Recenze Chernobylite – zóna jako svérázný mix žánrů

Relativně brzo po rozehrání Chernobylite jsem si vzpomněl na příběhovou střílečku Get Even z roku 2017, což nebyla náhoda: za oběma hrami stojí stejný polský tým ze studia The Farm 51. Ten má střílečky celkem zvládnuté – část týmu pracovala na původním Painkillerovi. Jako outsourceři se ale podíleli třeba i na prvním Zaklínači (2007), takže mají také ambice po stránce příběhu nebo RPG prvků. Právě svérázná směsice herních žánrů mě na Chernobylite zaujala nejvíc, ačkoliv třeba příběh umí také docela překvapit.

• Platforma:  PC (recenzovaná verze), PS4, X1
• Datum vydání:  28. 7. 2021 (10.9. konzole)
• Výrobce: The Farm 51 (Polsko)
• Žánr: střílečka s prvky survivalu
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 40 GB
• Herní doba: 20+ hodin
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: PC 699 Kč (Steam), PS4 899 Kč (Xzone)

Zóna po 30 letech

Chernobylite je v jádru především příběhová střílečka a pokud ji chcete hrát co nejvíc jako takovou, stačí si nastavit nízkou obtížnost, abyste nemuseli příliš řešit její ostatní mechanické aspekty a mohli se tak co nejhladčeji hnát za poměrně sofistikovanou zápletkou, plnou odkazů na skutečnou historii i paranormálních jevů. Zážitek z vyprávění občas pořádně naruší (ne)kvalita dialogů a hereckých výkonů, ale to poměrně účinně kompenzují fascinující nápady či odhalení a místy opravdu působivé předchystané momenty, mezi nimiž jasně kraluje atmosférická úvodní mise s vaším příchodem do zóny.

Píše se rok 2016, třicet let po havárii Černobylské jaderné elektrárny. Jste Igor Khymynyuk, fyzik, který tenkrát v Černobylu pracoval. Nyní se do uzavřené zóny sužované radioaktivitou vracíte se skupinou, hledající tajemný unikátní minerál jménem Chernobylite, který neexistuje nikde jinde na světě. Ve skutečnosti máte ale pro svoji výpravu soukromé pohnutky: chcete zjistit, kam před těmi třiceti lety zmizela vaše snoubenka, Tatyana Amalieva. Právě ta se přitom začne během vašeho příchodu do zóny objevovat ve vašich snech a vizích, aby vám dávala rady a motivaci pro další pátrání.

Chernobylite je v jádru především příběhová střílečka.

Podobně jako jiné hry z tohoto svérázného prostředí (především Stalker, ale vzpomněl jsem si třeba i na Metro) Chernobylite většinu času představuje syrovou vojenskou akci, ale občas se z této polohy přesune do něčeho mnohem ponuřejšího a fantasknějšího, co připomíná spíše horory typu Resident Evil. Zóna je plná všelijakých anomálií, halucinací a prapodivných bytostí, jejichž koncentrace a vliv narůstají tím více, čím delší čas v zóně strávíte. Herní svět přitom ovlivňujete také svými volbami v rámci příběhu, které navíc definují vaše vztahy s dalšími lidmi v zóně a vedou k náboru jednotlivých členů týmu pro vaši základnu.

Základna a tým

Jakmile budete mít za sebou úvodní misi s příchodem do zóny, ocitnete se v opuštěném skladu, zavaleném všemožnými sutinami a šrotem. Je na čase to všechno pořádně uklidit, protože budete potřebovat dostatek místa i suroviny, získané ze všeho toho šrotu. Pro začátek je potřeba postavit alespoň prozatímní lůžko pro vás a vašeho parťáka, nicméně od věci nebude ani stůl s nářadím pro výrobu „domácí“ munice do vašich zbraní, případně pro úpravu zbraní samotných. Pokud jste hráli třeba Subanuticu nebo jiný z tradičních survival titulů, máte dobrou představu o tom, jaká práce vás ve vaší základně čeká.

Následující hraní je rozděleno do struktury jednotlivých dní: každé ráno se můžete z vyvýšené pozice rozhlédnout po zóně, posoudit věci jako hustotu nepřátel (především žoldácká armáda, která zastřešuje tajemné experimenty neznámé vědecké skupiny), rozmístění radiace (měnící se s větrem a dalšími vlivy) nebo počasí (třeba vaše kroky nejsou v dešti slyšet, což se hodí pro stealth mise). Zní to složitě, ale ve skutečnosti je to rychlé a přehledné: prostě přiřadíte svoji postavu k hlavní příběhové misi a ostatní postavy k těm vedlejším misím, které mají šanci zvládnout – ať už jde o výpravu pro munici nebo jídlo. Můžete je také nechat daný den odpočívat v základně, protože jejich zdraví a morálka mají vliv na vztah s vámi, mohou zemřít nebo vás opustit. Večer si po návratu na základnu rozdělíte nasbírané suroviny a můžete se věnovat zvelebování základny nebo tréninku schopností, než půjdete spát.

Každé ráno se můžete z vyvýšené pozice rozhlédnout po zóně.

Každý den dostanete zadanou alespoň jednu příběhovou misi, ačkoliv poměrně často není dopředu tak úplně jasné, o co v dané misi půjde. Jednoduše řečeno ale platí, že pokud na mapě najdete otazník, vyplatí se ho jít prozkoumat. Otazníků přitom není přehnaně mnoho a jak budete postupovat příběhem, dříve či později budete mít mapy tak prozkoumané, že otazníky prakticky zmizí. To souvisí s tím, že herní plocha je rozdělena na jednotlivé menší mapy lesů a ruin kolem Černobylu i Pripyati. Na tyto mapy se budete během různých dní a misí vracet, takže je časem budete znát nazpaměť. Počasí, nepřátelé a události v nich se ale mění s ohledem na váš postup a rozhodnutí v příběhu.

