Pokud něco můžeme zcela bezpečně říct o metroidvania hrách, tak to, že si aktuálně rozhodně nemůžeme stěžovat na nedostatek kvalitních titulů z tohoto subžánru. Ať už jsme se rozhodli zachraňovat království Hallownest v Hollow Knight, vydali se vyzkoušet své nervy v Dead Cells, ničili nepřátele za pomoci speciálního meče v Blasphemous či zažívali pokračování emotivního příběhu v kouzelném Ori and the Will of the Wisps, vždycky jsme se mohli královsky bavit, přičemž většina z nás pravděpodobně nelitovala ani jedné koruny.
Začátkem letošního roku následně dorazil do svého předběžného přístupu titul Ender Lilies: Quietus of the Knights od dvojice týmů Live Wire a Adglobe. Ten už ze samotných ukázek a obrazových materiálů působil dojmem, že by se k této vybrané společnosti mohl poměrně bez problémů přidat, kdy nabízená rozpracovaná verze hry v této domněnce pouze utvrdila. Předběžný přístup pak poměrně nestandardně netrval příliš dlouho a hráči se koncem června dočkali plné verze, jejíž recenzi právě čtete. A mohu hned na začátku s potěšením prozradit, že se jedná o jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku a pravděpodobně nejlepší titul, který jsem letos hrál.
- Platforma: PC, Xbox One, Xbox Series X/S a Nintendo Switch (recenzovaná verze) / PlayStation verze ve třetím kvartálu
- Datum vydání: 21. 6. 2021 (PC a Switch) / 29. 6. 2021 (Xbox One a Xbox Series X/S)
- Výrobce: Live Wire a Adglobe
- Žánr: Metroidvania
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 978 MB (Switch)
- Herní doba: zhruba 18 hodin
- Přístupnost: 16+
- Prodejní verze: Digitální
- Cena: 625 Kč (Switch a Xbox) / 24,99 eur PC (Steam)
Srdceryvná cesta zpustošeným královstvím
Už v podstatě pár sekund po spuštění pochopíte, že tady velkou úlohu bude hrát tragický příběh, vyprávějící o zpustošeném království Land’s End, jehož postihla nepříjemná tragédie, kdy tzv. Déšť smrti proměnil obyvatele v monstra zvané Blighted. V ruinách tohoto světa je však duchem válečníka probuzena Lily – Bílá kněžna, která by možná mohla zdejší svět očistit a tím ho i zachránit. To odstartuje zhruba osmnáctihodinovou cestu, která je až na okraj naplněna emocemi, jimž dominuje smutek, stesk a rozjímání.
Zhruba osmnáctihodinová cesta je naplněna emocemi.
Samotné vyprávění se pak děje relativně minimalisticky ve dvou rovinách. Ta první se uskutečňuje skrze kratičké nenamluvené filmečky a monology duchů, jenž Lily budou na této výpravě doprovázet, poodkrývající tragické osudy hlavních postav, kdy slabším povahám při jejich zjišťování pravděpodobně ukápne i nějaká ta slzička. Druhá rovina příběhu je následně poodhalována skrze zdejší textové úryvky, které naleznete různě rozprostřené po lokacích. Ty více prokreslují historii místního světa i některých vedlejších postav. A osobně se musím přiznat, že se mi po dlouhé době u hry stalo, že jsem poctivě hltal každou informaci, jelikož mě celkové vyznění příběhu neskutečně vtáhlo a chtěl jsem si „vpíchnout“ další dávku nefalšovaných emocí a deprese.
Déšť, temnota a piano
Když už mluvím o emocích, tak přirozeně nesmím zapomenout zmínit ani vysloveně vynikající hudební doprovod od uskupení Mili, které v minulosti vytvořilo skladby třeba pro anime Goblin Slayer či pro některé zářezy v kultovní sérii Ghost in the Shell. Pro tento projekt bylo jako dominantní nástroj zvoleno piano, jehož partitury jsou občas doprovázeny velice jemnými chorály, kdy kombinace těchto dvou prvků perfektně podkresluje melancholickou a „upršenou“ atmosféru celé hry. Ostatně o kvalitách soundtracku se můžete ujistit už před zakoupením samotného titulu, jelikož je oficiálně dostupný na streamovacích službách (třeba Spotify).
Vynikajícímu hudebnímu doprovodu dominuje melancholické piano.
