Call of Duty: Ghosts Multiplayer – starého psa novým kouskům nenaučíš

Recenze z hraní PC verze

Tentokrát si odpustím sáhodlouhý úvod a přejdu rovnou k věci. Základní hratelnost multiplayeru se s Ghosts nijak zvlášť nezměnila. Pokud jste se setkali s některým z předešlých dílů Modern Warfare 2 počínaje a Black Ops 2 konče, máte docela jasnou představu o tom, jak se asi může hrát Ghosts. Zkrátka si jsem jistý, že není potřeba vysvětlovat několik let staré herní mechanismy, a tak se s dovolením zaměřím hlavně na novinky, které multiplayer nového Call of Duty nabízí. Nezdá se to, ale je jich docela dost. Některé hru vylepšují, jiné nemají výrazný efekt, jiné ji zase dokážou zhoršit. Tak se na ně pojďme podívat.

Přečtěte si recenzi singleplayeru.

Staré i nové prostředí

Začněme novými mapami. Ghosts nabízí celkem 14 nových map, přičemž každá nabízí poměrně jedinečné prostředí. V Prison Break se dostanete do džungle, ve Whiteout do zasněžených lesů, v Stoneheaven zase do okolí zříceniny hradu, a nechybí ani více či méně poničené městské prostředí nebo vojenské základny a farma. Na vzhled map si určitě nemohu stěžovat, každá z nich vypadá uvěřitelně, rozhodně jsem si nikdy nepřipadal jak v nějakém uměle vytvořeném prostředí nebo jak v Modern Warfare 3, kde bylo prostředí často jako přes kopírák. Design už je ale něco trochu jiného. Ponechme stranou fakt, že je většina map dost malá. K CoD už to prostě patří. Některé mapy však nabízí docela dost míst pro campery, což je poměrně vážný problém, nemluvě o nedořešených respawnech, kdy jsem často schytal kulku asi vteřinu po oživení nebo jsem se naopak objevil těsně za zády nepřítele. Věřím, že ten druhý případ vám asi vadit nebude, ale i tak jsou prostě respawny kamenem úrazu a můžou plynulost hry dost narušit.

Co naopak hru nijak zvlášť nenaruší, je slibovaná dynamičnost map, kdy se má občas něco stát a změnit to průběh zápasu. Tak to se vážení přátelé neděje. Občas sice támhle spadne brána, která zablokuje jednu cestu, tady můžete použít výtah a z támhleté stráně mohou spadnout klády nebo trosky, ale ve výsledku to samotnou hru nijak neovlivní, jen to zpravidla někoho zabije. Rozhodně nečekejte nějaké výrazné proměny map, a to ani u bonusové mapy Free Fall, kterou dostanete za předobjednávku hry. Na první pohled působí dojmem, že se vážně může měnit, ale opak je pravdou. V průběhu zápasů si sice lze všimnout, že se mrakodrap, v jehož prostředí bojujete, propadá, ale na mapě to nic výrazně nezmění. Snad jediné znatelné případy jsem zažil na mapě Sovereign v prostředí laboratorního komplexu, kde se v jednom momentě objevila na celé mapě mlha, která dokázala postupem mapou slušně zamávat, a na menší mapě Strikezone, kterou v jednom případě doslova překopala masivní exploze.

Občas navíc můžete narazit i na místa, kde lze bez jakéhokoliv důvodu umřít. Ideálním příkladem budiž mapa Flooded, v níž se dostanete do zatopených trosek města. V jednom místě se může do vody ponořit celá vaše postava, a z nějakého záhadného důvodu stačí dvě vteřiny pod hladinou a je po vás. Tím nastává poměrně vtipná situace, kdy mnohdy přežijete dávku ze samopalu, ale stačí dvě vteřiny pod hladinou a už polykáte andělíčky. Aneb logika Call of Duty v praxi. Avšak na druhou stranu, z některých map jsem byl vyloženě nadšený. Hlavně ze zmíněné Stoneheaven, kterou bych klidně přirovnal k těm nejlepším mapám z Call of Duty 4 nebo MW2, bojuje se na ní skutečně skvěle a plynule a dokonce nabízí i slušnou rozlohu. Totéž se dá říct i o několika dalších mapách.

Slibovaná dynamičnost map nemá ve výsledku na většině map žádný viditelný vliv.

