Autoři Zingu vám představují svoje osobní hitparády nejlepších her roku 2020:
Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Zavřel
Hry roku 2020 podle Zingu: Ondřej Partl
Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Pritula
Hry roku 2020 podle Zingu: Mythix
Hry roku 2020 podle Zingu: Gabriela Šuterová
(další budou následovat denně)
Aneta Štrbíková
Spolupracovník, Zing.cz
Přezdívka: Mythix
Hry jsou mým koníčkem už od útlého dětství, kdy jsem začínala už ve škole na MS DOS. Moje srdcovky byly Commander Keen 4 a olympijské hry. Od té doby mě to nepustilo a s příchodem prvního PC byl můj čas věnovaný hlavně Warcraftu 3. Nyní se mi líbí hry, které mají poutavý příběh plné zvratů a zajímavých části, na které nelze zapomenout. Momentálně už hraji výhradně na novém Xboxu a pokud nejsem na něm, nepohrdnu dobrou knihou (převážně fantasy a thriller) nebo kvalitním seriálem.
Tento rok byl pro mě zajímavý v mnoha směrech, udála se v mém životě spousta změn a můj nejočekávanější titul ze seznamu bylo pokračování Oriho. Sestavit tento žebříček byla pro mě výzva. Ono vypíchnout tituly letošního roku pro člověka, který čeká jen na jednu hru není snadné, ale i přesto se s vámi mohu podělit se svým seznamem top 10 her.
10. Train Sim World 2
Simulátory vláčků jsou moje slabost už od prvního spuštění Microsoft Train Simulator před pár lety, kdy mě nadchla Trať 321. Vytvořit celou tu železniční síť muselo dát velký kus práce, ale tady šlo krásně vidět, jak komunita dokáže držet při sobě. Díky těmto skvělým lidičkám si i vy můžete vyzkoušet pár skvělých módů i v případě tohoto pokračování. Bohužel to platí pouze pro majitele počítačové verze. Pokud ji nemáte, nezoufejte, druhý díl přidal pár nových prvků a hlavně mojí oblíbenou trasu Bakerloo Line, která je nejstarší linkou Londýnského metra. Samozřejmě těch rozšíření je v téhle chvíli už víc, ale většinu může odradit ta přemrštěná cena. Proto si tento titul zapínám jen v případě, když si chci odpočinout a pokochat se krajinou a pokud vývojáře někdy napadne udělat i nějakou trasu z prostředí České Republiky, potěší nejednoho fanouška.
9. Carrion
Carrion je skvělá indie hra, ve které se zhostíte takové příšery a vaším úkolem je uniknout z vědeckého zařízení nehledě na to, kolik lidských životů to bude stát. Pojídáním bezbranných vědců se budete zvětšovat a postupně se stávat stále ničivější silou. Pokud milujete horory jako já a chcete se utrhnout ze řetězu, budete se náramně bavit. Ono hrát pro změnu i za nějakého záporáka, může být fajn, pokud si libujete v násilnostech. Rozhodně tento titul stojí aspoň za vyzkoušení.
8. Minecraft Dungeons
Vzhledem k tomu, že čekání na pořádnou diablovku bude ještě hodně dlouhé, můžete si ho zkrátit tímto titulem. Sice se mi nelíbí kostičkovaná grafika a Minecraft celkově, mohu s jistotou napsat, že se jedná o příjemnou jednohubku, kterou po druhé hrát určitě nebudu. Už jen proto, že se mi tento titul rychle omrzel a po stránce hratelnosti nenabízí nic nového. Souboje se rychle okoukají a nalezené předměty vás nijak zásadně nepotěší. Jelikož byI dobrým společníkem na zkrácení dlouhých večerů vybojoval si i přes ty zápory osmé místo.
7. Age of Empires III: Definitive Edition
Kvalitních strategií je velmi málo a málokterá mě natolik zaujme, aby si získala své místo v tomhle žebříčku. Definitivní edice třetího pokračování je stejně povedená jako první dvě, cílová skupina ví, do čeho jde. Ohromné množství obsahu, vylepšená grafika a neskutečně silný herní zážitek. To je výčet prvků, kterými tento titul dominuje. Dalo by se skoro napsat, že se jedná o perfektní remaster vzhledem k tomu, že jsme tohle všechno mohli dostat už před 15 lety, ale i přesto se rozhodně těším na čtyřku.
6. Marvel’s Avengers
Zahrát si za Thora, Kapitána Ameriku, Hulka a Iron Mana byl můj sen už od prvního Marvel filmu. Za tu dobu nevyšla počítačová hra, která by mě natolik zaujala, ale letos se to mělo změnit. Po všech těch trailerech a záběrech jsem byla vůči tomuto titulu hodně skeptická, ale po vyzkoušení bety mě přikoval k monitoru bombastický příběh. Ten mě chytnul a nepustil až do závěrečných titulků. Ovšem režim více hráčů mě zklamal na celé čáře, potýkala jsem se s velkými záseky a velice špatným matchmakingem, který mi do party přihazoval lidi, kteří byli po většinu času AFK. Díky tomu se nedala dokončit žádná mise, poněvadž dost často potřebujete, aby se všichni hráči nacházeli na určité platformě apod. Nevím, jak je to teď, jestli to opravili nebo ne, ale i kdyby ano, už se zpátky ke hře nevrátím.
