Série Shin Megami Tensei není v naších končinách příliš známá, ale hrstka oddaných fanoušků na ni nedá dopustit. Právě na tuhle ságu navázala série Persona, a ta již patří do knihovny všech fanoušků JRPG i silných herních příběhů obecně. Ne nadarmo se Persona 5 Royal loni vyšplhala na nejlépe hodnocenou hru na webu Metacritic. Ptáte se, proč je loňský trhák důležitý pro dnešní preview HD remasteru staré, „neznámé“ hry? Protože Nocturne s Personou ledacos sdílí, kromě jiného třeba skvělý bojový systém, rekrutování i křížení démonů do vaší party a také některé aspekty příběhu. Nocturne je ovšem mnohem ponuřejší, než Persona. Ne nadarmo tento díl původně vyšel v Evropě s podtitulem „Luciferovo volání“.
Nocturne začíná přesně tak, jak se na správné JRPG tohoto typu sluší. Váš hrdina je školákem v Tokiu, jehož starosti zahrnují interakce s namyšleným spolužákem, sarkastickou spolužačkou, tajemnou učitelkou a dalšími podobně tradičními postavami. Co ale původně mělo představovat nevinnou školní exkurzi do místní nemocnice, to se rychle změní v horor. Nemocnice je podezřele prázdná a po opatrném průzkumu se vám podaří najít oltáře démonických obřadů v jejím sklepě, za které by se nemusel stydět ani Doom. Než ale stihnete zmizet, vynoří se konečně vaše tajemná učitelka. Co následuje, to patří navzdory skromné výpravě k těm nejsilnějším scénám v barvité historii JRPG žánru.
Oltáře démonických obřadů, za které by se nemusel stydět ani Doom.
V návaznosti na kryptická slova vaší posmutnělé učitelky se vám ze střechy nemocnice nabídne dokonalý výhled na konec světa. Doslova. Všichni lidé mimo tuto budovu zemřou a svět samotný se zakřiví do bezbožných tvarů okolo nové „hvězdy“ nad vaší hlavou. Tato katastrofa byla předpovězena a její jméno zní „Conception“ (Početí). V nově vzniklém světě bloudí duše zmatených mrtvých lidí, ale hlavně zástupy všemožných démonů. Abyste zde mohli vůbec existovat, jste i vy proměněni v démona jménem Demi-fiend. Díky tomu jste schopní používat magii různých živlů a hlavně verbovat do svojí party další démony. Budete je potřebovat pro bitvu o vládu nad novým světem, ve které se můžete přiklonit na stranu dobra i zla.
Příběh je vyprávěn minimalisticky, ale díky ponurosti jeho tématu i průběhu dokáže navodit atmosféru, která mi opakovaně připomínala nejlepší klasické japonské herní horory typu Resident Evil nebo Parasite Eve. Bloudění zdánlivě opuštěnými budovami s tušením blížící se hrozby je podtrženo dokonale atmosférickou hudbou a celé to má hodně daleko do hravých fantasy JRPG „tradičního“ ražení. Na hře je sice cítit slabší rozpočet originálu i celkové stáří (původně vyšla v roce 2003), ale přepracované modely i textury tohoto HD remasteru zajišťují pohromadě se širokoúhlým formátem obrazu přijatelný zážitek pro současné hráče. Musí ale platit, že máte rádi estetiku her ze staré školy a nebo vám jde v první řadě o hratelnost. Ta totiž vůbec nezestárla.
Celé to má hodně daleko do hravých fantasy JRPG „tradičního“ ražení.
Bojový systém je založený na odolnostech i slabinách jednotlivých živlů démonů či magie proti sobě. Vaším úkolem bude postupně rekrutovat co nejpestřejší družinu monster. Některé pak pohltíte a převezmete jejich schopnosti či živly. Jiné budete křížit mezi sebou, aby tak vznikly zbrusu nové bytosti. Ty nejoblíbenější pak můžete trénovat v bitvách po vašem boku, díky čemuž se i oni budou učit nové schopnosti a evolvovat do nových forem. Zkrátka a dobře, je to Pokémon s démony. Bojový systém je přitom klasicky tahový a nechybí ani tehdejší klasika: náhodné souboje při cestě prostředím. Zkrátka stará škola.
