40+ fps. Bylo mi jasné, že u Advanced Warfare s podobnými čísly počítat nemohu, už jen proto, že jde už o hru vyvíjenou primárně pro nextgen konzole a ne stařičké X360 a PS3. Web CanYouRunIt opět potvrdil, že je naprosto k ničemu, když mi oznámil, že nesplňuji ani minimální požadavky a hru nejspíš vůbec nespustím. Jelikož už jste si přečetli větší část mojí recenze, víte, že jsem jí spustil a dohrál.
Nemohl jsem si sice užít grafiku v plné její kráse, ale myslím, že střední detaily, rozlišení nativních 1080p a víceméně stabilních 30 fps (mimo boje klidně i 40-50) je slušný výsledek. Hra je takto pohodlně hratelná a grafickou kvalitou i v tomto nastavení se minimálně vyrovná starším dílům, možná je i překonává. Jediný zádrhel u mě nastal v desáté misi nazvané „Bio Lab“. Zde mi hodnota fps spadla až na nehratelných 15 a řešení jsem nalezl až v úplném vypnutí stínů, což způsobilo návrat frameratu na normální hodnoty. Nevím, jestli je to jen bug, špatná optimalizace na mojí grafickou kartu nebo důsledek závratně vyšší náročnosti dotyčné úrovně, která se na rozdíl od ostatních odehrává převážně ve tmě. Co mě štvalo trochu více, byly různé grafické bugy, kdy se kolem postav objevovaly divné černé čáry, které jsem v žádné jiné hře zatím neviděl. Opět těžko soudit, zda jde o globální bug, nebo jen problém mého mobilního HW.
Tak zase za rok 😉
Jak jste asi z předchozích řádků vyčetli, i letošní Call of Duty se podle mě povedlo. Sice podle mě celkovou kvalitou nedosáhlo výšin mých nejoblíbenějších dílů Balck Ops 1 a 2, ale i tak je tenhle interaktivní válečný film stále skvělou zábavou. Sice hloupou, ale jednou ročně to snad nikoho z nás nezabije, že. Takže pokud máte CoDka rádi, jděte do toho. Pokud ne, tak na to kašlete. Je to takhle jednoduché. Takže za rok nashle. 😉
Recenze
Call of Duty: Advanced Warfare - ExoBudoucnost (recenze)
Tak jako každý rok, i letos přišlo Call of Duty s krátkým, ale našlapaným singleplayerem. Novinky na bojišti potěší, příběh víceméně také, takže pokud jste CoD pozitivní, hurá do toho!
Líbí se nám
- slušný příběh se sympatickými postavami
- spousta nových technologických vychytávek v bojích
- krásná, detailní grafika
- přijatelná optimalizace
- Kevin Spacey (obligátní položka, já vím :))
Vadí nám
- kolísavá kvalita misí
- technické problémy