Byl vlahý čtvrteční večer, venku ptáčci cvrdlikali a děti si na hřišti hrály. Ve mně se v onu chvíli odehrával vnitřní boj nad tím, zda si v jedné z posledních možností předobjednat sběratelskou edici chystaného The Last of Us Part II, nutno říct, že za značně přemrštěnou cenu, ale co bych pro jednu sošku neudělal, že? Do této rozepře se náhle ozval zvuk upozornění na mobilu. Otevřu ho, kdy záhy zjišťuji, že mi píše šéfredaktor s nabídkou hry na recenzi. Podívám se na název, jenž zní West of Dead. O takové hře jsem nikdy neslyšel, pročež otevírám Google a zkopíruji tato tři slova do vyhledávače.
- Platforma: PC (recenzovaná verze) a Xbox One – verze pro PlayStation 4 a Nintendo Switch v srpnu
- Datum vydání: 18. 6. 2020
- Výrobce: Upstream Arcade
- Žánr: Roguelike
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 714 MB
- Herní doba: 15-20 hodin (v případě šikovnosti lze i za kratší dobu)
- Přístupnost: 10+
- Prodejní verze: Digitální
- Cena: 530 kč za PC verzi a 569 Kč za konzolovou
Poměrně bleskurychle nalézám, že to je roguelike akce od tvůrčího celku Upstream Arcade, jednajíc se v podstatě o jejich prvotinu (někteří členové ještě pracovali na Deadbeat Heroes). Inu, řekl jsem si, proč by ne. Přeci jen originálních her z tohoto subžánru není nikdy moc a jejich znovuhratelnost je tak nesmírně mohutná, že se k nim častokrát vracím v rámci delšího časového úseku a užívám si je v podstatě skoro stejně, jako napoprvé. A s jednou rukou na srdci a s druhou na bibli musím upřímně pronést, že jsem byl za mé rozhodnutí neskutečně rád.
Temné podsvětí divokého západu
Píše se rok 1888. Americké městečko Wyoming, které právě zažívá vrchol kovbojské éry, kdy na povrchu země probíhá ve velkém válka mezi bílými tvářemi a indiánskými rudokožci. Během této doby žije i William Mason, muž s hlasem známého herce Rona Perlmana (Hellboy, Blade II), jenž se jednoho dne probudí do drsného a pochmurného Očistce. Podsvětí, jenž bylo utvořeno díky vzpomínkám, kultuře a víry procházejících duší, vydávajíc se do jednoho ze dvou směru. Na západ či na východ. Mason si stejně jako většina duší nepamatuje téměř nic ze svého života na zemi, avšak vybavuje si tajemnou postavu v černé, kterou viděl krátce před svou smrtí. Rozhodne se tedy procestovat tento posmrtný svět, doufajíc v to, že nalezne odpovědi na své otázky (v podobě vzpomínek, které získává z poražených protivníků)
Během této doby žije i William Mason, muž s hlasem známého herce Rona Perlmana (Hellboy, Blade II), jenž se jednoho dne probudí do drsného a pochmurného Očistce. Podsvětí, jenž bylo utvořeno díky vzpomínkám, kultuře a víry procházejících duší…
Doufám, že jsem předchozím odstavcem dostatečně nastínil výtečné prostředí, které tento titul nabízí. Podsvětí Divokého západu, vystavěné na obrovském množství různých mytických příběhů, vycházejících z místní kultury a folklóru, vás totiž naprosto učaruje už během prvních minut hraní, kdy vás toto nadšení neopustí ani po mnoha hodinách hraní, jelikož neustále budete zásobeni rozličnými místy či nepřáteli. Velký podíl na fascinaci místními lokacemi pak rozhodně nese i vyloženě lahůdkový vizuál, jenž jakoby přímo nakreslil legendární Mike Mignola, autor komiksového Hellboye či Baltimora (obě díla se dají zakoupit i v češtině u nás, takže pokud patříte k lidem, kteří je ještě nečetli, tak rozhodně doporučuji). Tento tandem pak sám o sobě tvoří důvod, proč si hru vůbec zahrát. Každopádně ani hratelnost se nemá za co stydět.