Nocturne byla kromě jiného pověstná vysokou obtížností, obzvláště v případě některých nechvalně proslulých bossů. Pokud tedy hrajete podobné hry spíše kvůli příběhu, určitě vám udělá radost, že HD Remaster obsahuje nově přidanou nižší „milosrdnou“ obtížnost. Pokud vám ale během hraní náročnost bojů nebude vyhovovat na jednu nebo druhou stranu, můžete si obtížnost kdykoliv změnit. Kromě toho zde najdete také několik DLC, přičemž to nejvýraznější z nich přidá do hry Danteho, lovce démonů z Devil May Cry. Zatímco grafika během hraní vypadá v HD úpravě slušně, na velké 4K televizi jsem přeci jen poněkud trpěl při upscalovaných před-renderovaných filmečcích, jejichž staří a původně nízké rozlišení prostě nejde zapřít. Přesto mne ale atmosféra i hratelnost úspěšně strhly a těším se na návrat do hry.
Nocturne HD Remaster vychází 25. května pro PC, PS4 a Switch. Objednat si hru můžete v Xzone.
Pěkná recenze na zajímavý titul. Díky.
Btw, teď koukám že to vlastně nepsal Ivan, co se stalo?
Ivan, jako zodpovědný otec rodiny, někdy nestíhá tyhle recenzní embargo termíny desítky hodin dlouhých her
Navíc je na čase odhalit, že není jediným Otaku v redakci
Jo takhle, tak to pak ano
Co se týče JRPG, tak jsem spíše takový Kohai, ale rád si to přečtu
Nejednou jsem si dával sushi a saké když jsem u toho četl Ivanovo články 
No, popravdě jsem tušil, že vás bude víc
Tahle reakce mne vlastně strašně těší, ale jak píše Martin, na podobné rychlé věci opravdu nemám prostor (rodina + práce) a je třeba aby je zvládal někdo zkušenější
Tak ono se to vždy hezky četlo, jen jsem se dlouhá léta neměl potřebu vyjadřovat v komentářích, ale s TLoU2 a přichodem (opět) nové generace konzolí se to změnilo a jsem o trochu víc aktivní, a navíc mám takový divný deja-vu pocit jako na začátku zingu.
Ale samozřejmě se to čte taky jako básnička, o tom žádná!
Tak to je dobře, že do toho vlezla rodina a né něco jiného
to gratuluji a přeji mnoho úspěchů! 
Když si to tak vezmu, čtu Zing už třetí generaci PlayStationu a tak nějak jsem měl japonskou videoherní scénu spojenou s Vámi (popř s tebou – nevim zda mohu tykat)..
Vždy bylo něco z Japonska = autor: Ivan Jeziorek, a teď koukám a on je tam pan šéfredaktor
Ono je to možná spojeno s předchozím osazením redakce. Michal tu japonskou scénu úplně opomíjel a chvíli mi trvalo, než jsem jej přesvědčil o opaku. Můžou za to dva faktory, Marek Tvrdý, se kterým se dlouhodobě znám a který přiměl Michala aby to zkusil, a pak vy čtenáři
Čísla mluvily za vše. Nikdo jiný tady ale tehdy neměl prostor recenzovat japonské hry.
S příchodem Martina se to rapidně změnilo, protože vůči našemu šéfredaktorovi, který má obrovský záběr přes žánry a přehled, jsem já pouhý kohai.
A rodina do toho vlezla již před desetiletím, větším „problémem“ je změna práce.
(Jinak klidně tykat.)
You’re late, Martin!
tohle asi pamatuju z PS2, ale tenkrát mě to těžce nebavilo (narozdíl od RE a Parasite Eve z PS1).. dneska bych do toho asi šel, zní to parádně a nechal bych si líbit i nějakej seriál
většina JRPG maj celkově silný příběhy, který by stály za natočení 
Přesně tak, i já jsem to tehdy odložil po pár hodinách… ale teď jsem sám překvapený, jak moc mi to tu Parasite Eve připomíná