Battlefield 3. Bezesporu hit dnešních dnů na který řada z Vás již netrpělivě čeká, nyní vás čeká zhodnocení singleplayerové části hry.
Úvodem bych chtěl předeslat kam až sahají mé hráčské kořeny do historie válečných akcí. Drobný výčet mých oblíbených vojenských akcí: Operace Flashpoint, ArmA, Hidden & Dangerous, Project IGI… a mnoho dalších o kterých bude řeč dále. (BF, CoD).
Nebudu již dlouho chodit kolem horké kaše, nuže, pusťme se do samotné recenze!
PO HLAVĚ SEBEZNIČENÍ
Ocitnete se v kůži seržanta Blackburna, charismatického to chlapíka který se neštítí dělat rázná a zdánlivě iracionální rozhodnutí. (Alespoň tedy z pohledu nadřízených). Tenhle tuhej parchant je na agitační proslovy doslova a do písmene skoupý. Takže záhy zjistíte, že to žádný rektální alpinista tedy opravdu není. O co více, jeho kvality jsou na tolik na výši, dosahují totiž kvalit superhrdiny!
Kterýžto se opět dopustí zločinu nejvyššího, největšího kalibru a sice záchrany světa! Což vůbec není provařená látka vyskytující se v každém druhém filmovém a ještě k tomu tuctovém americkém snímku ale nepředbíhejme.
Když je řeč o Blackburnovi, tvůrci se možná při vytváření jména nechali inspirovat jistým fotbalistou…
Pro ukrácení volné chvíle než vám přijde hra, si obstarejte, jak již ostatně psal Mendys ve své recenzi, film jménem Nejhorší obavy a pro seriálové maniaky pouze dodám, že podobnost se seriálem 24 hodin není čistě náhodná.
REÁLNÁ VÁLKA
Graficky vypadá hra prostě a jednoduše, jedním slovem: EXCELENTNĚ!
spoiler je následující:
Bohužel je ale takových momentů celkem málo, čekal jsem že bude více využitá ta tolik oslavovaná zničitelnost prostředí, což vyniklo v SP části jen v několika málo momentech, nicméně MP část hry nám tuto vlastnost dá takříkajíc sežrat na vlastní kůži ji pocítí každý, až mu bude na hlavu padat část dříve tak hezkého domu.
Velmi na hře oceňuji že do sebe zahrnula i události nedávné, když po někom jdete ale dost spoilerování!
CALL OF… Battlefield!
HATERS WARING! Dohady, spekulace a dětské šarvátky na pískovišti jménem internet necháme prosím stranou a nalijme si čistého vína v podobě jasných faktů, do kterých emoce nepatří.
Když jsou zažité principy úspěšné, ostatně miliony prodaných kopíí mluví sami za sebe, je jasné co hráči chtějí a vyžadují. Strhující podívanou s tolik tíženým WOW efektem, kdy zůstanete zírat s otevřenou pusou na obrazovku, jako přimražení nejste schopni jediného slova z té podívané, jaké jste se právě stali součástí.. Počkat! Anebo svědky? Protože interakce hráče je v některých momentech skutečně mizivá. Což si popíšeme níže.
Zde bych měl jedinou vítku, což je interakce hráčů se samotnou hrou. Jistý český vývojář srovnával tvorbu filmu a hry a vysvětloval že základní principy jsou v podstatě stejné a sice vtáhnout diváka, v našem případě hráče, do děje.
Tady je na místě říct, že místo vlastních principů si raději Battlefield vypůjčil od své úspěšnější sestřičky takřka vše, co funguje a přetavil to do své vlastní podoby zabalené do ikonické hudby, nového enginu Frostbite 2 a exceletní grafiky. Co víc si přát?
Je veliká škoda že v současné době neexistuje žádná zlatá střední cesta v podobě válečných stříleček.
Možná tak návrat ke vlastním kořenům série, ikdyž je nutno říci, že hra v tomto podání funguje královsky! Hlavní negativa hry, jsou ale zároveň paradoxně klíčem k úspěchu. Což se našinci může jevit poněkud absurudně či hloupě ale je to tak. Dnešní hráčské publikum si libuje ve strikním koridorovském hraní zaplněném něpřáteli, kteří disponují raději EQ než-li IQ, na IQ máme válečné simulátory jako je ArmA. Myšleno ve smyslu tupá AI versus chytrá.
Možná je poněkud škoda, že v současné době neexistuje zlatá středně herní cesta u válečných akčních stříleček, buď zde máme hry striktně zaměřené na příběh, ovšem s velkými ale v podobě tupých nepřátel a striktní linearity jak prostředí, tak hratelnosti anebo zde jsou válečné simulátory, které jsou bohužel pro řadového hráče zkrátka moc „hardcore“, hráče neuvedou tak velkolepě do příběhu, což však kompenzují lepší cestou k realismu a volnosti k prostředí a hratelnosti.
Nicméně cesta Battlefieldu 3 je setsakramensky dobrá a já jsem rád že se střetnula s tou mou a to ještě na hodně dlouhou dobu! Single player této hry je zkrátka a dobře na tolik chytlavý, že mu propadnete a budete se dlouhou dobu rochnit jak skvělý je. Zkrátka a dobře, řečeno singleplayerovskou řečí, dává to smysl od začátku až do samotného konce, pěkně protnutá hra, jako puzzle, který vás chytí na začátku a spokojené vás vyflusne až na samém konci!
Po právu si tedy odnáší z mého skromného hodnocení 4 z 5. Procentualně bych to viděl na 90%.
