Recenze It Takes Two

Musel bych hodně vzpomínat, kdy naposledy mi videohry tak důrazně připomněly čirou radost z „hraní si“. Rozverná romantická komedie It Takes Two je naprosto jedinečnou divokou jízdou z atrakce do atrakce, přičemž vás neustále vyzbrojuje novými hračkami a herními mechanikami, které je radost objevovat a zkoušet. Filmový režisér a herní designér Josef Fares po jeho fenomenálních hrách Brothers a A Way Out opět ukazuje, že téma putující dvojice hrdinů neumí nikdo zpracovat tak nápaditě, jako on. Tentokrát nám dodal téměř dokonalou hru pro páry, kterou byste si navzdory určitým slabinám neměli nechat ujít.

• Platforma:  PS4 (recenzováno na PS5), X1, PC
• Datum vydání:  26. 3. 2021
• Výrobce: Hazelight (Švédsko)
• Žánr: Akční adventura
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: pro dva, online i splistcreen
• Dat ke stažení: 50 GB
• Herní doba:  10+ hodin
• Přístupnost: 12+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1 049 Kč (Xzone)

Manželská terapie hrou

Jelikož šlo podle naší ankety o nejočekávanější hru tohoto měsíce, většině z vás asi nemusím zápletku It Takes Two příliš zdlouhavě představovat. Malá Rose má problém: její rodiče Cody a May se chtějí rozvést. Rose má ale v záloze poslední zoufalý plán – knihu o lásce od doktora Hakima. S pomocí její magie a vlastních slz se jí povede převtělit svoje rodiče do dvou vlastnoručně vyrobených panenek. Cody a May se tak ocitají v nečekané roli: jako panenky vyzbrojené všemožnými speciálními schopnostmi se musí probojovat přes nečekané nástrahy vlastního domu i zahrady a hlavně: skrz sérii „terapeutických“ lekcí a bitev věčně rozesmátého doktora Hakima. Představte si třeba oblíbenou filmovou komedii Sám doma a máte dobrou představu o svérázné atmosféře příběhu.

 

1 z 11

- +

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

S ohledem na minulé dvě hry režiséra Josefa Farese jsem od příběhu hry čekal docela velké věci. Minimalistický příběh Brothers většinu hráčů dokázal usadit dojemným úvodem i roztrhat ještě dojemnějším finále. A Way Out byla vyloženě jako kvalitní film, který dokázal svůj příběh zúročit ještě účinněji a dospěleji. It Takes Two obsahuje plno vynikajících scén a dialogů, ale bohužel na vypravěčské kvality předchozích dvou her nedosahuje. Ačkoliv některé scény vám pořádně potrhají bránici, jiné vtípky jsou palbou do prázdna. Největší problém jsou ale rádoby dojemné pasáže, ať už se týkají scének se smutnící dcerou nebo záchvěvů staré lásky mezi dvojicí hlavních hrdinů. Slůvko „cringe“ mi zde bohužel přišlo na mysl častěji, než bych si přál.

Probojovat se přes nástrahy domu, zahrady i „terapeutických“ lekcí.

Přesto je ale příběh zase o něco výpravnější, než v minulé hře studia a jak jsem psal, některé scénky jsou vynikající. Zdaleka nejvíc do kolen jsem šel při celé anabázi se sloní královnou přezdívanou Cutie, což je scénka, kterou bych se nebál přirovnat třeba k pasáži s Hitlerem ve hře Wolfenstein II: The New Colossus – tak nečekaná, nápaditá a účinná scénka to je. Fares tedy rozhodně jako filmař pořád umí a hra má svoje nezapomenutelné okamžiky i hlášky. A přestože dvojice hrdinů je možná záměrně nesympatická (May je jako přísná učitelka a Cody je ustrašený nekňuba) a ani Rose si vás nejspíš moc nezíská, doktor Hakim se svým šíleným přízvukem i humorem si vás omotá kolem prstu stejně jako již zmíněná Cutie.

Gejzír nápadité hratelnosti

Zatímco příběh kombinuje skvělé i slabé momenty, jednoznačným držákem a hvězdou celé hry je samotná hratelnost. Hra má neskutečný spád, ostatně polovina se skládá z všemožné jízdy na různých zvířatech či strojích. Každá kapitola zároveň představí nějaké zbrusu nové nástroje, schopnosti a mechaniky pro oba hráče. Jednou to bude využívání dvou kusů obřího magnetu, jindy rozdělení ohnivé a ledové magie. Mění se nejen mechaniky a vaše vybavení, ale také třeba kamera, která dokáže z tradiční 3rd person akce přejít do hopsačky z boku nebo do akčního RPG, viděného shora. Všemu přitom dominuje velká dávka akce, ale tu koření plejáda všemožných hádanek a skládaček, vyžadujících spolupráci obou postav.

