Zatímco Sherlock Holmes už má několik povedených videoherních adaptací od Frogwares za sebou, druhý velmi známý detektiv, Belgičan Hercule Poirot, to nikdy ve hrách tak slavné neměl. O určitou nápravu se však nyní snaží francouzská společnost Microids, konkrétně nově založená pobočka v Lyonu. Několik let po vydání nového filmu podle Vraždy v Orient expresu se dočkáme herního zpracování.
Na Gamescomu jsem si mohl zahrát jednu z úvodních částí hry, kdy se Poirot poprvé dozvídá o vraždě a začíná vyšetřovat. Nejprve bych ale rád vypíchnul vizuál. Ačkoli se hra nemůže chlubit nějakou superrealistickou grafikou a bezpochyby nemá takový budget jako AAA hry, stylizace je moc krásná, takže na pohled titul vypadá velmi pěkně.
Na druhou stranu nemůžete očekávat, že se úplně drží předlohy. Výrazně stylizovaný je i samotný Poirot a především se titul odehrává v současnosti, nikoli ve 20. století, což samozřejmě výrazně změní celkový zážitek. Zároveň autoři slibují, že i pro ty, kteří tento příběh znají, mají připravené určité změny a dějové zvraty. Jednou z největších novinek je přidání druhé hlavní postavy jménem Joanna Locke, za kterou se máme podívat několik let do minulosti a bude zřejmě vyšetřovat související případ.
Za Joannu jsem si bohužel neměl možnost zahrát, ale po dohrání přibližně 20minutové ukázky za Poirota jsem odešel s velmi pozitivními dojmy. Hratelnost je relativně standardní, prozkoumáváte místo činu a hledáte důkazy, přičemž u některých je třeba vyřešit puzzly. Ty jsou docela jednoduché, na druhou stranu jich i za poměrně krátkou dobu bylo několik typů, takže si nemůžu úplně stěžovat, rozmanitost by mohla být solidní. Poirot má mimochodem vlastní myšlenkovou mapu, díky níž víte, jak máte pokračovat ve vyšetřování. Pokud byste byli úplně ztracení, tak je zde také možnost nápovědy.
Klíčovým prvkem je samozřejmě také vyslýchání svědků. Dialogy se mi zdály velmi solidně napsané a herecké výkony byly skvělé, jen animace obličejů nemusí být na špičkové úrovni, ale do toho se holt bezpochyby promítá nižší budget. Mimochodem, stejně jako například v Sherlockovi, i tady musíte postavu nejprve zařadit do určité „škatulky“, určit jeho vlastnosti. Jen je škoda, že nemůžete zvolit špatnou možnost. Dokud vše nenavolíte správně, hra se dál neposune. Vypadá to, že půjde o čistě lineární zážitek.
Mimo to jsem si Vraždu v Orient expresu opravdu užíval. Zábavná hratelnost je doplněna i o již zmíněný stylizovaný vizuál či povedené ozvučení. Už tedy vyhlížím plné vydání, které je bohužel stanoveno na velmi nabitý říjen, konkrétně 19. Doufám, že si na hru budu moct udělat čas, protože o tenhle zážitek bych nerad přišel. Pokud máte taky rádi detektivky, určitě se máte na co těšit.
Škoda, že jsem viděl film s Finneyem, televizní film se Suchetem (mám pocit, že i TV film s Molinou) a ještě před tím jsem četl knižní předlohu. Tudíž mne hra nemá čím překvapit, pokud se stále jedná o původní kriminální případ z pera Agáty Christiové. To zamrzí. Ale jestli to někdy bude za stovku dvě v akci, možná to zkusím ze zvědavosti, jak se autoři popasovali s předlohou.
P.S.: Podobný problém by vznikl u jakékoliv jiné hry s Poirotem. To by autoři museli vymyslet vlastní příběh.
Vývojáři mi výslovně říkali, že mají nové plot-twisty, které překvapí i ty, co příběh znají. Ale uvidíme
Ono je docela zřejmé, proč ani v článku zmíněný film, ani tato hra se nemohou držet originální předlohy. V obou nedávných případech tam řádí taková záhadná epidemie, kdy náhodně vybrané vedlejší postavy tak nějak „zčernochovatí“. Ta epidemie v původním díle Agathy Christie není nijak zmíněná a tak to tvůrci přesunují do současnosti, kdy epidemie černochiády jsou docela běžné a tak nějak spontánně vznikají. Jelikož ji chytla i Kleopatra, tak tady má Hercule alespoň štěstí, že to padlo na někoho ve vedlejší roli.
Vždyť je to jedno. Striktně vzato musí divák při sledování jakéhokoliv dramatického díla potlačovat vlastní pochybnosti (suspension of disbelief), tedy přijmout pravidla hry, aby si dílo užil. Nebo vy věříte, že skutečně existují například upíři a mimozemšťani? Jestli má herec tmavší pleť už nehraje roli. Mimochodem, Kleopatra v podání Liz Taylorové vyžadovala taky velkou míru potlačování