Martin Zavřel
Hlasování a vyhodnocování našeho i vašeho žebříčku nejlepších her letošního roku mi opět důrazně připomnělo, jak mimořádně nabitý tenhle herní rok byl, nejspíš hlavně díky tomu, že řada studií dohnala vývoj, protáhnutý a zkomplikovaný během pandemie v uplynulých letech. Dostali jsme díky tomu nejen velkou spoustu nových her, ale hlavně hned několik z nich se prakticky okamžitě zařadilo do síně slávy, posouvajíce celé médium videoher zase o kousek dále po technické i výtvarné stránce. Připomenout si to můžete jak v našem redakčním žebříčku, tak ve vašem čtenářském žebříčku… a nebo v našem speciálním podcastu, věnovaném několika neprávem opomíjeným hrám.
Jak ale sestavujeme plán recenzí na první měsíce nového roku, nezdá se, že by nás čekalo nějaké zpomalení. Obzvláštně fanoušci japonských RPG (mezi které se počítám) budou mít následující měsíce až absurdně zaplněné, jelikož nás velmi rychle po sobě čeká zatím největší díl série Like a Dragon, velmi slibné, osm let vyvíjené JRPG Granblue Fantasy: Relink, vytoužený remake Persona 3 Reloaded a ještě vytouženější remake/pokračování Final Fantasy VII: Rebirth. Nejen otaku si ale mohou na následující měsíce chystat dovolenky, protože pro ostatní dorazí například strategie New Cycle, komiksová akce Suicide Squad nebo působivé duchařské drama Banishers: Ghosts of New Eden. Na nový herní rok se tedy již teď velmi těšíme a budeme se vám v něm opět snažit co nejlépe sloužit recenzemi i novinkami.
Jan Urbančík
Rok 2023 je za námi a z pohledu videoher to bylo opravdu silných 12 měsíců. Vycházela jedna skvělá za druhou a snad každý si našel několik svých favoritů. Co se ale týče prosince, coby posledního měsíce, vydávání přece jenom přešlo do režimu útlumu a z velkých titulů jsme dostali pouze Avatara, který mě sice velmi zaujal po vizuální stránce, ale vzhledem k tomu, že mě herně příliš neláká, těžko říct, jestli se k němu dostanu. Rozehrál jsem DLC pro God of Ragnarök, ale mám na něm nahráno opravdu minimum, takže zatím nedokážu soudit.
Velkou část prosince jsem strávil učením na zápočty a zkoušky (které ale mám naštěstí úspěšně za sebou), ale když už jsem si chtěl něco zahrát, tak jsem sáhnul po Apollo Justice: Ace Attorney Trilogy (preview zde), remastery čtvrtého až šestého dílu právnických vizuálních novel/adventur Ace Attorney, které jsou pro mě jednou z nejoblíbenějších herních sérií vůbec. Čtvrtý díl (Apollo Justice) už mám dohraný a teď se blížím ke konci Dual Destinies. Hlavně ale AA hraju na Steam Decku OLED, kde hra vypadá díky displeji naprosto nádherně, nemluvě o tom, že ji můžu downscalovat ze 4K do 720p, díky čemuž jsou text i veškeré postavy a pozadí krásně ostré.
Zároveň se v prosinci uskutečnilo předávání cen The Game Awards, kde jsme se dočkali řady zajímavých oznámení (osobně bych vypíchnul No Rest for the Wicked, Exodus či remake Brothers). V ten samý den jsem se pak vypravil do Prahy, kde dva dny probíhala akce GDS. Více o ní se dozvíte v reportáži, případně v podcastu. Zároveň jsem se na ní setkal s šéfem studia Ashborne Games Petrem Kolářem, rozhovor s ním si můžete přečíst zde.
A co leden? No, pro mě osobně je to jeden z nejnabitějších měsíců vůbec. Vychází již zmiňovaná Apollo Justice: Ace Attorney Trilogy, dále skvěle vypadající metroidvania Prince of Persia: The Lost Crown, remaster TLOU 2 (kde mě láká nový roguelike režim), předělávky obou dílů Another Code (což jsou hry, které mě úplně minuly, ale po vyzkoušení dema mě rozhodně zaujaly) a dvojice survival strategií War Hospital a New Cycle.
