Původně jsem plánoval vytvořit obrovský článek o hudbě ve hrách, ale nakonec z mého plánu z nedostatku času a chuti sešlo. I tak bych se chtěl ale pozastavit nad tímto aspektem, který je často u her opomíjen a lidé mu nedávají takové zásluhy, jaké by měl skutečně mít.
Úvod
Dnes a denně vidíte u recenzí (pokud se bavíme o těch uživatelských, např. na Steamu), že lidem záleží na grafice u her. A to tak, že hodně. Nejednou vidím u nějaké recenze jen jednu větu typu „Má to výbornou grafiku, kupujte!“ nebo něco podobného. Tahle honba za co nejlepším grafickým zpracováním je dle mě naprosto zbytečná. Mě osobně hry přijdou hezké už tak od roku 2005 a i když uznávám, že pokrok se nezastaví, tak vy nynější podobě by se tvůrci her mohli soustředit spíše než na grafiku na jiné aspekty hry, jako je například hratelnost, příběh nebo onen zvuk.
Čím jsem starší, tím více si všímám hudební stránky her. Uvědomuji si, že díky parádnímu ozvučení mě hra dokáže snáze zaujmout a vtáhnout do sebe. Proto jsem se rozhodl napsat tenhle kratičký článek, ve kterém vyberu pár mých favoritů a trochu je rozeberu.
Zaklínač 3: Divoký hon
Ano, zase ten Zaklínač. Třetí díl měl jistě pro mnoho lidí spoustu chyb a někteří o něm dokonce tvrdí, že je přehypovaný a nejhorší ze všech tří dílů. Nebudu se tu zaobírat kvalitou příběhu, postav, úkolů nebo grafiky. Hudba je to, co mě k téhle hře neuvěřitelně táhlo. Soundtrack je tak neuvěřitelně nabušený, že když jsem nehrál samotnou hru, poslouchal jsem právě ono „boží dílo“ na youtube. Zašlo to až tak daleko, že jsem kvůli své oblíbené skladbě, která hraje jen v soubojích, vyhledával potyčky s nepřáteli a snažil se v nich zůstat co nejdéle, aby mé uši zažily orgasmus. Samozřejmě se zde nedá mluvit jen o jedné parádní písničce, on celý ten soundtrack je opravdu skvělý.
Hudba v Zaklínači 3 byla pro mě prostě polovinou zážitku a bez ní by toto dílo nebylo tak úžasné. Každá z písní je atmosférická, slovanská, některá temná, některá veselá a naprosto perfektně doplňuje dění na obrazovce.
Life is Strange
Pro mě druhá nejlepší hra roku 2015. U adventur od Telltale je soundtrack většinou nevýrazný (snad kromě TWAU), ale tady je každá skladba lehce zapamatovatelná a skvěle doplňuje děj. Přiznám se, že zdejší hudební žánr vůbec neposlouchám, o to víc jsem byl ale překvapený, jak kvalitní písničky v něm jdou vytvořit. V hlavě mě především utkvěla ta z konce třetí epizody. Max tam zachrání otce Chloe a díky tomu všemu se změní budoucnost. Naše hlavní hrdinka se poté probouzí mezi lidmi, které neměla ráda, zjišťuje, že se plno věcí změnilo a poté se vrhá do autobusu. Jede za Chloe, podívat se, jestli je v pořádku se svými rodiči. Jakmile se posadí v autobuse, začne hrát překrásná písnička. Vy doufáte, že bude Chloe i její rodina v pořádku. Projíždíte kolem velryb, které jsou na souši a umírají. A tak nějak tušíte, že tohle prostě nemůže dopadnout dobře. Dostanete se ke Chloe domů, otevírá její otec, který je v pořádku a poté spatříte i Chloe…
A to jsem ještě nenapsal nic o asi nejlepší písničce z celé hry. Jmenuje se Obstacles a je prostě… úžasná. Dalo by se říct, že zde slabší grafické zpracování (nemám na mysli stylizaci, ta je v pořádku) zcela zastupuje ona hudba. Je procítěná, vhodná k danému okamžiku a skvěle se poslouchá, i když nejste fanoušek daného žánru.
Alan Wake
Ok, přiznávám, že zde se vracím celkem dost v čase. Téhle hře je vytýkáno spoustu věcí, některé právem, některé neprávem, ale o tom se nebudu bavit. Chtěl bych rozebrat to, co tu udělalo Remedy s některými písničkami. Jejich zakomponování do děje je totiž hodně zajímavá věc, kterou jsem neviděl u žádné jiné hry.
