Recenzovaná verze: PS4
Když před téměř dvěma roky odhalil Ubisoft svou novou značku, stál na pódiu kreativní ředitel hry Jason VandenBerghe, který jí poměrně entusiastickým způsobem představil. A i když se zprvu nezdálo, že by měla mít hra kdo ví jaký větší úspěch, opak se ukázal pravdou a postupně se začalo o hře více a více mluvit. Jak to ale nakonec dopadlo?
Deus Vult
Ať už to může znít sebevíc bláznivě, For Honor není jenom multiplayerovou hrou, ale nabízí také singleplayerovou kampaň. Ta se neskládá jen ze skupiny 1v1 soubojů s umělou inteligencí, jak byste si možná mysleli, ale jde skutečně o normální kampaň s vlastním příběhem, světem, začátkem i koncem.
Kampaň je rozdělená do tří odlišných kapitol a každá kapitola se zaměřuje zvlášť na rytíře, vikingy a samuraje. Samotný příběh ovšem není nijak zvlášť kulervoucí. Naopak jde docela o standard, točící se kolem konfliktu mezi všemi frakcemi a vůdcem Černokamenné legie. Ten si chce podmanit svět s klasickými řečmi o vlku a ovci a dalších nesmyslech, které s oblibou opakuje furt a furt a furt a furt a furt dokola (asi jako já teď to „a furt”, to jen abyste měli představu).
Samotná kampaň vám – podle obtížnosti – vydrží tak na 5, možná o něco málo víc hodin. S tím, že poté můžete sesbírat „sběratelské předměty” v podobě ničení zničitelných váz (ve kterých můžete najít nějakou tu ocel, což je vlastně herní měna, nebo třeba další vzor pro úpravu vašeho emblému) a odhalení tzv. „pozoruhodných míst”, které vám prozradí něco málo o světě – o jeho legendách, tradicích, fungování, lidech i samotných frakcích. Díky tomu se dozvíte, že i když se svět For Honor neodehrává v reálných kulisách, je v podstatě v hodně věcech podobný naší historii, což není nutně špatně. Bere si reálný základ, který si trochu upravuje podle sebe, což dodává zajímavou dynamiku.
Vesměs je ale kampaň v podstatě jenom jakýsi glorifikovaný tutoriál, ve kterém budete hrát za několik multiplayerových postav ze všech tří frakcí a naučíte se o nich, zatímco kolem vás je prostě jen chaos a válka. Singleplayer ale exceluje v samotné atmosféře. Příběh možná není nijak zvlášť pamětihodný, mise jsou v podstatě normální seznam úkolů v lineárním prostředí a z postav si budete pamatovat snad jen hlavního záporáka, který taky nemá zrovna dvakrát fascinující charakter, ale je tam ta atmosféra a ta je skvělá. V multiplayeru zkrátka nelze zreplikovat útok na opevněnou osadu Vikingů nebo město Samurajů tak, jako se to odehrává v singleplayeru.
Valhalla čeká
Jak už ale pravděpodobně víte, hlavní roli ve For Honor hraje multiplayer. Singleplayerová kampaň, která je hratelná i v kooperaci pro dva hráče, je sice docela pěkný bonus navíc, ale je to pořád jenom bonus, který je v mnoha ohledech nedotažený do konce. A to jak v rámci příběhu, tak po směru level designu.
Alfou a omegou je ale zkrátka multiplayer, který jsme si mohli před vydáním hry zahrát už během uzavřené alfaverze a uzavřené a otevřené betaverze. Během vydání se takřka nic nezměnilo, a pokud jste měli možnost si For Honor zkusit, především během betatestování, nenajdete v plné verzi nic zásadně jiného, takže už zhruba sami víte, co od hry čekat. A pokud vás For Honor vůbec nechytlo, je více než pravděpodobné, že vás recenze ani ostatní názory o opaku nepřesvědčí a vlastně ani není důvod dál číst a o tuhle hru se nějak zajímat. Naopak pokud vás hra chytla, tak už pravděpodobně stejně hrajete.
Jestli jste se ale nakonec k alfa- ani betatestování nedostali, dá se For Honor popsat poměrně jednoduše. Je to zkrátka akční de facto bojovka z třetího pohledu, která aktivně využívá jakýsi systém kámen-nůžky-papír, kdy je vaším úkolem vybrat jednu ze tří stran a provést útok, případně nepřátelský útok odrazit.
