The Medium představuje zatím největší a nejambicióznější projekt polského studia Bloober Team, které na hře začalo pracovat již v roce 2012 a původně ji plánovali vydat pro konzole Xbox 360, PS3 a Wii U – záběry z této původní verze hry můžete zahlédnout v tomto videu. Nejde tedy o žádné „uspěchané béčko“, ale o titul, který jeho autoři nosili v hlavách pěkných pár let, během kterých diskutovali a vylepšovali příběh i celkový koncept. Dalším přínosem pro kvalitu hry bylo zapojení Microsoftu, který pro hru získal exkluzivitu a jde vlastně o jednu z prvních „exkluzivních“ her pro nové, výkonnější konzole Xbox Series X|S, jejichž výkon hra využívá především pro renderování dvou herních světů zároveň. Celkově je na ní větší rozpočet a podpora silného vydavatele hodně cítit, kromě jiného i díky zapojení hereckých a hudebních hvězd či vysokému podílu filmových sekvencí. Bohužel se ale ústřední téma duality nevztahuje jen na příběh hry, ale také na její celkové kvality.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), XSX|S
- Datum vydání: 28. 1. 2021
- Výrobce: Bloober Team (Polsko)
- Žánr: Adventura
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 23 GB
- Herní doba: 10 hodin
- Přístupnost: 18+
- Prodejní verze: digitální
- Cena: 1 429 Kč (MS Store), 49,99 EUR (Steam), 259 Kč (Xbox Game Pass)
Silent Hill nebo Černobyl?
Opravdu nerad sahám k přirovnávání s jinými hrami, ale v případě The Medium je inspirace natolik očividná a mnohokrát autory přiznaná, že opravdu nemá smysl snažit se našlapovat kolem ní. Po nečekaně civilním a zároveň silně emotivním prologu v reálném polském městě Krakov 90. let se hlavní hrdinka Marianne přesune do turistického resortu hotelu Niwa, ztraceného hluboko v lesích, poblíž jezera. Už samotný příchod lesní pěšinou (kvůli rozbité hlavní silnici) k ruinám opuštěného hotelu silně připomene Silent Hill 2, což opravdu není náhoda. Autoři mnohokrát opakovali, že se snažili složit poklonu klasickým hororovým hrám. Nicméně fixní kamery zde jdou i proto, že díky rozdvojenému obrazu údajně hráči dostávali závratě, pokud měli volné ovládání kamery. Rozdvojený obraz se nicméně týká pouze asi třetiny hry.
Opuštěná masivní budova polorozpadlého hotelu sedí uprostřed mlhavého lesa jako přízrak a dala mi vzpomenout spíš na Černobyl, než Silent Hill. Kromě jiného i proto, že jde o očividně starý komunistický komplex (lokace byla inspirovaná skutečnou lokací jiného jména v Polsku), který prošel děsivými událostmi a zůstal opuštěný, jako pohrobek strašlivé tragédie i nebezpečného tajemství. Musím říct, že první hodina hraní – s působivým prologem v Krakově a následujícím příchodem k pochmurně se tyčící budově Niwy, na mě udělala obrovský dojem. Nejen kvůli parádní výpravě a grafice, ale hlavně díky velmi pečlivému budování atmosféry a vtahujícímu úvodu do děje. V téhle fázi hraní moje představivost pracovala naplno a nemohl jsem se dočkat, až začnu odhalovat tajemství a historii toho místa.
Masivní budova rozpadlého hotelu sedí uprostřed mlhavého lesa jako přízrak.
