Kopat nácky do zadku můžete v každé druhé hře a to i zde. Ostatní jsou jenom brutální rubačky avšak tím nenarážím na jejich kvalitu. Zde musíte přemýšlet, taktizovat, být o krok napřed před nepřítelem jinak totiž dostanete pořádnou nakládačku. Vítejte ve světě Hidden&Dangerous 2, kde se náckové stanou vaší noční můrou.
O hře
Jedná se o velmi úspěšný pokračování hry Hidde&Dangerous. Typ hry bych nazval jako akční hra s prvky realtimové strategie. Ve hře máte možnost hrát buď sám nebo si vybrat členy z rozmanitého výběru do čtyřčlenné jednotky, kterou budete ovládat a rozhodovat o jejím pohybu. Ovšem poté je hra o dost těžší. Tedy pokud vám záleží na tom zdali každý z členů přežije.
Hra byla vyvinuta studiem Illusion Softworks, jako například úspěšná hra Mafia a stejně jak Mafia běží hra na herním Enginu LS3D. Byla vydána v roce 2003 a rok na to byl vydán datadisk s názvem Sabre Squadron. Ve hře uvidíte detailní fyziku vozidel a vizuálně propracované zbraně. Na rozdíl od předchozího dílu hra nemá kooperativní Campaign mode.
Na začátku si zvolíte obtížnost, projdete úvodním tréninkem, aby jste si hru ohmatali, naučili se jí pořádně ovládat, protože jestli jste fajnšmekři a dáte si nejtěžší obtížnost tak to budete potřebovat. Hra se s vámi opravdu mazlit nebude. V nejtěžší obtížnosti (Válka je peklo) nemáte možnost si hru uložit tudíž zemřete-li tak celou misi pojedete hezky od začátku. Ve hře je celkem 7 kampaní (Norsko, Afrika, opět Norsko, Barma, Alpy, Normandie a Československo) z nichž má každá detailně propracované mise.
Studio Illusion Softworks
Studio Illusion Softworks – dnes už 2K Czech – bylo založeno v roce 1997 Petrem Vochozkou a Janem Kuderou. Právě toto studio má na svědomí takticko-akční hru s RPG prvky Hidden&Dangerous, ve které jste ovládali čtyřčlennou SAS jednotku. Studio vyvinulo vlastní Engine LS3D, který byl použit v Mafii: The City of Lost Heaven, ve hře HD2 + datadisk a Wings of War – letecký simulátor z dob první světové války.
Studio také úzce spolupracovalo s firmou Pterodon, jež vyvinula spolu s IS legendární hru Vietcong + datadisk Fist Alpha a méně úspěšný Vietcong 2. Po dokončení Vietcongu 2 byla firma Pterodon rozpuštěna a velká část pracovníků přešla právě do Illusion Softworks. Rok 2007 byl pro toto studio převratný jelikož ho získala firma Take-Two Interactive a následují rok ho přejmenovala na 2K Czech. Po ukončení svých prací na Mafii 2 Daniel Vávra, hlavní designér, studio opustil. Další důležitou událostí bylo, že zakladatel a dlouhodobý ředitel Petr Vochozka odešel a založil vlastní projekt pod názvem Icarus Games.
Rozšíření – Sabre Squadron
Rozšíření, nesoucí název Sabre Squadron, vyšlo v roce 2004 a přineslo hráčům devět nových singleplayerových misí, osm multiplayerových misí a multiplayerový kooperativní mód. Dále byly přidány nové zbraně jako například: Gewehr 43, Panzerschrek, opakovací puška MAS 36, Luger P.08 s tlumičem a třeba ještě signální pistole. Stejně jako základní hra i tohle rozšíření běží na LS3D Enginu.
Čtyřčlenná jednotka nebo sólo?
Hra v podstatě nemá žádný složitý příběh zato má hodně rozmanitých misí. Se svojí jednotkou SAS nebo sám (jak si zvolíte) procestujete velkou část světa. Začínáte v Norsku kde máte najít tajnou německou základnu o níž jste se dozvěděli z kampaňového intra a Briefingu. Dále si zvolíte vybavení, které si dle svého stylu hraní vyberete. Povinné vybavení už máte v inventáři. Ale sledujte hodně statistiky vojáka, který má omezenou váhu jenž může unést.
