Nehledě na to, že je značka Silent Hill už šest let u ledu, patří tento herní horor v branži k často skloňovaným jménům. Děkovat za to může z velké části i neutuchající popularitě série Resident Evil. Sdílí s ní totiž společné publikum, které oba horory uctívalo v době jejich nástupu na trh. Není proto divu, že pamětníci při hraní nových Resident Evilů a remaků na tohoto hororového bratrance často vzpomínají a prosí o jeho návrat.
Silent Hill a Resident Evil patřily k vlajkovým lodím první konzole Sony Playstation (PSX), na níž poprvé psaly herní historii a kde si vydobyly své první fanoušky. Na rozdíl od svých pokračování, první Silent Hill dodnes na platformy od jiných výrobců nevyšel, zato jeho slavná pokračování si cestu na Xbox a PC už našla.
Stojí za to si původní trilogii zahrát ještě dnes? V čem tkví její kouzlo? Funguje i po těch letech? A na jakých platformách si první tři díly lze dnes zahrát? Nabízím své čerstvé letošní dojmy z první ruky a bez spoilerů.
Silent Hill (1999)
Proč je to klasika?
Silent Hill patří bez debat mezi nejzásadnější tituly éry prvního Playstationu a jeho přednosti lze aplikovat i na ostatní díly. Proto se u něj rozepíšu trochu víc. PSX byla konzole, na níž jste si mohli zahrát spoustu bizarností, stříleček, skákaček a dětských her. V druhé polovině devadesátých let se však začal postupně vzmáhat trend vážnějších titulů, které se pokoušely zprostředkovat filmový zážitek a vyvolat v hráči na tehdejší dobu poměrně nečekané emoce: soucit, smutek a především strach. Tento trend se každým rokem stupňoval.
Silent Hill byl dílem mainstreamovou hrou, zároveň však působil silně experimentálním a artovým dojmem. Oproti sérii Resident Evil pracoval mnohem víc s principem, že toho, co hráč nevidí, se zákonitě musí bát nejvíc. Spousta hororů se ještě dnes uchyluje k lacinému strašení a ,,bafání“ na hráče v momentě, kdy ti zkušení ví, že jim ve skutečnosti vůbec nic nehrozí. Zde bylo nebezpečí rozhodně reálné. V Silent Hillu jste nepřátele kolem sebe slyšeli mnohem dřív, než se vám vrhli roztrhat polygonové hrdlo.
Velkou roli hrálo prostředí. Silent Hill se odehrával na místech, která působila mnohem reálněji než tradiční videoherní level. Jednalo se o banální lokace jako několikapatrová škola anebo nemocnice, jejichž plán odrážel to, jak by podobné budovy byly postaveny v reálu. Nezvykle přesvědčivý dojem podporovaly i na svou dobu velice detailní interiéry. Také postavy působily na rozdíl od série Resident Evil mnohem civilněji. Nejednalo se o žádné akční hrdiny. Animace soubojů a ubíjení příšer tu působilo podivně nekomfortně, jako by se za některými stvůrami skrývaly lidské bytosti a vy jste byli ti zlí.
Zajímavě bylo řešeno technické zpracování. Fixní kamery byly spíše výjimečné, podobně jako v případě Dino Crisis a Resident Evil: Code Veronica tu kamera většinou z odstupu sledovala váš pohyb. Šlo s ní dokonce i hýbat.
V Silent Hillu jste nepřátele kolem sebe slyšeli mnohem dřív, než se vám vrhli roztrhat polygonové hrdlo.
Obavou z podobného přístupu u hororů tehdy bylo, že by se narušilo napětí z neznáma a příjemně-nepříjemný pocit z toho, že hráč nemá úplný přehled o dění kolem sebe. Autoři to vyřešili šalamounsky: v interiérech se Silent Hill mohl pochlubit černočernou tmou, kterou baterka osvětlovala jen velmi málo. Ve venkovních lokacích takto fungovala podobně neproniknutelná mlha. Silent Hill nepoužíval předrenderovaná pozadí jako tehdejší Resident Evily anebo Final Fantasy, což mělo za následek úplně jiný grafický styl, který vzhledem k tehdejší grafice odpovídal pokřivenosti herního světa.
Už první Silent Hill vynesl mezi naprosté hudební mistry zvukaře Akira Jamaoku. Ten pro hru vytvořil dost možná nejlepší audio mix, který na Playstation vznikl. Hra byla díky originálnímu, fantasticky namixovanému zvuku a stylovým melodiím mimořádně děsivá a především zcela unikátní.
Silent Hill se stal kultovní záležitostí. Jednalo se o na svou dobu velmi důmyslně vystavěnou hru, jejíž technická stránka byla stejně tak působivá jako její obsah.
Jak se hraje dnes?