Útoky jsou přitom dva základní – lehký a silný. Ty lze různě kombinovat a v závislosti na tom, za jakou postavu hrajete, tak můžete vytvořit různá komba a série útoků. Stejně tak můžete uskakovat nebo soupeře omráčit, případně odhodit. Vše záleží nejen na tom, jak jste dobří, ale také na tom, za koho hrajete.
Někteří hrdinové jsou silní, ale pomalí, jiní jsou sice rychlí a slabí, ale i tak dokážou nadělat pořádnou paseku. Samurajský Šugoki je tank, který se umí napřáhnout a nepřítele pořádně praštit po hlavě, zatímco Ochránkyně od rytířů je velmi rychlá a specializuje se na hbitost s DOE (damage over time) útoky. Obě postavy jsou ale dobrou volbou a svoje uplatnění si na bojišti vždy najdou.
Z celkem dvanácti hrdinů (zatím) si každý vybere svého oblíbeného hrdinu, který mu nejvíce sedí. Na každého hrdinu navíc platí jiná taktika a s každým můžete provést jiná zajímavá komba. Vyplatí se si tak udělat čas a kouknout se na základní i pokročilá videa u každého hrdiny, abyste zjistili, jak za něho hrát (případně jak proti němu bojovat). Občas se dozvíte velmi zajímavé techniky, které samotného hrdinu posunou zase o něco dál na pomyslném žebříčku užitečnosti. Například zmíněný tank Šugoki dokáže nepřítele vzít a ve vzduchu ho zmáčknout, čímž se sám trochu vyléčí.
Pokud je ovšem Šugoki v kritickém zdraví, tohle zmáčknutí vyústí v nepřítelovu smrt – ať už má nepřátelský hrdina jakkoliv moc zdraví, prostě umře. A pokud tohle víte, dělá to ze Šugoki ještě více nebezpečnějšího nepřítele. Není to ovšem extrémně „overpowered”, protože tomu lze poměrně snadno uskočit, Šugoki je během útoku zranitelný, a pokud jakkoliv minete, o část zdraví naopak přijdete. Což je něco, co konkrétně v kritickém stavu vážně nechcete. A jestli víte naopak tohle, tak znáte jednu z jeho slabin.
Seppuku? To je co?
Na celkem 12 mapách tak budete mít možnost vyzkoušet a otestovat vaše zkušenosti. K dispozici je aktuálně 5 herních módů – duel (1v1), potyčka (2v2), nadvláda (4v4, kdy oba týmy bojují o tři území s cílem získat 1000 bodů a následně eliminovat nepřátelský tým), skirmish (což je v podstatě stejné jako nadvláda s tím, že týmy nebojují o území, ale body se jim přičítají za zabíjení minionů a ostatních hráčů) a vyřazovačka (opět podobná oběma předchozím módům, akorát už nejde o body, je to de facto duel s osmi hráči).
Dostupné mapy můžete navíc hrát ve všech módech, změnou je jenom to, nakolik otevřené jsou. V duelech budete mít jenom určitý kousek vhodný pro dva hráče, v módech pro 8 hráčů budete mít k dispozici i ten zbytek.
Kromě toho se mapy občas mění, resp. co se týče denní doby a počasí. Můžete narazit na jasný den, deštivou noc nebo v podstatě cokoliv mezi tím. Změny se navíc týkají i dalších vizuálních záležitostí, a to například praporů, které se na mapě objevují. Můžou to být prapory rytířů, vikingů nebo samurajů a ty se mění podle toho, která z frakcí zrovna ovládá území, ve kterém se mapa odehrává.
Možná si teď někteří říkají, o čem to vlastně mluvím. For Honor stručně řečeno nabízí hru ve hře, kreativně pojmenovanou jako „Válka frakcí”. Na konci každé odehrané hry můžete manuálně zvolit území na virtuální mapě, na které buď zaútočíte, nebo které budete bránit. Na konci každého tahu (tzn. po několika hodinách) se pak území různě obmění, podle toho jaká frakce jak moc útočila nebo bránila. Válka frakcí je rozdělena i na kola a následně sezóny a frakce. Ta, která vyhraje sezónu, dostane odměnu. Víc k tomu není co říct – prostě to tam je, občas vám to hra připomene a někdo to bude brát vážně a někdo ne. Ničemu to neškodí, ale nedá se říct, že by se bez toho hra neobešla.
4400: Bitva u Ashfeldu
Bez čeho by se ale hra v podstatě neobešla je úprava vašich postav – ta kosmetická i praktická. Na svoje hrdiny totiž můžete dát různé barvy, vzory, symboly, rytiny a v případě vikingů i tetování. A to jak na hruď, tak na záda, případně i ramena. U zhruba třetiny až poloviny hrdinů si navíc lze nastavit, jestli mají být žena nebo muž a také můžete na jejich helmy dát různé ornamenty.