Musíte najít kontakt z norského odboje, který vám má dělat průvodce místní flórou až k továrně. Jsou dvě cesty jimiž můžete jít do komplexu – záleží na tom hned od začátku jestli vás nacističtí vojáci spatří a začnou po vás střílet nebo ne. První je cesta přes bažinu (nespatří-li vás) kde musíte jít za vaším průvodcem přesně v jeho stopách jinak zemřete. Druhá cesta (spatří-li vás) vede přímo k bráně komplexu. Dle mého se rozhodně jedná o nejhorší možnost.
V podstatě splníte úkol/úkoly a jdete hned na další. Ve většině případech budete mít před každou misí Briefing plus nějaké informace k tomu jako například mapu oblasti, kde uvidíte různá taktická místa (někdy vám je hra i označí) a k tomu dostanete informace i v mluvené podobě. Takto musíte projít celou hru, ve které se plížíte, potichu zabíjíte nepřítele a nebo jdete frontálním útokem dobývat kopec. Každopádně akce této hře opravdu nechybí.
Taktika, ovládání a bojové režimy
Hlavním faktorem této akční hry je velký podíl taktiky. Tím se tato geniální hra hodně liší od běžných stříleček kde pouze běháte a střílíte. Tímto tempem byste zde brzy pohořeli, ale můžete to zkusit. Po většinu akce se budete muset plížit, sledovat okolí, využívat terén a vzájemně se krýt. Další důležitou součástí, když chcete uspět bez zabití člena posádky je strategické rozmístění vašich vojáků.
Ovládání je trošku složitější než jsme zvyklí v jiných FPS hrách na to klasické chození a kosení nepřátel po stovkách. Na to, aby jste dokončili váš úkol musíte komunikovat s ostatními členy. Pomocí rozkazů jim bude určovat formace, které máte k dispozici a k nimž je potřeba občas použít i taktický režim hry. Jestliže se naučíte souvisle a rozumně používat i jiné rozkazy než-li ty základní, tak ze hry dostanete to nejlepší co vám dokáže nabídnout.
Máte taky možnost ovládat rychlost pohybu – tichý pohyb, normální, rychlý a nakonec sprint. Dávejte si pozor a operujte rozumně s pohybem vojáka jelikož poslední dvě volby pohybu ubírají každému vojákovi výdrž. Tu máte označenou šedým sloupcem vedle vašich životů. Na začátku vám hra nabídne její základní nastavení tudíž doporučuji abyste si to nastavili tak jak je to pro vaše hraní nejlepší.
Bojové režimy jsou celkem tři. První je klasický kdy máte pohled z první osoby jenž zná snad každý hráč. Druhý taky celkem známý a populární je pohled z třetí osoby. Ovšem zde bych se pozastavil nad tím, že když si zvolíte tuto možnost tak se obávám že to bude těžké hraní. Ale každý má jiný styl hraní. Třetí a podle mě velmi inovativní model bojového režimu je režim taktický. V podstatě se jedná o strategický režim, ve kterém ovládáte vojáka/y kdy jim určujete dané Waypointy a strategická místa odkud můžete nepřítele zdecimovat. V tomto módu máte možnost hrát jak v reálném čase nebo s různými pozastaveními při nichž si můžete pozorně prohlédnout situaci jaká nastala a jak si s ní poradit. Tímto herním režimem se vám celkem o dost prodlouží doba hraní avšak jestli nejste moc velký fanoušek tohoto rázu, můžete přijít i o pár vlasů.
Čím víc, tím líp hmm – MULTIPLAYER
Multiplayerová část je velmi významná pro většinu her, které na tom zakládají svojí důležitost jako je to mu tak například u hry Battlefield. Opravdu se soustředí spíše na Multiplayer než Singleplayer až na Battlefield: Bad Company 2, který byl super v obou směrech, avšak proto je jednou z nejlepších her na „mulťas“. Ten si opravdu užijete. Ovšem IS studio skvěle dokázalo skloubit obojí do jednoho jedince. Ve hře máte tři režimy hry více hráčů: HD2 Objectives, Deathmatch a Occupation. Škoda že hra nedává možnost hrát kampaňové mapy s více hráči.
