Ancestors Legacy – dojmy z hraní

Destructive Creations jsou polským osobitým studiem, které lze označit spíše jako indie vývojáře. V jejich řadách ale najdeme veterány herního průmyslu. Společně s vydavatelem 1C Company jsme se vydali do jejich domoviny abychom si vyzkoušeli připravovanou real-time strategii Ancestors Legacy pro PC a Xbox One.

Hned na začátek musím předeslat, že již dlouho jsem nebyl na prezentaci pouze jednoho titulu, kde by se zúčastnění novináři pouštěli do hraní s takovou vervou a nadšením. Do pozdních nočních hodin zůstávaly jednotlivé konzole i počítače obsazeny, přestože stoly přetékaly jídlem i pitím.

To bylo důsledkem především dvou věcí – jednak tím, že Ancestors Legacy je vskutku velmi zajímavou a zábavnou hrou a taktéž kvůli tomu, že výsledný zážitek z hraní byl určen mimo jiné tím, že jsme hráli proti sobě. Přestože bylo možné vyzkoušet i singleplayerovou kampaň, hra více hráčů byla hlavní náplní celé akce a osobně bych právě multiplayer pasoval do role hlavního taháku celé hry.

Temný středověk

Ještě než se ale dostanu k tomu, jak se mi dařilo trápit polské, maďarské nebo italské novináře, pojďme si Ancestors Legacy přiblížit. Bylo by totiž smutné, kdyby tato zajímavá strategie v záplavě ostatních RTS zapadla. Minimálně pro nás Středoevropany jde totiž o kousek velmi zajímavý, protože vychází z našich luhů a hájů, alespoň těch historických. Hra se odehrává v desátém až jedenáctém století, ocitáme se tedy ve středověku a pokud jste už viděli nějaký artwork ze hry, jistě si všimnete vikingské tématiky. Právě Vikingové jsou jedném ze čtyř hratelných národů, přičemž mezi ty další patří Germáni, Anglosasové a také Slované.

Přestože na prvním místě je logicky hratelnost, Ancestors hojně čerpají z reálné historie. Samotné složení jednotek u jednotlivých národů zhruba odpovídá historickému vývoji i stylu boje. Vikingskou doménou jsou tak především vojáci třímající v rukou sekery a na sobě mají historicky přesné brnění a oblečení. Autoři v tomto ohledu spolupracovali s uměleckými skupinami zabývající se reprodukcí historických bitev. Kromě charakteristického a odpovídajícího brnění se tak vývojáři zaměřili na samotný styl boje, u kterého byli podle všeho až nečekaně pedantští. Pokud se však podíváte na záběry z jejich motion capture nahrávání, pochopíte, proč samotné souboje vypadají ve hře tak skvěle. Jak jsem se dozvěděl, v současnosti hra obsahuje pouze 10 % všech nahraných motion capture pohybů a animací, přičemž už při aktuálním buildu vypadá hra naprosto skvěle a osobně se moc těším, jak budou bitvy vypadat ve finální verzi.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Kámen, nůžky, papír

Samotný soubojový systém je postaven na klasickém rozvržení, kdy některé jednotky jsou dobré proti jiným a naopak. To platí v zásadě v každé strategii, avšak Ancestors jsou v tomto směru ještě zásadnější. Vyběhněte s jízdou proti lučištníkům a ubozí ostrostřelci popadají k zemi jako hrušky. Postavte ale jezdcům na koních do cesty kopiníky a vše je jinak. Každá jednotka má slabé místo v podobě jakési „proti-jednotky“, přičemž tento systém se vztahuje i na speciální schopnosti, které má každá jednotka zcela unikátní.

