Co byste dělali, kdyby se vaše dcera nevrátila domů? Daniel se této situace ujme jako správný rodič a vydá se svou dceru Stelu hledat do lesa, ve kterém se ztratila. Již na počátku tohoto, více než dvacet hodin dlouhého příběhu, se dozvídáte, že celá situace je poněkud zvláštní. Stela nepřišla do školy a najednou ji máte hledat někde ve vzdáleném lese? Kde se tam vzala, neunesl ji někdo? Nebo tam s někým uprchla? Proč? Před kým? No, jak jste asi pochopili, otázek budete mít v průběhu hraní hodně. Autorská dvojice Jan Kavan a Lukáš Medek, kterou v posledním roce doplnil ještě Lukášův bratr Lubor, se chopila nelehkého, ambiciózního projektu – a my se nyní můžeme konečně podívat na to, zda se to pětileté čekání vyplatilo.
- Platforma: PC
- Datum vydání: 5. 5. 2020
- Výrobce: CBE Software
- Vydavatel: CBE Software/Xzone
- Žánr: psychologický horor
- Česká lokalizace: ano
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 13 GB
- Herní doba: 20 hodin
- Prodejní verze: digitální i krabicová
- Cena: 799,- (Xzone edice)
Tajemství v lesích
Některým z vás možná přijde takováto zápletka jednoduchá. Nenechte se ale mýlit. Její postupné rozvíjení a prohlubování je něčím, co jsem v hororových hrách dlouho neviděl. A zároveň je díky prostému úkolu hra uvěřitelná a vtáhne vás rychle do děje. Na hledání své dcery nebudete sami. Budete navazovat vztahy s dalšími normálními, i ne tak úplně normálními postavami. Ty budou do značné míry ovlivňovat váš průchod hrou a také se díky nim dozvíte klíčové části příběhu.
Stela zároveň není jediným hnacím motorem příběhu. Velikou roli v něm hraje také sám Daniel, který před mnoha lety slíbil, že se do těchto lesů již nikdy nepodívá. Na důvod této přísahy, kterou na začátku hry rychle poruší, si nepamatuje, a proto bude na vás také tuhle záhadu odhalit. S touto ztrátou paměti se samozřejmě pojí její postupné odkrývání vlastní minulosti a Someday You’ll Return je tak z velké části hra o sebepoznání.
Daniel před mnoha lety slíbil, že se do těchto lesů již nikdy nepodívá.
V lese ale nejste sami a v průběhu hraní se budete muset vypořádat i s nadpřirozenem. Při hledání své dcery narazíte na spoustu nepřátel, mezi nimiž je také Zvíře, které je opravdu nebezpečné a velice vám pátrání znepříjemní. Proti oponentům navíc nemůžete bojovat, takže se musíte všem hrozbám vyhnout. S tím vám v průběhu hry pomohou nové nástroje, které postupně získáváte. Vyjma toho budete moci do určité míry dočasně měnit prostředí a vytvářet si tak cestu.
Dva světy
Krajina, kterou lze v úvodních částech hry označit za malebnou, rychle získá odlišný, mnohem strašidelnější nádech. Jistě jste o této hře slyšeli, že se odehrává na nepříliš rozlehlé mapě, a proto jste se mohli domnívat, že se prostředí rychle okouká. V průběhu hry však dochází k prolínání dvou naprosto odlišných světů, a ačkoliv vám nemohu důvod tohoto dění prozradit, mohu říci, že se jedná o skvělou herní mechaniku, která úspěšně brání stereotypu a prostředí se vám tak neustále mění před očima.
Základní rozvržení mapy ale zůstává, navzdory drasticky zdemolovaným lokacím, po většinu času stejné, a proto se budete moci kochat místy, které můžete znát například z Českého Švýcarska nebo Chřibů. Těšit se můžete například na Pravčickou bránu, Kazatelnu nebo na hrad Cimburk. Pokud na tato místa narazíte, naleznete poblíž QR kód, který vás přenese na daná místa na mapě. Existence tohoto prvku skvěle přidává na autenticitě a jsem přesvědčen o tom, že ji ocení mnoho hráčů.