Během čtvrté epizody tu jsou hned dva okamžiky, které jsou hodně neotřelé. Ke konci jste na poli, kde je pódium a musíte se ubránit přesile nepřátel. A jak dokazuje herní série Killing Floor, k zabíjení nepřátel je nejlepší pustit si pořádný metal. A tak zatímco bojujete o život, hraje vám do uší skladba Old Gods of Asgard, díky které vám pumpuje krev do žil a vy vrníte blahem a celou tuhle část si užíváte. Pokud bych měl vybrat nejlepší okamžik z Alana Wakea, bude to právě tenhle.
A u čtvrté epizody ještě zůstanu. Na jejím konci se dostanete do jedné chaty, kde hraje ve smyčce jedna skladba. A věřte, že to není ledajaká písnička, ale vypráví se v ní o tom, co se stalo před samotnou hrou a co musí hlavní hrdina Alan udělat! Navíc je opravdu překrásná, romantická, smutná a dobře se poslouchá. Zkrátka zde Poets of the Fall odvedli naprosto perfektní práci a bez nich by Alan Wake nebyl tak dobrou hrou, jakou pro mě je.
Bioshock Infinite
Celý třetí díl byl naprosto úžasná hra, pro mě nejlepší hra roku 2013. Hudba tu byla výborná a dokonce tu byly i známé skladby, jen v trochu jiném podání. O ty mě ale nejde. Co mě dostalo byl totiž okamžik, kdy se tempo hry trochu uklidnilo. Po všech těch soubojích jste se konečně mohli na chvíli pozastavit, vstoupit do sklepa a tam se na vás usmívala kytara opřená o židli. A světe div se, když jste se k ní přiblížili, hra vám dala najevo, že je zde možná interakce.
Po zmáčknutí klávesy F pak přišel okamžik, který mi tehdy vykouzlil úsměv na rtech a málem mě dojal k slzám. Bylo to tak nečekané, tak procítěné, tak perfektní. Samozřejmě pokud se pouze podíváte na video, nejspíše nepochopíte, co se mi na tom tak líbí. Byl to jeden z nejvíce atmosférických okamžiků Bioshock Infinite.
Batman: Arkham City
Série Batman Arkham vždy stavěla na příběhu, soubojovém systému, temné atmosféře a promyšlených postavách. První díl v sérii měl kromě parádní grafiky i výborný soundtrack. Jenže poté přišel druhý díl a pokud byl v něčem lepší, rozhodně to bylo Main Theme. Tato písnička hrála v menu, ale především ke konci hry.
Během této části hry jsem měl husí kůži a byl nadšením bez sebe. Pokud jste BAC hráli, tak víte, že v ten moment se blížilo ono vyvrcholení, že se tehdy vše ohromně pokazilo a Bruce musel učinit jedno z nejtěžších rozhodnutí ve svém životě.
Wolfenstein: The Old Blood
Jako poslední hru jsem vybral samostatně spustitelný datadisk k jednomu z největších překvapení roku 2014 – Wolfenstein: The New Order. Stará krev byla prequelem, odehrávala se tedy před událostmi TNO. Hra to byla opravdu parádní, i když tu bohužel chyběl příběh (respektive byl tu, ale jen aby se neřeklo).
Co mě ale dostalo byl konec hry. Jelikož jsem hrál nejprve TNO a poté až TOB, zapůsobilo na mě poslední video tak moc, až mě dojalo k slzám. Následují spoilery, takže doporučuji nečíst dál, pokud budete mít v plánu tuhle báječnou hru někdy hrát.
Na konci hry vás zachrání z trosek vás starý dobrý kámoš Fergus. Všichni se radují, protože se vám podařilo získat plány k hradu, kde se ukrývá Deathshead. Jeden střih následuje druhý a vy tak vidíte, jak se postupně dostáváte až k začátku The New Order a jak vám Fergus říká, že tohle je vaše poslední šance zničit nacistické impérium a že se vám to musí podařit. Jenže vy víte, že se to nepodaří. Právě díky TNO už předem víte, čím vším si hlavní postavy budou muset projít a jak moc se onen útok nezdaří. Je to opravdu silný okamžik, který nejde ani slovy popsat.
No a jako by to nestačilo, po tomhle emotivním kousku nás čekají titulky a naprosto parádní cover celkem známé písničky The Partisan. Mick Gordon se u obou Wolfů vyzdvihl a zařadil se mezi mé oblíbené skladatele. Tohle byl jeden z mála okamžiků, kdy jsem sledoval titulky a poslouchal tuhle úžasnou dojemnou písničku.
Závěr
Zkrátka a dobře, hudba ve hrách má zásadní roli, i když si to někteří lidé nepřiznávají a dívají se radši na grafiku.
Tak to je vše, snad to nebylo nudné 😀 Vím, že článek je krátký, nic moc v něm neprobírám, ale mnohdy je nejlepší, když si na něco přijdete sami. Kdo ví, třeba dáte některé z výše vypsaných her šanci a ukáže se, že vás nakonec chytne a s chutí ji dohrajete.