Dojmy z hraní Vigor pro Nintendo Switch

Česká hra Vigor od studia Bohemia Interactive je v mnoha ohledech průlomová a po solidním startu na „velké“ konzoli Microsoftu, kde ji hrály miliony lidí, se nyní přesunula také na „kapesní“ konzoli od Nintenda. Čím je Vigor tak speciální? Je toho docela hodně – hra neběží na vlastní technologii BI, nýbrž na Unreal Engine. Kromě toho jde (alespoň zatím) o exkluzivně konzolový titul, který kromě jiného vyniká svojí přístupností (ve srovnání se složitými a náročnými simulátory typu Arma). Navíc si Vigor jakožto free-to-play titul úspěšně bere za vzor např. Battle Pass z Fortnite. Zároveň mu ale nelze upřít příjemně syrovou a realistickou stylizaci, kterou máme na hrách od BI tak rádi.

S tvůrci hry jsme si před pár měsíci popovídali přímo v jejich studiu, pokud jste náš tehdejší rozhovor nečetli, určitě stojí za to si jej připomenout. Od té doby jsem také strávil docela dost času hraním hry samotné na její původní platformě (Xbox One), což mne hodně bavilo, nicméně zpočátku jsem narážel na omezené množství obsahu. Postupně ale ve hře proběhly tři sezóny s přídavky nového vybavení, herních map i herních módů, takže situace se zlepšuje. Velkou otázkou však bylo, jak tahle přeci jen poměrně výpravná a intenzivně kompetitivní online střílečka bude fungovat na kapesní konzoli od Nintenda.

Sbírej, vyráběj, přežij

Pokud jste se doposud o Vigor vůbec nezajímali, pak vězte, že jde o střílečku, ve které hrají zásadní roli suroviny, roztroušené po herním prostředí. Slyšel jsem také přirovnání „odlehčený Escape from Tarkov“ a jakkoliv nesnáším přirovnávání her k sobě navzájem, musím uznat, že to v tomto případě docela sedí. Jenže zatímco Tarkov nebo třeba Arma jsou opravdu velice hardcore hry s mnoha složitými vrstvami fyziky, simulace, ovládání, realismu a tak dále, Vigor si v první řadě pamatuje, že má být přístupnou a skvěle hratelnou záležitostí pro konzole, což se mu drtivou většinu času opravdu daří.

 

1 z 11

- +

Když si odmyslíme úvodní tutoriálovou misi, hra se odehrává především na dvou místech – jednak ve vaší chalupě, kterou postupně vylepšujete a kde shromažďujete suroviny a vyrábíte svoje zbraně i další vybavení – a potom na relativně velké otevřené mapě (autoři seznam těchto map neustále rozšiřují), kde je vaším cílem posbírat co nejvíce surovin, než se přižene radioaktivní bouře. Na této mapě samozřejmě pobíhají také ostatní hráči (celkem 12), takže se jim buď musíte vyhýbat… nebo s nimi naopak svést boj o jejich inventář. Navíc všichni vidí na mapě místo, kam v pokročilé fázi kola letadlo shodí extra šťavnatý balík s vybavením.

Vigor je přístupnou a skvěle hratelnou záležitostí pro konzole.

Tohle ale není žádná Battle Royale. „Výhru“ zde může stejně dobře představovat posbírání surovin z poloviny mapy a úspěšné opuštění mapy jedním z označených východů ještě předtím, než se bouře přižene, aniž byste se utkali s jediným hráčem nebo věnovali pozornost shozu zásob z letadla. O ohledem na nevypočitatelnost lidských hráčů je ale jasné, že se nějakým těm střetům dřív nebo později nevyhnete. A je dobrá šance, že dostanete chuť je riskovat i cíleně, protože kdo by nechtěl místo vlastnoručního sbírání prostě obrat protivníka, který to sbírání oddřel za vás? Jinými slovy, existuje řada způsobů a taktik, jak Vigor hrát a je dobrá šance, že si najdete tu svoji – ať už sám, nebo s kamarádem spoluhráčem v týmové kooperaci.

Norsko do kapsy

Unreal Engine je mocná technologie a grafici Bohemia Interactive s ním na Xboxu dokázali vykouzlit opravdu nádherné scenérie post-apokalyptického Norska. Ve skutečnosti jsou tyto scenérie horských lesů a opuštěných městeček natolik působivé, že jsem měl opravdu starost, jak se jim tohle všechno povede převést na konzoli Switch, která má celou řadu předností, ale výkon to rozhodně není. Výsledek bych shrnul dalším přirovnáním: povedlo se jim to víceméně stejně, jako CD Projektu se třetím Zaklínačem. Takže ano, Norsko se všemi jeho krásami a Vigor se všemi svými funkcemi teď opravdu strčíte do kapsy, ale na velké televizi byste si ho možná pouštět neměli. Proti hře zde pracuje kromě jiného fakt, že její grafika je hodně realistická – jak všichni víme, Switch je s ohledem na svůj nižší výkon „technicky silný“ spíš u stylizovaných her.

Na velké televizi byste si ho možná pouštět neměli.

Jelikož ve hře můžete přijít o všechno vybavení během vteřiny po zásahu hrstkou výstřelů protivníka, tou nejdůležitější vlastností je plynulost hry – po této stránce vše funguje skvěle, nepozoroval jsem žádné citelné propady framerate. Stejně dobře je na tom i ovládání, obzvláště při hraní s Pro ovladačem. Trpí tedy opravdu víceméně jenom grafika, která v některých případech nestíhá dokreslovat (předměty sice vidíte, ale jejich textury a detaily doskakují později), rozlišení textur je samozřejmě citelně nižší a místy citelně postrádá antialiasing. Zjednodušená mi přišla i zvuková stránka hry, ale na druhou stranu jsem měl dostatek audio informací o tom, kterým směrem někdo střílel v dálce nebo když našlapoval za rohem.

Síla Vigoru ale spočívá v jeho snadno uchopitelné hratelnosti, které je v případě verze pro Nintendo Switch zachována v plném rozsahu – a to je to hlavní. Pokud jej zároveň budete hrát na cestách, na relativně malé obrazovce konzole, grafika na ní vypadá parádně. Trochu trpí ovládání, které přes Joy-Cony přeci jen není tak precizní jako se Switch Pro ovladačem a občas jsem si při hraní „na kolenou“ připadal jako při hraní Fortnite na mobilu (dobře, to přeháním, ale rozhodně jsem cítil ztrátu preciznosti, obzvláště, když šlo o vteřiny/milimetry/život/loot). Každopádně jsem ale moc rád, že se Vigoru povedlo dobít další významnou platformu a těším se, že budu moct rostoucí obsah hry testovat i na cestách.

Uzavřená Beta pro pozvané zítra skončí, datum vydání hry pro veřejnost zatím nebylo oznámeno.