Vím, že do konce roku zbývají ještě dva měsíce. I přesto ale také s jistotou vím, že už nic netrumfne odhalení herního klenotu (potažmo celé série), který jsem si prostě zamiloval. Vydejte se tedy se mnou zpátky v čase a zjistěte, jak jsem se dostal ke hře, která mi učarovala…
Všechno to začalo v únoru. Díky výhře v soutěži o blogera měsíce na Zingu jsem dostal tisíc bodů v obchodu Xzone. Rozhodl jsem se koupit hru XCOM 2. Byla tak parádní, že jsem ji hrál několik hodin v kuse, dokud mi neodešla grafická karta. Díky tomu jsem se musel z počítače přesunout na netbook mé mladší sestry. Jenže ten je už hodně starý, pomalý a samozřejmě extrémně nevýkonný. Možnost hrát téměř nekonečné množství her se tak najednou smrskla na možnost hrát pět a půl hry. S brekem jsem tedy vynechal pro jistotu hraní úplně, nakonec mi to ale nedalo a jal jsem se zkoušet, co tato bestie zvládne. Jak se ukázalo, byla to bída. Když už se něco podařilo spustit a nesekalo se to, noťas se prostě přehřál a vypnul. Bylo jasné, že se musím poohlédnout po indie hrách, které jsou nenáročné na výkon.
A jelikož jsem měl čirou náhodou pár drobných ve Steam peněžence z prodeje kartiček, vydal jsem se na nákupy. Do oka mi padla hříčka pojmenovaná Rusty Lake Hotel. Její vizuál byl dechberoucí. Jen tak jsem zíral na fotky, pouštěl si neustále dokola trailer a s pootevřenými ústy jsem pokračoval ke koupi hry a také jejímu nainstalování. Které bylo mimochodem rychlé, protože hra zabírá jen 30 MB na disku. A o pár sekund později jsem ji zapnul.
Díky bohu jsem netušil, co čekat. Jak se totiž ukázalo, byl onen prvek překvapení asi tím, co mě na tomto díle nejvíce zaujalo. Dle grafického zpracování jsem očekával hru, vhodnou i pro menší z nás. Ne, že bych byl obr, popravdě jsem celkem malý, ale mám samozřejmě na mysli malost duševního stavu člověka. No prostě děti do patnácti let. Mýlil jsem se. Jak se brzy ukázalo, hra překypovala humorem tak černým, že ani černočerná tma v noci v tunelu bez světel nemůže být temnější. Je to trošku divné přirovnání? Určitě ano.
Nicméně hra to byla opravdu parádní. Stála necelé dvě eura a i když jsem ji do dvou hodin dohrál, byl to opravdu zážitek. I teď, po osmi měsících si vzpomínám na některé pasáže, které byly temné. Tehdy jsem se ihned vrhnul na napsání recenze, kdy jsem dal tomuhle dílu krásných 8/10. Také jsem zjistil, že tvůrci vydali nějakou sérii her i zdarma na svých stránkách a že jsou ve stejném universu jako tohle dílko, ale nějak mě to netankovalo. A měsíce ubíhaly…
Nyní, po osmi měsících, je Rusty Lake zpět. Je tu další díl, který má podtitul Roots. Nenavazuje na předchozí hru, ale odkazuje na ni v několika částech. Sledujeme tu jednu menší rodinku. Mladý muž se zamiluje do dívky, vezme si ji, mají tři děti a my jim postupně pomáháme se protloukat životem, abychom jim v momentě, kdy to nejmíň čekají, vrazili kudlu do zad. Opět je to celé temné, zahalené pod rouškou tajemna, kdy až do konce hry netušíte, za koho že to vůbec hrajete. Postavy tu umírají ještě rychleji a brutálněji, než ve Hře o trůny (nebo Písních o ledu a ohni). V jeden okamžik tu máte roztomilou hádanku s pěstováním rostlin, v druhý už vidíte, jak se jedna z postav oběsí. Celé to pak směřuje k zajímavému finále a po nějakých pěti hodinách se dostaví konec. A vy opět jen budete zírat s pootevřenými ústy a říkat si, že chcete víc. Já na tom byl stejně. Proto jsem se ještě rozhodl najít tajný level, což znamenalo posbírat několik mincí. Jenže pak byl opět konec a co teď?
Ještě jsem to nenapsal, ale celá tato série spadá do žánru Escape Room. Jsou tu místnosti, ve kterých musíte hledat předměty, správně je použít a vyřešit hádanky. Jen tak se dostanete dále. Většinou jsou celkem primitivní a největším zákysem tak bývá nalezení všech předmětů nebo nějaká ta těžší hádanka.
Rozhodl jsem se tedy, že zkusím ty jejich hry zdarma. Vydal jsem se do vod internetu, najel na stránku http://www.cubeescape.com/ a spustil první titul. Po nějakých deseti minutách byl konec, tak jsem si zahrál druhé dílo. A pak třetí, čtvrté, páté… Všech osm her jsem dohrál během jediného dne, pár hodin, jak mě to moc pohltilo.
V každém díle hrajete za jinou postavu, naštěstí se v druhé půlce série vtělíte do kůže detektiva a s ním odehrajete více dílů: Case 23, Birthday a Theatre. Poslední dva jmenované jsou mimochodem naprosto báječné hry, dost depresivní, surrealistické, temné a mnohdy i brutální. Báječné je, jak se všechny tyto hry navzájem doplňují, děj se proplétá a jen pokud jste hráli všechny kousky, víte zhruba, co se tam děje.
Možná se teď někdo ptá, čeho chci tímto článkem dosáhnout. Odpověď je prostá: dát vědět o tomhle zapadlém klenotu a třeba i někoho donutí zvědavost si tyto tituly zahrát a propadne jim stejně jako já. Dříve jsem měl názor, že většina her zdarma jsou blbosti, hříčky, které dohrajete a následující den ani nebudete vědět, že jste něco takového hráli. Jenže zde je tomu jinak. Jsem opravdu rád, že jsem v únoru narazil na Rusty Lake Hotel, že mě zaujal ten vizuál a já si ji koupil. Z přiložených fotek můžete vidět, že minimálně po grafické a stylistické stránce vypadá zajímavě.
Tak tedy již neváhejte a pokud nemáte do čeho píchnout, běžte sem: http://www.cubeescape.com/ a zkuste to. Osm her je zcela zdarma, další dvě jsou placené, ale jejich cena je tak nízká, že prostě nemá smysl o nákupu přemýšlet. Prostě to udělejte. Dodávám také, že všechny hry jsou dostupné na chytrých zařízeních, tím mám na mysli mobily všech tvarů, pohlaví a vyznání. Pojďte se tedy přidat ke mně a mnoha dalším spokojeným hráčům, jenž našli útěchu v objetí temnoty. Muhehehe.
Poznámka: Všechny fotky pocházejí z nejnovější hry s názvem Rusty Lake: Roots.
Poznámka č. 2: Recenzi na Rusty Lake: Roots přinesu již brzy.
Užitečné odkazy
Odkaz na web, kde je osm dílů zdarma
Moje recenze na Rusty Lake Hotel (pokud to někoho zajímá :D)