V tomto ohledu si Ancestors trošku notují až s RPG hrami, ale v tom nejlepším slova smyslu. Jednotek je totiž na poměry strategií velmi málo, což ale neuvěřitelným způsobem podporuje důležitost vašich strategických rozhodnutí. Lučištníci například mohou dočasně pálit podstatně rychleji a eliminovat tak blížícího se nepřítele. Ale běda, jak se jim do cesty připletou vaši vojáci, to pak budete doslova plakat nad smrští červených upozornění „friendly fire“. Navíc stačí aby kupříkladu vikingští sekerníci zdvihly své štíty a lučištníci jsou takřka bezradní. Volba jednotek, které vyrábíte a posíláte do boje je tak zcela zásadní. Hra v sobě šikovně snoubí strategické rozhodování, díky kterému vám bude žíla na čele tepat rychlostí světla, protože tempo hry je doslova vražedné a vaše strategická rozhodnutí musíte sypat z rukávu jedno za druhým.

Poměrně zásadní je také zjištění, že některé národy jsou silnější z počátku hry a jiné jsou zase takřka neporazitelné, pokud je necháte odemknout si všechna vylepšení. Je zcela bez debat, že vybalancování jednotlivých národů je pro jakoukoli real-time strategii zcela zásadní věc. Velká studia na tyto úkony využívají robustní analytické nástroje, které nechávají hrát umělou inteligenci proti sobě a posléze analyzují odchylky. Malý tým má v tomto směru rozhodně nevýhodu, nicméně se z mého několikahodinového hraní zdá, že menší množství jednotek je v tomto směru hodně nápomocné. Přesto sami autoři přiznávají, že hraní třeba za Germány je minimálně z počátku hry složitější, a právě vybalancování jednotlivých národů bude hlavním úkolem následujících měsíců.

Bojuj, ale také buduj

Zatímco boj je určitě hlavní doménou hry, nelze úspěšně bojovat bez budování a zabírání základen. Každou hru začínáte s jednou základnou, která plní roli hlavního stanu. Zde stavíte výrobní budovy, stany pro navýšení kapacity populace, vyrábíte jednotky a také těžíte suroviny. Rozhodně si ale nepředstavujte nic ve style Age of Empires. Tzv. base management je ohlodán na kost, vy pouze vybíráte, které budovy se mají stavět. Hra už si jejich základy umístí sama, stejně jako dělníci sami sbírají dřevo, jídlo a kámen.

Kolem vaší hlavní základny se pak nachází různě po mapě další menší osady, které je třeba dobýt. To je zcela zásadní úkol, protože zabrání osady vám jednak dovolí postavit další budovy (jen s vlastní základnou postavíte pouze kasárny, ale už nemůžete vybudovat třeba cvičný tábor pro lukostřelce) a také nově získané dělníky poslat těžit suroviny. Ve vašich možnostech je pouze výběr, které suroviny mají dělníci těžit, stačí tedy jedno kliknutí a více se o ně nestaráte. Vaše pozornost se vždy soustředí na souboje a produkci jednotek.

„Stačí pár minut nepozornosti, špatně rozmístěná obrana nebo chybný výběr jednotek a vše je hned jinak.“

Po několika prvních minutách, kdy zaberete osady kolem vaší základny, přicházejí na řadu první střety s nepřítelem. V zásadě totiž platí, že kdo vlastní více osad, ten vítězí, protože může vyrábět více jednotek a také rychleji, díky lepšímu přísunu surovin. Vlastnictví jednotlivých osad se však mění rychleji než dynamické střídání dne a noci, kdy třeba právě v noci mají jednotky menší dohled a lépe se podnikají nečekané útoky. Vzhledem k tomu, že osad je na každé mapě minimálně pět, je velmi těžké uhlídat všechny naráz a hra tak často připomíná strategické rošády, kdy předstíráte útok na hlavní základnu, a přitom se několik dalších jednotek brodí vysokou trávou, aby obsadilo nepřátelskou osadu na druhé straně mapy.

