Dnes si už žádný hráč nedovede představit herní svět bez nějaké FPSky – tedy střílečky. Nejvíce populární jsou např.válečné, ať už arkádové (serie COD) či taktické (ARMA). Jsou různých žánrů, kvalitní, průměrné až po ty méně povedené. Všechny mají jedno společné a tím jsou různé střelné zbraně. Proto bych se tu rád dnes věnoval tématu, co všechny palné zbraně spojuje a tím je výstřel. Proto se nyní přenesme z virtuality do reality.
Začněme od začátku, co se děje hned po té, co je stisknuta spoušť.
Náhle se rozlehne výstřel. Možná vás napadne na první pohled nesmyslná otázka:
„ Jak vypadá výstřel ?“Výstřel se „ozve“, „zahřmí“, zkrátka padne rána a je slyšet zvuk výstřelu, ale jen zřídkakdy má někdo možnost pozorovat jeho záblesk. Kdo by si taky všímal plamene šlehajícího z hlavně. Možná to bude pro některé z nás v životě to poslední, co uvidí.
Počáteční rychlost střely :
– vzduchovka 200 m/s
– pistole kolem 350 m/s
– AK-47 700 m/s
– M 16 930 až 975 m/s (M16A1)
– útočné pušky (obecně) 800 až 1000 m/s
Záblesk při výstřelu
Profesionálové dokáží podle velikost plamene při výstřelu určit druh zbraně i od oka. Ve tmě je záblesk výstřelu viditelný až na půldruhého kilometru. A vzhledem k tomu, že je rychlost světla mnohonásobně vyšší něž rychlost střely, je záblesk vidět dříve než přiletí kulka. Velký plamen vyšlehne obvykle z brokovnice, ještě větší, pokud má upilované (zkrácené) hlavně. Např. tzv. lupara, často používaná mafiány, protože lovecká brokovnice se dá snadno opatřit a je nemožné identifikovat smrtící zbraň. Broky nemají žádné charakteristické rýhy zanechané zbraní. U některých typů střelných zbraní je plamen natolik silný, že na zlomek sekundy ozáří postavu střelce.
Zvuk výstřelu
Každý výstřel vydá jiný zvuk také v závislosti na prostředí. V horách, v rozlehlé divočině, či nočním tichu zní náhlý výstřel, navíc znásobený ozvěnou, dost impozantně. Zatímco v hlučném prostředí velkoměsta zanikne stejný výstřel často jako běžná rána z výfuku auta.
Nejenom vojáci, policisti, znalci zbraní, snadno rozliší podle zvuku palbu ze samopalu, pušky, brokovnice, nebo pistole. Za druhé světové války, staří frontoví mazáci dokázali poslechem určit nejen druh zbraně, ale i její ráži. Dnes jsou i tací odborníci, co podle zvuku určí i velikost prachové náplně náboje. Přesto je vnímání výstřelu podle sluchu poměrně složité a neobjektivní, neboť je závislé na míře hluku v okolí i na větru a celkové akustice místa. Příkladem poslouží známý atentát na amerického prezidenta Kennedyho v Dalasu v roce 1963. Tam byla akustika taková, že svědkové nebyli schopni určit ani místo odkud padly výstřely. Natož přesně určit zda byly dva, nebo tři. Přitom je řada jiných důkazů, že padly nejméně čtyři výstřely.
Dráha střely – balistika
Po výstřelu na letící kulku působí jednak silná zemská přitažlivost a také odpor vzduchu. Proto střela neletí přímo, ale pohybuje se po tzv. balistické křivce. Poměr vzestupného a sestupného oblouku je 3:2. Při střelbě na krátkou vzdálenost nehraje balistická křivka žádnou roli. Střela letí prakticky po přímce. Z revolveru je to asi 50 m, z pušky přibližně 200 metrů. Čím je dráha střely delší, tím výraznější je i balistická křivka. Při střelbě na cíl ve vzdálenosti 800 m, leží nejvyšší bod dráhy střely tři metry nad záměrnou. Pokud je cíl daleko 2200 metrů, je to už 88 metrů. To čistě teoreticky znamená, že kulce může stát v cestě i dvacetipatrová budova a ona ji přesto „přeskočí“ a cíl bude zasažen.
Důležitou roli v zásahu hraje i vzdálenost cíle, za tu se považuje:
– Malá do 3 m
– Střední do 200 – 300 m
– Vysoká nad 300 m
Rotace střely
Pro lepší stabilizaci střely a tím zvýšení možnosti přesného zásahu cíle, mají dnes všechny zbraně drážkování hlavně. Výrobci vrtají do hlavně, dle typu zbraně, různý počet drážek, tvořících pravotočivou, nebo levotočivou spirálu. Střela tak rotuje doprava, nebo do leva až 2000 otáček za minutu. Kulka je tak po výstřelu více stabilní a odstraní se i její nežádoucí převracení za letu.
Rotace odklání kulku od přímého směru a způsobuje jev zvaný derivace. Ta je při střelbě ze samopalu na vzdálenost 500 m až jeden metr. Pokud střílíme z pušky na velkou vzdálenost např. 1000 m, je to už 6,2 metrů. Kdyby např. sniper střílel na cíl vzdálený 2200 m, musí počítat z derivací (unášením) střely až 6,6 metru. Je tedy vidět, že trefit se na vysokou vzdálenost není nic jednoduchého.
Přesnost zásahu je také závislá na klimatických podmínkách. Zvláště nepříjemný je vítr. Zkušený střelec – sniper vždy počítá s jeho silou a směrem. Pokud fouká běžný vítr o rychlosti 4 m/s kolmo na dráhu střely, odchýlí na 2 km letící kulku o celých 20 metrů! Navíc dráha střely často změní i v případě, že musí proniknout zkrze překážku např. tenké dřevo, plech, nebo sklo. Často k jejímu vychýlení stačí i obyčejné listí stromů. Kam se kulka odkloní se nedá přesně určit. Někdy je to směrem vzhůru, jindy do strany, občas i překvapivě pokračuje původním směrem.
Zasáhnout cíl na velkou vzdálenost, vyžaduje od střelce obrovský talent i spousty hodin tréninku.