…stojím po pás ve svěže zelené trávě na vrcholu hřebenu a shlížím do dáli ubíhajícího, širokého údolí. Vítr mi čechrá kožešinu na bocích a v odpoledním slunci se ve vzduchu líně převalují stébla trávy a pyl z obtěžkaných borovicových klečí. Zdvihnu hlavu a čumákem ochutnávám letní odpoledne. Za vrásou vpravo má zaječí rodinka své doupě a v rozložitém buku za štíhlými kmínky břízek našli útočiště ptáci a veverky. Odkud si zdáli se ozývá zurčení chladného potůčku a temné dunění vodopádu. Volným krokem vyrážím dolů do údolí, semknutého travnatými hřebeny a vysokými stromy. Tráva se konejšivě poddává mým tlapkám a já se rozeběhnu, čistě z radosti a volnosti pohybu. Sem tam si povyskočím a nechtíc vyplaším kamaráda zajíce…
Stejně jako v pohádce od Antoina de Saint-Exupéryho (Malý princ) mě ve hře doprovází a cestu k mytickému Prvnímu stromu předurčuje liška. Ačkoliv by se stejně tak dalo napsat, že role v tomto příběhu se obrátily a sympatického čtvernožce vede k cíly vypravěč (Joseph). The First Tree je, pro někoho dojemná, pro jiného sladkobolná, osobní zpověď a katarze. O co víc vaše rozněžněné srdce zaujmou střípky z dětství, dospívání a života Josepha, o to méně budete považovat The First Tree za hru. Pokud totiž nejste povaha jemnocitná nebo nedej bože nepovažujete tzv. walking simulátory za hry v pravém slova smyslu, The First Tree se velkým obloukem vyhněte. Lištička je sice sympatické a hezké zvíře a svět (no, spíše uzavřené středně velké arény) je oku lahodící, ale herní mechanismy se v této indie jednohubce skládají pouze z cesty kupředu, občasném (nepovinném) sbírání světélkujících „dušiček“ a vyhrabávání již zmíněných vzpomínek. A to je vše.
The First Tree těží z příjemné stylizace a lišky, ale s hratelností je zcela na štíru. Lesy, údolí a kopce zejí prázdnotou (až na hezký výjev s jeleny a srnami, který považuji za předčasné vyvrcholení hry) a k dobrému rozmaru nepřispívají ani drobné chybičky jako např. neexistující stín lišky při skoku = často nevíte, kam přesně doskočíte, topornější ovládání zvířete, ustřižený konec, kdy není jasné, zda jste něco nepřehlédli, protože se neobjeví závěrečné titulky, menu, nic. Vyzdvihnout však musím jednoznačně hudbu, která umí vykouzlit velice příjemnou atmosféru (podobně jako soundtrack Ori and the Blind Forest). Herní doba bezezbytku reflektuje žánr i pustou hratelnost. V tomto ohledu nelze brát kratší herní dobu jako zápor, což není (podle mého soudu) pro hru příliš dobrá vizitka. The First Tree na samém konci skrývá jedno malé překvapení. Vlastně dvě, pokud jste poctivě sbírali „dušičky“.
The First Tree je příjemná jednohubka na zimní večery. Takový ohříváček, vkusně stylizovaný s dospělým scénářem, bohužel však ve výsledku nedotažený, až prázdný. Zda se necháte ukonejšit grafickou stylizací a lištičkou jako z Malého prince, to už nechám na vás. Já jsem právě zavětřil hejno sýkorek, tak běžím vstříc dálkám!
… zde pokračujte v psaní …
Recenze
The First Tree
The First Tree je okulahodící jednohubka s dojemným scénářem, která bohužel doplácí na celkovou prázdnotu světa i pustost herních mechanik. Nic pro kované hráče. Pokud však holdujete grafické stylizaci a máte vřelý vztah k liškám, tři hodinky ze svého času klidně obětujte.
Líbí se nám
- Grafická stylizace
- Hudba
- Liška
Vadí nám
- Prázdnota světa
- Toporné ovládání
- Drobné chyby