Bohužel přestože si některé z těchto kvalit hra udržela až do konce (objevování určitých lokací v druhé polovině hry vyvolávalo velmi podobné emoce, jako úvodní příchod do hotelu), hodně z toho potenciálu a mystéria pro mne vyprchalo ve chvíli, kdy se hra přesunula z reálného světa do alternativní reality „záhrobí“, vyobrazeného dle díla slavného polského umělce Zdzisław Beksińskiho, jehož dystopicky surrealistická práce místy připomíná H. R. Gigera, ale zároveň je výrazně „svá“. Ačkoliv vizuál této části hry je místy opravdu působivý, co mne zklamalo a postupně vytrhlo z jinak skvělé atmosféry hry, to byly poněkud karikaturní postavy démonů, které na mne dělaly spíše dojem zastaralých a přehnaně akcentovaných klišé, než náležitě děsivé hrůzy. Kupodivu mě asi nejvíce iritoval Troy Baker v roli démona nazvaného The Maw – jeho přehrávání jakožto vyšinutého zloducha mi přišlo křečovité a neustále mě vytrhávalo z děje, kromě jiného tím, jak střídá hluboké a vysoké tóny hlasu. The Maw podle mne mohl působit mnohem lépe, kdyby si na něj autoři vybrali nějakého metalového zpěváka s pořádně „hrubým“ hlasem. Baker zde působí jako slušňák, který si hraje na něco, čím není. Jelikož jde o hlavního „zloducha“ příběhu, docela to hře škodí. Na druhou stranu, Marianne coby hlavní hrdinka je zahraná skvěle a připomínala mi Jesse Faden ze hry Control.
Téměř klasická adventura
Zároveň je potřeba si vyjasnit, že tohle není žádný survival horor ve stylu Resident Evil nebo Silent Hill série. Hra obsahuje velmi málo akce a když už na ni dojde, prakticky vždy jde jen o to, kolem někoho se proplížit nebo se před někým schovat. Upřímně jsem se těchto herních pasáží bál z nesprávných důvodů – víceméně mne víc děsilo, kolikrát budu muset danou pasáž opakovat, než pochopím rytmus/trasu, kterou autoři naplánovali, než aby mne děsil samotný protivník. Naštěstí ale těchto pasáží není mnoho a drtivá většina hry je prostě adventura, ve které zkoumáte prostředí, sbíráte předměty a záznamy o historii hotelu či jeho obyvatel a sem tam řešíte nějaké to nenáročné puzzle. A jak už jsem zmínil, relativně nejzajímavější mechaniky „rozdvojeného“ obrazu využívá jen zhruba třetina hry. Moje PC sestava (i7-9700F, 16GB DDR4, RTX 2070 Super) se při hraní ve 4K trochu zadýchávala, ale nešlo o nic drastického. Občas mi při spuštění hry vypadl zvuk, ale to okamžitě spravilo pauznutí hry. Žádné jiné bugy jsem nezaznamenal.
Autoři sami prohlásili, že tohle není hra, kterou hrajete proto, abyste „zvítězili“. Jejím cílem je nabídnout komplexní zážitek, který tvoří z jedné strany ambiciózní příběh s důrazem na psychologii postav a nejednoznačnost lidské povahy, z druhé strany zmíněný mimořádný vizuál… a to vše drží velmi stylová hudba, kterou mají na svědomí dva skladatelé. Zatímco Arkadiusz Reikowski se postaral o hudbu pro reálný svět ve hře, hudbu pro záhrobí má na svědomí Akira Yamaoka, respektovaný autor soundtracků série Silent Hill, který si i pro The Medium přizval na pomoc vokalistku Mary Elizabeth McGlynn (ta má ve hře kromě jiného také duet s Troy Bakerem). Tato jména vyzdvihávám zcela záměrně, protože jde opravdu o velikány herní hudby, jejichž přispění dodává The Medium na celkové kvalitě a hlavně na síle onoho zážitku z příběhu a atmosféry, o který šlo tvůrcům především.
Tohle není žádný survival horor ve stylu Resident Evil nebo Silent Hill série.
Když je hra v nejlepší formě – jako v případě úvodní hodiny nebo třeba ve chvíli, kdy se protnou flashbacky hlavní hrdinky s realitou a vše do sebe začne zapadat, dokáže The Medium opravdu vtáhnout, ohromit i dojmout. O mnoho nejlepších scénách nicméně nemohu napsat víc, protože jde o docela zásadní spoilery. Tím ale zároveň dávám najevo, že hra vás rozhodně má čím překvapit. Bohužel jsou ale ty silné pasáže rozředěné minimálně stejným množstvím obsahu, který představuje prostě generickou adventuru, včetně prostředí a náplně, příběhové i herní. Zhruba po deseti hodinách tomu pak nasadilo korunu finále, které je z určitého pohledu velmi silné, ale z jiného zase přinese obrovské zklamání: dozvíte se (parádní) rozřešení některých věcí, ale jiné zůstanou naprosto nedořešené. Až mi to připadalo, že si autoři schválně otevřeli dveře pro druhý díl. Přesto jsem ale hru odehrál na jedno posezení a bylo příjemné se alespoň občas cítit jako u klasik kalibru Silent Hillu. Jelikož je hra součástí předplatného Xbox Game Pass, rozhodně ji mohu fanouškům žánru doporučit.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex 2020.