Slepenec funguje

Na hře je docela poznat, že vznikala vrstvu po vrstvě v rámci Early Access předběžného přístupu – kombinuje řadu mechanik a žánrů, v nichž zároveň zachází docela daleko. Budete se divit, jaké všemožné struktury a stroje lze postavit ve vaší základně. Stejně tak je potřeba mít otevřené oči během misí: v závislosti na vámi nastavené obtížnosti hry bude důležité sbírat přírodní i mechanické suroviny, abyste pak na základně měli z čeho vyrábět. Samotná akce také nabízí slušnou hloubku, od arzenálu upravitelných zbraní po možnost trénovat svoje schopnosti a lovit nepřátele pomocí stealthu.

 

1 z 13

- +

Kvalita toho všeho není tak docela vyvážená – například umělá inteligence nepřátel je místy absurdně rozbitá (nevšimnou si zabitého parťáka těsně vedle nich), ale i tady lze ledaco ovlivnit nastavením obtížnosti, abyste k nepřátelům měli dostatečný respekt. Za správných okolností jsou naopak plížení kolem nepřátel nebo monster i boj s nimi zábavné a napínavé. Podobně nevyvážená je i výprava: některé části hry vypadají tuctově nebo levně, ale jindy se povede vykouzlit opravdu působivou atmosféru: mezi nejlepší momenty patří větrem a deštěm ohýbané stromy, mezi kterými probleskuje temná silueta betonového bloku továrny. Hra na mém stroji (i7-9700F, 16GB DDR4, RTX 2070 Super) běžela ve 4K/60fps naprosto plynule, s plnou podporou ovladače. Puntičkáři mezi námi si užijí i takové věci, jako je management surovin mezi inventářem a bednami v základně.

Kvalita toho všeho není tak docela vyvážená.

Příběh jsem během prvních hodin podezíral z naprosté předvídatelnosti, ale naštěstí se rychle ukázalo, že jsem se mýlil – ať už šlo o identitu tajemného „Černého stalkera“ nebo třeba agendu našeptávající Tatiany. Jedním z nejzábavnějších aspektů příběhu je rekrutování parťáků do vaší základny: objevit je a získat na svou stranu není až tak těžké, ale hra vás následně nutí dělat rozhodnutí, která se některým z vašich parťáků hodně nelíbí – máte sice na výběr, jak situaci řešit, ale nikdy neuspokojíte každého. Balancovat vaše rozhodnutí tak, abyste si udrželi všechny členy týmu (kteří jsou kromě jiného zdrojem tréninku a rozvoje vašich schopností) byla fascinující hra sama o sobě. Naštěstí se ukáže, že pomocí velmi svérázné mechaniky můžete svá rozhodnutí zpětně měnit, za určitou cenu.

Finální mise

Prakticky od začátku hry víte, že vaše hlavní mise je proniknout do jádra (ehm) elektrárny a odhalit tam, co se stalo s Tatianou. Jakmile dorazíte do své základny, takhle mise tam bude od začátku nadepsaná na tabuli, kde budou postupně přibývat informace o tom, jak dobře na tom jste s přípravou – zda máte dostatek spojenců, informací a správného nářadí pro úspěšné splnění této „heist“ mise. Můžete se o ni pokusit prakticky kdykoliv, ale samozřejmě je ve vašem zájmu, abyste splnili co nejvíce podmínek pro naději na úspěch. Právě tato finální příběhová mise je tím, co v předběžném přístupu hry nebylo a dorazila tedy až s dnešním vydáním ostré verze hry.

Samozřejmě nebudu prozrazovat žádné spoilery, ale čistě z obsahového a mechanického hlediska jde o povedené finále, kde opravdu zúročíte všechno vašeho vybavení, ale hlavně vaše parťáky a vztahy s nimi. V tomto ohledu bych si troufnul finále hry přirovnat k sebevražedné misi na konci Mass Effect 2 – ačkoliv kvůli slabším dialogům či hereckým výkonům některé momenty tolik nevyniknou, rozhodně se dostaví pocit, že máte osud vašeho týmu ve vlastních rukou a každé vaše rozhodnutí může vést k jejich smrti, stejně jako vaší. Hra nabízí několik poměrně různorodých konců. Kromě jiného se vyplatí splnit také menší nepovinné „investigation“ mise, do kterých vstupujete po nasbírání dostatku informací pomocí virtuální helmy ve vaší základně.

Povedené finále, kde zúročíte vaše parťáky a vztahy s nimi.

Od Chernobylite jsem čekal relativně nepoddajnou hardcore střílečku východního typu, ale místo toho jsem dostal poměrně mainstreamovou hru, opřenou o zajímavý příběh i zábavnou kombinaci herních žánrů a mechanik. Některé aspekty hry nezapřou její původ a skromnější rozpočet, umělá inteligence je občas neuměle hloupá, ale přesto jsem se celou dobu hraní dobře bavil – podobně jako u kvalitního žánrového béčka, kdybych měl použít filmové přirovnání. Některé pasáže přitom vypadaly i fungovaly opravdu skvěle. Pokud hledáte technicky moderní hru se svéráznou atmosférou v duchu Stalkera nebo Metra a nebudete očekávat příliš, nejspíš si tenhle výlet do zóny také užijete.