For Honor – pro slávu možná, pro čest fakt ne

Recenzovaná verze: PS4

Když před téměř dvěma roky odhalil Ubisoft svou novou značku, stál na pódiu kreativní ředitel hry Jason VandenBerghe, který jí poměrně entusiastickým způsobem představil. A i když se zprvu nezdálo, že by měla mít hra kdo ví jaký větší úspěch, opak se ukázal pravdou a postupně se začalo o hře více a více mluvit. Jak to ale nakonec dopadlo?

Deus Vult

Ať už to může znít sebevíc bláznivě, For Honor není jenom multiplayerovou hrou, ale nabízí také singleplayerovou kampaň. Ta se neskládá jen ze skupiny 1v1 soubojů s umělou inteligencí, jak byste si možná mysleli, ale jde skutečně o normální kampaň s vlastním příběhem, světem, začátkem i koncem.

Kampaň je rozdělená do tří odlišných kapitol a každá kapitola se zaměřuje zvlášť na rytíře, vikingy a samuraje. Samotný příběh ovšem není nijak zvlášť kulervoucí. Naopak jde docela o standard, točící se kolem konfliktu mezi všemi frakcemi a vůdcem Černokamenné legie. Ten si chce podmanit svět s klasickými řečmi o vlku a ovci a dalších nesmyslech, které s oblibou opakuje furt a furt a furt a furt a furt dokola (asi jako já teď to „a furt”, to jen abyste měli představu).

Samotná kampaň vám – podle obtížnosti – vydrží tak na 5, možná o něco málo víc hodin. S tím, že poté můžete sesbírat „sběratelské předměty” v podobě ničení zničitelných váz (ve kterých můžete najít nějakou tu ocel, což je vlastně herní měna, nebo třeba další vzor pro úpravu vašeho emblému) a odhalení tzv. „pozoruhodných míst”, které vám prozradí něco málo o světě – o jeho legendách, tradicích, fungování, lidech i samotných frakcích. Díky tomu se dozvíte, že i když se svět For Honor neodehrává v reálných kulisách, je v podstatě v hodně věcech podobný naší historii, což není nutně špatně. Bere si reálný základ, který si trochu upravuje podle sebe, což dodává zajímavou dynamiku.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Vesměs je ale kampaň v podstatě jenom jakýsi glorifikovaný tutoriál, ve kterém budete hrát za několik multiplayerových postav ze všech tří frakcí a naučíte se o nich, zatímco kolem vás je prostě jen chaos a válka. Singleplayer ale exceluje v samotné atmosféře. Příběh možná není nijak zvlášť pamětihodný, mise jsou v podstatě normální seznam úkolů v lineárním prostředí a z postav si budete pamatovat snad jen hlavního záporáka, který taky nemá zrovna dvakrát fascinující charakter, ale je tam ta atmosféra a ta je skvělá. V multiplayeru zkrátka nelze zreplikovat útok na opevněnou osadu Vikingů nebo město Samurajů tak, jako se to odehrává v singleplayeru.

Valhalla čeká

Jak už ale pravděpodobně víte, hlavní roli ve For Honor hraje multiplayer. Singleplayerová kampaň, která je hratelná i v kooperaci pro dva hráče, je sice docela pěkný bonus navíc, ale je to pořád jenom bonus, který je v mnoha ohledech nedotažený do konce. A to jak v rámci příběhu, tak po směru level designu.

Alfou a omegou je ale zkrátka multiplayer, který jsme si mohli před vydáním hry zahrát už během uzavřené alfaverze a uzavřené a otevřené betaverze. Během vydání se takřka nic nezměnilo, a pokud jste měli možnost si For Honor zkusit, především během betatestování, nenajdete v plné verzi nic zásadně jiného, takže už zhruba sami víte, co od hry čekat. A pokud vás For Honor vůbec nechytlo, je více než pravděpodobné, že vás recenze ani ostatní názory o opaku nepřesvědčí a vlastně ani není důvod dál číst a o tuhle hru se nějak zajímat. Naopak pokud vás hra chytla, tak už pravděpodobně stejně hrajete.

Jestli jste se ale nakonec k alfa- ani betatestování nedostali, dá se For Honor popsat poměrně jednoduše. Je to zkrátka akční de facto bojovka z třetího pohledu, která aktivně využívá jakýsi systém kámen-nůžky-papír, kdy je vaším úkolem vybrat jednu ze tří stran a provést útok, případně nepřátelský útok odrazit.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Útoky jsou přitom dva základní – lehký a silný. Ty lze různě kombinovat a v závislosti na tom, za jakou postavu hrajete, tak můžete vytvořit různá komba a série útoků. Stejně tak můžete uskakovat nebo soupeře omráčit, případně odhodit. Vše záleží nejen na tom, jak jste dobří, ale také na tom, za koho hrajete.