Recenze
The Medium
Dualita není jen ústředním tématem příběhu hry, ale projevuje se také na její celkové kvalitě. Místy naprosto vynikající budování atmosféry a práce s postavami či příběhem je v silném kontrastu s tradičními žánrovými klišé a nudnějšími herními pasážemi. Zapojení mimořádných výtvarníků a hudebníků ale hře propůjčuje jedinečné kouzlo, díky kterému ji lze nejen fanouškům žánru doporučit.
Tak před pár minutami jsem hru dohrál a dusím v sobě divné pocity. Stalo se to, čeho jsem se obával a The Medium mi to potvrdilo. Bloober Team je studiem jedné hry a trpí jejím syndromem. Od prvního Layers of Fear, které bylo příjemným překvapením, to jde s nimi s kopce a ta křeč je znát i na tomto počinu. Tolik promarněného potenciálu se jen tak nevidí. Nudná, šedivá a stereotypní nuda. Tak se dá jedině Medium popsat. Nesympatická hlavní hrdinka jak zevnitř, tak zvenčí. Zmatečný a utahaný příběh. Opakující se herní mechanismy (prořezávání cesty v kůži, štípání řetězu na zámcích, vzpomínková echa na předmětech, atd). Šíleně otravné stealthové a únikové pasáže. Nulový pocit strachu. Z hlavního záporáka máte akorát pocit naštvanosti. Většina hry je opravdu jen walking simulátor v tom nejhorším slova smyslu.
Ale nakonec jsem našel na hře tři světlá místa. Překvapivě je jedním z nich fixní kamera. Hru jsem odehrál s gamepadem a sám jsem byl překvapený, jak se mi tento oldschool pohled ala první Resident Evil Líbil. Druhá věc, která byla fajn, je ten stěžejní duální svět. A třetí pozitivní věc, že od části s aktivací vodní pumpy až do samého závěru se hra diametrálně zlepšila a duch Silent Hillu z ní přímo stříkal. Jen si všimněte designu celé lokace a jste doma. Že by autoři ukázali snahu a talent a chtěli nás přesvědčit, že ten spekulovaný Silent Hill zvládnou důstojně? Mě si celkem usmířili a opatrně začínám věřit, že právě tím závěrem našli sami sebe. A mimochodem, takhle utopeného Jamaoku jim neodpustím. Mají v ruce takového mistra a na hře to nebylo vůbec znát. Tak chlapi a dámy z Bloober Teamu, hlavy vzhůru, máte na to, tak ať se návrat do mlžného města vrátí v plné parádě a nechte Akiru se pořádně odvázat. Pak bude vše špatné z minulosti zapomenuto.
Ale The Medium se u mě dokázalo vyšplhat jen na 6/10. A to jen díky slušnému finiši.
Překlad do PC verze právě vyšel, super práce a díky překladatelům:
https://prekladyher.eu/preklady/the-medium.961/
Hru jsem dohrál a dál bych ji tak 3 body. Debilní konec, hrozná kamera, na pohyb postavy za kterou hrajete se nedá dívat, prvky hry které tam jsou jen za účelem natahování herní doby (pomalé přelízání po římsách, řezání kůže). Hra v žádném aspektu nedosahovala průměru, ba naopak.
1500 je pro mě moc peněz, za hru, kterou jednou projdu (necham se dovest ke konci). Na hru jsem se těšil a čekal jsem, že si ji pořídím za nějakou dobu ve slevě. Bohužel raději memory wipe a zapomenou na vždy. Duální mohli udělat filmečky. Podle toho co jsem viděl, tak grafika spíš nic než moc a příběh předvídatelnej.
