Těžko uvěřit, že je tomu už rok od vydání Father’s Promise, prvního ze tří placených příběhových přídavků pro skvělý válečný survival This War of Mine z roku 2014. Ale je to tak, což mimo jiné znamená, že na druhé DLC bylo třeba čekat dost dlouho. Mnozí už nepochybně začali předpokládat, že to studio 11 bit zabalilo a série This War of Mine: Stories zůstane nedokončena, ale nakonec jsme se přeci jen dočkali. Víc než kdy jindy je tak na místě otázka, jestli to roční čekání mělo nějaký smysl.
Na krátkých vlnách
Přídavek The Last Broadcast vypráví příběh manželského páru, Malika a Esmy, kteří mají v době války v Pogorenu k dispozici něco opravdu speciálního – funkční rádio, s nímž je možné poslat do éteru jakékoliv důležité informace, které mají potenciál někomu skutečně pomoci. Nutno podotknout, že zprvu DLC svou hratelností dost připomíná původní hru. Zatímco Father’s Promise byl velmi lineární, jasně nalajnovaný příběh, v němž bylo takřka nemožné odbočit z vytyčené cesty a pořádně vytěžit herní prvky This War of Mine, The Last Broadcast je pravý opak.
Možná že máte k dispozici jen dvě postavy, z nichž jedna nemůže opustit bezpečí úkrytu, možná že některé důležité věci již máte v tom úkrytu předem připravené, a tak nezačínáte od nuly, ale přesto musíte přežívat. Každou noc byste se tedy měli vydat do jedné z několika dostupných lokací, hromadit suroviny, starat se o zásoby jídla či léků, zatímco ve dne není od věci odpočívat a starat se o vzácné přístřeší. S Malikem lze navíc jednou denně poslouchat éter a případně se podělit s posluchači o nějaké drobné střípky informací, třeba o předpověď počasí.
Jakmile jsem DLC rozehrál, přišlo mi možná až moc rozvláčné a utahané, a tak jsem nabyl dojmu, že tentokrát jsme se vlastně dočkali jen klasické hry, na níž je volně nabalená dost matná idea nějakého příběhu. Po určitém čase mě však tvůrci vyvedli z omylu. Během svých nočních toulek totiž nezřídka narazíte na důležité informace nebo ožehavé situace, o nichž se vyplatí informovat. Při průzkumu benzínky kupříkladu narazíte na armádní náklaďák plný zásob, z něhož mohou občané Pogorenu těžit. Jindy zase můžete při prohledávání domu s hračkářstvím zjistit, že ve sklepě naříká přeživší, jenomže je zavalený po bombovém útoku. Je tedy jen na vás, abyste použili rádio a snažili se informovat o tom, co se děje, což může přinášet jisté výhody. Když někomu zavoláte pomoc, není tak neobvyklé, že se další den objeví u dveří vašeho úkrytu s odměnou.
Esmina volba
Jsou situace, v nichž je použití rádia k odvysílání určité informace naprosto logickou a bezpochyby správnou volbou. V tomto ohledu tedy The Last Broadcast s pocitem, že do značné míry hrajete původní This War of Mine s malými obměnami, nezamává. Jenomže po několika desítkách minut hraní začne dost přituhovat, protože se stanete svědky ne úplně průhledných a jasných momentů, v nichž je třeba rozhodovat, jak se zachováte. V jedné z lokací kupříkladu odhalíte, že bývalý rodinný přítel je práskač spolupracující s nepřátelsky vystupující armádou. Jenomže jde zároveň o někoho, kdo se stará o svého syna. Jak se tedy rozhodnete? Můžete upalovat domů k rádiu a všem ohlásíte, že je ten a ten člověk udavač, abyste zachránili lidi, které má na seznamu podezřelých. Ale co se pak stane s jeho synem? Případně můžete pouze ohlásit, že se mezi lidmi nachází krysa, a budete doufat, že to nějak dopadne, přičemž zmíněný syn bude mít nadále otce i domov.
Jedná se jen o jeden příklad několika klíčových situací, v nichž má vaše volba dopad na to, jak se celkový děj DLC bude dále odvíjet. Zprvu možná důsledky rozhodování příliš nepocítíte. Jenomže jak už bylo zmíněno, armáda není zrovna přátelská frakce, ráda si věci dělá podle svého a příliš nedbá na válečné právo. Skutečnost, že se někde nachází lidé, kteří informují o tom, co se kde ve skutečnosti děje, jim tak začne dříve či později být proti srsti, což vaše postavy výrazně ohrozí. Prosté přežívání za pomoci paběrkování a obchodu tak brzy obohacují četná dilemata a otázky všeobecného dobra za cenu ohrožení vlastního života. To má za následek postupné vyhrocování situace a čím dál temnější a více strhující atmosféru.
