Recenze Diablo IV

Posledních devět dní jako by zmizelo lusknutím prstu. Již před vydáním dlouho očekávaného pokračování kultovní série Diablo jsem svým blízkým avizoval, že na dohlednou dobu nejsem k dispozici. Bez výjimek. Tedy až na psa. Tomu prostě procházku upřít nemůžete. Jak jsem řekl, tak se i stalo. Den před vydáním jsem se vydal do obchodu pro zásoby energy drinků, mražené pizzy, nealko piva a gumídků. Ne, není to zdravé, ale kdo má čas vařit, když musí posílat hordy démonů zpět do horoucích pekel. Jakožto majitel vyšší edice jsem mohl hrát již od 2. června a povím vám, že se poslední den táhl jako Lilithina vlečka od oltáře. Zkoušel jsem si jít brzy lehnout, abych vydržel hrát co nejdéle, ale nemohl jsem zabrat. Nešlo to. Tak natěšený jsem byl. A pak to v jednu hodinu ráno vypuklo. Mohl jsem se naplno přepnout do goblin módu (období, kdy vás nezajímají rozcuchané vlasy, děravé ponožky a shrbený posed u klávesnice) a na následující dny se absolutně nezajímat o dění mimo obrazovku. Říká se, že s věkem člověk moudří. No, já vám nevím. Stálo to vše za to? Udělal bych to znovu? Ano, ano!

• Platforma:  PC (recenzováno), PS4, PS5, X1, XSX|S
• Datum vydání:  2.6. (early access) / 6.6. 2023
• Výrobce: Blizzard Entertainment
• Žánr: ARPG
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ano, na konzolích i „couch-coop“
• Dat ke stažení: cca 90 GB (lze snížit při stažení nižších textur)
• Herní doba:  příběh cca 20 hodin, následně dle libosti
• Cena: od 1650 Kč

Sanctuary v plamenech

Přiznám se, že od žánru ARPG nemívám, co se týče příběhu, velká očekávání. O to více jsem byl překvapen, že se mi děj nového Diabla tak líbil. U tohoto typu her se často zběsile ženu do endgame, abych se mohl naplno pustit do grindu, ale tentokrát jsem zvolil zcela opačný přístup. Vše jsem si v klidu pročítal a nikam jsem nespěchal. A udělal jsem dobře. Sanctuary je, jak jistě všichni fanoušci série ví, zmítáno v nekonečném boji mezi High Heavens (andělé) a Burning Hells (démoni). Zcela záměrně nepíši o boji dobra se zlem, protože stejně jako v reálném světě, ani v Sanctuary není nic černobílé. Základní premisou Diabla IV je návrat dcery nenávisti – Lilith. Ta společně s padlým andělem Inariem stvořila Sanctuary, tedy svět, ve kterém se Diablo odehrává tak, jak jej známe. Společně vytvořili lidskou rasu, ke které se řadí i náš hratelný dobrodruh či dobrodružka. Lilith a Inariovi se narodil syn Rathma, ale jak už to tak bývá, ne každý vztah je ideální. Inarius hnaný touhou vrátit se na nebesa měl k Sanctuary odlišný přístup než Lilith, což dalo vzniknout sváru na život a na smrt.

Sanctuary je zmítáno v nekonečném boji mezi High Heavens a Burning Hells.

My, jakožto dobrodruzi vrženi do víru dění, se ocitáme v zasněžených Fractured Peaks, kde se na pokraji smrti stáváme svědky příchodu Lilith a následně se setkáváme se stářím rozbolavělým Horadrimem Lorathem, který se stane naším nejmenovaným rádcem, přítelem, společníkem a průvodcem. Příběh je rozdělen do pěti aktů, napříč kterými sice kvalita vyprávění mírně kolísá, ale sám za sebe mohu říct, že jsem se po celou dobu bavil. Nejedná se sice o žádné terno, ale na poměry žánru dostaneme stále nadprůměrnou příběhovou kampaň. Diablo je ale především o dlouhotrvajícím piplání vaší postavy a pokud očekáváte singleplayerový příběh hodný kvalit třetího zaklínače, pravděpodobně budete zklamáni.