V případě praktických úprav si můžete vzít například jiný kyrys, helmu a upravit vaší zbraň. Každá část vaší výbavy má tři různé statistiky – například rychlost, s jakou se obnovuje vaše stamina, jak moc poškození dostanete při vykrytí útoku, jak rychle běháte nebo jak dlouho trvá váš tzv. odvetný režim. V případě získání nové výbavy ovšem platí, že zatímco nová část jednu z těchto statistik posílí, jinou naopak oslabí. Nikdy tak nebudete extrémně silní, protože se možná vaše stamina bude obnovovat rychle, ale zato budete vaše padlé kolegy oživovat daleko pomaleji. A systém úprav staví na těchto kompromisech. Přímo si tak nevylepšujete vaši postavu, spíše si ji jenom přizpůsobujete vašemu stylu nebo preferencím.
V případě duelů a potyček jsou navíc upravené statistiky vypnuty a projevují se jenom v případě 4v4 zápasů, kde se mnohdy mohou ztratit. Případně naopak vyniknout. To už záleží na samotném zápase a hráčích v něm.
Množství výbavy pro vaší postavy je ovšem tuna. Jako vážně tuna. Jako je tam toho fakt hrozně moc. Symbolů, barev a vzorů je neskutečná hromada a některé z nich jsou pro každého hrdinu zvlášť jiné. Samotného výbavy je snad ještě víc. U každého hrdiny si můžete zvlášť upravit 6 kusů výbavy, každý kus má desítky různých variant a pro každého hrdinu jsou navíc úplně jiné. Vybavení můžete buďto koupit v bednách (za in-game měnu) nebo náhodně najít po odehrání zápasu. Zprvu budete občas dostávat nějaké docela banální normální nic moc vybavení. Jakmile svého hrdinu dostatečně vylevelujete, začnete postupně dostávat o něco kvalitnější a vzácnější vybavení, které statistiky mění trochu více radikálně a i po vizuální stránce jsou na první pohled odlišnější.
Darovanému meči na jílec nehleď
For Honor je stručně řečeno hra, která vážně není pro každého. Mě osobně se líbí, a když funguje jak má, tak se u ní vážně bavím. Je v ní vidět dostatečná hloubka, soubojový systém je zábavný a hra vypadá více než dobře a hraje se více než dobře. Problém je, že když nefunguje, tak…
Naštěstí hru provází problémy, které jsou opravitelné. Nějaké menší bugy se tu samozřejmě najdou, ale nad tím lze mávnout rukou. Za asi nejvíc zásadní problém považuji buďto netcode hry nebo funkčnost serverů; občas lze špatně rozlišit, kde je vlastně chyba. Hra mě často (a především v posledních dnech) prostě vykopla ze hry, a když jsem si chtěl s dalším hráčem v partě/ve skupině zahrát, tak jsme se snažili hodinu dohrát alespoň jeden zápas, dokud jsme to nevzdali a neustálý nával errorů, výpadků a chyb nás definitivně neporazil.
Všechno je to pravděpodobně v důsledku pouhého přetížení serverů a něco takového se nejspíš „samo” spraví v průběhu následujících dnů nebo týdnů. Aktuálně tím ale hra trpí, ať už více nebo méně, a pokud bych silně nevěřil v to, že se tohle co nevidět opraví, dostala by hra o číslo nižší hodnocení. Za hlavní problém lze ale považovat řešení serverů a spojení hráčů, jaké hra využívá, tzn. peer-to-peer, což samo o sobě přináší řadu problémů.
„Tohle není hra pro každého. Budou lidi, co si jí zamilují, ale stejně tak budou lidi, kteří jí budou odsuzovat.”
V rámci netcodu jsou tu další menší nedostatky, jako třeba něco tak základního, jako je doplňování lobby. Hrajete hru, kterou následně dohrajete, a téměř v každém případě se začnou hráči odpojovat. A pokud se jich odpojí dostatečné množství, tak se hra uráčí vykopnout do menu i ten zbytek, místo toho, aby volná místa zaplnila dalšími hráči.