Někteří hrdinové jsou silní, ale pomalí, jiní jsou sice rychlí a slabí, ale i tak dokážou nadělat pořádnou paseku. Samurajský Šugoki je tank, který se umí napřáhnout a nepřítele pořádně praštit po hlavě, zatímco Ochránkyně od rytířů je velmi rychlá a specializuje se na hbitost s DOE (damage over time) útoky. Obě postavy jsou ale dobrou volbou a svoje uplatnění si na bojišti vždy najdou.

Z celkem dvanácti hrdinů (zatím) si každý vybere svého oblíbeného hrdinu, který mu nejvíce sedí. Na každého hrdinu navíc platí jiná taktika a s každým můžete provést jiná zajímavá komba. Vyplatí se si tak udělat čas a kouknout se na základní i pokročilá videa u každého hrdiny, abyste zjistili, jak za něho hrát (případně jak proti němu bojovat). Občas se dozvíte velmi zajímavé techniky, které samotného hrdinu posunou zase o něco dál na pomyslném žebříčku užitečnosti. Například zmíněný tank Šugoki dokáže nepřítele vzít a ve vzduchu ho zmáčknout, čímž se sám trochu vyléčí.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Pokud je ovšem Šugoki v kritickém zdraví, tohle zmáčknutí vyústí v nepřítelovu smrt – ať už má nepřátelský hrdina jakkoliv moc zdraví, prostě umře. A pokud tohle víte, dělá to ze Šugoki ještě více nebezpečnějšího nepřítele. Není to ovšem extrémně „overpowered”, protože tomu lze poměrně snadno uskočit, Šugoki je během útoku zranitelný, a pokud jakkoliv minete, o část zdraví naopak přijdete. Což je něco, co konkrétně v kritickém stavu vážně nechcete. A jestli víte naopak tohle, tak znáte jednu z jeho slabin.

Seppuku? To je co?

Na celkem 12 mapách tak budete mít možnost vyzkoušet a otestovat vaše zkušenosti. K dispozici je aktuálně 5 herních módů – duel (1v1), potyčka (2v2), nadvláda (4v4, kdy oba týmy bojují o tři území s cílem získat 1000 bodů a následně eliminovat nepřátelský tým), skirmish (což je v podstatě stejné jako nadvláda s tím, že týmy nebojují o území, ale body se jim přičítají za zabíjení minionů a ostatních hráčů) a vyřazovačka (opět podobná oběma předchozím módům, akorát už nejde o body, je to de facto duel s osmi hráči).

Dostupné mapy můžete navíc hrát ve všech módech, změnou je jenom to, nakolik otevřené jsou. V duelech budete mít jenom určitý kousek vhodný pro dva hráče, v módech pro 8 hráčů budete mít k dispozici i ten zbytek.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Kromě toho se mapy občas mění, resp. co se týče denní doby a počasí. Můžete narazit na jasný den, deštivou noc nebo v podstatě cokoliv mezi tím. Změny se navíc týkají i dalších vizuálních záležitostí, a to například praporů, které se na mapě objevují. Můžou to být prapory rytířů, vikingů nebo samurajů a ty se mění podle toho, která z frakcí zrovna ovládá území, ve kterém se mapa odehrává.

Možná si teď někteří říkají, o čem to vlastně mluvím. For Honor stručně řečeno nabízí hru ve hře, kreativně pojmenovanou jako „Válka frakcí”. Na konci každé odehrané hry můžete manuálně zvolit území na virtuální mapě, na které buď zaútočíte, nebo které budete bránit. Na konci každého tahu (tzn. po několika hodinách) se pak území různě obmění, podle toho jaká frakce jak moc útočila nebo bránila. Válka frakcí je rozdělena i na kola a následně sezóny a frakce. Ta, která vyhraje sezónu, dostane odměnu. Víc k tomu není co říct – prostě to tam je, občas vám to hra připomene a někdo to bude brát vážně a někdo ne. Ničemu to neškodí, ale nedá se říct, že by se bez toho hra neobešla.

4400: Bitva u Ashfeldu

Bez čeho by se ale hra v podstatě neobešla je úprava vašich postav – ta kosmetická i praktická. Na svoje hrdiny totiž můžete dát různé barvy, vzory, symboly, rytiny a v případě vikingů i tetování. A to jak na hruď, tak na záda, případně i ramena. U zhruba třetiny až poloviny hrdinů si navíc lze nastavit, jestli mají být žena nebo muž a také můžete na jejich helmy dát různé ornamenty.

V případě praktických úprav si můžete vzít například jiný kyrys, helmu a upravit vaší zbraň. Každá část vaší výbavy má tři různé statistiky – například rychlost, s jakou se obnovuje vaše stamina, jak moc poškození dostanete při vykrytí útoku, jak rychle běháte nebo jak dlouho trvá váš tzv. odvetný režim. V případě získání nové výbavy ovšem platí, že zatímco nová část jednu z těchto statistik posílí, jinou naopak oslabí. Nikdy tak nebudete extrémně silní, protože se možná vaše stamina bude obnovovat rychle, ale zato budete vaše padlé kolegy oživovat daleko pomaleji. A systém úprav staví na těchto kompromisech. Přímo si tak nevylepšujete vaši postavu, spíše si ji jenom přizpůsobujete vašemu stylu nebo preferencím.

