Hry roku 2020 podle Zingu: Mikuláš Stoklasa

Autoři Zingu vám představují svoje osobní hitparády nejlepších her roku 2020:

Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Zavřel

Hry roku 2020 podle Zingu: Ondřej Partl

Hry roku 2020 podle Zingu: Martin Pritula

Hry roku 2020 podle Zingu: Mythix

Hry roku 2020 podle Zingu: Gabriela Šuterová

(další budou následovat denně)

Mikuláš Stoklasa
Redaktor, Zing.cz
Twitter: @MikulasStoklasa

Hry patří k Mikulášovým zálibám už od mala. Jeho první vzpomínka na hry je, když jeho starší bratr bojoval s nemrtvými v prvním Diablu. Soustředí se především na RPG a hry se skvělým příběhem. Mezi jeho zájmy patří historie, moderní technologie a značná část seriálů na Netflixu. Mimo jiné je také velký fanoušek sci-fi a fantasy literatury.

Hned na úvod musím přiznat, že jsem si nestihl ani zdaleka zahrát všechny hry, které tento rok vyšly. Rok 2020 byl vskutku zajímavý. Navzdory koronavirové pandemii dokázala spousta vývojářských studií uvést na trh skvělé hry a dočkali jsme se i vydání nových konzolí. Svět videoher je nesmírná zábava a já jsem neskutečně rád, že se jim mohu věnovat. Vybrat jen deset her, které mě letos oslovily je neskutečně těžké. Bohužel stále čekám na tu svou konzoli nové generace, tudíž jsem nemohl do svého seznamu zařadit i nejnovější tituly na PlayStation 5. V průběhu roku ovšem vyšlo spoustu jiných her, které si v mém seznamu místo našly. 

10. místo – Assassin’s Creed Valhalla

Je mi jasné, že hned v úvodu mého seznamu bude spousta z Vás semnou nesouhlasit. Pro mnohé je série Assassin’s Creed minulostí, protože nové díly už nejsou to samé ryzí zlato, jako ty staré, přičemž Ubisoft pro ně představuje velkou firmu na kopírování. Jakožto milovník skvělých příběhů jsem si ovšem Valhallu nesmírně užil. Prostředí středověké Anglie, která zrovna čelí dalšímu vikingskému nájezdu, si mě neskutečně rychle získalo, stejně jako Eivorův a Sigurdův příběh. At už máte raději stealth, nebo chcete čelit nepřátelům se sekyrou v ruce, je Valhalla tou správnou volbou.

9. místo – Tony Hawks Pro Skater 1 + 2

V případě devátého místa jsem nemohl jinak než vybrat tuhle nostalgickou záležitost. Už jako malý kluk jsem s bratrem hrával původní díly Tony Hawk Pro Skater a musím říct, že remake prvních dvou dílů této legendární série ve mně znovu vzbudil tyto vzpomínky. Skvělý soundtrack mi znovu připomněl období, kdy všichni milovali punk rock a chtěli být na prkně mistry. Každé triky a správné řetězení komb na mě působily uspokojujícím dojmem, který zároveň zvětšoval mou touhu se ještě zlepšit a dosáhnout lepších výsledků.

8. místo – Call of the Sea

Nenápadná logická adventura, která je skutečně zajímavá nejen svým příběhem, ale především svou komiksově pastelovou vizuální stránkou. Příběh o Norah Everhart, která trpí záhadnou kožní nemocí a vydává se hledat svého manžela do Jižního Pacifiku, mě zaujal od prvních minut. Není totiž velkou záhadou, že se zde vývojáři z části inspirovali povídkami od známého spisovatele H. P. Lovecrafta. Nečekejte ovšem temné ztvárnění moře, jako tomu je například u Call of Cthulhu, nýbrž barevné prostředí plné puzzlů za doprovodu skvělé hudby. Přesto dokáže být Call of the Sea místy i dosti melancholické a zároveň vás nepřestane nechávat v údivu.

7. místo – Doom Eternal

Čas od času jsem přesycený těmi velkými příběhy, které dneska hry nabízejí. Jako nejlepší možnost, jak si po dlouhém dni odpočinout a hodit všechny strasti za hlavu, je pro mě nepochybně pořádná střílečka. A tou Doom Eternal nepochybně je. Neznám lepší pocit než vběhnout mezi skupinu nepřátel, vytáhnout všechny své vylepšené kvéry a za zvuků skvělé hudby z dílny Micka Gordona zběsile masakrovat všechny démony v okolí. Ať už jste ohledně Dooma nováček, nebo zkušený Doom Slayer, je Eternal skvělou volbou pro konec náročného dne, kdy chcete zahnat všechny pochmurné myšlenky.

6. místo – Crusader Kings III

Nejlepší strategie, kterou jsem letos hrál. Přesně takhle bych popsal Crusader Kings III. Jako velký fanoušek série Europa Universalis, jsem s radostí uvítal pokračování značky Crusader Kings. Okamžitě jsem se ujal role vládce a pomocí diplomacie a krvelačných válek rozšiřovat svou říši. Velmi jsem si oblíbil interakci s postavami, kdy mou nejoblíbenější činností, bylo domlouvání sňatků u mých potomků. Pokud milujete strategii a historii, určitě nesmíte tento titul minout.

5. místo – Crash Bandicoot 4: It’s About Time

Ačkoliv mě tahle hra stála spoustu úsilí a místy jsem dokonce myslel, že mi z ní praskne cévka v mozku, vysloužila si u mě páté místo. Vývojáři z Toys for Bob zde úspěšně převzali pochodeň a vytvořili skvělou plošinovku plnou vtipných momentů a chytlavé hudby. Nenechte se ovšem ošálit krásnou komiksovou vizualizací, protože Crash Bandicoot 4 Vás dokáže pořádně potrápit, někdy dokonce i dohnat k slzám (to rozhodně není můj případ). Pokud si uděláte dostatečnou zásobu náhradních ovladačů a budete disponovat velkou mírou trpělivosti, stane se Crash Bandicoot 4 výbornou volbou na sváteční večery.

