V prvním díle našeho farmářského dobrodružství jsme se s Johnym vypravili prozkoumat základy Farming Simulatoru 2019. Zkušenost to byla opravdu překvapivá, i když místy náročná. Připadali jsme si jako neplavci vržení do vody. Po počátečních problémech s nákupem pozemku jsme se potýkali s vápněním, oráním, sklizní a prodejem. Utratili jsme veškerý kapitál, a navíc se pekelně zadlužili. Po prodeji obrovského balíku bavlny, který nám vynesl velmi malou částku, jsme se rozhodli založit nový server, kde bude pozemek vlastnit každý z nás. V dnešním díle se podíváme na to, jestli naše rozhodnutí bylo správné a zda jsme naplnili své zemědělské ambice. Než ale začneme, ukažme si video, které dokazuje, že herní náplní není pouze orání, hnojení a sklízení.
Co jsem to zas koupil?
Tentokrát jsme zvolili mapu Felsbrunn. Zemědělská oblast díky všudypřítomným skalám připomínala prostředí německého Bavorska. Malebnou, místy až kýčovitou atmosféru dokresloval hrádek, který se tyčil na jednom z pahorků. Oba jsme opět začínali s půl milionem eur a po důkladném prozkoumání náhledu mapy jsme zakoupili dvě podobná pole, která se nacházela v blízkosti obchodu a nezruinovala náš rozpočet. „Hele Johny, my jsme se zase nejeli podívat, co to vlastně kupujeme… Omg, no jo! To zas dopadne…“ reagoval Johny. No a taky že dopadlo. Tedy alespoň pro mě.
Když jsem se v traktoru, který jsem zakoupil v nedalekém obchodě, přihnal ke svému pozemku, hlava mi padla do dlaní. „Johny, tak co? Co ti tam roste?“ „Skoro hotová pšenice, musím to jen povápnit, co ty?“ Nebudu lhát, záviděl jsem mu. „Já očividně koupil pole plný trávy…“ odpověděl jsem sklesle. „Jako konopí? Hustý!“ zazněl Johnyho nadšený hlas. „Ne, prostě obyčejná tráva kámo…Já tu hru hrát nebudu…“ Johny nasedl do svého nablýskaného traktoru, který ještě neměl čas zašpinit, a vydal se k mému poli, aby se o kruté pravdě přesvědčil na vlastní oči. „Hahaha, tak to sucks. Co s tím jako budeš dělat?“ zeptal se. „No co asi, posekám to a prodám. Tak za tři eura…“ opáčil jsem poněkud podrážděně a vydal jsem se do obchodu pro sekačku, kterou bych mohl zapřáhnout za traktor.
Jede to jak s hnojem…
V nepřeberném seznamu zemědělských strojů se mi podařilo najít to, co jsem hledal. Sekačku jsem nainstaloval za zadní část traktoru a začal sekat. Jelikož stroj nekopíroval přesnou trajektorii traktoru, ale jel bokem, přibližně v úhlu třiceti stupňů, byla manipulace opravdu náročná. Přidejme si k tomu mé vyhlášené řidičské schopnosti a problém je na světě. A to jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Zhruba v polovině pole se terén začal zvedat a můj „Zetor“ se začínal zadýchávat. Nejenže jsem koupil pole, na kterém roste pouze obyčejná tráva, ale navíc to bylo do kopce! „Tak co, jak to jde?“ zeptal se Johny. „Ani se neptej, to pole je strašnej krpál a ten můj vergl nechce jet…“ odpověděl jsem. Pozemek byl navíc opravdu velký a trvalo mi celé čtyři hodiny, než jsem jej celý posekal. A to nebylo vše. Odskočme si ale nyní k Johnymu, ať zjistíme, jak se mu během mého úporného sekání dařilo s jeho pšenicí.
Vápnem budiž proklet, dřevorubče!
Johnyho pole potřebovalo nutně povápnit, a tak se s vápničkou vydal naložit tuto prokletou surovinu. No cesta to díky velikosti pozemku nebyla jednorázová, nicméně se mu podařilo nevídané. Po povápnění pole mu zbylo asi deset nevyužitých pytlů. „Hele, asi jsem koupil moc vápna,“ svěřil se mi se svým problémem. „Buď v klidu, to se neztratí,“ uklidňoval jsem ho. Příště by to asi chtělo lepší odhad, Johny. Následně své pole začal hnojit a kupodivu tento proces nepohnojil. Pak už zbývalo pouze čekat, než pšenice vyroste.