Barbar, mág, zbojník, nekromancer a druid vejdou do hospody a…

Ne, v Sanctuary není prostor pro humor. Snad až na výjimku jedné postavy ve čtvrtém aktu. Svět Diabla je temný, ponurý, krvavý a neúprosný. Nic pro slabé kusy. Na putování se lze vydat s jednou z pěti nabízených tříd. Barbar se s ničím nepáře (leda břicha nepřátel) a jeho čepele nenachází v nekonečných zástupech pekelné havěti ani chvíli klidu. Mág sesílá na protivníky blesky, ohnivé koule či ledové rampouchy, které zchladí žáhu nejednomu monstru. Zbojník…dobře, trošku stravitelněji: rogue, se do lítého boje může pustit buď na dálku za pomoci kuše či luku, případně na blízko s jednoručními zbraněmi. Je hbitý jako lasička a vaše zápěstí bude proklínat den, kdy jste si toto povolání zvolili. Nekromancer spoléhá na temné čáry a své kostěné nohsledy, kteří už delší dobu nedostali podíl ze získané kořisti, aby si mohli koupit něco k snědku. S tím naopak hned na první pohled nemá problém druid, který rozhodně nevypadá, že by na toulkách po divočině trpěl nouzí o kalorie. Je ovšem nutné zmínit, že energie potřebná pro máchání tlapami v medvědí formě bude asi vyšší, než při sesílání kouzel.

Svět Diabla je temný, ponurý, krvavý a neúprosný.

Všechna povolání mají něco do sebe. Některá jsou zpočátku pomalejší, aby následně na vysokých levelech řezala nepřátele hlava nehlava, zatímco jiná mají hladší start a problematičtější finiš. Osobně jsem jako první postavu (u jedné určitě nezůstane) zvolil barbara. Leveling je za něj naprosto zdrcující, pomalý a monotónní. Po padesátém levelu nicméně velmi „prokoukne“. Ať už si zvolíte kteréhokoliv dobrodruha z nabídky, chybu neuděláte. Očekávám, že s postupem času do hry budou přibývat další postavy, jako je např. paladin či monk. Uvidíme, co si pro nás tvůrci připravili. Pokud jste velice otrlí, případně máte sklony k masochismu, můžete si vytvořit postavu v režimu hardcore. Pokud zde zemřete, vaše cesta zcela končí. Do toho nejdu.

 

1 z 7

- +

Ani jeden předmět na zmar

Oproti předešlým dílům využijete daleko větší škálu předmětů. Díky novému systému aspektů je možné vzácný předmět proměnit na legendární. Doporučuji prozkoumat každý vzácný a vyšší item, který získáte. Může se totiž jednat o skvělý základ pro kýženou legendárku. To má nicméně za následek neustále plný inventář a velice dlouhé dumání nad tím, co si nechat a co rozebrat. Zpočátku padají legendární itemy poměrně ojediněle, ale s tím, jak postupujete vstříc maximálnímu levelu, který je tentokrát sto, se karta obrací. A pak tu jsou tzv. „unique“ itemy, na kterých stojí a padá spousta buildů. Hodně štěstí při jejich hledání!

Krása střídá nádheru

Čtvrté Diablo je jedním slovem dechberoucí. A to jak po stránce vizuální, tak i po té hudební. Mimo Fractured Peaks se vydáme ještě do čtyř dalších lokací. Scosglen, jak již název napovídá, zavání atmosférou mlžné a vlhké skotské vrchoviny. Dry Steppes i Kehjistan jsou plné písečných dun a dávno zapomenutých měst a Hawezar je sítí spletitých bažin a močálů. Každá zóna je něčím výjimečná a rozhodně vás nebude nudit. Graficky je Diablo IV na opravdu vysoké úrovni. Tedy alespoň co se žánru týče. Propracované modely postav, detailní krajina, živoucí svět a naprosto brilantní soundtrack se snoubí s brutální porcí obsahu v podobě více jak stovky dungeonů, hromady vedlejších úkolů a desítek náhodných eventů, na které narazíte na vašich cestách za dobrodružstvím. Tvůrci ke hře přistupují jako k live-service produktu, tudíž je prakticky jisté, že v budoucnu dostaneme další a další lokace.

Diablo IV má naprosto brilantní soundtrack.

Mapa je vskutku obrovská. Nepřeháním. Tak velkou rozlohu jsem nečekal. Putovat po Sanctuary pěšky by tudíž bylo pekelným utrpením, a tak do vínku během příběhové kampaně dostaneme i věrného oře, který nicméně pravděpodobně prodělal lobotomii, jelikož se neustále zasekává, špatně reaguje a často mi způsobil pozvednutí obočí. Tady by to chtělo trošku vyladit. Soudím nicméně na základě PC verze a na konzolích je to díky ovládání za pomoci páček na ovladači pravděpodobně lepší. Po více jak sto hodinách nemám mapu zcela prozkoumanou a neustále narážím na nové a zajímavé lokace a detaily. Naprostá pecka.