Vzdejme hold klasice (a přivítejme zbytečnost)

Mapy tedy neprošly žádnými výraznými změnami, což už ale neplatí o herních módech. Samozřejmě zde najdeme oblíbené režimy jako je Team Deatchmatch, Domination a Free-for-all, vrátil se i Kill Confirmed. Došlo však také na přidání nových módů. Jedním z nich je Blitz, kdy má každý tým na své straně mapy základnu a úkolem hráčů je obsadit cizí pozici a tím nabírat body. Dále tu máme Hunted, kdy hráči začínají s minimální výzbrojí a pokud chtějí nějaké lepší zbraně, musí bojovat o zásoby umisťované na různá místa mapy. Zajímavou novinkou je i Infected, v němž se z několika hráčů stanou infikovaní jedinci vybavení jen noži s cílem likvidovat normální hráče a tím je proměňovat v další infikované. Ani jeden z těchto módů sice neoplývá kdovíjakou originalitou, obzvlášť Infected působí jako takový kříženec zombie módu z Counter-Strike a Hunter módu z Crysis 3, ale i tak zabaví a považuju je za slušný přínos.

Opakem je další nový mód, Cranked. V zásadě jde o klasický Team Deathmatch jen s tím rozdílem, že s každým zabitím se vaše postava v mnoha směrech zrychluje. Já vím, že Call of Duty se obecně vyhýbá realita širokým obloukem, ale tohle už mi přijde trochu moc, zvlášť když je celý mód zoufale nevyvážený a přehnaně chaotický. A když si pomyslím, že s tímhle módem chtějí vývojáři podporovat progaming, nezbude mi než si klepat prstem na čelo.

Vrcholem všeho je odstranění módů Headquarters a Search & Destroy. První zmíněný se nedočkal žádné náhrady, druhý nahradil mód Search & Rescue, tedy klasické S&D ozvláštněné, resp. zjednodušené tím, že ze zabitých hráčů padají psí známky, které když v případě mrtvých kolegů seberete, můžete spolubojovníky oživit. Osobně něco takového považuju za naprostou zbytečnost a nejde mi do hlavy, proč se někdo snaží překopat zrovna tak dobře fungující klasiku, jako je Search & Destroy. Ať si klidně vymýšlejí nové verze, věřím že Search & Rescue leckomu přijde vhod, ale ať zároveň nesahají na originál. Tedy, oni ho ze hry úplně nevyškrtli, pokud si s přáteli nastavíte privátní zápas, můžete si klasické S&D zahrát, ale mezi nabízenými módy při klasickém veřejném hraní ho nenajdete.

Když si chcete zahrát za opačné pohlaví

Určité proměny se dočkal i systém tvorby tříd. Tentokrát si netvoříte jen třídu, ale i celého vojáka. Není problém vaší postavě vybrat určitou uniformu, helmu, lze mu nasadit i oblek hejkal a pokud vás nebaví hraní za mužské vojáky, lze postavě nastavit i ženské pohlaví. Na samotnou hru to sice nemá žádný vliv, ale určitě se za takovou možnost nezlobím. Systém tříd pak funguje prakticky shodně jako v minulosti, prostě si vyberete hlavní zbraň, sekundární zbraň, pár granátů, perků a jde se do boje.

I tady však došlo k menším proměnám, většinu vybavení si totiž tentokrát odemykáte za body, které získáváte především levelováním a plněním klasických úkolů typu „sejmi tolik a tolik nepřátel tou a tou zbraní“. Teoreticky si tak můžete poslední možnou útočnou pušku odemknout během chvíle, aniž byste museli předtím odemykat všechny předešlé. Systém je tedy dost podobný multiplayeru prvního Black Ops. Vývojáři se navíc inspirovali u Trayerchu i v dalších detailech, třeba v možnosti mít nůž jako regulérní náhradu primární či sekundární zbraně, což vám naopak dovolí používat více perků nebo granátů.

Nechcete střílet? Pusťte na nepřítele psa

Když už zmiňuju zbraně, stojí za to zmínit, že Ghosts nabízí celou řadu nových kousků. Jedná se o klasiku v podobě několika útočných pušek, brokovnic, ostřelovacích pušek, pistolí nebo samopalů, které doplňuje nová třída zbraní „marksman rifles“, tedy jakýchsi kříženců mezi útočnými puškami a sniperkami. Ačkoliv nové zbraně svou funkčností většinou nerozeznáte od kvérů z předešlých dílů, důležité je, že jsou docela rozumně vyvážené, s každým typem zbraně si můžete dost dobře zastřílet. Jinak řečeno jsem si nevšiml, že by měly třeba určité samopaly obrovskou palebnou výhodu, což byla nezanedbatelná potíž v Black Ops 2. Dokonce se tentokrát uplatníte i s ostřelovacími puškami, a to na zdánlivě mrňavých mapách. V případě zbraní tak nedošlo k nějaké revoluci, spíše k příklonu ke stylu počátků série.