 

1 z 13

- +

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

Nezapomínejte totiž, že tahle hra lze hrát pouze ve dvou. Můžete hrát online (kde stačí, aby hru vlastnil jen jeden hráč) nebo skrz rozdělnou obrazovku na jednom gauči, ale potřebujete každopádně dva lidi. Nedělejte si ani iluze, že byste to třeba nějak odehráli v jednom se dvěma ovladači – na to jsou společné akce příliš komplexní i náročné na načasování. Trochu mne překvapilo, že rozdělená obrazovka je přítomná i během online hraní, ale po chvíli jsme si na to s mou spoluhráčkou zvykli a naopak to často ocenili, když bylo potřeba sladit společnou akci (často je snazší se podívat, kde je zrovna váš parťák a co dělá/potřebuje, než si to nechat verbálně vysvětlit – tempo akce je někdy opravdu rychlé a divoké).

Tahle hra lze hrát pouze ve dvou.

Na překvapivě dlouhé ploše deseti hodin (ve srovnání s předchozími hrami studia) hra zúročí některé nápady, které už známe z jiných titulů – třeba pocta Diablu je v RPG pasáži očividně záměrná. Stejně tak nelze přehlédnout zřejmě nejsložitější prostorovou hádanku, která je naprosto doslovně „vypůjčená“ z coop režimu hry Portal 2. Ale zároveň má hra i dostatek svých vlastních nápadů, kdy se třeba jeden z vás vyzbrojí stříkací hadicí s hnojivem a druhý se doslova proměňuje v květiny, které díky tomu ožívají a mění se. Připočítejte k tomu celou plejádu nepovinných kompetitivních her, na které po cestě narazíte a ve kterých se vám počítá skóre jednoho hráče proti druhému. Tyto skvělé minihry si pak můžete pouštět i samostatně z hlavního menu. Jedna z nich jsou třeba naprosto plnohodnotné šachy.

Excelentní zpracování

Jedno z nejlepších překvapení pro mne byla výprava a celková kvalita provedení hry. Minulé hry studia naznačovaly vzestupnou tendenci a ta se potvrdila, protože prostředí zde je mnohem propracovanější a pestřejší (hra je také delší) a hlavně: ovládání na PS5 je skvěle odladěné, navzdory obrovské pestrosti mechanik. Vlastně jsem si od prvního okamžiku vzpomněl na Astro´s Playroom, což je mimořádná pocta, protože jsem zatím neměl v rukou pocitově lepší plošinovku. Tam to samozřejmě bylo také využitím haptiky, které It Takes Two bohužel nenabízí. Nicméně dojem z rychlosti a přesnosti ovládání je zde zhruba stejný a hra díky tomu nikdy nefrustruje, naopak je vyloženě radost řádit s novými hračkami a jezdit po divokých skluzavkách. Hra na PS5 běží ve spolehlivých 60 fps a podle všeho se jí to daří i na PS4 a X1.

Jedno z nejlepších překvapení je výprava a celková kvalita provedení hry.

Našince samozřejmě zamrzí absence české lokalizace, protože tohle je vyloženě hra vhodná pro celou rodinu a dokonce i pro ty její členy, kteří třeba jinak zas tak moc nehrají – ti se nicméně mohou trochu trápit s výkyvy obtížnosti u některých pasáží nebo bossů. Asi není potřeba vysvětlovat, že hra nejlépe funguje pro páry, které tak mají příležitost si prostřednictvím Hakimových lekcí připomenout důležité stavební kameny vztahu, ale také se pořádně vyřádit při kompetitivních minihrách i najít společnou cestu při pasážích, vyžadujících spolupráci. Jelikož je to ale v první řadě prostě výborná, zábavná, pestrá a vtipná jízda, užijete si ji samozřejmě i s kamarádem. Některé momenty jsou natolik geniální, že bych It Takes Two nejraději napálil devítkové hodnocení, protože ty nejlepší pasáže jsou opravdu úžasné a svůj první průchod si budete pamatovat hodně dlouho.