 

1 z 9

- +

A co dál?

A co vlastně dělat po kampani? Když řeknu, že nebudete vědět kam dřív skočit, dáte mi časem za pravdu. Endgame čtvrtého Diabla je masivní a již nyní je daleko rozsáhlejší, než tomu bylo u třetího dílu za celou dobu jeho existence. Ve hře jsou aktuálně dostupné čtyři světové úrovně (obtížnosti). Adventurer a Veteran jsou určeny pro postavy do levelu 50 a nepřináší přílišnou výzvu. Nightmare (50-70) prakticky otevírá celý endgame a všechny jeho aktivity. Torment je poté nejtěžším tierem, ve kterém můžete aktuálně hrát. Při tvorbě postavy si volíte mezi Adventurer a Veteran, ale aby bylo možné postoupit do Nightmare, musíte zvládnout tzv. Capstone dungeon, což je větší kobka s následným soubojem s bossem. To stejné platí při přechodu do Tormentu. Zatímco přechod na „trojku“ byl pro mne bez problémů, u Tormentu už to tak lehké nebylo a závěrečný boss mě poněkud potrápil. Doporučuji se náležitě připravit. Snažně vás prosím, nenechte se „tahat“ od silnějších kamarádů, přijdete tak o pocit zadostiučinění a radosti.

Jakmile se dostanete do Nightmare, otevře se vám hned několik endgame systémů. Tree of Whispers je variací na staré známé bounties. Na mapě plníte různé úkoly a následně si můžete vybrat odměnu v podobě jedné ze tří beden s kořistí. Pokud potřebujete rychlý upgrade po přechodu na nový tier, tak je to s trochou štěstí velmi výhodná aktivita. Jednou za čas se na mapě objeví tzv. Helltide. Část mapy se zbarví do ruda a vy máte zhruba hodinu na to, abyste se utkali s agresivnějšími pekelníky a získali tak cenné výrobní materiály, které jsou potřeba k úpravě výbavy. V Helltides se nachází i spousta uzamčených beden, pro jejichž otevření je nutno sbírat krystaly, které vypadávají z nepřátel v dané oblasti. Dalším eventem jsou tzv. invaze, při kterých máte omezený čas na vyklizení lokace, ve které se invaze odehrává. Pokud jste dostatečně rychlí, odměnou vám budou až tři bedny plné lootu.

Nightmare tier otevírá endgame systémy.

Diablo IV obsahuje také několik PvP zón, ve kterých můžete poměřit síly s ostatními hráči. Za zabíjení monster zde získáváte měnu, kterou poté můžete extrahovat. Představte si takový „Escape from Diablo“. Pokud zemřete, o měnu přijdete. Za utrženou měnu lze nakupovat PvP kosmetické skiny a např. brnění či trofeje pro vašeho koně. Osobně si PvP šetřím až na okamžik, kdy budu mít vyladěný build.

Čas od času se v Sanctuary objeví jeden ze tří dostupných world bossů, na kterého se můžete vydat až ve dvanácti hráčích. Bohužel však nelze vytvářet partu čítající více jak čtyři hráče, a tak jste odkázáni na osm dalších náhodných dobrodruhů. Vrcholem endgame aktivit jsou tzv. Nightmare dungeony. Představte si rifty ze třetího dílu, ale mnohem různorodější. Tato aktivita využívá dostupné dungeony napříč celou hrou. Tentokrát jsou ale mnohem těžší. Čím vyšší klíč pro daný dungeon máte, tím náročnější bude jeho splnění. Kobky mají náhodně generované affixy (monstra jsou např. silnější, mají redukci poškození, nacházíte více goldů či předmětů atd.), z nichž některé umí opravdu potrápit. Při výběru klíče se tedy mějte na pozoru. Po splnění dungeonu dostanete body pro upgrade glyfů, které razantně zvyšují sílu vaší postavy. A tím se dostáváme k paragon systému.