Puškou z krytu i mravence trefíš
Většina z vás je zcela jistě s konceptem roguelike her dobře obeznámena. Každopádně jen pro jistotu připomenu, že se zpravidla jedná o takové tituly, které se chlubí procedurálně generovanými levely, důrazem na osvojování si jednotlivých mechanik a permanentní smrtí. Tyto jednotlivosti pak naleznete i zde, takže z tohoto hlediska West of Dead příliš nevybočuje ze zaběhnutého konceptu. Ovšem lhal bych, kdybych řekl, že nic nového do tohoto subžánru nepřináší.
Tou největší změnou je fakt, že při přestřelkách s místními monstry používáte krytů, které jsou bohatě rozprostřené po jednotlivých místnostech. Ukrývání se za tyto objekty pak tvoří velice esenciální složku vašeho úspěchu, jelikož nejenže vás chrání před dotěrnými kulkami nepřátel, avšak dokonce urychlují přebíjení jednotlivých zbraní (ty můžete mít u sebe v jednom momentu dvě libovolného typu). V omezeném počtu nábojů v jednom nabití se posléze skrývá druhá největší odlišnost od podobných titulů, jelikož zbraně se ve hře chovají jako zbraně, tudíž do nich můžete naládovat jen omezené množství munice, vyžadujíc akci při vyprázdnění zásobníku.
…při přestřelkách s místními monstry používáte krytů, které jsou bohatě rozprostřené po jednotlivých místnostech.
Díky těmto mechanikám by člověk mohl očekávat, že hratelnost nebude tak frenetická, jak se většinou od těchto her očekává. To v žádném případě není pravda, jelikož většina místností je zahalena v temnotě, tudíž vaše cíle nevidíte. Proto je třeba vždy doběhnout k některé zdejší lucerničce, která se po interakci rozsvítí, a dokonce na pár vteřin oslepí místní spodinu, nabízejíc možnost rychlé eliminace, případně hbitého přesunu zpět do krytu. Zároveň za jedním krytem nemůžete být skrčeni „do aleluja“, jelikož každá překážka se po určitém počtu zásahů rozbije, což společně s omezenou viditelností nepřátel nutí hráče být neustále ve střehu. A to je rozhodně super, stejně jako onen mix rozvážné a zběsilé akce.
Hromada vybavení
Z pohledu dostupného vybavení a různých schopností se následně držíme osvědčené formule. Tím, jak procházíte hrou, získáváte speciální měnu v podobě duší zatracených, které po každé úrovni můžete u místní čarodějnice proměnit za různá vylepšení, jako je větší léčivá láhev, zbraně či aktivní a pasivní schopnosti. Za druhou měnu v podobě železa pak lze nakupovat vybavení u speciálního obchodníka, kterého v rámci jednotlivých průchodů naleznete náhodně umístěného v rámci úrovně. Věcí je ve hře skutečně hromada a získání všeho vám pár desítek hodin určitě zabere. Nicméně je třeba říci, že ačkoliv vám nové vybavení průchod hrou přeci jen trochu ulehčí, tak zároveň velice záleží na troše té náhody, jelikož veškerý equip je stejně jako úrovně náhodně generovaný, takže se dost dobře může stát, že se té vaší oblíbené bambitky jednoduše nedočkáte a budete muset být spokojeni jen s tím, co se vám dostane do rukou, což mi rozhodně nevadí, jelikož to nutí k neustálému sebezlepšování.
Věcí je ve hře skutečně hromada a získání všeho vám pár desítek hodin určitě zabere.