Daniel Jarocký
Prosinec se v mém případě nesl především ve znamení druhého Alana Wakea, na kterého jsem si konečně udělal čas. Už tak vysoká očekávání u mě hra dokázala ještě překonat a zařadit se na úplné čelo letos vydaných her. Mohl bych vyzdvihovat technickou stránku, příběh i nápadité herní mechaniky. Místo toho vám ale jednoduše doporučím, abyste hru zažili na vlastní kůži. Čím míň toho budete dopředu vědět, o to víc vás výsledek překvapí.
Při výhledu směrem k úvodnímu měsíci roku 2024 si pravděpodobně odškrtnu některých z restů, které jsem za uplynulý rok nasbíral. Z lednových her nejvíce vyhlížím strategii War Hospital, která mě láká netradičním zasazení do lazaretu v průběhu první světové i zjevnou inspirací Frostpunkem.
Pavlína Nouzová
Na konci roku jsem slavnostně odehrála Starfield, ve kterém jsem nechala přes 120 hodin, a můžu se zase vrhnout na kratší kousky. K tomu jsem vyzkoušela i velmi příjemný roguelite mód v God of War: Ragnarök, který studio Santa Monica vydalo jen tak, zadarmo. Trochu jsem bojovala s nestabilitou DLC, ale nakonec jsem si ho užila. Kratos a Mimir jsou pořád sympatická dvojka a využívání motivů ze starších „řeckých“ dílů byla příjemná nostalgie. A v návaznosti na to jsem to nevydržela… a znovu rozehrála Hadese, naprosto skvělou roguelite záležitost. Do rukou se mi taky dostal od Ježíška (kterému tímto znovu děkuji!) Asus ROG Ally, který jsem si hned oblíbila.
V lednu toho na rozdíl od ostatních moc nevyhlížím, a tak asi zůstanu u starších titulů. Rozjela jsem kromě Hadese i Ghostwire Tokyo a Devil May Cry 5, ale kvůli řeckým bohům jsem tomu moc nedala.
Ondřej Zeman
Další měsíc je u konce, a tak nastává čas se podívat na to, co se během něj urodilo. Přestože jsem očekával, že konečně budu mít víc prostoru hráč to, co „chci“ nakonec bylo práce tolik, že zastavit se alespoň na chvíli na Vánoce bylo dost náročné. Poté co se mi podařilo doklepnout Gothic 2 Complete Classic mi hned na disku přistálo izometrické RPG Warhammer 40 000: Rogue Trader a musím uznat, že to byla jízda v mnohém srovnatelná s BG3, škoda jen, že studio prohrálo souboj s bugy. Finální etapu tohoto měsíce jsem pak strávil hraní strategie Against the Storm od níž se mi občas povedlo odběhnout k výborné akci Blood West a taktické FPS Ready or Not.
Poslední měsíc byl zkrátka opět divočinou. V případě ledna 2024 se těším primárně na Prince of Persia: The Lost Crown, protože zkrátka zapadá do žánru, který mi hráčsky dost vyhovuje. To však není tím jediným nač se těším jistý potenciál vidím i v retro FPS Graven nebo na středověk orientované tahovce Rising Lords. Celkově to ale vidím tak, že se budu věnovat spíše deskovým hrám, protože na ně budu mít konečně více času. V záběru svého ohlédnutí bych rád všem dopředu popřál vše nejlepší do Nového roku. Hlavně zdravíčko, pohodu a hry bez bugů.
Kvůli bonusovému obleku, který je k sežrání jsem začal hrát na nejvyšší obtížnost remake Dead Space. Je to dost o nervy, postupuji pomalu, ale snad se dílo podaří. Poldové v Alan Wake 2 mi hned na úvod vykouzlili úsměv na tváři, Remedy si jde svou vlastní cestou a to mě na tom baví, ta osobitost a provedení.