Může to znít jako klišé, ale vše je v tomto zprávu zpracováno opravdu skvěle, decentně a uvěřitelně, přičemž není vůbec těžké se do pozice hlavních postav vžít. Má cenu bez ohledu na rizika vždy říkat pravdu, nebo se vyplatí alespoň občas zalhat nebo převrátit skutečnost, abyste snížili šanci, že někomu tou pravdou tak moc šlápnete na kuří oko, že si to nenechá líbit? Opravdu pomáháte potřebným, nebo jim z dlouhodobého hlediska škodíte, protože vaše jednání má za následek větší nátlak? Tyto a mnohé další otázky může The Last Broadcast snadno vyvolat. Na svých toulkách není problém prohodit pár slov s ostatními přeživšími a ti vám rádi poděkují nebo naopak vmetou do tváře následky pravdomluvnosti nebo zatajování informací. Dokonce lze zachytit tvrzení, že ve skutečnosti šíříte falešnou propagandu. V každém případě se dostanete do neprůhledné situace, která skvěle a do důsledků ilustruje, jaké to je mít v drsné době moc v podobě informací, které mohou vadit těm, kdo mají v rukou zcela jiný druh moci, tedy násilí, jehož použití rozhodně pocítíte.
Objevte nové krásy Pogorenu
Skutečnost, že můžete často rozhodovat, jak se zachováte, a tím ovlivnit vývoj příběhu, má za následek více konců, potažmo konečných stavů hry (tvůrci hovoří až o šesti). Nejen díky tomu se nabízí prostor pro znovuhratelnost a pro řadu podnětů na opětovný průchod. První dohrání mi zabralo zhruba 4 hodiny, což je s ohledem na doporučenou cenu přídavku (3,99 euro) samo o sobě vysloveně perfektní. Díky opětovnému hraní, které se i s ohledem na různé konce vyplatí, vám však může DLC vydržet mnohem déle. Opět jde tedy o solidní posun oproti Father’s Promise, v jehož případě jste dosáhli pokaždé stejného finále zhruba za dvě hodiny.
Herní dobu může samozřejmě ovlivnit i to, kolik času strávíte průzkumem jednotlivých lokalit, potažmo jak moc se do nich budete vracet. The Last Broadcast tvůrci vybavili sedmi lokacemi z původní hry, které však byly pro potřeby DLC mírně vylepšeny. Zpravidla poznáte, že jste na daném místě už někdy byli, na druhou stranu se v klasických lokalitách takřka vždy děje něco specifického nebo můžete narazit na jiné věci, díky čemuž nehrozí dojem z příliš recyklovaného obsahu. Navíc zavítáte do čtyř zcela nových lokací, jejichž kvalita je rozhodně vyhovující. Po všech směrech do This War of Mine pasují, ať už z hlediska vizuálu, detailů, atmosféry nebo rozlohy.
Občas se ale může stát, že se postavy v novém prostředí hůře orientují. Jednou se mi například stalo, že jsem utíkal před ozbrojenými bandity, přičemž jsem kliknul na římsu, na níž se Esma vždy vyhoupne automaticky. Místo toho se ale na okamžik zasekla a následně běžela dál, přímo do slepé uličky, kde jí nečekalo nic pěkného. Jedná se o vzácné případy, ale přesto mohou hraní zkomplikovat. Menším nedostatkem je také občasné opakování prupovídek, kdy není tak těžké spatřit, že postava sama od sebe říká několikrát za sebou tu samou věc, i když už je třeba dávno pasé. This War of Mine je však stále bez dabingu – dialogy, monology a rozhovory probíhají pouze formou bublin s textem – takže je něco takového nanejvýš drobnou vizuální nepříjemností. Určitě se vám nestane, že byste 200x za minutu slyšeli někoho říkat třeba „I said come in, don‘t stand there“.
Náročné vysílání
V každém případě je The Last Broadcast povedeným, unikátním a překvapivě rozsáhlým přídavkem, zvlášť s přihlédnutím k nízké ceně. Vše, co mohlo člověku vadit na Father’s Promise, bylo opraveno a vylepšeno. I když při hraní lze narazit na menší nedostatky a zpočátku můžete trochu tápat, stejně tak platí, že nové prvky se nijak nepromítají do původní hry, nejde o nic, co by výsledný zážitek výrazně kazilo. A že jde rozhodně o hodně svérázný zážitek. Na papíře možná DLC nabízí několik čerstvých lokací, pár hratelných postav nebo mechaniky rádia, odhalování důležitých informací a morálních dilemat, ale ve výsledku je to hlavně děj v kombinaci s těmito novinkami, jenž dělá z The Last Broadcast dodatečný obsah vhodný pro každého příznivce This War of Mine a silných válečných příběhů.
Je chvályhodné, že se přídavek zaměřuje na netypické téma a ukazuje hrůzy války z dost netradičního úhlu pohledu. V první řadě však maluje obraz informační války, síly informací a konfliktu různých druhů moci. To všechno jsou motivy, které lze v o dost mírnější formě pozorovat i v současnosti. Koneckonců střet více či méně mocných jedinců a těch, kteří informují způsobem, jenž se těm mocným nehodí do krámu, je běžnou praxí nejen na politické scéně řady zemí. Přitom se stále bavíme o fiktivním díle s fiktivním válečným zasazením, které nikomu nepodsouvá konkrétní názory a stanoviska, protože si je zkrátka musí každý vyvodit sám, zčásti i svým konáním. I díky tomu přesahu ústředního tématu a jeho odrazu v realitě si však může člověk z hraní The Last Broadcast odnést velmi silný a poučný zážitek.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.