Recenze Loop Hero

Minulý měsíc vyšla zdánlivě nenápadná hra se skromnou „retro grafikou“, nazvaná Loop Hero. Jak jsme tenkrát psali i na Zingu, hra během prvních týdnů prodala přes půl milionu kopií, její hodnocení od recenzentů se vyhouplo na celosvětový průměr 85% a Steam ukazuje dokonce 94% kladných hodnocení, což se často nepovede ani opravdu velkým a drahým hrám. Když jsem pak navíc týden po týdnu poslouchal, jak hru objevují a nadšeně chválí všechny mé oblíbené zahraniční podcasty, neodolal jsem a Loop Hero si také pořídil. Když se nějaká hra takhle proslaví (ať už pozitivně nebo negativně), vždycky chci na vlastní kůži vyzkoušet, jak moc jsou ty zvěsti o ní pravdivé a co přesně způsobuje její výjimečnost.

• Platforma: PC (recenzovaná verze), Mac
• Datum vydání: 4. 3. 2021
• Výrobce: Four Quarters (Rusko)
• Žánr: Loop RPG
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 200 MB
• Herní doba: 30+ hodin
• Přístupnost: 7+
• Prodejní verze: digitální
• Cena: 399 Kč (Steam)

Nelze vysvětlit

Jedním z fascinujících aspektů diskuzí o této hře je, jak se všichni perou s problémem vysvětlení, o co ve hře vlastně jde. Asi nejvýstižnější, co jsem slyšel, bylo přirovnání „obrácená tower defense“, ale to je hodně zkratkovité a moc to nevypovídá o dalších kvalitách hry, nad rámec svérázného nápadu v jádru její hratelnosti. Hra je rozdělena na dvě poloviny: tou zdánlivě hlavní je jakási uzavřená „kruhová“ dráha, po které váš hrdina automaticky cestuje z jedné strany na druhou, stále dokola. Na této dráze se pravidelně rodí nová monstra, se kterými váš hrdina – také automaticky – bojuje. Vy ale ovlivňujete, co přesně na té dráze hrdina potká a jaké vybavení si během bojů nasadí. Postupně se k tomu přidá i vybírání jeho schopností s jeho rostoucím levelem. Celé to běží nepřetržitě, ale můžete nastavit pravidla pro zastavení času (jakýsi částečně automatizovaný tahový systém) nebo hru vyloženě pauzovat ručně.

 

1 z 7

- +

Druhou polovinu hry tvoří vaše město (tedy zpočátku osamělé ohniště). Zde shromažďujete zásoby a stavíte nové budovy, přičemž obojí přetrvává i po vaší smrti. Cílem je tedy z výprav do té „akční“ poloviny hry vždy přinést co nejvíce zásob. Protože čím silnější vystavíte vaše město, tím silnější váš hrdina vyrazí na svou další křižáckou kruhovou výpravu. Jednotlivé budovy mají pestrou škálu funkcí (výroba léčivých lektvarů, lepších zbraní, encyklopedie nepřátel i jejich slabin apod.) ale navíc lze ještě budovy samotné dále vylepšovat a odemykat díky tomu nové funkce. Sem patří třeba i nová povolání pro vašeho hrdinu, který se tak může začít soustředit na jinou kariéru, než jen válečník – konkrétně je k mání ještě hbitý zloděj nebo zákeřný nekromancer. Pokud hrajete akční část hry chytře, přerušíte každý „běh“ vrácením se do města dřív, než vás nepřátelé udolají. Ti jsou totiž s každým kolem tužší.

Asi nejvýstižnější je přirovnání „obrácená tower defense“.

Zatímco budovatelská část hry je celkem klasická (podobné věci můžete znát třeba ze série Xcom), tak akční polovina hry je plná svérázných mechanik. Ze zabitých nepřátel kromě nového vybavení pro vašeho hrdinu a surovin pro budování města vypadávají také karty, které pak slouží k vašemu umísťování nových věcí na „trať“ a kolem ní. Podle toho, jaký tam umístíte terén nebo budovy, se následně na trase objevují specifické druhy nepřátel. Zároveň můžete umisťovat věci i kolem tratě, které ale následně ovlivňují dění na ní – třeba vražedný strom vám svými kořeny pomůže v bitvě, odehrávající se několik polí okolo něj. Celá řada karet má přitom skrytá fascinující komba, která objevíte experimentováním – tajemnost těchto mechanik mi příjemně připomínala Soulslike hry.

Je to zábava?

Jak je nejspíš patrné z předchozích odstavců, hra má překvapivou hloubku. Co začne jako jednoduché běhání po trati a mydlení jednoho druhu nepřátel, to se krok po kroku změní a prohloubí v neuvěřitelně taktickou a strategickou pavučinu propletených mechanik, které vám umožní si hřiště i vašeho bojovníka tvarovat přesně podle svých představ. S každým proběhlým kruhem se přitom zvyšuje síla i schopnosti vaše, ale také monster na trati. Do toho se zvyšuje i odměna v podobě množství a vzácnosti získaných surovin. Je tedy velmi těžké se přinutit přestat, hra je doslova s každým dalším kolem lepší a lepší. Vše lze přitom velmi pohodlně ovládat pouze myší. Rozhraní (UI) je naprosto geniální, jelikož kromě jiného umí bleskově pauzovat hru, když váš kurzor třeba přelétne přes management výzbroje apod. Samozřejmě se může stát, že vám hra po nějaké době přijde repetitivní a přestane bavit, nicméně proti tomu bojuje jak svými dodatečně odhalovanými vrstvami mechanik, tak i nečekaně zajímavým příběhem.

Už ani nevím, kdy naposledy za těch 21 let psaní recenzí se mi stalo, že jsem si nechal příběh a audiovizuální zpracování hry do posledního odstavce (možná nikdy?). To ale rozhodně není kritika těchto aspektů hry, naopak, je to vyzvednutí toho, jak originální a zábavný je mix její hratelnosti, která může na pohled vypadat všelijak, ale po osahání vás zcela pohltí. Příběh i zpracování hry jsou ale přitom také skvělé. Zápletka je dospěle promyšlená a vypráví příběh světa, pohlceného tajemným démonem. Hrstka přeživších zjišťuje, že v nicotě postupně dokážou svět znovu budovat, jeden oblázek po druhém, cihlu po cihle. „Na konci“ vás samozřejmě čeká pořádný souboj s bossem… co ale původně vypadalo jako konec, to se ukáže být pouze přechodem do nové fáze příběhu. Grafika má poctivý styl starých dobrých RPG, přičemž hudba zní také náležitě osmi/šestnáctibitově, ale její melodie jsou naprosto skvělé. Výsledkem je titul, u kterého jsem se bavil jako už dlouho ne a vyloženě jsem se musel nutit konečně hru vypnout a jít spát.