Přestože jsme malý národ už máme za sebou pár opravdu velkých her, které zná skoro celý svět. Vidím čtyři největší tituly, co jsme kdy stvořili – Mafia: The City of Lost Heaven, Vietcong, Hidden&Dangerous 2 a nakonec Arma. Samozřejmě že jsou i hry, byť méně známé, ale přesto dobré: Operace Flashpoint, Polda, Brány Skeldalu a třeba ještě Wings of War. Tudíž můžeme být s klidem na své herní vývojáře pyšní. A osobně si myslím, že se ještě pár zajímavých tvoreb dočkáme.
Od taxíku k mafii
Hra začíná scénkou, kde vaše hlavní postava vstupuje kavárny a kde se má sejít s policistou, jemuž bude vyprávět svůj příběh. Vaše hlavní postava – Thomas Angelo – byl původně taxikářem, ale při jednom krásném večeru potkal dva chlapíky z jedné rodiny, kteří měli malý problém s chlapíky z druhé rodiny. Naivně si myslel, že vše zůstane stejné a že bude jenom řídit taxík a vozit zákazníky. To by ovšem nebyla žádná zábava, kdyby se něco jen tak náhodou nestalo. Jednou, když Tom měl pauzu, se vrátili hoši z druhé rodiny a chtěli Toma zmlátit za to že pomohl těm mafiánům. Vy jim utečete do jedné restaurace, kterou řídí mafiánská rodina a ta vás zbaví těch dvou gangsterů, kteří vám měli udělit lekci. A tady začíná opravdová zábava.
Vaše postavení v rodině není nijak zvlášť významné, přesto vás všichni považují za důležitého. Máte taky dva velmi dobré přátele, jimž věříte a jste schopni jim pomoct v každé situaci a oni to opravdu budou potřebovat: jsou to Paulie a Sam. Jsou to ti stejní chlápci, kterým jste pomohli ještě za dob, kdy jste řídili taxík. Oba mají (zřejmě) stejné postavení, přestože jejich charaktery jsou opravdu rozdílné. Paulie je cholerik, co by nejraději všechno řešil násilím. Má také světlejší vlastnosti. Je velmi loajální ke své rodině, jejím členům a především jeho přátelům, kterých si opravdu hodně váží a svěří se jim s čímkoli. Paulie je chytrý a rychle mu to myslí, ovšem někdy má celkem šílené nápady a je taky dost ukecaný.
Zato Sam je flegmatik, kterého jen tak nic nerozhází a také toho málo namluví, a má smůlu, protože se většinou připlete do špatných situací a většinou to taky špatně odnese. Loajalita k rodině je obrovská a nedá na ní dopustit. Z větší části se drží v ústraní a s nikým moc nehovoří, ale jste také jeho velmi dobrý přítelem. Ve většině případů si zachovává chladnou hlavu, jenomže jak všichni víme tichá voda břehy mele a Sam se umí taky pořádně naštvat.
Dalšími důležitými postavami jsou: Don Salieri – vůdce mafiánské rodiny, která vás zachránila a přijala za svého. Salieri je velmi vzdělaný člověk, který svou organizaci řídí už pár let a ví jak všechno chodí. Má rád kubánské doutníky a italskou kuchyni, je klidný, vyrovnaný, vyžaduje loajalitu a poslušnost, dokáže uznat svou chybu i najít nejlepší řešení v jakékoli situaci. Frank Colleti – nejlepší přítel Dona a consigliere Salieriho mafiem – řeší všechny právní záležitosti, které se týkají prosperity mafie. Také řídí výplatní pásky policistů, politiků a členů různých organizací. Plánuje převoz alkoholu – jelikož se hra odehrává ve třicátých letech 20. století za dob největší prohibice v Americe. Jeho charakter není nijak rozmanitý. Dal by se popsat jako člověk co chce mít klid a nechce používat násilí, ale rozum a chce zůstat se svojí ženou a dcerkou. Ještě je tu Luigi. To je vynikající (aspoň se to o něm tvrdí) kuchař v Salieriho restauraci, má dceru Sáru do které se Tommy zamiluje a postupně se jejich vztah promění v manželství a narodí se jim dcera.
Tommy plní různé úkoly pro rodinu avšak ne vždy se daří a tak se kolikrát musí prostřílet přes nepřátele co mu stojí v cestě.
Velké rodiny v malém městě
Ve hře jsou dvě mafiánské rodiny, které mezi sebou bojují o post vládnoucí rodiny nad městem Lost Heaven. Jedna je rodina Dona Salieriho a druhá rodina patří Donu Morellovi. Don Morello je přesný opak Salieriho. Je násilnický a všechny ovládá strachem nebo penězi a je to největší nepřítel Salieriho rodině. Jenže tomu tak pořád nebylo. Ještě za časů, kdy město ovládala Pepponeho rodina, byli právě Salieri a Morello velkými přáteli. Ti pomáhali Donu Pepponemu do té doby než se rozhodli, že odstraní Dona Pepponeho, rozdělí si město a tím se jejich rodiny staly největšími ve městě. Ale zřejmě jedna rodina musela být úspěšnější než druhá, tudíž to vyústilo až v otevřenou válku mezi dvěma rodinama.