Protože jsem tak nějak během roku neztíhal a odkládal i skvělý remake Resident Evil 4, tak na něj došla řada v prosinci, skvělá hra od Mikamiho už v základu děla co má i teď a skvěle.
Je toho víc co jsem nainstaloval v posledním měsíci roku 2023 či o něco dříve a aspoň vyzkoušel. Za zmínku stojí mnou očekávaný horor Luto, jehož demo se dá stáhnout a odehrát na steamu. Těším se na Silent Hill 2 od Bloober teamu, ale krátím si chvíle v drtící Remnant 2, skvělý nástupce prvního dílu, dohrávám Dlc Final Transmission pro Callisto Protocol a v neposlední řadě jsem konečně vyzkoušel Ghostwire: Tokyo u kterého si říkám, že zkusit se má všechno a nedat na první dojem. Fort Solis čeká na disku, stejně jako Dying Light 2 stay Human, či Hitman 3, no, mám velké resty, které budu muset dohánět, aspoň vím, že mám co hrát, o čem snít, na co se těšit i když si sám sebou nejsem jist, jestli to ztihnu všechno jednou dohrát, těch her je tak hodně moc co stojí se u nich zastavit a užívat každou chvilku, nepospíchat, jen tomu dát čas, který k tomu potřebuje a že to někdy není zrovna málo o tom některé hry ví své, že red dead Redemption2, Assassin’s Creedi a jiní , ale díky za to, v lednu snad už něco dalšího rozlousknu.
V prosinci jsem měl překvapivě hodně času na hry a díky skvělé češtině jsem se ponořil do mé nejlepší hry roku 2023, Alan Wake 2. Věděl jsem, že o proti jedničce se změnil žánr, ale stejně jsem byl překvapený. Ale ne kvalitou, hra mě chytla takovým způsobem, že si úmyslně hraní natahuji, nespěchám, prolézám každý kout a snažím se vychutnat si každou minutu. Překvapivě si nejvíc užívám pasáže za Sagu. Mám nahráno asi 15 hodin a stejně jsem zdolal teprve druhého bosse. Sice můj obstarožní komp nestíhá, ale i na nízké nastavení hra vypadá krásně. Po sepsání těchto dojmů budu pokračovat dál.
Nezapomněl jsem ani na mé tradiční „vánoční hry“. Minulý měsíc jsem dohrál jedničku Max Payne, v prosinci jsem si užil druhý díl The Fall of Max Payne a před okamžikem jsem dohrál původní Mafii se Schnee Modem. Perfektní záležitost, jezdit po Lost Heaven za doprovodu Jingle Bells a dalších koled.
Po letech jsem si dal i starší Call of Duty Black Ops Cold War a asi tady zafungovaly růžové brýle, pamatuji si tu hru lepší, tentokrát jsem jen nechápavě kroutil hlavou a ptal se sám sebe, co mě na tom tenkrát tak bavilo.
Hodně jsem flákal Diablo 4, pár příjemných večerů s Lenkou proběhlo, ale samotnému mě hraní přestávalo bavit. Snad se Blizzard ještě vzchopí.
Došlo i na jednohubky, solidní akci Kingdom of the Dead jsem si užil a objevil jsem práci jednoho borce, který přišel s rozpracovaným Star Wars: Jedi Knight – Dark Forces II Remake. Je to velice slibné, jsem hodně zvědavý, jestli se mu povede dotáhnout celou hru, vypadá to náramně.
Další starší klenot jsem objevil v podobě parkurové akce Hot Lava, která mě připomněla, jak jsme si jako malí se ségrou hráli tu dětskou hru „podlaha je žhavá láva“. Tohle je jen digitální verze, ale luxusní.
Na včerejší doporučení jsem zkusil i povedenu blbinu, demo Anger Foot a zařadil jsem jí hned do svého osobního hledáčku. Doporučuji i vám to zkusit.
V lednu se chci, co se týká her, naplno věnovat Alanovi a možná dokončit i druhou sezónu v Diablu 4.