Nejprve k tomu, co praští do očí jako první: Silent Hill spadá do éry, kdy konzole ještě nedovolovaly vysoký počet polygonů a podle toho také tato hra vypadá. Z pohledu někoho, kdo podobnou retro grafiku miluje, mi ovšem vizuál přišel extrémně stylový a do hry dokonale seděl. Nepřestával jsem se divit, jak detailními interiéry se tato přes 20 let stará hra může pochlubit.
Kromě toho mají herní horory jako Silent Hill v tomto ohledu jednu výhodu – nejasnost, místy až jakási abstratnost grafiky a modelů postav paradoxně přispívá k příjemnému hororovému nepohodlí, které při hraní pociťujete. To samé lze vlastně prohlásit i o nepřesném ovládání, které nedovoluje spolehlivě zamířit.
Co mě vyloženě šokovalo, byla kvalita zvuku. Akira Jamaoka je opravdu génius. Hra co do děsivosti zvuků a originality audio mixu představuje špičku ještě dnes! Atmosféra tu zkrátka nemá chybu.
Hra co do děsivosti zvuků a originality audio mixu představuje špičku ještě dnes!
První Silent Hill je také nejtěžší hrou trilogie, což platí jak pro souboje, tak pro hádanky. Líbil se mi i příběh točící se kolem okultismu, a to především svým zpracováním. Zaskočilo mě, jak krypticky je děj podaný. Opět nedokážu říci, zda to byl záměr autorů a jsem si jistý, že mnozí hráči budou zmatení víc, než jim bude po chuti, osobně jsem ale zastáncem toho, že sázka na představivost hráče a nutnost si některé věci domýšlet a spojovat se tady velmi hodí.
Jako největší zápor nejen této hry vnímám neustálé porovnávání lokace s mapou, jejíž načtení by mohlo být rychlejší. Palec dolů si zaslouží i naprosto triviální souboje s bossy a bez návodu místy hůře srozumitelné hádanky.
Na čem si ho zahrát?
První Silent Hill vyšel pouze na původní Playstation, disk s hrou lze však spustit i na PS2 a PS3. Hra je za hubičku k dispozici v digitální podobě na PS Store, kde je možné si jí stáhnout do PS3 a PS Vita. Kupujte, než to smažou!
Silent Hill 2 (2001)
Proč je to klasika?
Silent Hill 2 se řadí mezi nejlepší herní horory všech dob. Většinou se o něm také hovoří jako o nejlepší hře série. Ve své době působil jako naprosté zjevení nejen díky audiovizuálnímu zpracování tehdy mladé PS2, ale především kvůli osobnímu příběhu, jehož nemilosrdná promyšlenost a provázanost s jednáním hráče a jeho postupem hrou byla naprosto nevídaná.
Lidskost jednotlivých postav byla posunutá ještě o kousek dál a místní osazenstvo ,,obyčejných lidí“ udávalo celému příběhu maximálně depresivní tón. Téma okultismu ustoupilo do pozadí, místo toho byl Silent Hill 2 osobním dramatem nešťastného, zmateného muže hledajícího dávno zesnulou ženu. Akira Jamaoka byl i tentokrát ve vrcholné formě a skladby jako Promise anebo Theme for Laura se zařadily ke skutečným šlágrům, které inspirují hudebníky dodnes.
Silent Hill 2 nabídl detailnější, propracovanější pohled na město hrůzy, kde se banální, lidem důvěrně známé lokace měnila na místa jak vystřižená z těch nejhorších nočních můr. Neméně děsivý byl i design monster – záporák Pyramidhead dodnes platí za ikonu herního hororu. Silent Hill tituly jsou proslulé i tím, že mají více konců, nikde to však nefunguje lépe než tady.
Jak se hraje dnes?
Silent Hill 2 dějově nikterak nenavazuje na první díl a je jednodušší než jednička, takže zkušeným vřele doporučuji nastavit nejtěžší obtížnost, jinak si pocity spjaté s termínem ,,survival horror“ příliš neužijete. Vše co jsem naznačil o příběhu hry v předešlé části, platí i dnes. Silent Hill 2 je i na dnešní poměry maximálně promyšleným titulem, kde jde scénáristický záměr tvůrců ruku v ruce s tím, jak je hra vystavěná. Silent Hill 2 je definicí osobního, psychologického hororu. Opět platí, že ne vše je hráči explicitně vysvětleno, vzhledem k perfektnímu příběhu to zde však funguje dokonce ještě lépe než v případě jedničky.
Souboje s bossy jsou o něco lepší, stále jsou však díky absenci nápadů jasnou slabinou hry. Hádanky působí o poznání srozumitelněji a fungují podle mého názoru o dost lépe než v jedničce. Perfektní nazvučení neztratilo nic ze svého kouzla, stejně jako neustále houstnoucí atmosféra hry. Také grafika Silent Hillu 2 se zalíbí více lidem a jako celek vše mnohem víc odsýpá.