5. Final Fantasy VII: Remake
Jediný remake v mém seznamu a přesně uprostřed! Série Final Fantasy mě míjela celý život, nikdy mě nebavily filmy a ani jsem nehrála původní tituly. To se však změnilo po zhlédnutí prvního traileru a pár dalších ukázek. Jedná se o velmi kvalitní a hezky zpracovaný remake, jemuž dominuje neskutečná hudba, která by se dala poslouchat hodiny a hodiny. Nikdy mě nic nepohltilo jako tohle a jestli jste úplní začátečníci v téhle sérii jako já, nemusíte mít obavy!
4. Monster Train
Za poslední půl rok jsem vyzkoušela neskutečný počet her se sestavováním balíčku, která by překonala Slay the Spire a po velmi dlouhém hledání jsem ji konečně našla! Přes 100 hodin odehraných na Steamu, neprospané noci a těch slibů, že dám ještě poslední run a půjdu spát, to snad mluví za vše. V této hře nerozhoduje jen váš hrdina, ale i taky vaše jednotky. Cílem k úspěchu je zabránit různým příšerám v postupu nahoru. Jedete totiž v mašince a úplně nahoře vezete jádro, které nesmí být zničeno. Je to neskutečná zábava a až přijdete na to, jak se to hraje a na různá comba, nebudete chtít přestat jako já. Pro mě se tato hra stala závislostí a pokaždé mě umí mile překvapit. Za tu dobu, kdy tenhle titul vyšel na Steamu vyšli tři bezplatná rozšíření a před pár dny se titul dostal i na Xbox. Pokud máte rádi tento typ her, rozhodně nebudete litovat!
3. Ori and the Will of Wisps
Na tohle pokračování jsem se těšila už od prvního teaseru. První díl ve mě zanechal hodně příjemných pocitů a druhý díl mě dojal až k slzám. Pro mě je Ori zaručeně nejlepší 2D platformovka vůbec a neznám lepšího konkurenta. Už se těším až si o Vánocích zopakuji oba tituly najednou, protože tohle je ten nejlepší zážitek, který umocňuje nezapomenutelná hudba, jež vyráží dech. A pokud jste Oriho nikdy nehráli, měli byste to ihned napravit.
2. Microsoft Flight Simulator
Ano, já vím, další simulátor v seznamu a rozhodně ne bezdůvodně. Nikdy jsem neviděla takové šílenství, jaké se dělo po zveřejnění doporučených požadavků na hardware. Hráči stáli fronty na grafické karty, kupovali si knipl, další monitory a já nevím, co ještě. Každý si chtěl vychutnat létání v té nejlepší možné grafice a ne všem se to povedlo. Určitě vám taky ukápla slza jako mě, když jste zjistili, že váš herní stroj na tohle už nemá a není se čemu divit, ono je fakt o co stát. To co Asobo Studio dokázalo vytvořit je opravdu neuvěřitelné, ono nasimulovat všechna ta letadla a toho okolo, muselo být hodně nákladné. Tohle je simulátor s velkým S a žádný to nemá propracované do detailu jako tenhle. Moci přistát na světoznámých letišti, proletět se nad Prahou, dokonce se podívat na svůj dům z nebeských výšin a to i s reálným počasím. Opravdu smekám klobouk před všemi, co se na tomhle podíleli, škoda jen, že už v době vydání se tento titul nedostal na konzole, mohl mít první příčku. Naprosto to však chápu, bylo by asi velmi těžké vytvořit takhle skvělý zážitek na té starší generaci, určitě by to nestálo za to. Už se těším na léto.
1. Assassin’s Creed: Valhalla
Taky se vám už zdá, že těch příběhů ze série Assassin’s Creed už bylo dost? Mě taky, ale i přesto mě Valhalla oslovila svou vikingskou tématikou a svým zpracováním. Už od mala se zajímám o severskou mytologii, což dokazuje i kniha Neila Geimana v mé poličce. Chápu, že pro mnohé z vás je AC série tabu, taky mám pořád nejraději druhý díl. Bohužel však nevlastním Playstation, jinak by byl na první příčce určitě úplně jiný titul a proto jsem se rozhodla udělit pomyslnou zlatou medailii právě příběhu Eviora, který si mě opravdu získal.
Na závěr se chci podělit i se seznamem největších zklamání roku:
- Cyberpunk 2077 (Xbox One verze) – více v dojmech členů redakce zde.
- Warcraft 3 Reforged – tohle snad nepotřebuje žádný komentář.
- Watch Dogs: Legion (Xbox One verze) – už jen z důvodu, že na staré konzoli je hra nehratelná a po zapnutí se okamžitě vypne.
No né. Já si do teď Mythix představoval jako ostřílenou bojovnici zocelenou žárem bitev, která lítá na drakovi a usekává obouručákem hlavy nepřátel jak na běžícím pásu. A ona je to zatím pěkná holka
Já si zase představoval červeného draka… tak jak to má na profilovce.