QR kódy vás přenesou na daná místa na mapě.
Autoři již před vydáním v jednom ze svých vlogů sdělili, že hra nevysvětlí celý příběh do puntíku a bude tak nabádat ke komunitním diskuzím. Po tomto vyjádření jsem zaznamenal obavy, jestli je možné příběh pochopit a zda se nebude skrývat v pouhých náznacích. Po dohrání mohu s radostí prohlásit, že tomu tak není. Hra všem nabídne ucelený příběh, který je vyloženě její silnou stránkou.
Prostředí jako hřiště i vypravěč
Jakkoliv si uvědomuji, že přirovnávání nejrůznějších titulů k sérii Dark Souls je poněkud ohrané a používá se k popisu téměř jakékoliv hry, zde si toto přirovnání dovolím. Nikoliv ale pro naznačení obtížnosti, ale pro představu o designu herního světa. Studio From Software je proslulé svým designem lokací, jenž nabádá ke zkoumání a snaze pochopit jeho historii, vedoucí k lepšímu pochopení příběhu. Něco podobného naleznete zde a myslím, že Jan Kavan ve svém vlogu odkazoval právě na toto, když hovořil o „vlastním výkladu hráče“. Prostředí ve hře obsahuje tolik detailů, že si budete neustále opakovat, jak to ti vývojáři vlastně zvládli. S tím se pojí i vedlejší úkoly, které vám opět vyzradí o něco více. Právě kvůli tomu jsem měl po dohrání nutkání hru opětovně spustit a dopracovat se k odlišnému zakončení.
Kombinace otevřeného světa a spíše lineárního designu misí je složitým úkonem, který se podle některých nezdařil ani například v takovém Red Dead Redemption 2, kde toto designové rozhodnutí často vyústilo v trestání hráče zato, že ve hře s otevřeným světem přistupuje k misi odlišně, než po něm hra požaduje. Právě kvůli tomu, že jsem ještě neviděl tuto kombinaci zdařilou, jsem byl naprosto šokován tím, že mi přesně toto Someday You’ll Retun poskytlo a je možné, že právě tvůrci z CBE Software dospěli k výjimečnému výsledku, který možná bude mnoho studií ještě dlouho napodobovat.
Lokace nabádají ke zkoumání a snaze pochopit jejich historii, součást příběhu.
Právě transformace prostředí zcela přirozeně navazuje na lineární design misí. Z počátečního otevřeného světa se postupně stávají spíše otevřenější koridory, na které si nebudete stěžovat, jelikož to vše dává smysl. Výsledná proměna mapy pak již českou krajinu nepřipomíná vůbec, ale přesto se dle mého názoru jedná o vůbec nejzajímavější prostředí. Ve světě je mnoho dalších mechanik a mezi nejzajímavější se jistě řadí také amulet, který postupně odkrývá věci, jenž měly zůstat skryty. Ačkoliv se chci této mechanice v recenzi vyhnout, tak mohu říci, že se jedná o jeden z vůbec nejzajímavějších způsobů vyprávění příběhu a funguje skvěle jak po stránce atmosféry, tak i pro sdělení informace.
Žádné vodění za ručičku!
Je jakýmsi trendem v herním průmyslu hráčům vyznačit na mapě cestu, přesně jim popsat jednotlivé kroky řešení hádanky nebo hráči dokonce brát z ovládání ruky a vše řešit za pomocí skriptovaných sekvencí. Věřím, že nebudu jediný, komu naprosto vyhovovala skutečnost, že Someday You’ll Return je přesným opakem tohoto trendu. Titul zcela postrádá jakýkoliv HUD a vy se tak můžete soustředit pouze na hru. Již jsem slyšel mnoho názorů, které hru označovaly za chodící simulátor, což ale není pravda. Hra nabízí mnoho mechanismů, mezi které se řadí například vaření lektvarů, řešení hádanek a horolezectví.