Na čem si ho zahrát?
Tady to začíná být obtížnější. PC verze je zdaleka nejlepší, nezapomeňte si však stáhnout modderská vylepšení v rámci neoficiální Enhanced Edition, která hru opravdu zásadně vylepšují po všech stránkách a zároveň zachovávají věrnost originálnímu zpracování a záměru tvůrců. Je to projekt skutečných fanoušků. Jenom pozor, postupujte přesně podle návodu na jejich stránkách. V minulosti jsem měl s bezproblémovým rozchozením hry po jejím updatování problémy, chyba byla ale spíše na mojí straně, případně v mojí tehdejší PC konfiguraci. Bohužel digitální verze hry na Steamu, GoGu ani Epicu není k dostání.
Silent Hill 2 je i na dnešní poměry maximálně promyšleným titulem, kde jde scénáristický záměr tvůrců ruku v ruce s tím, jak je hra vystavěná.
Původní disky pro PS2 a Xbox mají své osobité kouzlo díky neostré grafice, která ještě nebyla v HD. I tyto disky jsou však velmi těžko k sehnání. Navíc ne všechny PS2 verze obsahují rozšíření Born from Wish (je součástí verze Silent Hill 2 – Director’s Cut). Tento přídavek se spouští zvlášť z menu hry, není špatný, nicméně pro celkovou hru spíše zbytečný.
Pak je tu HD kolekce Silent Hill: HD Collection pro PS3 a Xbox 360 (ta je digitálně k dispozici i na nových Xboxech). Obsahuje jak Silent Hill 2, tak Silent Hill 3 v HD kabátku. Bohužel fanoušci tento port nemají v lásce – obsahuje řadu bugů a glitchů, paradoxně i grafika ztratila část svého kouzla hlavně díky odbytému zpracování mlhy. HD Collection má také nový dabing, v případě SH2 si ovšem můžete mezi starým a novým dabingem přepínat. Hlavního hrdinu v nové verzi namluvil Troy Baker. Nehledě na to, že Silent Hill: HD Collection fanoušky velmi zklamala, pokud zkrátka nemáte jinou možnost jak si Silent Hill 2 a 3 zahrát, s jejím nákupem bych neváhal. Některé bugy odstranily patche, ale verze je to stále jasně nejhorší.
Silent Hill 3 (2003)
Proč je to klasika?
Silent Hill 3 nepředstavuje pro žánr takový milník jako první dva díly, přestože do pomyslné síně slávy herních hororů stále patří. Dějově navázal na události prvního dílu a vrátil se k tematice okultismu a prolínání dvou světů. Hra si nebrala servítky a některé scény se mi vryly do paměti tak, že jsem si je před čerstvým průchodem vybavil i po téměř dvaceti letech. Silent Hill 3 se stal učebnicovou ukázkou špičkového hororu s dusnou atmosférou, kde všepohlcující tma skrývala množství smrtících nepřátel, které jste slyšeli dlouho předtím, než se vám zakousli do nohy.
Monstra se na vás sápala ze všech stran, nábojů bylo málo a útěk ve stísněných prostorách byla čirá zoufalost. Autoři viditelně zapracovali na modelech hlavních hrdinů, takže Silent Hill 3 ve své době představoval grafickou špičku. V kombinaci s tradičně perfektní zvukovou stránkou a hudebním doprovodem byl Silent Hill 3 důstojnou tečkou za původní trilogií, která se navěky zapsala do herní historie.
Jak se hraje dnes?
V rámci trilogie je Silent Hill 3 opravdu tou třetí hrou. Hra začíná v lunaparku, což je svým způsobem symbolické. Svět působí trochu víc uměle, místy se z něj vytrácí ona zneklidňující povědomost. Na některé věci budete už více připravení, děsit vás však Silent Hill 3 bude stále spolehlivě.
Nejedná se už o psychologické drama tak zajímavých postav jako v případě dvojky a třetí díl logicky není ani tak originální jako ten první. Silent Hill 3 je tradičněji pojatým vyprávěním a opírá se o důvěrně známé postupy. Na druhou stranu pořád představuje nervy drásající horor, který se obtížností blíží spíše jedničce a velmi důsledně naplňuje principy survival horroru. Nervozita a panika tu jsou poměrně časté. Také souboje s bossy jsou zde asi nejlepší, byť tento aspekt hry zkrátka není předností série. Jak už jsem naznačil výše, graficky lze vidět největší posun v modelech postav a hra vypadá stále velmi pěkně.
Na čem si ho zahrát?
Silent Hill 3 se nedočkal takové podpory od modderské komunity jako dvojka, původní PC port je na tom však celkem dobře. Bohužel ani Silent Hill 3 v digitální verzi na Steamu, Epicu anebo GoGu neseženete. Jedná se přitom o technicky nejlepší verzi hry.