Se samotným vyzněním celého příběhu jde ostatně ruku v ruce i zdejší vizuál, nabízející plno nádherně kreslených scenérií, jenž vás provedou třeba temnými katakombami i hustým lesem. A podobně jako třeba u Oriho, tak i zde jsem se častokrát zastavoval a kochal se. Hra pak na Nintendu Switch běží v podstatě bez problémů, avšak v handheld módu jsem si občas všiml jemného „zakuckání“. Ovšem to se vždy dělo pouze v rámci zlomků sekund, tudíž nic, co by jakkoli ovlivnilo vaše hraní. A ani na bugy tu nenarazíte.
Nervy a upocený ovladač
Nenechte se ale uchlácholit všudypřítomnou melancholií. Ender Lilies je totiž klasickou metroidvanií říznutou „souls“ hrami. To znamená, že budete probíhat skrze velkou mapu, kde naleznete hromadu různých místností, které jsou mezi sebou vzájemně propojeny s tím, že některé cesty se vám odemknou až s postupem v příběhu. Na této frontě musím zmínit pravděpodobně jediný větší zápor celé hry, kdy mi občas propojování jednotlivých lokací přišlo možná až příliš chaotické a až často se mi stávalo, že jsem poměrně dlouho bloudil a nemohl jsem najít cestu vpřed. Na druhou stranu zde ale budou potěšeni nadšenci do prolézání všech koutů, jelikož je přítomno mnoho různých odboček a skrytých místností.
Jediný větší zápor celé hry je možná až zbytečně časté bloudění.
Ve velké většině těchto místností posléze narazíte na zástupy nepřátel, mezi nimiž naleznete jak řadové potvory, tak i minibosse a velké bosse, jejichž design je třeba pochválit, jelikož působí tím správným pohnutým a tragickým dojmem. Navíc zde naleznete mnoho jejich různých druhů, díky čemuž jsou před vás pořád kladeny nové výzvy a vy se stále musíte učit jejich chování, abyste věděli, kdy je správná chvíle udeřit. Protože je ale Lily sama o sobě „křehotinkou“, tak ji v bojích pomohou právě zmiňovaní duchové, jenž se k ní budou postupně přidávat. Každý z těchto duchů ji propůjčí rozdílné bojové schopnosti, kdy monstra můžete třeba mlátit velkou palicí, poslat na ně havrana či je rozdrásat za pomoci drápů (za každého poraženého nepřítele také získáváte zkušenostní body, čímž zvyšujete úroveň vaší postavy). Výběr těchto útoků je opravdu bohatý, přičemž vy můžete mít připravené dva sety po třech, tudíž si každý najde svou oblíbenou kombinaci, která bude vyhovovat jeho stylu hraní (časem ještě navíc odemknete speciální útoky, přímo spojené s danými schopnostmi duchů). Mlácení s nepřáteli je navíc velice intuitivní a chytlavé, ale rozhodně se doporučuji ozbrojit trpělivostí, jelikož vám hra nedá nic zadarmo (křivka obtížnosti roste exponenciálně), častokrát je vyžadováno přesné uhýbání a u některých potyček jsem měl tendenci si vytrhat vlasy. Nicméně nikdy mi hra nepřišla nefér a má frustrace častokrát pramenila ze zbytečné zbrklosti. Každopádně jsem velice rád za neomezenou staminu.
Souboje jsou zábavné a nabízí možnosti pro všechny herní styly.
V podstatě jedinou oázou klidu tak jsou místní lokace s lavičkou, ohništěm, bednou či postelí, kde si doplníte léčivé modlitby, odpočinete si, uložíte svou hru a za pomoci sesbíraných materiálů si vylepšíte své bojové dovednosti (a také se do takové místnosti vrátíte po své smrti, kdy se respawnují nepřátelé, ale veškeré odemčené zkratky zůstanou otevřené). Kromě těchto dovedností se navíc můžete vyzbrojit nalezenými relikviemi, propůjčujících vám dodatečné pasivní vlastnosti, jako je třeba větší poškození útoků na zemi a ve vzduchu či možnost navýšení počtu léčivých modliteb. Jestliže patříte mezi zkušené matadory, tak je vám jasné, že toto všechno jsou věci, které v různých mutacích známe z jiných titulů. Avšak zde je to spojeno do perfektně odladěného a nesmírně chutného celku, jenž vás bude po většinu času strhávat tempem i zábavou.
Povinnost pro všechny fanoušky subžánru
Pokud tedy dosud nevěříte na lásku na první pohled, tak po rozehrání Ender Lilies: Quietus of the Knights rozhodně začnete. Studia Live Wire a Adglobe nám totiž naservírovala po všech stránkách nezapomenutelný zážitek, který táhne nádherně depresivní atmosféra a smutný příběh, jemuž zdatně sekunduje nesmírně zábavná a nic neodpouštějící hratelnost plná plynulého bojování a rozdílných nepřátel. Jasná povinnost pro všechny nadšence subžánru a opravdu obrovské překvapení, které letošek potřeboval jako sůl.