Co se týče vaření lektvarů, tak těch je ve hře několik a vy na ně musíte nasbírat bylinky a následně dodržet přípravu podle daného receptu. Pokud v průběhu přípravy selžete, tak musíte celý proces opakovat. Horolezectví je právě kvůli již opakovaně zmíněné transformaci lokací důležitou součástí hry. Pokud ale čekáte lezení typu stiskni W, aby postava vyšplhala, tak jste na omylu. Lezení ve hře není na principu zjednodušené arkády, kterou můžete znát například z Assassin’s Creed, ale jedná se o logickou hádanku. Šplhání je díky tomu plně interaktivní a vy tak musíte přemýšlet nad tím, kterou rukou se máte chytit za následující úchyt a kterou nikoliv.
Hra není chodící simulátor.
Dalším důležitým prvkem je orientace v prostoru. Ta je klíčová především v první polovině hry a nejednoho z vás jistě potěší, že se orientujete za pomocí českého turistického značení. Na první pohled se tak jedná o české lesy, ve kterých je radost se pohybovat. Chodíte od rozcestníku k rozcestníku, následujete dané barevné značení a díky tomu se dostanete do stanovené oblasti. Vyjma nepřátel vám ale stojí v cestě také jiné hrozby prostředí, které zde nechci příliš popisovat, neboť nejsou pro tuto recenzi důležité. Jediné, co v této souvislosti zmíním je to, že i samotné prostředí může být hádankou a musíte vše zkoumat a přijít na funkční či systematické řešení, které vám umožní se v příběhu posunout vpřed. Hádanek není ve hře přehršel, ale zato jsou opravdu zákeřné. Podle knih, které se ve hře nacházejí, tak musíte oprášit například Hlaholici nebo Morseovu abecedu. Tyto hádanky umí potrápit a dlouho jsem se ve hře nezasekl tak, jako při luštění Morseovky.
Toto je práce dvou vývojářů?
Je tomu tak, ačkoliv se mi tomu během hraní vůbec nechtělo věřit. Kdyby mi někdo řekl, že za tímto titulem stál tým čítající několik desítek autorů, tak bych mu to bez přimhouření oka uvěřil. Ve hře na vás čekají parádní animace, propracované mechaniky a až zarážející kvalita i rozmanitost prostředí, kdy je mnoho míst zhotoveno ve zcela odlišných verzích a díky tomu během hry nemůže nastat, že by vám lokace zevšedněly. Za zmínku stojí také dabing, který je na plně profesionální úrovni. Občas jsem ale zaznamenal horší návaznost, jenž byla pravděpodobně způsobena nahráváním dabingu po částech.
Jedním z nejdůležitějších prvků v hororu je správné nazvučení a hudba. Implementace tohoto aspektu je mimořádně obtížným úkonem, který může celý zážitek zkazit. Nemůžete totiž hudbu využívat často, protože by po čase začala být repetitivní a narušila atmosféru, takže je nutné k ní přistupovat velice citlivě. Troufám si tvrdit, že zde se to povedlo na jedničku, a ačkoliv hudba hraje jen zřídka, znělky jsou mistrovsky zvládnuté a podtrhují atmosféru hry.
Someday You’ll Return si jde svou vlastní cestou. A právě toho si na ní cením nejvíce. Hra vám neukáže, kudy máte jít, ani vám nebude průběžně radit. Na vše si musíte přijít sami a vývojáři tak spoléhají na vaši inteligenci, což přináší radost z dokončeného úkolu. Takovou radost, kterou jsem u hraní dlouho neměl. Je to hra, kterou by si měl každý zahrát. Díky mysterióznímu příběhu ji bude každý vnímat jinak a dost možná se ve vlastnostech hlavního hrdiny i poznáte – a co je nejdůležitější: dost možná budete chtít své chování po dohrání hry změnit. Jistě, hra není dokonalá a pár drobných přešlapů se najde. Zmínit musím možná až přílišnou snahu hráči nepomáhat, což může skončit tím, že se v prostředí ztratíte. To je ale pouze vaše chyba, jelikož pokud k tomu dojde, bude to tím, že jste něco opomenuli nebo nedávali u dialogů pozor.