Verze pro PS2 a Xbox není v HD, jak už jsem zde ale víckrát vzpomínal, takto kostrbatá verze hry má svoje kouzlo, na něž zkrátka nedám dopustit a užil jsem si jí i letos. Silent Hill 3 je k dispozici i v kolekci Silent Hill: HD Collection na PS3 a Xbox 360. Kolekci si můžete stáhnout v digitální podobě do novějších Xboxů. Tak jako v případě dvojky platí, že se jedná o verzi, kterou bych doporučil pouze těm, kteří nemají jinou možnost, jak si hru zahrát. Kromě důvodů, které jsem zmínil v případě SH2, v HD kolekci se v případě Silent Hillu 3 musíte spokojit výhradně s novým dabingem.
Jo, pamatuju si, když jsem ve svých asi 9-10 letech měl možnost tuhle hru hrát na ps1. Bylo to pro mě šílený psycho, ale dostal jsem se hodně daleko, bohužel jsem hru neměl v originále a když jsem se dostal do dané části hry, hra se vždy Sekla a už nikdy nešlo pokračovat. Bohužel jsem to nikdy z toho důvodu nedohrál. Nevím jistě, jestli si svůj strach jen špatně pamatuju, ale přijde mi, když jsem stáhl ten emulátor na PC, tak jsem měl z té hry ještě větší strach, než tomu tak bylo dříve. Spíš mě ta atmosféra neskutečně stáhla do hry, ale až moc.
pekne napsane
celkem bych si rad zase po case zahral.
kazdopadne doted mi porad nedoslo, proc Konami neumi vydolovat penize ze znacky, tak jako Capcom. myslim, ze by se zaprasilo i po obycejnym remasteru. a jestli odflakli tu HD edici… tam uz je asi jen skoda slov. vytvorili a pohrbili jako MGS.
Stačí změnit region u pska zaplatit PS Now a můžete si zahrát triologii SH i na PS5.
Škoda že se to streamuje. 
Žádná láska k dalším dílům? Vůbec nic? Ani za zmínku nestály? No co už…
Silent Hill 1 na PS1 je pro me neco, co nezapomenu. Bylo mi mozna tak 10 let maximalne, co jsem to hral. Vydrzel jsem to do skoly, kde se pak zmeni svet na ten rezavy/krvavy, vsude maso, me z toho bylo priserne spatne. V noci jsem z toho mel nocni mury a minimalne nekolik let jsem na tu hru nesahnul, jako na prilis krvavou. A to jsem v te dobe hral RE2, a ta mi prisla uplne v pohode. Dneska se tomu divim, jak mi z ni mohlo takto byt. Nakonec jsem se k ni vratil a dohral, ale proste moje poprve bylo prilis brzo
To jsou krásný vzpomínky
Parádní článek, díky moc za něj. Sérii Silent Hill mám moc rád, sice jsem PC hráč, tak jsem se dostal jen k 2.,3. dílu. Pak k The Room a Homecoming. Vlastně ke všem, které na počítačích vyšly. A bavily mě všechny, i ty poslední dvě jmenované. Nejsilnější zážitek jsem měl u třetího dílu, pamatuji si, že jsem ho hrál v noci, zrovna jsem byl v misi ve škole, potichu jsem našlapoval a bál se, kde na mě něco vyskočí. A nakonec jsem vyskakoval já ze své židle, protože náš jezevčík si zrovna usmyslel, že se půjde napít do kuchyně ke své misce. Ještě když si na to vzpomenu, přeběhne mě mráz po zádech. Kromě Almy na žebříku (F.E.A.R.) to byl asi můj nejintenzivnější herní zážitek. Dnes už se nad tím pousměju, ale tenkrát mě málem kleplo
Pro mě to byla místnost se zrcadlem. To byl asi můj nejstrašidelnější zážitek ze všech.
Alma na zebriku byla nejvic ulet.
Taky mam tu scénu živě v paměti
Jezisi, tu zebrikovou scenu s Almou mi nepripominejte. Tehda jsem to pauznul a sel na cigaro, protoze jsem proste nemohl hrat dal. To same se mi stalo pri hrani Doom 3, pak jsem to hral radsi odpoledne za svetla :))
dohral jsem vsechny 3 na pc
Po přečtení nadpisu jsem už myslel že Konami oznámily porty na PS4/5. Tak zase nic. A zbývá jen doufat v oznámení nových her z tohoto univerza.
Tady bych ocenil remake víc jak u residenta.
Perfektní příběh prvního i druhého dílu. Dojemné scény na které se nazapomíná
Všemi deseti.
Stromy a duše hnijí v silEnT HilL
A Stray Child + Begotten