Recenze
Ender Lilies: Quietus of the Knights
Emocemi nabitý příběh, krásně pochmurný svět, perfektní grafické zpracování, úžasná hudba a odladěná hratelnost. Tak přesně tohle všechno dělá z Ender Lilies: Quietus of the Knights nezapomenutelný titul, zanechávající pocity, které ve vás pobudou ještě dlouho po jeho dohrání. Naprostá povinnost pro všechny fanoušky subžánru i videoher všeobecně a překvapivý kandidát na hru roku.
Líbí se nám
- Melancholický příběh plný deprese a smutku
- Prokreslený pochmurný svět
- Vizuální zpracování
- Hudební doprovod od uskupení Mili
- Zábavný soubojový systém s bohatým výběrem schopností
- Příjemně náročné
Vadí nám
- Možná až příliš velká porce bloudění
- Nepřináší nic nového
Tuhle pecku jsem asi před 3/4 rokem doporučoval nějakému kolegovi zde již v early accesu. Je to opravdu povedená záležitost. Za těch (aktuálních) 640 kaček stojí každý pixel. Na budoucí projekty Live Wire/Adglobe si dám velký pozor. Na Steamu aktuálně 6.668 recenzí – velmi kladné. Metacritic 86%.
Ultrawide, uncapped FPS?
Recenzováno na Switchi, tudíž nemohu fundovaně odpovědět.
Nicméně po rychlém googlení se mi povedlo nalézt, že ultrawide ano, ale neoptimalizován. Jen tato informace pochází z předběžného přístupu, tudíž nevím, jestli platí i pro plnou verzi.
Co se týče odemknutých FPS, tak bych se divil, kdyby nebyly.
Ano, má. Mám 16:10 displej a podpora tam je. FPS má režimy: 30/60/120/144/unlimited. Podpora k+m a samozřejmě gamepad, na kterou je hra mnohem vhodnější.
Ultrawide bohužel není, po stranách jsou černé pruhy.
Je, stačí přepnout na full screen. Já tam žádné černé pruhy nemám.
Takže je tam korekně horizontal+ scaling, nebo se jen roztáhne na šířku a ořízne to vršek a spodek (vertical -), nebo se to roztáhne na šířku i výšku?
Corvus
Tak asi nemáš ultrawide monitor jako ten kdo mně dal mínus… V předchozí zprávě píšeš o 16:10, to není ultrawide. Typický ultrawide je 21:9 to je 2560×1080 nebo 3440×1440.
@Jardik
Tady pár screenshotů, černé pruhy přes které je vykreslené UI, no hnus…
Diky za screenshoty. Spatne to je Zatim je co hrat, tak pak mozna ve sleve, kdyz si s technyckym stavem moc hlavu nelamali a treba se objevi i nejaky patch.
Osobne se mi nelibi, jakym zpusobem k rozliseni vyvojari spousty her pristupuji. V podstate je predpoklad 16:9 vsude a na ostatnimi pomery kaslou. Pritom, kdyz je podpora, tak to byva mnohem lepsi zazitek. Take se mi na 21:9 vyborne pracuje / programuje, takze zbavovat se ho nechci. Kdyby proste alespon treba do pozadavku napsali „16:9 rozliseni“ nebo tak neco. Ale to ne, abych to pokazde nekde lovil v recenzich nebo diskusich.
Njn… co naděláme. Já také počkám na slevu a pak to asi koupím, i když s tím nic neudělají. Raději to budu hrát v 2560×1440, nebude to přes celý monitor, ale alespoň UI bude v obraze a ne přes černé pruhy.
Díky za parádní čtivou recenzi a za uklidnění v podobě potvrzení kvalit této hry. Protože na to, co jsem se v poslední době těšil, dopadlo v herním světě katastrofálně, jsem rád, že z Ender Lilies se opravdu vyklubal vybroušený klenot.
Combat není bůhví co, hlavně spamovat basic attack rychle omrzí, kromě toho ale je to řádně vydařená pecka
Souhlasím, že ze začátku je ten combat takový obyčejný, ale jakmile člověk začne odemykat ty nové schopnosti a útoky, tak mě bavil čím dál tím více. A ten základní útok jsem ve skutečnosti od poloviny přestal skoro kompletně používat (to je ale samozřejmě otázka hlavně o bojovém stylu jednotlivých hráčů).