Hru můžete zakoupit ve speciální Xzone edici.
Recenze
Someday You'll Return
Someday You'll Return je promyšleným a propracovaným dílem, které převyšuje řadu podobných hororů. Jistě, drobné chyby se najdou. Zamrzí například místy obtížná orientace v prostředí nebo nejasný úkol. Navzdory tomu je hra natolik povedená, že ji mohu bez váhání zařadit mezi ty české tituly, na které bychom měli být opravdu hrdí.
Líbí se nám
- fantastická grafika
- transformace prostředí
- příběh
- level design
- absence HUD
- hardcore prvky
Vadí nám
- místy obtížná orientace v prostředí
Tak co pánové? Jaké to je? Jedu pro to dnes nebo zítra
Hele strašidelné. Dnes jsem to nainstaloval a přestal mi šlapat steam.
A pak další programy, asi blbá aktualizace win takže zpět záložní obnovení a snad se k tomu dnes dokopu, ikdyž za okny už je velká tma. 
Já se nerad bojím večer, pak neusnu. 
Hele už vám to jde stáhnout? Mě to zatím steam nechce povolit.
Očekávám vydání v 19.00.
Zatím nic, seru na to, jdu dohrát Dooma.
No, není co hrát tak to možná zkusim..
To je skvělá ukázka toho jak moc se zpřístupnil vývoj her normálním lidem.
Už mám doma x-zone edici a těším se až to spustí na Steamu
Na tomhle dělali 2 vývojáři? To klobouk dolů. O hru jsem se nijak moc nezajímal, ale po přečtení recenze a zhlédnutí traileru si tohle někdy určitě zahraju.
Strašně moc bych si to chtěla zahrát, ale bojím se, že se budu ztrácet a nikdy tu hru nedohraju. Tohle vypadá na skvělý český počin!
Neboj, hůř než já už na tom s orientací být nemůžeš.
A i já, starý bloud, se chystám do hry pustit- jak často člověk narazí na takhle originální hru a ještě k tomu z domova? Mimoto ty jsi vždycky v indie hrách excelovala, tak se nemáš čeho bát.
Víš co je vtipný, že mám naprosto skvělou orientaci v realitě, vždycky, když někam jdeme, musím vest já, ale jakmile dojde na hru, jsem nepoužitelná
ale nikdy jsem nedohrala hru, kde na vše musíš přijít sám ne bez youtubu 
no zkusím tohle a uvidíme, jak daleko dojdu 
To mi připomíná éru před internetem- seknul jsem se na dlouhé týdny v jednom levelu Jedi Outcast a něvěděl, jak dál. Kamarád, který přístup k internetu měl, slíbil, že mi vytiskne návod, to ale nikdy neudělal a já hru nikdy nedohrál- až před asi dvěma lety, kdy jsem s průchodem neměl vůbec žádný problém a nepřišel jsem na to, kde jsem se tehdy mohl tak seknout. Takže buď ta pasáž ze hry nějakou záhadou zmizela, nebo jsem byl jako mladej neuvěřitelně blbej.
Tak jako tak jsem ale rád, že v dnešní době podobné záseky člověku už de facto nehrozí- jsem si jistý, že i na tuto hru bude na Youtube brzy nějaký průchod hrou. Sice se snažím tuto pomoc nevyhledávat, radši na věci přicházím sám, každopádně je dobře, že je tu ta možnost.