Hra je prakticky od prvních sekund naprosto hektickou záležitostí, kde není nic jisté, i když vlastníte většinu osad. Stačí pár minut nepozornosti, špatně rozmístěná obrana nebo chybný výběr jednotek a vše je hned jinak. Nebylo výjimkou, že jedna hra trvala i více než hodinu a za celou tu dobu nebylo vteřinky, kdy jsem si mohl oddechnout. Musíte být neustále připraveni na všechno, co může přijít. Ancestors Legacy se rozhodně osvědčilo jako skvělá multiplayerová zábava a soudě podle ohlasů na živé vysílání ze samotné akce, je zde také nezanedbatelný potenciál pro e-sport. Ostatně koukněte na záznam z jednoho utkání, kde jsme společně s dalším kolegou z České republiky během bezmála dvanácti minut kompletně ovládli hru. Turnaj jsme sice nevyhráli, ale dvě prohry a dvě výhry také nezní zase tak špatně, pokud vezmete v úvahu, že proti nám stál například bývalý profesionální hráč StarCraftu, jehož prstoklad by mu záviděl i klavírní virtuóz.

I přes velmi jasnou, logickou a přímočarou hratelnost je opravdu těžké zvítězit. V mnoha ohledech je Ancestors Legacy psychologickou hrou, kdy se snažíte pochopit taktiku nepřítele a přijít s něčím naprosto nečekaným, nicméně soupeř se v tu samou chvíli snaží o totéž. Hlídat jednotlivé osady ale nestačí. Je třeba neustále sledovat složení vašich jednotek, stačí aby zemřely dvě čety kopiníků, vaši lukostřelci tak zůstali bez podpory a rázem máte po celé armádě.

„Pokud nastřádáte více surovin, není problém dočasně vyrobit větší vojsko, než jste schopni dlouhodobě provozovat.“

Kromě sledování výrobních zdrojů také musíte flexibilně pracovat s velikostí vaší armády. Pokud nastřádáte více surovin, není problém dočasně vyrobit větší vojsko, než jste schopni dlouhodobě provozovat. Dočasně se tak můžete dostat do záporného přírůstku jídla, protože obří armáda prostě sní více, než dokážete nasbírat jídla. Je v pořádku takto dočasně přečíslit nepřítele, ale pokud vám uprostřed boje dojdou zásoby jídla a váš přírůstek zásob je stále záporný, vaše vojsko bude sice stále početné, ale začne strádat a klesne tak jeho morálka a výkony v boji.

Jen pár výtek

I přes bohaté vikingské pohoštění, neuvěřitelné množství jídla a pití a taktéž doprovodného programu bylo velmi milé sledovat, že se hrálo až do ranních hodin. Hra všechny zúčastněné bavila, přesto si nešlo nevšimnou několika neduhů. Jedním z režimů, který jsme otestovali, byl Domination, kdy dostává každá ze stran body za zabité nepřátele a zejména zabrané osady. Kdo první dosáhne dohodnutého skóre, vyhrává. Při tomto režimu se ukázalo naprosto zbytečné cokoli vylepšovat. Střádat suroviny na to, abyste se dostali na druhý level základny a mohli tak cvičit pokročilé jednotky se navíc ukázalo jako naprosto lichá taktika. Jednoduše stačilo chrlit základní jednotky a rushovat nepřátelské pozice. Kdokoli, kdo podrobil dočasnou nevýhodu budoucímu rozvoji jistojistě prohrál. Pevně však věřím, že v tomto ohledu dojde ještě k určitému vybalancování.

Častokrát jsem také narazil na celé jednotky, které po zabití jedné z nepřátelských jednotek zcela ignorovaly ty ostatní nacházející se v bezprostřední blízkosti, přestože třeba zrovna masakrovali ostatní spolubojovníky. Určitou skepsi chovám také k příběhové kampani, která, zdá se, nabídne zcela odlišný herní zážitek oproti hře více hráčů, ale nechci v tomto ohledu nic předčasně soudit podle jedné odehrané příběhové mise. Trošku mě však zaráží přítomnost hrdinů, tak jako to je třeba v jiných strategiích, kteří ale v multiplayeru chybí.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Majitelé Xboxu One X nepřijdou zkrátka

K vyzkoušení byla i jedna singleplayerová mise na Xboxu One X a překvapivě jí byl věnován větší zájem, než byste na PC multiplayerové akci očekávali. Z počátku vyznavači počítačového hraní nevěnovali konzolové verzi pozornost, nicméně v okamžiku, kdy jsme přistoupili k obrovské 4K televizi, mnoho zúčastněných změnilo názor. Konzolová verze vypadá naprosto skvěle, a to jsem byl ještě upozorněn, že zatím není úplně optimalizovaná, takže ne všechny textury se zobrazují v takové kvalitě, jak by měly. I přesto je ale Xbox One X verze Ancestors Legacy krásnou hrou.