V mezičase se Johny zastavil na návštěvu a okem agrokritika hodnotil můj dosavadní výkon při sekání trávy. „Vždyť to máš uplně šejdrem,“ konstatoval. „Tak si to pojď zkusit, ty Šalamoune!“ No musím uznat, že mu to šlo lépe. To jsem mu ale odmítal říct. Johnyho po chvilce přestalo sekání trávy bavit a rozhodl se, že zbaví svůj pozemek přebytečných stromů. V obchodě si zakoupil motorovou pilu, a kdyby mohly stromy chodit, pravděpodobně by se rozutekly na všechny světové strany, přes jeho dorůstající pšenici. Díky pokácení několika stromů a jejich rozřezání na malé kusy si Johny vydělal slušnou sumu. Dřevo vozil do místní pily, která se bohužel nacházela relativně daleko od našich polí, ale já měl alespoň čas dokončit sekání té zpropadené trávy.
Poťouchlé seno
Po čtyřech neúprosných hodinách bylo dosekáno. Tráva se válela všude kolem a já po chvíli zjistil, že ji musím nějakým způsobem pohrabat. V prodejně jsem si pronajal speciální přívěs určený přímo pro tento úkon a další hodinu vytvářel co nejrovnější travnaté linky. Nastal čas na „sklizeň.“ Abych mohl neforemnou trávu zpracovat do úhledných balíků, musel jsem se opět vydat do obchodu a pronajmout „balíkovač.“ „Konečně uspokojující práce,“ pomyslel jsem si, zatímco se zpoza mého traktoru pomalu vynořovaly zakulacené balíky sena. Ano, zakulacené. A to byl problém. Jelikož byl pozemek situován do kopce, polovina balíků se začala kutálet dolů, směrem k silnici. „Johnyyy. Pomóooc!“ halekal jsem. „Co je, co zas vymejšlíš?“ tázal se Johny, zrovna projíždějící okolo s vlečkou plnou špalků. „Čum, jak se to kutálí…Já se na to…,“ stupňovalo se mé zoufalství. „Hahaha, no jo. To je dementní,“ komentoval Johny, opět nastartoval traktor a jel si pro tučnou dřevorubeckou odměnu. „Grr.“
I přes neposednost balíků se mi jich podařilo zpracovat zhruba dvacet a přišel čas je naložit. Na traktor jsem tedy namontoval vysokozdvižný nástavec s ostrými hroty a rozjel se k prvnímu z nich. To, co následovalo potom, by se dalo přirovnat ke snaze navléci jehlu po večeru stráveném v oblíbené hospůdce. Seno z nástavce padalo a následně se zase odkutálelo o kousek dál. Nemít kvalitní myš, asi bych si musel objednat novou. „Johny, to se nedá. Pojď mi pomoct,“ řekl jsem zoufale. „Jedu!“ nenechal mě kamarád ve štychu. I když mu nakládání šlo o mnoho lépe, po chvíli jsme zjistili, že pokud budeme nakládat balík po balíku do vlečky, ve které přepravuje dřevo a následně jej vozit k prodeji do seníku vzdáleného přes půl mapy, budeme tu přinejlepším do rána. Pronajal jsem si tedy autonomní sběrač balíků, který ale příliš nefungoval. Jeden balík nabral, další dva vypadly. Rozhodl jsem se své trápení ukončit a vydal jsem se hledac pomoc na Google. Mezitím již vyrostla Johnyho pšenice a on začal sklízet.
Plevel, kam se podíváš
Sklizeň Johnyho pšenice vyžadovala kombajn. Prodejní cena byla tak vysoká, že jedinou možností bylo zvolit pronájem. Jelikož pole nebylo zrovna malé, trvalo sklízení poměrně dlouho a díky tomu na Johnyho poli vyrašil plevel, který se začal neúprosně šířit. Johny to ale ignoroval a vesele sklízel dál. Za pomoci roury, připevněné ke kombajnu, přesouval hrubou pšenici do vlečky a vozil ji do sila. Výdělek si náramně pochvaloval a plocha plodiny, rostoucí na jeho pozemku, se pomalu zmenšovala. Později mu došlo, že kdyby si koupil plečku, kvalita jeho suroviny by byla výsledně lepší a on mohl vydělat daleko více. Díky těmto chybám se pořád učíme něco nového a příště si třeba kombajn nebude muset pronajímat, ale rovnou si ho bude moci dovolit koupit.
Kámo, to má módy!