Je to na Game Passu, stačí si ho předplatit na měsíc, pokud jsi ho navíc v minulosti nevyzkoušel, tak to máš za 26Kč a minimálně za vyzkoušení to určitě stojí.
Příběh a atmosféra super, ale technický zpracování teda žádná sláva. Že občas vypadne nějaká ta textura budiž, ale že to na next-gen Xboxu X jede ve fullHD 30fps a dropuje to, to mi teda zážitek z hraní docela kazí 🤔
Na prekladyher.eu právě začala práce na češtině do PC verze The Medium. Jsou to prostě borci !!
https://prekladyher.eu/preklady/the-medium.961/
Jj,a navíc překládá to Mayki a to je fakt mašina na překlady.
Na tohle mě kdosi (už si nevzpomenu, a to je to necelé dva měsíce zpátky) nalákal po mém nadšení z levelu s rozdvojenou realitou ve druhém Dishonored. Videa a recenze mi naznačují, že by mi to opravdu mohlo sednout, i když to není vyloženě must have Day 1, ale časem rozhodně zkusím. Jen mě tedy docela děsí ta představa Troye Bakera snažícího se ze sebe dostat různé hlasové kreace… Našla jsem si video z dabingu a působí to fakt dost prapodivně, nebo minimálně nezvykle, tak jsem docela zvědavá, jak to působí celkově ve hře.
Yup, zajímalo by mě, jestli si to šílený přehrávání v téhle roli vymyslel sám nebo to byl důsledek vedení ze strany režiséra. Naštěstí to relativně zachraňuje ten zvukový filtr, kterým to prohnali, ale stejně ten výsledek působí často příliš… přehnaně.
V jednom rozhovoru z léta říkal, že ta jeho postava má být nějaká neznámá „entita,“ která neměla být zaškatulkovatelná do žádného genderu. Ten jeho výkon má působit co nejvíc nelidsky a divně. Otázka je, jestli se to povedlo, nebo jestli to není už trochu moc.
1) Vraťte prosím klady a zápory… Neskutečně to pod recenzemi chybí. Vyloženě mi to kazí radost
To už bych raději oželil celkovou číslovku.
2) Už mám Medium předstažené. Těším se velice. Předchozí dílo mě bavilo. Ačkoliv celý zážitek z Blair Witch nakonec totálně zkazilo strašně natahované finálové bloudění v domě, navíc vyloženě s akčními, střílečkovými prvky. Autoři totálně pohřbili jinak velice atmosférickou a působivou záležitost. Veliká škoda. Věřím, že The Medium si užiju více. No a v květnu Viláž!
Děkujeme za názor, ale klady a zápory zatím vracet nebudeme, protože přispívaly ke zkratkovitému vnímání recenzí ze strany (některých) čtenářů. Těžiště recenze má být její text, nikoliv číslovka nebo bodový seznam kladů a záporů.
Sorry, ale v tomhle se absolutně neshodneme a musím napsat, že tohle je přesně ten ukázkový přístup a jednání, které mě nebetyčně s*re. Působí to na mě neodvratně následujícím dojmem (a napíšu to jak si vše myslím, jak mi zobák narostl):
Skupina DEMENTŮ, kteří se pohybují na hraně analfabetismu/nedochozené základní školy, NEČTE recenze, protože text je óóó tak strašně dlouhý a je to moc písmenek… a tak sjedou rychle na celkovou číslovku a klady a zápory a vyvodí z toho resumé (přitom např. já osobně vnímám klady a zápory jako shrnutí, respektive připomenutí si plusů a mínusů z celkového textu). A co uděláme (redakce), aby se tak nedělo? Aby nám naši polodementní čtenáři, co hrají hry stylem „zkoukl jsem 5 minut na YT – je to shit! Mám názor!“, náhodou neutíkali s nesprávným názorem od recenze? Prostě to zrušíme sakumprásk pro všechny! Jasně! To je přesně to myšlení, kterým se tihle lidé podporují. Místo aby se jasně vztyčil prostředníček a stálo se za svým názorem, tak se neustále někomu leze do zadnic a poklonkuje. Jsem neskutečně zklamanej, že tahle blamáž potkává i Zing. Pro mě je to první známka toho, že se web přizpůsobuje plebsu a nehráčům a lidem, pro které je četba textu a vytvoření si vlastního názoru rovno očistci. Jsem neskutečně zklamanej a šťastnej, že aspoň poslední web na českém netu + a – zachovává.