OneShot: Mám podobnou zkušenost se Star Wars na PS1…
Díky za tip na film. Pouta války… Často se stává, že vidím korejský film, a poté tvrdím, že je to jeden z nejlepších filmů v daném žánru nebo s podobnými tématy. Tady tomu není jinak! Válečný film jsem z korejských ještě neviděl, jsem spíš na thrillery.
Já bych toho doporučil víc, právě hlavně thrillery, jenže většina korejských filmů má jen korejský název a ty si nepamatuju.
Doporučím tedy jen dva- Cold Eyes, krimithriller s asi nejlepší sledovačkou vůbec, a Podezřelý, špionážní thriller, není vůbec špatný, i když už jsem viděl i lepší korejské filmy. Pouta války, jestli nejsou nejlepší válečný film, tak minimálně do top 3 pro mě patří- mimochodem, viděls s českým, nebo s originálním dabingem? Tohle je jedna z mála výjimek, kde bych si dovolil tvrdit, že český dabing o kousek převyšuje originál.
Ono když se chce, tak máme hodně dobrý dabing, já to viděl v originále.
Mám pocit, že ty dva jsem neviděl. Teď si vybavuji jako hodně dobré Memoir of murderer a Viděl jsem ďábla.
Viděl jsem ďábla je dobrý film, to mi připomíná Gangster, polda a ďábel je takový celkem vtipný korejský krimithriller. Memoir of Murderer jsem neviděl, dám na tvé doporučení.
Zeptám se na 2 věci.
1) Hra má tedy více konců na nečom závyslích nebo jde spíš o to, jak si to člověk přebere?
2) Nesnáším jednu věc a tou je nemoct bojovat s nepřáteli a jen jim utíkat nebo tak něco. Narušuje mi to atmosféru, Je těchto situací ve hře hodně? Ptám se jen proto, že mě tyto pasáže fakt nebaví, nelekám se, ikdyž se bojím u hororů dost ale tohle prostě nějak se mnou nic nedělá.
1) Konec si nevolíte. Přesné podmínky pro splnění ostatních konců neznám, ale vše závisí na vašich rozhodnutích a pěčlivosti v plnění úkolů.
2) Rozhodně jich není mnoho a pokud jsou, tak netrvají dlouho. Pochybuji o tom, že by tato mechanika narušila váš zážitek ze hry. Zde vše příběhově dává smysl a myslím, že jsou tyto pasáže citlivě rozmístěny.
Je ale potřeba počítat s tím, že tu tato mechanika je. Jen před drtivou většinou nepřátel neutíkáte, ale musíte se kolem nich proplížit.
Takže si uvařim pivo, ztratim dceru, pamět a budu na Primě. Možná i na Nově jako blbec pod kořenem, super.
Ale už se těším na krabicovku. No třeba Soma mě už s tím srala nebyla ani tak horor, jako něco na zamyšlení ale honění se s nepřáteli to až narušovalo. Z her v přírodě miluju Firewatch ale to tady dle videa na Vortexu nedostanu no. 
Chtělo by to fyzickou verzi pro PS
Vypadá to hodně dobře
Moc děkuji za recenzi, vysloveně mě pro hru nadchla!
Na některé mechaniky se těším jako malej kluk. Doufám ale, že se ve schopnostech postavy nepoznám, protože s Morseovkou, horolezectvím i orientací mám v reálném životě fakt velký problém. 
Taky doufám, že turistické značky nebudou, tak jako u nás na Táborsku, na již předem pokácených stromech. 
Jen pár doplňujících otázeček k recenzi, jestli můžu:
-Připadá si člověk jako v lese za humny, v těch částech hry s realistickým prostředím?
-Je na konci hry nadpřirozeno nějak (případně i logicky) vysvětlené?
-Jak moc je hra strašidelná v porovnání s jinými tituly z lesa (Blair Witch, Alan Wake, Slender)?
1) Rozhodně, domovská atmosféra ze hry přímo sálá.