Ahoj,
Autorko, nemá ve větě „Sestavit tento žebříček byl pro mě výzva.“ chybu? Myslím si, že podmětem je tam výzva a proto by tam mělo být „byla pro mě výzva“, nebo snad ne?
Hej, rejpal 😂
Že se na to nevykašleš
Novináři do sebe rádi rýpou
Díky, opraveno
Ahoj, Adame,
jen tě chci upozornit, že v případě tvého komentáře bude slovo autorka obecným podstatným jménem, a bude se tedy psát s malým písmenem (za úvodním ahoj jsi napsal čárku, stále tedy pokračuje ta samá věta). Vedle toho (ačkoliv sám bych se na to v běžných případech u internetových komentářů vykašlal), oslovení patří na první řádek celé (tak, jako jsem to v této odpovědi udělal já). Zároveň jsi se dopustil stejného přešlapu, na který upozorňuješ, když jsi použil tvar slovesa „nemá“, zřejmě jsi chtěl použít nemáš anebo nemáte.
Konečně, chybí ti čárka za „že podmětem je tam výzva“. Jedná se o vedlejší větu předmětnou vloženou mezi dvě věty hlavní spojené v důsledkovém poměru, musí být tedy oddělena čárkou z obou stran.
PS: Nedalo mi to, ale teď už jdu připravovat jídlo na večer
Ahoj, milý uživateli,
Díky, hold svou grammar nazi super-schopnost musím pilovat. Mezitím, co jsi napsal komentář jsem již připravil bramborový salát na večer, chladne mi v lednici.
PS: Řízky už máš také hotové?
No, když už jsme u té gramatiky, tak slovíčko „hold“ se používá, když někomu skládáš poctu. V tomhle případě je správné použít „holt“
Já už nepíšu radši
Solidní práce, pane X. Nicméně se obávám, že spojení „jsi se dopustil“ není tak úplně správné. Pro druhou osobu jednotného čísla v préteritu užíváme zkráceného tvaru „ses“.
Hlavne, ze je Veselo 😀😀
Nedávno jsem na téma oslovení diskutoval s jednou češtinářkou a bylo mi řečeno, že v oslovení „Ahoj Martine,“ může/má být čárka až na konci. Nikoliv tedy „Ahoj, Martine,“…
P. S. Jsem rád, že tu řešíme podstatné věci… :)))))
Jinak mně autorka udělala radost, připomněla mi pár věcí, které jsem úplně minul a rád si je zahraju. Akorát ten ubisoftí AC bych tak nahoru nikdy nedal, ale já tu firmu prostě nemám rád…
Ahoj Wydere,
Také mám ten pocit, že se neužívá „pozdrav, jméno,“, ale „pozdrav jméno,“ protože co si pamatuju a tipuju selským rozumem, pokud použiju „Ahoj, Martine,“ používá se to při vytýkání. Prakticky: „Ahoj, Martine, vyvaruj se používání zkratky P.S., píše se PS.“
Říkám to správně, češtináři mezi námi?
https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=postskriptum
Za jednoslovným pozdravem se čárka psát může i nemusí.
„Ahoj, Lucie,…“ či „Ahoj Lucie,…“ obojí je správně.
Víceslovné pozdravy se čárkou oddělují vždy.
„Dobrý večer, Lucie,…“
Ještě jednou zdravím do jazykového okénka. S tvarem „ses“ namísto „jsi se“ má GoOdTiMe naprostou pravdu, přiznám se, že jsem to tam střelil bez nějakého přemýšlení, ani mě nenapadlo, že se dopouštím chyby, dokud jsem nebyl upozorněn. Čárka za ahoj v oslovení je jistě nepotřebná, ale nikdy jsem neslyšel, že by byla chybná, předpokládám, že i tady má GoOdTiMe pravdu.
Doufám, že všem se včerejšek vydařil. Snad došlo i na nějaký ten herní dáreček
S těmi zklamáními na konci článku musím jedině souhlasit. Tyhle hry by už neměly být pro starou generaci
Nevim jak na xboxu ale na PS4 pro jede WD:Legion perfektně a Cyberpunk je i přes všechny chyby skvělá hra, která mne jen tak nepustí.
Jako člověk, co se vikingské éře a severské mytologii věnuje poměrně dost hluboko, nemůžu si odpustit okomentovat frázi ohledně Gaimanovy dětinské mainstreamové knihy Severská mytologie, která má hodnotu k tématu asi jako pohádky k reálné historii a mě neskutečně iritovala. Nicméně souhlasím, že AC Valhallu si zatím taky užívám, naštěstí se dokážu odprostit od skutečné historie a tudíž ta hra za mě je v rámci série asi nejoblíbenější (ale ještě jsem ji nedohrál, času je málo, práce moc). Pro mě s The last of us 2 letos určitě nejpříjemnější herní počin, ale zase tak moc nehraju, takže nemám určitě moc her s kterými bych srovnával.
Ano, ta kniha se sérií AC nijak nesouvisí, jen jsem se chtěla podělit o to, jak dlouho se o dané téma zajímám