S Tvojí pointou naprosto souhlasím, ale nebyl bych tak radikální. Spíš mám pocit, že Zing zkouší možnosti, co z toho vyjde jako nejlepší a holt někdy se to úplně nepovede. Ale záleží na čtenářích, s čím budou spokojení. Věřím tomu, že když nás bude hodně, tak se plusy a mínusy vrátí. Ale za podobné experimenty jsem rád, jak jinak by se odhalilo, co bude fungovat nejlépe? Lepší tyhle pokusy než usnout na vavřínech.
Recenze nás stojí zdaleka největší množství prostředků, úsilí a času. Je strašlivě demotivující, když se pak část čtenářů soustředí jen na malý kousek výsledku té práce. V tomto ohledu se ta změna zaměřuje nejen na čtenáře, ale také na samotné autory, aby pro ně psaní nebylo tak deprimující.
Dlouze jsme tu změnu diskutovali a pečlivě studovali, jak se s tímhle problémem vypořádala všechna největší, ale třeba i malá, respektovaná alternativní média ve světě. Ve výsledku nejde o nějakou „úlitbu“ pár problematickým čtenářům, ale o větší položení důrazu na to, co v recenzích považujeme za nejhodnotnější.
Neříkám že je to natrvalo a neříkám, že je to poslední změna našeho systému hodnocení – ale prozatím to takhle zkusíme, protože opravdu věříme, že to dává smysl. Nicméně určitě dáme čtenářům možnost se k tomu vyjádřit v podobě plánované větší ankety o podobě a obsahu webu, kterou nabídneme v únoru.
Mně teda vždycky přišlo, že hromada lidí řešila spíš to číslo v souladu s plusy a mínusy. Zrušit číselný hodnocení a zachovat plusy a mínusy mi teda přijde mnohem lepší, než tohle.
Možnost by byla dát plusy a mínusy jako spoiler. Kdo bude chtít rozklikne. Vlk se nažere a koza zůstane celá
Odstranění plusů a mínusů stejně konkrétní lidi nedonutí recenzi číst celou. Když ji nečetli dřív, nebudou ji číst ani teď, takže jaký je toho smysl. Nicméně bych si toho sám ani nevšiml, recenze už čtu málokdy, obvykle se podívám na trailer a pár videí a když se mi to libí, zkusím na vlastní kůži. Jako novinky za plnou cenu kupuju jen věci, u kterých vím, že za to budou stát, obvykle pokračování sérií jako Hitman, Mortal Kombat, Mafia apod.
Taky si myslím, že to u těchto lidí ničemu nepomůže… Podívají se jen na výslednou známku a plusy a mínusy půjdou hledat někam jinam.
Tím, že to těm ‚dementum“ sebrali jim fakt nepoklonkuji, naopak jim bylo sebráno to, co oni z lenosti hledali. Ty jsi sice taky o něco přišel, stále ti ale zůstává to hlavni-samotna recenze
Kdybych mohl hlasovat, byl bych také pro návrat plusů a mínusů. Připadala mi pak recenze s nimi taková kompletnější.
Možnost hlasovat a ovlivnit nejen tohle, ale celkovou budoucí podobu Zingu dostanou čtenáři již příští měsíc
Osobně jsem taky proto, se vynechalo číselné hodnocení a nechali se jen plusy a mínusy. Dá to člověku daleko lepší přehled a právě jak už tu bylo psáno to vypíchne ty důležité body z recenze
To nejdůležitější z recenze by měl vypíchnout její slovní verdikt.
Pokud tohle máte v plánu ,doporučuju ty hlasování o budoucnosti Zingu vázat na registraci 👍Vyhneme se pak špatnému hlasování od joudů od konkurence ,co tady přijdou jednou za pár měsíců jako Hosté a je jim podoba Zingu putna,hlavně,že si kliknou na hlasování,napíšou občas nějaký blábol a hodí pár mínusů do komentářů a přehlasují ty lidi,kteří tu registraci mají a chtějí nějak ten Zing utvářet 👍
Jsem zato vrátit klady a zápory.Pro mě snad důležitější než samotný číselný hodnocení.