 

1 z 2

- +

1.

2.

V případě duelů a potyček jsou navíc upravené statistiky vypnuty a projevují se jenom v případě 4v4 zápasů, kde se mnohdy mohou ztratit. Případně naopak vyniknout. To už záleží na samotném zápase a hráčích v něm.

Množství výbavy pro vaší postavy je ovšem tuna. Jako vážně tuna. Jako je tam toho fakt hrozně moc. Symbolů, barev a vzorů je neskutečná hromada a některé z nich jsou pro každého hrdinu zvlášť jiné. Samotného výbavy je snad ještě víc. U každého hrdiny si můžete zvlášť upravit 6 kusů výbavy, každý kus má desítky různých variant a pro každého hrdinu jsou navíc úplně jiné. Vybavení můžete buďto koupit v bednách (za in-game měnu) nebo náhodně najít po odehrání zápasu. Zprvu budete občas dostávat nějaké docela banální normální nic moc vybavení. Jakmile svého hrdinu dostatečně vylevelujete, začnete postupně dostávat o něco kvalitnější a vzácnější vybavení, které statistiky mění trochu více radikálně a i po vizuální stránce jsou na první pohled odlišnější.

Darovanému meči na jílec nehleď

For Honor je stručně řečeno hra, která vážně není pro každého. Mě osobně se líbí, a když funguje jak má, tak se u ní vážně bavím. Je v ní vidět dostatečná hloubka, soubojový systém je zábavný a hra vypadá více než dobře a hraje se více než dobře. Problém je, že když nefunguje, tak…

Naštěstí hru provází problémy, které jsou opravitelné. Nějaké menší bugy se tu samozřejmě najdou, ale nad tím lze mávnout rukou. Za asi nejvíc zásadní problém považuji buďto netcode hry nebo funkčnost serverů; občas lze špatně rozlišit, kde je vlastně chyba. Hra mě často (a především v posledních dnech) prostě vykopla ze hry, a když jsem si chtěl s dalším hráčem v partě/ve skupině zahrát, tak jsme se snažili hodinu dohrát alespoň jeden zápas, dokud jsme to nevzdali a neustálý nával errorů, výpadků a chyb nás definitivně neporazil.

Všechno je to pravděpodobně v důsledku pouhého přetížení serverů a něco takového se nejspíš „samo” spraví v průběhu následujících dnů nebo týdnů. Aktuálně tím ale hra trpí, ať už více nebo méně, a pokud bych silně nevěřil v to, že se tohle co nevidět opraví, dostala by hra o číslo nižší hodnocení. Za hlavní problém lze ale považovat řešení serverů a spojení hráčů, jaké hra využívá, tzn. peer-to-peer, což samo o sobě přináší řadu problémů.

„Tohle není hra pro každého. Budou lidi, co si jí zamilují, ale stejně tak budou lidi, kteří jí budou odsuzovat.”

V rámci netcodu jsou tu další menší nedostatky, jako třeba něco tak základního, jako je doplňování lobby. Hrajete hru, kterou následně dohrajete, a téměř v každém případě se začnou hráči odpojovat. A pokud se jich odpojí dostatečné množství, tak se hra uráčí vykopnout do menu i ten zbytek, místo toho, aby volná místa zaplnila dalšími hráči.

Kromě toho jsem se občas setkal s nějakou tou nevyvážeností, ale i to se dá opravit. Snad posledním nedostatkem – naštěstí téměř s jistotou dočasným – je obsah, resp. poměr obsahu a ceny. V aktuální podobě zkrátka toho hra nenabízí tolik, aby si dokázala u všech obhájit svoji cenovku, a vlastně jde o docela podobný případ jako u Overwatch od Blizzardu – hrstka map, několik módů, nějací ti hrdinové a bavte se. Hra dokáže zabavit a dokáže zabavit na hodiny, desítky hodin, ale velmi rychle se zkrátka začne všechno opakovat. Rychleji, než byste si asi přáli. Ubisoft už naštěstí slíbil dodatečný obsah v podobě map, módů, hrdinů i vybavení. Tenhle obsah bude navíc zcela zdarma pro všechny, více se můžete dozvědět v jedné z našich starších novinek.

Aktuální hodnocení For Honor ovšem ve zkratce odrazuje to, jak na něj osobně koukám – je to nadprůměrná hra, která si najde svoje fanoušky a loajální hráče. I já si rád do budoucna hru zapnu a zabojuju si. Ale pořád platí to, co už jsem párkrát říkal – tohle není pro každého. Budou lidi, co si For Honor zamilují, ale stejně tak budou lidi, kteří ji budou odsuzovat. Ať už bude důvod ten, že je od Ubisoftu, nebo že někomu přijde celá hra pomalá nebo moc rychlá nebo mu zkrátka a prostě jinak nesedne. Ale ta sorta hráčů, pro kterou je For Honor určený, si ho bude užívat.

For Honor koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.