Dejme tomu, že jste nikdy neslyšeli pojem Ikaruga. A dejme tomu, že jste ani neslyšeli pojmy „Shoot’em up“, „SHMUPS“ či „Bullet hell“, u nás spíše arkádové nebo skrolovací střílečky. Jde o hry, ve kterých se hráč většinou coby pilot rakety, letadla nebo jako postava potýká s tucty nepřátel a jiné havěti a zároveň musí zručně manévrovat mezi ještě větším množstvím jejich střel. Hry tohoto typu vyžadují rychlé reakce a zapamatování si ruzných levelů a pestrých palet nepřátelských útoků.
Do takové skupiny se řadí i kultovní Ikaruga. Pro mnohé představuje vrchol a to nejlepší z tohoto žánru. Jde o hru japonského studia Treasure, vytvořenou v roce 2001 pro arkádové přístroje Sega Naomi, později vyšla pro Sega Dreamcast a Nintendo GameCube, v roce 2008 pro XBLA a nakonec pro Android. V současné době získala podporu na Steam Greenlight a je připravena k vydání pro PC.
Za svobodu!
Na úvod něco málo o příběhu. Na ten v tomto žánru nebývá kladen až takový důraz a Ikaruga není vyjímkou. Snaží se ale samozřejmě hru trochu oživit a sžít se s ní.
Vše se odehrává v neurčeném čase a jste postaveni do role pilota jménem Shinra, který byl sestřelen poblíž zapadlé vesničky Ikaruga během bojů proti kolonizátorům Horai. Ti disponují mocným předmětem zvaným „Síla bohů“, který před lety našli kdesi v podzemí a vyzařujícím zvláštní energii, kterou nyní využívají při podrobování ostatních národů. Mezitím, co se Shinra uzdravoval, obyvatelé vesničky kutili v garáži tak dlouho, až vykutili letoun, příznačně pojmenovaný rovněž Ikaruga, který je schopen úspěšně měnit polaritu energie a pomocí transportního zařízení „Meč Ascaly“ posílají tento letoun i s milým Shinrou vstříc nepříteli.
Bílá vs černá aneb Metempsychóza v praxi
V krátkosti si řekněme něco ohledně herního principu. Ten je založen právě na polaritě. Polaritu letounu volí hráč podle potřeby a představuje ji bílá a černá barva. Nepřátelské střely stejné barvy jako váš letoun jste schopni absorbovat, naopak jediná střela opačné barvy vede k okamžité explozi. Podobně je tomu u vašich střel, kdy opačná polarita způsobuje nepříteli dvojnásobné poškození, což se obzvlášť hodí při bojích s bossy na konci jednotlivých kapitol, kterých je celkem pět.
Ikaruga, narozdíl od jiných stříleček, neobsahuje prvky jako různé zrychlovače, super-bomby ničící vše na obrazovce a podobně. K dispozici máte kromě normálních střel už jen samonaváděcí lasery, které dobíjíte právě pohlcováním nepřátelských střel shodně zbarvených jako váš letoun. A právě přesnost načasování změny polarity je základem úspěchu ve hře.
Je libo extrémní hardcore?
Hra se na první pohled může zdát jako celkem jednoduchá a bezmyšlenkovitá, ale opak je pravdou a Ikaruga je jednou z nejtěžších a velmi dobře provedených her. Nelze ji dokončit bez (*ehm* počítače místo mozku) změny polarity a nepřetržitý proud nepřátelských útoků, kdy se navíc obě barvy velmi často překrývají, vás naprosto spolehlivě zažene do úzkých, což je navíc znásobeno opravdu minimálním prostorem pro manévrování.
Co je však stejně důležité a činí hru zajímavější? Další podstatou je tvořit tzv. řetězce čili sestřelovat vždy tři nepřátele jedné barvy za sebou. A zde už opravdu nejde o procházku růžovým sadem a hra se tak stává až nefér i na nejlehčí obtížnost. Odměnou je, kromě skvělého pocitu, zvyšující se bodová hodnota za každou další takto vytvořenou trojici a při dosažení určitého celkového skóre dokonce získáte život navíc. Zkusit také můžete tzv. „bullet-eater“ strategii, kdy se úrovní pokusíte bez jediného výstřelu pouze proletět.
Tím se dostáváme k volbě úrovně obtížnosti. Ty nabízí Ikaruga tři. Na tu nejlehčí neřátelé po sestřelení nevypouští žádný „vesmírný odpad“, na normální obtížnost trosky vypouští jen nepřátele stejné barvy jakou má vaše loď a na tu nejtěžší vás zasype sprškou vše, co sestřelíte. Dále hra nabízí také možnost tréningových misí, coo-op a multiplayer.
V japonském stylu
Pokud vezmeme v potaz, že hru vytvořili před mnoha lety pouze tři lidé, je potřeba smeknout. Grafické i hudební zpracování bylo na svou dobu na velmi dobré úrovni a dodnes se nemá díky určité nadčasovosti a smyslu pro detail za co stydět. Hudba je dynamická a svázaná s děním ve hře, navíc dobře dokresluje temnější atmosféru. Zvuky včetně robotického hlasatele jsou rovněž povedené. Hrát lze navíc s různým zobrazením, a to vertikálně i horizontálně. Display tak lze přetočit na stranu o 90°(tzv. TATE mód), což ještě více umocňuje zážitek ze hry.
Jak už bylo řečeno, Ikaruga obsahuje 5 skvěle navržených levelů s bossem na konci každého z nich, ale dostat se na samotný závěr znamená pořádný kus cesty a vše bude záležet jen na vašich shopnostech, které vás hra motivuje stále zdokonalovat. I přes svou obtížnost je však Ikaruga unikátem a nabízí obrovskou porci návykové hratelnosti a zábavy.