 

1 z 9

- +

Tentokrát to není nekonečné

Pokud jste hráli třetí díl, tak jistě znáte nekonečné body, které jste mohli využívat v paragon systému. Ten je ve čtverce také, ale naprosto a zcela přepracovaný k lepšímu. Jakmile dosáhnete levelu 50, otevře se vám zprvu děsivě vypadající systém dlaždic s bonusy, ve kterém se navigace může zdát příliš složitá. Ano i ne. Nebojte se, není to nic tak hrozného jako vrstvy talentových stromů v Path of Exile. Tvůrci Diabla IV cílí na velmi početnou herní základnu, a tak se snaží být poměrně vstřícní k občasným hráčům. Pokud se ale chcete naplno ponořit do komplexního minmaxingu, nic vám nebrání. Za mě se jedná o ideální řešení. Za každý nový level nad úroveň 50 dostanete čtyři paragon body, které můžete investovat do porůznu se natáčejících desek a vytvořit si tak build vhodný přímo pro váš styl hraní. Počet paragon bodů je tentokrát striktně daný. Celkem jich můžete získat něco málo přes 200. Žádné nekonečné posilování se tentokrát nekoná. Pro jednoho plus, pro druhého mínus. Všechny postavy na účtu lze také permanentně posílit díky sesbírání tzv. Altars of Lilith, kterých je na mapě zhruba 160 a jsou ďábelsky dobře schované.

Počet paragon bodů je tentokrát striktně daný.

K zisku paragon bodů se váže i renown systém – reputace, kterou pro každou zónu získáváte plněním dungeonů, vedlejších úkolů, průzkumem a objevováním již zmíněných oltářů. Velký problém zde vidím v tom, že až na ony oltáře, plánují tvůrci nutnost plnit renown v každé následující sezóně. Dle mého se jedná o naprosto špatné rozhodnutí, které ze zábavy dělá nudnou a otravnou fušku. Na první průchod hrou v pořádku, opakovaně rozhodně ne. Jelikož sezóny určitě plánuji hrát, tak se tohoto přístupu vyloženě děsím. Vrcholem endgame je souboj s nejmenovaným bossem, který má být dle všeho opravdu těžkou výzvou. Osobně jsem se na levelu 75 touto možností ještě ani nezačal zabývat, ale zcela jistě to někdy zkusím. Tak či tak je endgame nového Diabla hned zkraje velice objemný. Ano, časem jsou aktivity repetitivní, ale to je přeci jádrem každého ARPG a osobně mi to vůbec nevadí. Chci zabíjet hordy nepřátel a piplat si svého barbara. A přesně to mi Diablo IV umožňuje.

 

1 z 10

- +

Diablo IV není MMORPG

Spousta veteránů série se obávala, že bude nový přírůstek příliš podobný MMORPG hrám. Nejraději by hru hráli v offline módu a bez dalších hráčů. Obávám se, že v roce 2023 je toto myšlení spíše předpotopní a multiplayer je v dnešní době naprosto běžnou věcí. Nelze se upírat ke dvacet let starým titulům a čekat, že nedojde k vývoji. Ani tato sorta hráčů ale nemusí zoufat. Blizzard k problematice přistoupil rozumně a ačkoliv během hraní občas narazíte na další hráče, nejedná se díky nastaveným omezením o nic přehnaného. Nejvíce se s ostatními budete potkávat ve městech, na world bossech a při invazích. Osobně mi ve hře chybí např. matchmaking pro dungeony a nejde mi na rozum, proč zde chybí. Ničemu by to nevadilo a člověk by nemusel složitě hledat spoluhráče. Ve hře je sice možnost založit klan, ale aktuálně krom chatu nic moc navíc nenabízí.

Chybí mi matchmaking pro dungeony.

Patřím k naprosto opačné sortě hráčů, než je ta, kterou zmiňuji na začátku předchozího odstavce. Miluji MMO hry, je to můj nejoblíbenější žánr snad již od dob vydání World of Warcraft v roce 2005. Neočekávám, že by se z Diabla IV stalo ARPG „mmočko“, jakým je např. Lost Ark a ani po tom vyloženě netoužím, ale o něco více multiplayerových módů bych rozhodně uvítal. Jsme teprve na začátku a hra se zcela jistě bude vyvíjet mílovými kroky. Je docela možné, že se oba tábory hráčů střetnou někde v půli cesty, což bych považoval za výhru. Čtvrté Diablo si tudíž aktuálně užijete jak sólo, tak i v partě kamarádů. Volba je jen na vás.