Kromě toho jsem se občas setkal s nějakou tou nevyvážeností, ale i to se dá opravit. Snad posledním nedostatkem – naštěstí téměř s jistotou dočasným – je obsah, resp. poměr obsahu a ceny. V aktuální podobě zkrátka toho hra nenabízí tolik, aby si dokázala u všech obhájit svoji cenovku, a vlastně jde o docela podobný případ jako u Overwatch od Blizzardu – hrstka map, několik módů, nějací ti hrdinové a bavte se. Hra dokáže zabavit a dokáže zabavit na hodiny, desítky hodin, ale velmi rychle se zkrátka začne všechno opakovat. Rychleji, než byste si asi přáli. Ubisoft už naštěstí slíbil dodatečný obsah v podobě map, módů, hrdinů i vybavení. Tenhle obsah bude navíc zcela zdarma pro všechny, více se můžete dozvědět v jedné z našich starších novinek.
Aktuální hodnocení For Honor ovšem ve zkratce odrazuje to, jak na něj osobně koukám – je to nadprůměrná hra, která si najde svoje fanoušky a loajální hráče. I já si rád do budoucna hru zapnu a zabojuju si. Ale pořád platí to, co už jsem párkrát říkal – tohle není pro každého. Budou lidi, co si For Honor zamilují, ale stejně tak budou lidi, kteří ji budou odsuzovat. Ať už bude důvod ten, že je od Ubisoftu, nebo že někomu přijde celá hra pomalá nebo moc rychlá nebo mu zkrátka a prostě jinak nesedne. Ale ta sorta hráčů, pro kterou je For Honor určený, si ho bude užívat.
For Honor koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Recenze
For Honor - pro slávu možná, pro čest fakt ne
For Honor je jedna z těch her, která se vám prostě buď líbí, nebo ne. Neexistuje žádné mezi, neexistuje žádné možná. Buďto vás láká poměrně efektní a efektivní soubojový systém, jaký hra nabízí, nebo vás neláká. Na ničem jiném tu v podstatě nezáleží.
Líbí se nám
- efektivní a efektní soubojový systém s různými postavami
- tuna kosmetických i praktických úprav
- vynikající audiovizuál se skvělou atmosférou
- kvalitní česká lokalizace
Vadí nám
- nedostatky v netcodu/serverech hry
- občasná nevyváženost
- singleplayerová kampaň je sice pěkná, ale vlastně to není nic extra
- poměr cena/obsah je aktuálně trochu mimo
Odpověď na komentář uživatele
Michal Burian
Díky
Odpověď na komentář uživatele @cernejstri1
Ne. PS Plus/Xbox Live Gold je vyžadován jen pro online.
Musím mít členstvý abych mohl hrát příběh
Hra to není špatná ale sednul by jí spíš model F2P nebo cena 15 Euro. Je hodně repetitivní a po dvou hodinách už vás přestane bavit a nemá co nabídnout. Za tuhle cenu to pohoří.
Odpověď na komentář uživatele
No když logiku hledáš sám ji nepoužíváš je to s tebou těžký chlape. Já ti prostor pro ukázáni logiky dal a žádal tě o rozumný argument, to že jsi zvolil místo toho nesmyslný post je už tvůj . Alfajk přidal svůj názor s argumenty co mají logiku a akceptoval jsem ho.
Odpověď na komentář uživatele
Semuel
Ok, tak vidim ze logiku tady hledat nebudu. Vubec nema cenu to resit… Jedte si vase nesmyslne hodnoceni, kdyz to tak skvele "funguje".
Odpověď na komentář uživatele
Semuel
Dobře, děkuju za radu, radši počkám, mám totiž dost špatný zkušenosti s tímhle, například Destiny, kdy mě hra dost chytila, ale po třetím dlc za dalších 40$ a po tom co jsem do tý hry dal 4000, – jen abych mohl pokračovat ve hraní, už jsem naprosto ztratil víru xd
Odpověď na komentář uživatele @Zbrojovak
Nic složitého. Když už na tebe má nějaký dopad cizí hodnocení tak to ber tak že hra je pro širší publikum hratelná až od pětky (takže ber 5 jako jednu hvězdičku a pak už to jde normálně jako na pětkové stupnici) a 80% desítek je devítka jen jí recenzuje fanboy nebo je to exkluzivita takže co má známku pět to nehraj a co má desítku tak tomu nevěř dokud nezahraješ. Jediná zaručená desítka je na všech platformách protože do toho nepromlouvá fanboyovství ani nostalgie ze ztráveného dětství na prvních dílech.
Nejlepší ale je mít hodnocení naprosto u zadku a razit svoje protože to budeš ty kdo to hraje. 
