Co mají spolu společného prusko-německá Von Hentig-Niedermeyerova mise do afghánského Kábulu v roce 1916, T.E. Lawrence alias Lawrence z Arábie a český dobrodruh Alois Musil? Tak to máte příležitost dočíst se v tomto článku.
Na začátku dvacátého století byly všechny kolonie, na všech světadílech, už dlouho rozděleny mezi několik světových velmocí. Přesto se některé státy, na něž se kolonií nedostalo, snažily tajně vedenými diplomatickými jednáními s domorodci, tento stav změnit. Za příslibem znovuzískání svobody na kolonizátorech, tajné vojenské podpory spojené hlavně s dodávkami zbrojního materiálu, se vyjednavači snažili získat i sebenepatrnější výhodu pro svou vlast. Jenže domácí obyvatelstvo, naprosto oprávněně jejich slibům moc nevěřilo, a tak končily jednání většinou fiaskem. Hlavním středem politických zájmů se stal blízký východ, Indie a Afrika. Bylo to hlavně z mocenských důvodů a ovládnutí bohatých zdrojů nerostných surovin.
Úsilí diplomaticky jednat se o mnoho zvýšilo hned po začátku první světové války. Záminkou k válce byl atentát spáchaný 28. června 1914 v Sarajevu, na rakouského následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku velkovévodkyni Žofii. Bohužel oba svým zraněním podlehli. Atentát připravila skupina srbských fanatických nacionalistů. Tím kdo stiskl osudnou spoušť byl Gavrilo Princip, který byl pak převezen do vojenské věznice Terezín, kde později v roce 1918 zemřel. Tento atentát se stal vhodnou záminkou pro rozpoutání první světové války, která zasáhla celou Evropu. Konflikt zaplatili životem desítky milionů lidí z mnoha zemí.
Po dvou letech od propuknutí tohoto konfliktu zorganizovalo německé velení tajnou vojenskou misi, až do dalekého Afghánistánu. Německo se tím snažilo oživit předválečné vztahy s indickými nacionalisty a navázat nové diplomatické kontakty. Do vojenských plánů Německa se hodil nejvíce Afghánistán a Indie. Jsou to země atraktivní hlavně svou strategickou polohou v Asii. Tím vhodné k vybudování vojenských základen, namířených proti vazalům Velké Británie. Celá utajená akce byla svěřena pod dohled bavorského důstojníka Oscara Niedermayera a zkušeného pruského diplomata Wernera Otto von Hentiga. Turecká část mise byla zastoupena Kazimem Beyem, což byl blízký důvěrník Enveryho Paši.
Hlavním cílem bylo pomoci Afghánistánu k vyhlášení plné nezávislosti na Spojeného království. Jejím prvořadým úkolem tedy byla snaha přesvědčit vládce Afghánistánu, Emira Habibullaha, aby zaútočil proti východní tzv. britské Indii. Tím by se zde otevřela další fronta, která by následně odčerpala britské síly z evropských frontových pozic. Němci nenechali nic náhodě. Doprovázeli je dva indičtí revolucionáři Mohammed Barakatullah a Kumar Mahendrah Pratap, kteří se tím snažili posvětit svůj plán na svržení celé britské vlády nad Indií. Pokud by se tyto plány naplnily, znamenalo by to konec či alespoň oslabení vlivu Britů na celém subkontinentu. Němci tím chtěli zákeřně vrazit Britům nůž do zad a udeřit nečekaně na velice slabé místo.
Němcům a jejich spojencům Prusům, se ale misi nepodařilo splnit. Důvodů mohlo být několik. Hlavním pak to, že se podezdřívaví Afghánci nenechali přesvědčit o nezištných důvodech vyjednavačů. Ti zjevně Afghánce podcenili. Dalším problémem byly poměrně úzké vazby Afghánců na některé členy místovlády v Indii. Za afghánskou stranu se vyjednávání zúčastnil i velice zkušený domácí vojevůdce Abdur Rahman Khan. Ten věřil spíše blízkému nepříteli, než vzdálenému příteli, za něhož se vydávali Němci a Prusové.
Členové mise neskrývali své zklamání z výsledků jednání. Němečtí agenti dali v Kábulu jasně najevo, že se podobná, z jejich pohledu velkorysá nabídka v budoucnu již opakovat nebude. Však dobře věděli, že s další misí na asijský kontinent, se už nepočítá. Afgháncům to ale bylo jedno. Na jaře roku 1916, byla Evropa odsud daleko a konec právě probíhající války v nedohlednu. To kdy a jak dopadne nevěděl nikdo.
Británie věděla od svých agentů o misi a viděla v ní vážnou hrozbu ohrožující britské zájmy v celé této oblasti. Její spojenec, Rusko se neúspěšně pokoušelo výpravu zachytit na území Persiie, v létě roku 1915. Británie vedla jako protizbraň tajnou zpravodajskou a diplomatickou ofenzívu. Možná i ta měla svůj podíl na krachu celé mise.