2) Netuším jak u všech konců, každý je jiný. Všichni hráči však získají kvalitní a ucelený příběh.
3) Kvůli silnému příběhu bude hru každý vnímat jinak. Je možné, že s některými hodně zamává. Jinak hra příliš nesází na klasické lekačky, spíše vytrvale buduje atmosféru. Jsou zde ale místa, která jsou velmi děsivá. Autoři až zákeřně pracují s varietou střašidelných prvků a to své si tam tak najde naprosto každý. Nezáleží na tom, z čeho máte/nemáte strach.
Pokud by to bylo nutné zmínit, tak je ze hry lehce cítit inspirace tituly What Remains of Edith Finch, Firewatch a Silent Hill, hra si však jde svou vlastní cestou, přináši spoustu nových mechanik a proto se přirovnávání spíše vyhýbám. Všem totiž nabídne unikátní zážitek.
Moc díky za obsáhlé odpovědi, bývalo by mi stačilo ano/ne, ale takhle už mám úplně jasnou představu.
Firewatch nabídl pěkné, i když poněkud osamělé procházky nutící k zamyšlení, Silent Hill je mezi horory proslulý propracovaností svého příběhu a perfektní atmosférou a Edith Finch je asi nejsmutnější hra, co jsem kdy hrál a taky jedna z nejoriginálnějších, ale kdo ví, třeba to české lesy všechno překonají, byl bych rád a po této recenzi bych se tomu vůbec nedivil. Jinak vždy dávám přednost tíživé atmosféře, lekačky na mě neplatí, takže to je za mě jednoznačně taky plus.
Ale prosím tě, ještě sem tam značku máme na lampě, u baráku na plotě, na patníku a nějaký ten strom tu taky máme. Zatím jsem vždy trefil a ožralej i do Chousníka a zpět na brambůrky.
Jednou jsem šel lesem do Choustníka, někdo mezitím pokácel kus lesa, cestička, co tudy měla vést zmizela a já skončil ve Slapech, jen abych se pěšky po státovce nasranej jak řepa vrátil zpátky do Tábora.
Tak asi tak.
Jo ještě, tímto děkuji všem za neuvěřitelných 500 palců nahoru, je to pro mě i pro Zing historický milník, to se musí oslavit!
Dám si na vás všechny sklínku červeného. 
Safra porte, kudyma si to šel? To je na druhou stranu.
To jsi se měl otočit. Pak z Chousníka tak cca 12 km směr Pacov a došel by jsi ke mě. 
Nebudeš mi to věřit, ale já v Pacově ještě nikdy nebyl, přitom to mám docela kousek.
Kudy jsem šel nevím, jak pokátili stromy a cesta rázem skončila, prodíral jsem se lesem kudy mě napadlo, no a vyšel jsem ve Slapech. 
A to já jo, ale z Pacova taky nejsem ten je odemne asi tak 14 km. A Tábor cca 25 a Pelhřimov taky tak a vsadím se, že jsi přez nás někdy jel, teď nám tu kurví náměstí.
No znám něco podobného, Šel jsem na houby a vylezl jsem o půl kíláku jinde, než jsem si myslel, že bych mohl být. Nebo jsme šli noční pochod a trasa 10 km byla náhle 15 km a nikdo do dnes neví, kde se nám to mohlo natáhnout. Cesta zmizela ale za to se oběvila dlouhá polní a asi kilometrové pole brambor. 
Jasně, měli jsme upito a na mapu jsme neviděli ale do té doby nám nikdy tak moc hvězdy nelhaly. Asi jsme sledovali nějaký satelit na obloze. 
Chřiby, Kazatelna, Cimburk jsou místa vzdálená od mého bydliště opravdu jen pár kilometrů, už se těším až to budu objevovat ve hře a hodnotit věrohodnost ztvárnění.
Jojo ta kaple vypadá jak Klimentek
Diky za recenzi. Objednaná Xzone edice.