K autorovi článku: Bohužel s tvým popisem kampaně musím nesouhlasit. Singleplayerová kampaň je podle mě více než dobrá. Minimálně v tom ohledu, že si hráč může vyzkoušet zahrát za každou postavu dané frakce a tím se pak lépe v multiplayeru rozhodnout za kterou postavu utratí peníze, která mu nejvíce vyhovuje a kterou si následně najme. Bohužel poslední samurajská kampaň je o toto ochuzená a jde v ní hrát jen za 2 hrdiny ze 4 dané samurajské frakce. Jde vidět, že kampaň jste projel jen letmo a rychle, protože v té vůbec nejde o podmanění světa Černokamennou legií, ale o poštvaní jednotlivých ras proti sobě a následném rozpoutání války, což se ve finále povede a na co navazují boje a válka frakcí v samotném multiplayeru. Jinak jako bonus za tutorial dostanete 2000 oceli a za úspěšné splnění singleplayeru (v mém případě na HARD) dostanete 5000 oceli, což už na začátek není špatné + za splnění jednotlivých misí, nějaké ty krabičky pro otevření balíčku v MP za 500. Jinak na začátek bych v MP vůbec nekupoval a neupgradoval výbavu. Do 20lvl dostáváte jen samý trash, poté se leveli restartují a vy dostanete 1lvl prestiže, a pak se celý systém opakuje zase dokola až do 20lvl a tak pořád a pořád, tudíž na 1lvl prestiže a cca lvl 15-20 už dostáváte 3x trash a 2x lepší (modré) vybavení. Od 3 prestiže už je šance, že dostáváte 3x (modré) vybavení a 2x (fialové = nejlepší) vybavení z krabic. Ještě bych dodal, že překlad některých popisů a slov z angličtiny do češtiny je katastrofální a místy až matoucí
příklad: takedowns = sražení (v popis úkolu) / sejmutí (konec zápasu) atd. Závěrem bych ještě dodal, že systémem peer-to-peer, se připojujete a nebo se hráči k vám připojí podle vašeho natu = zelený – připojení ke všem, žlutý – připojení jen ke žlutým a červeným, červený – jen zelený nebo vůbec. Proto tomu kdo má žlutý a červený NAT, bude hra často padat a nebo se může stát, že se bude hra buď dlouho vyhledávat a nebo se vůbec nepřipojí.
Ja vubec nechapu proc tady nejaka stupnice je, kdyz finalni znamky vubec nesouhlasi , sedmicka je petka, osmicka sedmicka a devitka osmicka. Moc to nedavam.
Odpověď na komentář uživatele
Alfajk
Okey, tohle beru má to hlavu a patu.
For Honor v jádru není špatná hra a osobně myslím že označení Průměr jí sedí, sice jsem jí udělil o bod méně než redakce ale to jsem udělal kvůli hráčům. Pokud se hra udrží časem by mohla být zase podhodnocená z hlediska bodů které teď obdržela ale to je stále můj subjektivní pohled.
Odpověď na komentář uživatele
Semuel
ja mam teda taky radeji 10 stupnu, ale meli by se podle toho pouzivat, protoze pokud je 7 z 10 prumer, pak klidne muzeme prejit na 5 bodovou stupnici, kde se tyhle nesrovnalosti mnohem lip schovaji… argmunetovat tim, ze ve svete prece taky 7 znaci prumer je proste pitomost a melo by se s tim neco udelat, treba jen na zkousku, jestli lidi budou vic pyskovat, nebo prijmou 5 z 10 jako prumernou znamku
ja se pri nakupu sice podle cisla neridim, ale kdyz pak znamku hre davam ja, je to jednoznacne linearni stupnice 1 – 10, kdy 1 je odpad, 5 prumer a 10 legenda… ani by me nenapadlo rict, ze hra dostala 7 z 10 a je prumerna, 7 z 10 je ve vsech ohledech dobra hra, sice s chybama, ale dobra, coz for honor urcite neobhaji
Odpověď na komentář uživatele
Vidím tvůj nesouhlas a když pominu fakt že nejspíš nechápeš význam slov které jsem použil stále vidím jen tvůj nic nevypovídající důvod proč nezůstat u 1-10 ale žádný rozumný argument pro změnu na 1-5. Další fakt nejspíš bude to že redakci tenhle sytém hodnocení taktéž vyhovuje a jsou na něj již zvyklí, takže otázka zůstává stejná proč to měnit když to funguje?
Odpověď na komentář uživatele
Semuel
No, ocividne tam vic prostoru neni, kdyz 7/10 je prumer. V tomhle pripade by byla stupnice do peti idealni.
Odpověď na komentář uživatele
martyEF
Proč by to měli dělat? Mě třeba víc vyhovuje 1-10 než 1-5, je tam víc prostoru pro vlastní kompromis.