Do této chvíle tedy vše vypadá růžově a téměř bez chyby. Postěžovat si nicméně na pár věcí musím. Příliš jsem třeba nepochopil tvůrci zaimplementovaný systém automatického lockování na nepřátele. Díky němu kolikrát budete střílet na někoho jiného, než na koho ve skutečnosti chcete, což párkrát zapříčiní poměrně nepěknou frustraci, jelikož nebudete trefovat ten cíl, jenž potřebujete. Další nesmyslnou věcí je následně příliš dlouhé načítaní monologových sekvencí hlavního hrdiny. Ne, že by hlas Rona Perlmana byl špatný, to chraň bůh, avšak jakmile uslyšíte tu stejnou větu na stejném místě již po padesátý, začne vás to krapet iritovat. Tím spíše, kdy vám v cestě stojí zavřená brána, která se otevře až poté, co proběhnou všechny dialogy. Zamrzely i některé zaseknuté Steam trofeje, ale to je vyloženě prkotina.
Já jsem tady pánem!
Poslední větší prohřešek poté padá na obtížnost. To, že zde chybí možnost její volby, je v tomto subžánru vlastně docela v pořádku. Bohužel ale jednotliví nepřátelé a lokace nejsou příliš dobře vybalancované, na což především trpí souboje s bossy, které jsou oproti zbytku hry až nesmyslně jednoduché. Je ale třeba poznamenat, že na této části autoři velice aktivně pracují a je dost možné, že se z tohoto hlediska velice brzy dočkáme značných vylepšení (a pevně věřím, že ano).
…především trpí souboje s bossy, které jsou oproti zbytku hry až nesmyslně jednoduché.
Na druhou stranu musíme být rádi, že je titul velice zdárně optimalizován, a díky komiksové stylizaci jej plynule rozjedete i na alespoň trochu výkonném notebooku. Konzolisté se z tohoto pohledu mohou tedy radovat a věřím, že i připravovaný port na Nintendo Switch nebude mít žádné problémy (to však zjistíme asi až v srpnu). K PC verzi ovšem doporučuji přibalit jako povinnou výbavu gamepad, jelikož ovládání na klávesnici s myší sice nějakým způsobem funguje, avšak daleko intuitivnější je kombinace dvou joysticků.
Závěrem
Žádný ze zmiňovaných problémů však nezastiňuje předtím zmíněná pozitiva v podobě výtečného zasazení, stylizace a chytlavé hratelnosti typické pro tento subžánr, jenž je dokonce okořeněna i o nové prvky, dostatečně odlišující West of Dead od konkurence. Fanoušci žánru roguelike by tedy tento titul rozhodně neměli přeskočit a běžní smrtelníci by mu minimálně měli dát šanci, jelikož si to rozhodně zaslouží.
West of Dead můžete zakoupit na Steamu či Microsoft Store.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.
Recenze
West of Dead
West of Dead nabízí typický roguelike zážitek, jenž je ale doplněn o několik nových mechanik a nápadů, zaobalených do přenádherného hávu temného podsvětí Divokého západu, jenž je vyobrazen perfektní komiksovou stylizací, na níž se výtečně dívá. Pro fanoušky žánru povinnost, a to i přes občasné problémy, které přináší především automatické lockování na nepřátele a někdy příliš oscilující obtížnost z jednoho extrému do druhého.
Líbí se nám
- Překrásný komiksový vizuál
- Zasazení do podsvětí Divokého západu
- Zábavné přestřelky
- Systém krytí
- Nutnost zlepšování se
Vadí nám
- Automatický systém míření na nepřátele
- Opakující se dlouhé monologové sekvence
- Občas stále nevybalancovaná obtížnost
Zahrál jsem si demo, miluju hlas Perlmana (protože Fallout) a miluju komiksy od Mignoly (kompletní Hellboy série + všechno kolem, co vydává Comics Centrum vlastním), čili ideální záležitost utratit pětikilíčko na Steamu
Díky za recenzi.