Klidně bych vynechal číselné hodnocení. To mi přišlo jako největší zlo pro zbytečné diskuze a hádky. Bez čísel, ale s plusy a mínusy. A je to 👍
Tak to já bych nechal bez plusů a mínusů i bez číselného hodnocení. Případné klady a zápory se můžou vypíchnout v závěrečném slovním hodnocení. Občas to u některých výborně hodnocených her působilo hloupě, když se za každou cenu vymýšlely nějaké mínusy.
To je hloupost, teď recenze nečtu a jen se podívám na číselné hodnocení, předtím jsem četl alespoň klady/zápory. Uvažovat stylem, nebo vezmu, aby lidé četli to ostatní je naprosto nesmyslná logika.
Jak jsem psal, několik měsíců jsme tu problematiku rozebírali a studovali na světových webech. Žádný systém nebude spolehlivě/uspokojivě fungovat pro všechny, ale určitě má smysl se alespoň pokoušet o nějaké změny, než se zarytě držet stále toho samého.
V únoru dostanete příležitost svým hlasováním rozhodnout, jak budeme pokračovat dále.
Když už je tu řeč o webu, tak si nemůžu pomoct ale místní recenze mi přijdou kratší a kratší, méně do hloubky a spíš než recenze mi to pomalu začíná připomínat povrchní první dojmy z twitteru. Proto mě třeba příjemně šokovala délka Hitmena 3, hlavně po Yakuze.
Různým lidem vyhovují různé věci, ve vedlejší diskuzi si zase další čtenář pochvaluje, že naše recenze není zbytečně dlouhá a přesto se z ní dozvěděl vše podstatné.
Ve skutečnosti ten rozsah střídáme, především podle významu a komplexnosti titulu, tady je třeba jedna z našich rozsáhlejších recenzí z tohoto měsíce:
https://www.zing.cz/recenze/96228544/recenze-hitman-3/
Medium je jednoduchá adventura na necelých deset hodin, rozsah této recenze mi tedy připadá odpovídající.
Jo, Hitman byl překvapení ale upřímně například taková Yakuza mi přišla fakt jen povrchní dojmy, než nějaký komplexní pohled na celou hru. Hold každý to vidí jinak bohužel tenhle trend začíná být moc populární takže je těžké si najít alternativu, vlastně mi přijde jako by většina recenzí spíš byla psaná pro youtube video na pár minut než že by využívali předností psaného textu.
Jak správně píšete, každý to vidí jinak a bohužel není v našich silách, aby byli vždy všichni spokojeni. Přesto jsem moc vděčný za každý slušně prezentovaný názor a budeme hledat způsoby, jak vyjít vstříc všem, alespoň do nějaké míry nebo střídavě.
Svého času se na nás zase snesla kritika, že recenze byly příliš dlouhé (třeba Mafia DE), takže to opravdu vyžaduje určité balancování a zkoušení toho, co nejlépe funguje.
Díky za příjemnou recenzi a za uklidnění v podobě slušné hry. Přece jenom poslední počiny Bloober Teamu mě vůbec nepřesvědčily, bavil mě snad akorát první Layers of Fear, ale The Medium vypadalo ze všech těm ukázek velmi nadějně. Už se těším až sám vyzkouším, hlavně na celkovou atmosféru a Akiru.
Díky za přečtení
Jinak mě se ve skutečnosti docela hodně líbila i jejich Blair Witch – není to žádný trhák, ale jako fanoušek filmu i strašidelných her jsem si těch pár hodin docela užil:
https://www.zing.cz/recenze/96080192/recenze-blair-witch/
Blair Witch byla moje hodně očekávaná záležitost, ale strašně nevyužitá. Místy měla fantastickou atmosféru, těšil jsem se na vlčáka, ale nakonec to stejně jako zbytek hry skončilo na půl cesty. Ale uznávám, že to byla celkem slušná hra, o to víc mrzí, že mohla být vynikající.
Blair witch jako „guilty pleasure“ je super hororova walkin sim hra. Závěr byl opravdu scary i kdyz ten plot twist je už dost klišé. Vzpomněl jsem si na The beast inside který je super