Během doby, kdy jsem hledal jak naložit a odvézt všechny balíky, jsem na Youtube narazil na video, které ukazovalo velký přívěs, samovolně sbírající různé druhy balíků. Vyšlo najevo, že se jedná o herní modifikaci vytvořenou fanoušky. „Hej Johny, ta hra podporuje módy!“ výsknul jsem s nadějí v hlase. „Houby, jak je tam dostanem?“ ptal se se zájmem Johny. Po krátké chvíli jsem našel návod na instalaci a do hry se nám podařilo dostat onu vymodlenou vlečku. Někdo by sice mohl namítat, že se jedná o cheating, ale nespočet módů je taktéž dostupný přímo z herního menu a jejich tvorba je ze strany vývojářů podporována. Mezi modifikacemi lze najít velké množství zemědělské techniky a vybavení nebo například vysokotlaký čistič, díky kterému traktoru vrátíte po celodenním zápřahu jeho zašlý lesk.
Sběr balíků byl najednou naprosto jednoduchou záležitostí a po chvíli jsem již uháněl směrem k silu. Když vám povím, že jsem se naštval, budu se hodně krotit. Za celý přívěs sena jsem dostal pouhých pár tisíc euro, což by v reálném případě nebylo vůbec špatné, ale ve hře za to nekoupím ani pluh, kterým bych travnaté zemi vrátil vše i s úroky. „Pár tisíc za šest hodin práce, Johny!“ nadával jsem. „Tak to zorej a zasaď něco jinýho,“ radil mi kamarád. Neposlechl jsem a uchýlil se k poněkud drastičtějšímu řešení.
Vstříc novým zítřkům, RIP brambory
Prodal jsem pozemek. Ano, čtete správně. Vyčerpán a se sotva znatelným výdělkem, jsem se rozhodl pro ultimátní řešení situace. Neměl jsem sice půl milionu euro jako na začátku, ale ztráta při prodeji nebyla naštěstí vysoká. Nechtěl jsem opakovat své chyby, nasedl jsem do traktoru a vydal se na obhlídku okolí. Po zhruba dvaceti minutách jsem našel to, co jsem hledal. Středně velké, téměř rovné pole, ke kterému patřila i malá chatka, ve které bych si po náročném dni na poli mohl dát jedno vychlazené. K obchodu to bylo sice o něco dál, ale nejednalo se o nic hrozného. Dlouho jsem nepřemýšlel a pozemek koupil.
Zrovna na něm rostly brambory, ale stejně jako Johnyho pšenice, byly sužovány plevelem. „Hele Johny, jak řešils ten plevel?“ ptal jsem se ho. „Nijak, normálně jsem to sklidil a prodal,“ odpověděl Johny. „No jo, ale mně to píše, že ty brambory aktuálně rostou, ne že jsou připraveny ke sklizni!“ podotkl jsem zmateně. „No tak to je jasný, to je samej plevel, to musíš zorat…“ prohlásil Johny rozhodně. „Ale to sejme ty erteple ne?“ dedukoval jsem na oplátku. „No jasný, ale však tam máš 100% plevele, to musíš zorat!“ nenechal se Johny. A to byl dámy a pánové den, kdy došlo k bramborové genocidě. Taky jsem měl koupit plečku, mohl jsem je zachránit. Zakoupil jsem pluh a se slzou v oku sledoval, jak pod radlicemi mizí potencionální hranolky a bramboráky…
Díky téměř dvaceti hodinám ve hře, jsem se traktor jakž takž naučil řídit. Díky tomu orání následné vápnění netrvalo příliš dlouho. Johny mezitím připravoval svoje pšeničné království pro další růst. Zase jsem začínal prakticky od nuly, ale odhodlán zvítězit v boji o výnosnou plodinu a kvalitní pozemek. Ještě nevím, čím své nové pole osadím, rozhodně to ale nebude tráva.
Sice nebyl první máj, ale byl pozdní večer, spánku čas. S Johnym jsme se rozhodli, že osm hodin pro dnešek stačilo. Stejně jako nerozumíme vesmíru, nerozumíme ani Farming simulátoru 19. Doufám, že se budeme i nadále zlepšovat, protože co si zasejete, to si také sklidíte. Do té doby se loučíme, a to v rytmu následujících slok:
„Jen kola zdolaj výmoly
pálim to lesem po poli
lán pole mizí pod koly
z kopce to ale vosolím“
„Drn,Drn
Drn, Drn, Drn, Drn, Drn…“