Německá mise sice neuspěla, ale rostoucímu úpadku britské koloniální říše se už nedalo zabránit. Němečtí agenti se po složité a dobrodružné cestě vrátili zpět do Berlína. K vrcholné smůle přispělo i to, že někteří členové výpravy padli do ruského a britského zajetí těsně před tím, něž se jim podařilo dostat na území bezpečného spojeneckého Turecka.
Nic netrvá věčně, a tak křehké přiměří v Afghánistánu vydrželo jen po další tři roky. V roce 1919 začala krátce po atentátu na Emira Habibullaha, třetí afghánská válka. Niedermayerova diplomaticko- vojenská mise v této oblasti nebyla zdaleka první jak by se na první pohled zdálo. Už rok před válkou v roce 1913 se Německo tajně zabývalo vojenským plánem na podporu indických nacionalistů. Německý tisk se už tehdy rozsáhle věnoval indické oblasti, jejím sociálním problémům a britskému koloniálnímu vykořisťování. Němcům však šlo jen o nerostné suroviny a skutečné problémy tamních obyvatel je nezajímaly. Cílem bylo dostat domorodé obyvatelstvo na svoji stranu a sledovat jen své cíle a vojenské zájmy. Během první světové války to bylo tehdy běžné.
Von Hentig-Niedermeyerova mise však nebyla jediná, podobné diplomaticko vojenské mise vysílaly do různých zemí i další státy. Jednu velice dobře utajenou a ve výsledku mnohem úspěšnější, zamířil tehdejsí nepřítel Německa, Velká Británie, na Blízký východ.
Lawrence z Arábie
V období první světové války, se do takové tajné britské mise zapojil dobrodruh a amatérský archeolog Thomas Edward Lawrence (1888-1935). V srpnu 1914 vyhlásilo Německo téměř celé Evropě válku, do které se jako jeho věrný spojenec zapojilo i Turecko. To znamenalo vážné ohrožení britských zájmů na Blízkém východě. Pro svou vyjímečnou znalost orientálního prostředí a arabského jazyka, byl Lawrence osloven a po souhlasu přidělen k britské vojenské kontrarozvědce v Káhiře.
Jako velký vlastenec a britský armádní důstojník, sehrál důležitou vůdčí roli v arabské vzpouře proti Turecku (Osmanské říši) na Blízkém východě v letech 1916-1918. Britská tajná rozvědka vsadila vše na kult jeho neobyčejné osobnosti, a to se jim bohatě vyplatilo. Thomas Edward Lawrence se stal ještě za svého života legendou a v roce 1962 byl o jeho životě natočen filmový epos Lawrence z Arábie. V titulní roli filmu podal fantastický a divácky nezapomenutelný výkon, britský herec Peter O’Toole (1932-2013). Velkofilm byl filmovou kritikou po zásluze oceněn sedmi Oscary.
Několika vojensko politických misí špionážního charakteru, se aktivně zúčastnil i dnes už bohužel zapomenutý český cestovatel, etnograf, katolický kněz, orientalista a později i spisovatel Alois Musil (1868-1944). Také on těžil ze svých bohatých zkušeností, které získal při svých dlouholetých pobytech v těchto zemích.
Jeho cílem byly arabské provincie Turecka, tehdy ještě nazývané Osmanská říše. Na svých cestách získal řadu vlivných arabských přátel, a tak vojenské velení ve Vídni usoudilo, že je nejvyšší čas zatahat za některé důležité nitky. Alois Musil byl tak pověřen tajným jednáním s domorodci. Měl získat arabské obyvatelstvo proti Velké Británii a tím pomoci vojensko hospodářským zajmům Rakouska-Uherska v oblasti celého bohatého Blízkého východu. V roce 1916 byl hlavním iniciátorem založení Balkánské a orientální sekce c. k. Rakouské orientální a zámořské společnosti, jenž hájila hlavně hospodářské zájmy Rakouska-Uherska v této oblasti.
Svá neuvěřitelná dobrodružství později popsal ve svých cestopisných a dobrodružných knížkách pro mládež. Napsal četné populárně naučné spisy jako např. V posvátném Hedžázu (1929), Mezi Šammary (1931), Za Mrtvým mořem (1931), Dar Nilu (1935), Pod Himalajemi (1936) a mnohé další. K těm dobrodružným patří např. Poprvé v poušti (1932), Mstitel (1933), Syn pouště (1933), Ve stínu křižáckého hradu (1935), Na koni a na velbloudu (1936), S kočovníky pouště (1941)a další. Dnes se tyto knížky semtam objeví už leda někde v antikvariátech.