Hra a herní požadavky
Samozřejmě, že když je hra z roku 2002 tak není náročná ani na tehdejší dobu. Na to abyste hru rozjeli, tak jste potřebovali minimálně 1GHz procesor, něco kolem 100MB-tů RAMky a na místa na disku jste potřebovali kolem 2GB-tů. Tudíž hru snad rozchodil úplně každý a jestli ne, tak ho upřímně lituji. Protože přijít o takovou hru jako je Mafia, to je opravdu smutné. Hru vyvíjelo studio Illusion Softworks a vydalo jí v roce 2002 a běží na LS3D Enginu, který byl použit i v Hidden&Dangerous 2 nebo Wings of War. Hra byla také vydána na konzole PS2(2002) a Xbox(2004). U nás v Evropě se nejvíce prodávala Pc verze, která nebyla v Americe tak oblíbená jako ta konzolová, jež byla úspěšná díky marketingu a obrovské podpoře konzolové verze. Hodně hráčů si ze začátku stěžovalo na slabou umělou inteligenci a asi nejvíce stížností sem viděl na misi Fair Play, kdy závody které jste měli odjet byly moc těžké. Tudíž musel být vydán patch – poslední verze je z roku 2005 – aby závody měly svou vlastní úroveň obtížnosti. Další věcí byla možnost vyjet ze závodního okruhu a trať si zkrátit postranní cestou, kdy jste se potom dostali na první míso a tak se dal odjet celý závod. Ano závody byly těžké, to musím přiznat, ale náhodou to byla sranda.
Nemůžu opomenout herní songy, které jsou legendární. Tyto legendární skladby vytvořili slavní jazzový umělci jako jsou: Louis Armstrong, Louis Prima, Lonnie Jonhson a Latcho Drom. Původní hudbu složil Vladimír Šimůnek a nahrál ji Český symfonický orchestr, jež dirigoval Adam Klemens. Ve hře je něco přes 20 písniček, které se vyskytují jak v různých částech města/krajiny, tak i v misích, co musíte splnit.
Hra obsahuje také možnosti volného hraní. Možnost Jízda vám umožní volné hraní, kde si můžete zvolit auto, které budete řídit. Systém výběru aut je propojen s kampaní, tudíž platí to že když si odemknete v kampani auto, tak se vám odemkne také v Jízdě. On vlastně systém Jízdy je celkově propojen s kampaní. Když se dostanete cca do půlky kampaně, tak se vám odemknou volby lokace, kde můžete volně hrát. Lokací je pět: Malé město, Noční město, Denní město, Noční krajina a Denní krajina. Dále když dohrajete celou hru, získáte možnost nastavení hustoty provozu, chodců a možná pro někoho výhodné možnost upravit hustotu policie.
Až skončíte s kampaní, tak se vám zpřístupní další mód – Extrémní jízda. Zde budete plnit obtížné úkoly a za odměnu dostanete zvláštní auta, která ovšem nejdou nikde opravit, bohužel. Začínáte v Tomově domu ve čtvrti Oakwood, kde naleznete dva identické chlapíky, kteří vám zadávají úkoly. V tomto režimu najdete až dvacet úkolů za které budete štědře odměněni i lze tu najít i pár skokanských můstků. Prostě a jednoduše je tu spousta divné zábavy.
Herní grafika
Herní grafika je opravdu povedená, tedy alespoň co se mého názoru týče. Spousta lidí ji může považovat za otřesnou, ale já v ní nacházím určité kouzlo co dělá hru takovou jaká je. Občas problikávají textury a některé věci mohou vypadat nedodělaně, ovšem pak by Mafia ztratila tu svou kouzelnou atmosféru. Město Lost Heaven bylo vypracováno podle předlohy města Chicago a New York. Máte možnost ve hře navštívit spoustu interiérů různých budov, které mají detaily dokonale vypracované ve stylu tehdejší doby.
Vývojáři si také daly hodně záležet s vytvořením mnoho druhů aut. Je jich kolem padesáti, každé z nich má reálnou předlohu a jejich chování je založeno na reálných fyzikálních vlastnostech vozidel této doby.
Celkově je grafika opravdu jednoduchá, ale za to sympatická, hodně osobní a je to také jeden z faktorů, jenž vás vtáhne do hry. Nejvíce se mi líbí krajina za městem, která je opravdu pěkně propracovaná. Asi nejvíce se mi tam líbí aleje. Ty jsou rozesety kolem určitého sektoru silnice po které jedete a pod stromy je i spadané listí. Je pravděpodobné že někdo řekne, to je pouze oranžový flek pod stromem. Ano, je to oranžový flek pod stromem, ale z mé strany je to příjemnější, než kdyby to bylo propracované do posledního detailu. Abych to tedy shrnul: grafika zřejmě nemá být ani něco extra, ale ovšem využívá svého plného potenciálu který rozhodně má.
Pouze pár slov na závěr
Myslím, že vše co jsem chtěl o hře Mafia The City of Lost Heaven napsat tak jsem napsal… Ale rád bych ještě něco málo řekl o jejím pokračování. Mafia 2 je důstojným pokračováním, které si původní hra zasloužila, byť mám k ní pár výtek. To ovšem jsou jenom mé osobní dojmy a názory. Na druhém díle vývojáři zapracovali opravdu výborně, oceňuji skvělou grafickou stránku a hratelnost. Také příběh je velmi intenzivní, má spád a proto vás hra nebude nudit. Další věcí jsou DLC. Řekl bych, že jsou zbytečná. Jediné které mě opravdu bavilo bylo Joe’s Adventure, v němž hrajete za Vitova přítele Joa.
A teď k mým osobním názorům. Jak už jsem řekl, příběh je opravdu „majstrštik“, ale přijde mi že je krátký. Herní doba je něco kolem dvanácti hodin (plus mínus). Pak je tu ještě záležitost možnosti nákupu oblečení, to je super, ovšem co mě zklamalo byl výběr oblečení. Ať přijedete do jakéhokoli obchodu všude najdete stejné oblečení což mě tak trochu zamrzelo. Samozřejmě je to tak i u zbraní, ale v přestřelce si bohatě vystačíte s Coltem 1911 a brokovnicí. A to je asi tak všechno co bych k tomu řekl.