Ne vše je růžové

Prozatím jsem nešetřil superlativy, ale nyní nastal čas, abychom se podívali i na stinnou stránku nového dílu. Největší negativum vidím ve správě inventáře a osobní truhly. Inventář je malý, všechny předměty zabírají stejný počet slotů a polovinu dostupného místa pro sebe často uzmou gemy. V inventáři jsou záložky na spotřební a úkolové předměty i legendární aspekty, tak proč nemá hráč k dispozici záložku i pro gemy? Nechápu, nerozumím a nelíbí se mi to. Samotná truhla je sdílená pro všechny vaše postavy a obsahuje pouze čtyři části, což je velice, velice málo. V truhle ani inventáři nenajdeme políčko pro vyhledávání a správa legendárních předmětu je díky tomu otřesná. Ještě teď mě jímá hrůza, když si vzpomenu na středeční večer, kdy jsem tříděním výbavy strávil více jak tři hodiny. Brr. A banku už mám od té doby zase plnou. Včera jsem kvůli tomu začal vytvářet nové postavy jakožto „muly“. Designová hrůza.

Tak to bychom měli. Retardovaný kůň a velmi špatný inventář. Co dál? V dojmech z hraní jsem zmiňoval technické problémy na PC. Ty stále trvají, ale stejně jako předtím nemohu potvrdit, že se jedná o problém hry a ne mé sestavy. Na Ryzenu 5600x, RTX 3070Ti a 32 GB Ram se mi hra na maximální detaily prapodivně cuká a zamrzává. Snímky jsou po celou dobu nad číslem 100, a to v rozlišení 1440p. Problém mírně vyřeší snížení textur z ultra na high, ale stále se nejedná o ideální zážitek. Narazil jsem i na grafické artefakty, které jsou způsobeny jen a pouze vlajícími vlajkami na budovách. Divné. Jen pro pořádek dodám, že mi ostatní hry artefakty nedělají, pokud se nejedná o občasný problém s DLSS technologií. Hra mi také několikrát spadla. Naopak musím pochválit hladký běh při více hráčích na obrazovce. Snímky příliš nepadají a vše je plynulé. Uvítal bych ale možnost vypnout efekty abilit ostatních hráčů, občas je to totiž chaos.

Hra se mi na maximální detaily prapodivně cuká a zamrzává.

Obavy také panovaly na poli monetizace. Je Diablo IV tzv. Pay to Win? Aktuálně není a doufám že nebude. Pokud si hru užívám a trávím v ní hodně času, nemám problém investovat deset euro do battle passu. Problém mám ale s cenou skinů, která atakuje hodnotu třiceti eur. To je prostě a jednoduše příliš. Samotný armor ve hře je naštěstí vizuálně líbivý, a tak se nebudete cítit jako trhan. Modlím se, aby tvůrci nezpoplatnili např. zvětšení truhly či záložku na gemy. S tím bych měl veliký problém. Takové řešení se dá pochopit např. u Path of Exile. To je ovšem Free to Play titul.

 

1 z 9

- +

Nejlepší díl série

Diablo IV je nejlepším dílem kultovní série. Pokud nesouhlasíte a oči upíráte ke dvojce, naprosto vám rozumím, ale nemohu souhlasit.  Čtyřka sází na osvědčené žánrové metody a servíruje nám brutální porci zábavy. Pokud máte rádi ARPG hry, rozhodně s koupí neotálejte. Již dlouho se mi nestalo, abych hrál do pozdních nočních hodin a následně v posteli ještě hodinu pročítal reddit věnovaný samotné hře a ráno se pak budil ze snů o skvěle narollovaném předmětu. Je to nádherné, je to návykové a je to prostě boží. Nenechte se mýlit, nové Diablo má své mouchy, z nichž některé jsou poměrně zásadní, ale i tak mi to nebrání si hraní náramně užívat. Ještě několik týdnů budu žít v Santuary a pokud se tvůrci vytasí se zajímavými sezónami, stane se z Diabla IV jedna z mých stálic, která se zařadí po bok ostatních titulů, ke kterým se pravidelně vracím již více jak dekádu. Reputace Blizzardu není poslední dobou příliš dobrá, ale tentokrát se trefili do černého. Snad se neuchýlí k nesmyslným rozhodnutím, jak mají ostatně ve zvyku a Diablo IV tu s námi bude pěknou řádku let. Už musím jít hrát. A vy byste měli také.

P. S. Klan našeho magazínu najdete ve hře pod názvem „Zing CZ“ a můžete poslat žádost o přijetí.