Co je však důležitější, velmi dobře se také hraje. Samozřejmě se teď pohybujeme v prostoru konzolových strategií, zcela logicky s konzolovým ovladačem nepředvedete takové finesy a bleskové obraty jako s myší a klávesnicí. Příběhovou kampaň si však užijete zcela komfortně. Způsob ovládání bych přirovnal například k Halo Wars, přičemž oceňuji především dobře zvládnutý interface. Bez předchozích instrukcí jsem začal hrát a díky dobře zvládnuté nápovědě v rámci uživatelského rozhraní jsem neměl jediný problém dělat přesně to, co jsem chtěl.

Téměř hotovo půl roku před vydáním

Přesné datum vydání prozatím není známo, nicméně se počítá s druhým kvartálem roku 2018 a je velmi nezvyklé vidět hru v prakticky kompletním stavu tak dlouho před vydáním. To je na dnešní poměry hodně nevídané. Za zhruba 10 hodin, které jsem u hry strávil, nepředvedla žádný zásek nebo snad dokonce pád. Vše běželo bez technických problémů, propadů snímkování a i nahrávání turnajových zápasů bylo vcelku rychlé a především bez chyb.

„Ancestors Legacy v mnoha ohledech vychází ze zajetých principů, vše ale mixuje svým vlastním originálním způsobem.“

Ve finální hře by měly být dva multiplayerové režimy. Domination jsem již představil výše, tím druhým je Anihilation, kde je cílem zničit nepřátelskou základnu, což v zásadě znamená zničit také všechny nepřítelem držené osady, protože základem úspěchu je přistřihnout nepříteli křídla ve formě menších dodávek surovin, což posléze sníží početnost jeho armády. Aktuální slabinou tohoto režimu je bohužel závěrečná fáze. Přestože jste obsadili všechny osady a nepřítel má už pouze hlavní základnu, jeho doražení není otázkou několika málo minut. Vše je sice rozhodnuto, finální eliminace nepřítele ale zabere hned několik útoků, ačkoli už vlastně není oč bojovat a jde tak ve výsledku o nudnou formalitu. Líbí se mi naopak široké možnosti nastavení multiplayeru, jako jsou počáteční suroviny, pokročilejší základna nebo povolené množství jednotek.

Ancestors Legacy v mnoha ohledech vychází ze zajetých principů, vše ale mixuje svým vlastním originálním způsobem a dostal jsem tak herní zážitek značně odlišný od klasických real-time strategií. Samozřejmě nešlo nezeptat se na budoucnost. Prozatím nejsou v přípravě žádná DLC, vedení studia už má ale v hlavě plány na možné budoucí pokračování, které by mohlo namísto Vikingů představit třeba Aztéky a další původní obyvatele Ameriky.

Těšíme se

• na do jisté míry unikátní hratelnost
• na zábavné a hektické multiplayerové souboje
• na skvělé grafické zpracování
• na odladěnou Xbox One X verzi

Bojíme se

• nevyváženosti národů a jejich jednotek
• velkého rozdílu v kvalitě mezi kampaní a hrou více hráčů

Shrnutí: Pokud se autorům podaří ještě vybalancovat jednotlivé národy a jejich jednotky, minimálně z pohledu hry více hráčů vypadají Ancestors Legacy jako velmi nadějný zásek pro taktéž nadějné polské studio. Náskok mají dostatečný, teď už jen stačí ladit drobnosti.

Ancestors Legacy předobjednáte na Xzone.cz a GameExpres.sk.