4. místo – Mafia: Definitive Edition

Jak krásné bylo se znovu po těch letech vrátit do Lost Heaven a prožít příběh Tomyho Angela. Když jsem před více než 10 lety poprvé spustil hru Mafia, ani v nejmenším jsem netušil co mě čeká. Vynikající příběh plný zvratů, zábavných hlášek a neuvěřitelných charakterů. A remake této legendární klasiky je znovu přesně takový. Mnozí z Vás semnou určitě nebudou souhlasit, ale pro mě je Mafia: Definitive Edition vstupenkou zpátky do mých dětských let. Když k tomu přidám větší propracovanost vedlejších postav, skvělou hudbu, zábavný gameplay a známý nervy drásající závod, jedná se o velmi povedený remake, který by měl vyzkoušet každý fanoušek Mafie.

3. místo – Ori and the Will of the Wisps

Od dalšího Oriho dobrodružství jsem očekával opravdu hodně. Po dohrání prvního dílu, Ori and the Blind Forest, jsem zůstal jen nevěřícně hledět na závěrečné titulky. Ori and the Will of the Wisps mě donutil i k slzám, a to hned v několika scénách. Nikdy bych nevěřil tomu, že plošinovka dokáže mít tak silný příběh, který si hráče okamžitě získá. Styl jakým jsou zpracované jednotlivé charaktery je naprosto úžasný. Mnohdy se tak dostanete do situace, kdy zjistíte, že Váš hlavní nepřítel vlastně vůbec není nepřítel, ale někdo kdo je hluboce nešťastný a nakonec Vám ho bude líto. Tyto emoce ještě mnohem více umocňuje hudební doprovod, který je snad ještě lepší než v případě prvního dílu. Tohle všechno je pak následně zabalené do zajímavé stylizace, díky čemuž se pro mě Ori and the Will of the Wisps stává nejlepší plošinovkou tohohle roku.

2. místo – Ghost of Tsushima

Tohle byla skutečná jízda. Pořádná samurajská hra bylo přesně to, co jsem tenhle rok potřeboval. Příběh zasazený do období první Mongolské invaze do Japonska mě skutečně velmi rychle oslovil, stejně tak jako hlavní hrdina Jin Sakai. Právě historické události u Ghost of Tsushima mě nalákaly daleko více se zajímat o historii Japonska. Lhal bych ovšem, kdybych řekl, že to je to hlavní co miluji na této hře. Tím hlavním prvkem, je totiž dech beroucí vizuální zpracování. Nesčetněkrát jsem brouzdal pod rozkvetlými sakurami, planinami, plážemi a lesy. Každý úkol mě vedl přesně přes tyto lokace, přičemž jsem zastavoval pokaždé po pár metrech, abych se pokochal okolní krajinou. Ghost of Tsushima ovšem není jenom o samurajských zásadách, válce s Mongoly, nebo o pomstě. Je to rovněž spojení člověka s přírodou. Na vašich cestách Vám bude směr úkolů ukazovat vítr a sem tam si pohladíte nějaké zvíře, v mém případě šlo nejčastěji o lišku. Každý aspekt v Ghost of Tsushima mě nakonec přesvědčil k tomu, že musím Japonsko někdy navštívit a pod rozkvetlou sakurou se začíst do jedné z knih Haruki Murakamiho.

1. místo – Cyberpunk 2077

Ano já vím. Tohle bude asi jedna z nejkontroverznějších her tohohle roku. Jedni ještě teď cítí hořkost v ústech a považují technický stav hry za zradu ze strany společnosti CD Projekt Red, druzí tento titul oslavují jako to nejlepší, co kdy viděli.

Přiznávám, že Cyberpunk 2077 byl při vydání ve velmi špatném technickém stavu a obzvláště na starých konzolích mu na půvabnosti nepřidala ani grafika. O pár dní později tu máme ovšem už několik patchů, které hru postupně opravují a nemůžu se zbavit dojmu, že vývojáři nadále dělají první poslední, aby dokázali splnit očekávání všech hráčů a fanoušků.

Nicméně jak je tedy možné, že se u mě Cyberpunk 2077 probojoval na první místo? Odpověď je v zásadě jednoduchá. Jak už jsem se zmínil, jsem velký fanoušek skvělých příběhů, a příběh žoldáka V rozhodně skvělý je. Příběh o dystopické budoucnosti, kde lidské hodnoty pomalu ztrácejí na významu, ale i tak zde lze naleznout lásku a přátelství, je o to víc působivý, když na vás dýchá atmosféra města Night City. Honba za záchranou svého života Vás postupně zavede na různá místa, a to nejen ve městě. Potkáte spoustu zajímavých postav a nespočet zajímavých vedlejších úkolů. A rozhodně nesmím zapomenout na fenomenální výkon Keanu Reevese, co by Johny Silverhanda. Cyberpunk na mě tak zapůsobil, že ve mě vyvolal neutuchající pocit, kdy mi postavách skutečně záleželo. O to těžší bylo učinit finální rozhodnutí, jelikož jsem chtěl ten nejlepší ending, který hra nabízí. Jedno vím ovšem zcela jistě, skladba „Never Fade Away“ mi bude znít v uších ještě dlouhou dobu.

Chápu, že Vás třeba technické problémy od Cyberpunku odradily, ale mějte na paměti, že ty jsou jenom dočasné. Dejte této hře šanci a uvidíte, že si Vás skutečně získá.