HD2 Objectives spočívá v plnění úkolů dané mapy a záleží také na tom, jakou stranu si vyberete a koho zabijí, tak ten čeká na další kolo a sleduje své spoluhráče. Dalším režimem je klasický Deathmatch – ten asi všichni známe. Poslední možností Multiplayeru je „Occupation“ to bych přirovnal spíše ke hře Day of Defeat. Mapa se skládá z různých bodů kde stojí vlajky a ty máte obsadit za tým, za který zrovna hrajete. Vlajky mohou být neutrální nebo patřit jednomu z týmu. Také působí jako Spawnpoint pro hráče daného týmu co obsadil vlajku. Zvláštností tohoto módu je že doba pro ovládnutí všech vlajek je úměrná počtu hráči nacházející se v blízkosti dané vlajky. Ale k zabrání nepřáteli obsazených vlajek je potřebná dvojnásobná doba
Klady versus zápory
Celkově bych hru hodnotil kladně. Velice se mi líbí detailní provedení okolí, vozidel a zbraní. Dále je tu chování nepřátel a fyzika. Chování nepřátel je velmi delikátně provedeno jelikož na vás nenabíhají jako prasata na porážku jako to vidíme v některých jiných hrách. Přestože umělá inteligence jak nepřátel tak i vašich spojenců a vaší jednotky (tedy pokud je zrovna neovládáte) někdy trošku hapruje. Další věci, které hodnotím kladně jsou například: herní doba, sofistikované mise a úkoly, které musíte plnit, velká rozmanitost prostředí (pokaždé jste někde jinde), volný pohyb v oblasti mapy, možnosti provedení úkolů, interakce, taktický mód nebo geniálně provedený výcvik, který vám ukáže chování hry.
Plusové body také přičítám filmům, které ve hře vidíte většinou když se přesouváte do jiné kampaňové lokace a dále přičítám body dabingu. Jsou dvě verze – samozřejmě česká a anglická, která je také velmi povedená. Asi největším kladem je neokoukaný a velmi originální herní styl. Vývojáři dokonale skloubili akci s taktickým režimem.
Teď k stinnější stránce hry. Jak už jsem zmínil, občas hapruje umělá inteligence počítačem řízených postav. Děje se to sice málokdy, ale stane se že se váš spolubojovník při přestřelce postaví přestože jste mu dali rozkaz, aby klečel či ležel. To vám samozřejmě může ztížit hru či dokonce zmařit váš cíl, aby vám přežili všichni spolubojovníci. Stává se také to, že i přes rozkaz který jim byl dán se vrhají pobít nepřítele a běží střemhlav do nepřátelské jednotky. Dále bych zmínil občasné zabugování postavy v textuře.
Dokonce se mi stávalo, že jsem při jedné misi (první mise v poušti) nemohl sebrat dokumenty potřebné k dokončení úkoly jelikož tam prostě nebyly. Tudíž jsem hru musel přeinstalovat a přesto jsem si nemohl být jistý zda-li to bude vůbec k něčemu dobré. Totéž se mi stávalo také u první mise datadisku Sabre Squadron kde máte sebrat klíč strážnému, ale on ho u sebe nemá.
To vidím jako největší mínus této hry. Ještě tu jsou další dvě věci. Taktický režim má velké výhody i nevýhody, které se týkají jeho využití v uzavřeném prostoru. Tady je naprosto k ničemu, tudíž nemáte jinou možnost (jestli jste se hru rozhodli dohrát tímto způsobem) než dlouhou dobu manipulovat v tomto režimu a nějak dojít k výsledku. Nebo ještě můžete přepnout do klasického pohledu FPS her. Posledním zklamáním pro mě osobně bylo, že ve hře nebylo možné projít kampaň s možností kooperativního režimu hry. To ale přinesl datadisk.
Několik málo slov nakonec
I přesto, že tato hra mi přijde téměř dokonalá, najde si pouze pár lidí kteří si ji opravdu oblíbí. Myslím si že se tak děje díky jejímu specifickému hernímu režimu. Není to klasická FPS střílečka, kde jsou mraky nepřátel. Zde máte viditelně méně oponentů ovšem hra je natolik vyvážená, aby vás donutila se řídit okolnostmi, které si pro vás připravila.
Občas mi přijde, že vlastně hrajete proti sobě jelikož chyby které děláte vás stojí životy vašich spolubojovníků či jenom vás. Přesto vás donutí se poučovat z vašich chyb a hrát trošku jinak než jste třeba zvyklí. Nejvíce to rozpoznáte když hrajte se čtyřčlennou skupinou na nejtěžší úroveň hry. Když vás zabijí tak začínáte znova a znova. Pokaždé musíte vyladit svoji strategii, taktiku na nepřítele a vyhladit svoje chyby. Proto veškerou novou situaci dokáže ovlivnit v podstatě cokoli. Hra má i příjemný hudební podtón, který vás i upozorňuje na situace, které nastanou. Abych to tedy shrnul – toto je nejlepší akční hra co jsem kdy hrál.