Nové zbraně většinou nerozeznáte od kvérů z předešlých dílů, důležité však je, že jsou rozumně vyvážené.

Kdovíjaké rozdíly oproti předešlým dílům jsem navíc nezaznamenal ani u granátů, perků a dokonce ani u killstreak odměn. Sice se skoro všechno jinak jmenuje a jinak vypadá, ale funkce se od minula výrazně neliší, pořád tedy za zabití určitého počtu nepřátel v řadě můžete aktivovat UAV, několik leteckých úderů, sentry gun, vrtulník, oblek Juggernauta, care package nebo bednu s municí, z níž si každý člen týmu může vzít nějakou zbraň. Samozřejmě nechybí ani novinka v podobě možnosti přivolat psa, který za vás bude bojovat. Hafan sice moc nevydrží, ale likvidovat nepřátele umí docela dobře a jeho vrčení funguje i jako detektor nepřátel.

I killstreaky se mi každopádně zdají rozumně vyvážené, rozhodně jsem se nesetkal s žádným extrémem typu atomové bomby z MW2 nebo obecně čehokoliv, co by s trochou snahy nešlo porazit. Navíc se vrátila jedna z mála pozitivních funkcí z MW3, a to rozdělení killstreaků na Assault a Support. V prvním případě jsou killstreak odměny mnohem mocnější, ale po smrti se váš počet zabití vynuluje, ve druhém případě počet zabití zůstává i po smrti a odměny se soustředí spíše na podporu týmu. Na své si tak přijdou jak sólisté a zkušení veteráni, tak i nováčci nebo obecně všichni, kteří chtějí hlavně podporovat ostatní hráče, byť to občas působí jako běh hlavou proti zdi. Několikrát jsem zbytku týmu poskytl bednu s municí nebo zásobu kevlarových vest, ale místo aby toho kolegové využili, zcela to ignorovali.

Říkal někdo něco o dedikovaných serverech?

Možná si vzpomenete, že se vývojáři před vydáním chlubili podporou dedikovaných serverů pro všechny platformy. Pokud jste se ale těšili, že se do PC verze vrátí vyhledávač serverů po vzoru starých dílů nebo prvního Black Ops, musím vás zklamat. Ghosts je vybavené stále tím samým matchmakingem, jaký nabídlo MW3 nebo Black Ops 2. Tím pádem všechno zůstává při starém, a pokud si chcete vybírat podle sebe mapu nebo se třeba orientovat podle pingu (který vám hra ani neukazuje), máte smůlu. Prostě vyberete herní mód a už vás to připojí do nějaké lobby, kde máte maximálně možnost zvolit jednu ze dvou náhodně vybraných map. Největší přednost dedikovaných serverů, tedy svoboda volby, neexistuje.

Dokonce si ani nejsem jistý, zda tu vůbec nějaké dedikované servery jsou. S migrací hostitele uprostřed hry, tedy nejvýraznějším znakem p2p připojení v MW2 a MW3, jsem se sice nesetkal, ale jakmile mi hra v lobby oznamuje, že hledá nejlepšího hostitele, mám pocit, že je něco špatně. Pokud by zůstalo jen u matchmakingu, který by dal dohromady hráče a pak je s jistotou připojil na nějaký dedikovaný server jako u Black Ops 2, neměl bych v zásadě nic proti. Když si ale ani tím nemůžu být jistý a hra nejeví žádné znaky podpory dedikovaných serverů, nezbývá mi než za tohle poslat vývojáře slušně řečeno do háje. Takhle teda ne.

Stejnou měrou mě vytočila i funkce vyklánění. Očekávali jste starý způsob, tedy vyklánění pomocí kláves Q a E? Já taky. Toho jsme se však nedočkali, nový systém vyklánění totiž funguje tak, že při přiblížení k nějakému rohu se vám na zaměřovacím kříži objeví žlutá šipka a stačí stisknout pravé tlačítko myši a už se vykláníte. Vývojáři se sice chlubí, že díky tomu neopouštíte kryt, ale zároveň ztrácíte nad vaším pohybem veškerou kontrolu a hra vám v podstatě diktuje, kde se můžete vyklánět. Což mi v případě PC verze, kde klasické vyklánění fungovalo od počátků série bez nejmenších potíží, přijde jako vyložený výsměch a další vztyčený prostředníček na adresu PC hráčů. Alespoň že nová funkce klouzání po zemi funguje bez problému.

Starý způsob vyklánění klávesami Q a E nahradil prakticky nepoužitelný a nesmírně omezující systém.

Proti mimozemšťanům a botům

Tím končí povídání o klasickém multiplayeru a nastal čas se zaměřit ještě na menší specialitu v podobě režimu Squads. Stručně řečeno jde o obdobu klasických multiplayerových bitev s tím rozdílem, že si můžete sami poskládat jednotku botů a po jejich boku pak hrát v několika speciálních módech, v němž se postavíte dalším jednotkám. Zní to jako prkotina, ale jde o skvělé oživení, zvlášť když můžete své vojáky vyzbrojit zcela podle libosti a určit jim např. roli snipera. Umělá inteligence navíc není nijak tragická. Samozřejmě se nemůže rovnat s živými hráči, ale zároveň nedělají zbytečné pitomosti, kterými by vám hraní kazili. Ale pokud b vám boti přece jenom překáželi, lze do jednotky ve většině módů přizvat i živé hráče.

Zdaleka největší specialitou nového Call of Duty je ale kooperativní mód Extinction, v němž se o samotě nebo s až třemi dalšímu hráči postavíte hordám mimozemských nepřátel a nechce se po vás nic jiného, než s pomocí vrtáku likvidovat hnízda nepřátel, sem tam ochránit vrtulník a jen tak mimochodem shodit na protivníky atomovku. Vše se odehrává v prostředí jedné hororově laděné mapy. Správně, jedné. Ale ono to překvapivě stačí, stejně jako kdysi stačila mapa Nacht Der Untoten pro zombie mód v CoD: World at War. Zvlášť když je mapa skvěle vypracovaná a je mnohem větší, než se na první pohled může zdát.

Se zombie módem má Extinction celkově mnoho společného, včetně možnosti kupovat si různé zbraně, přidává ale zároveň i něco navíc, jako je možnost při postupu hrou vylepšovat schopnosti své postavy prostřednictvím jednoduchého stromu schopností nebo za vydělané peníze chystat na protivníky pár pastiček. Alieni přitom nejsou jediného typu, postupně se vás pokusí zabít vícero druhů. V zásadě sice nejde o nic revolučního, ale i tak je Extinction skvělé oživení, které dokáže zabavit na velmi dlouhou dobu a také důstojně nahradit zombie mód, i kvůli značně vysoké obtížnosti.  Pokud bych měl z celého multiplayeru Ghosts vypíchnout jednu jedinou přednost, byl by to právě Extinction.

Stará písnička

Ve výsledku tak multiplayer Ghosts nijak zvlášť nezklamal, ale ani neoslnil. Pořád dokáže velmi dobře zabavit, zároveň ale dokáže dost dobře naštvat. Na jedné straně stojí několik velmi povedených map, většina nových herních módů, vyváženost zbraní i killstreaků a hlavně režimy Squads a Extinction, na straně druhé stojí nedotažené respawny, design některých map svádějící ke campení, odstranění Search & Destroy a Headquarters, stupidní mód Cranked a nepochopitelně vyřešené vyklánění a řešení serverů, kdy pořádně nevíte, jestli vás už tak omezený matchmaking vůbec připojuje na slíbené dedikované servery, nebo je vše při starém. Nemluvě o nesmyslně vysoké HW náročnosti a nijak oslňující grafice, což už jsem zmínil v recenzi singleplayeru.

Chyb tedy není vůbec málo, naštěstí ale samotné hratelnosti nijak výrazně neubližují. Jakmile se dostanete do hry, budete se pravděpodobně dobře bavit. Stejně bych ale ve výsledku Ghosts doporučil snad jen vášnivým příznivcům série nebo hráčům, kteří nevlastní předešlé díly. Pokud do těchto skupin nepatříte, buď se Ghosts vyhněte, nebo si počkejte na pořádnou slevu. S výjimkou módů Extinction a Squads a ve spojení s průměrným singleplayerem totiž nové Call of Duty nenabízí žádný významný důvod, proč místo návratu ke starším dílům utrácet dalších dvanáct stovek.