Prosincové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

Letošní vánoční sezóna byla naprosto šílená, jak z hlediska zajímavých her, tak z hlediska návštěvnosti magazínu a celkového dění okolo něj. Jsme sice extrémně vyčerpaní, ale zároveň extrémně vděční, že jste nám zase pomohli posunout Zing dál a výš, což nám značně pomůže při tvorbě ještě zajímavějšího a kvalitnějšího obsahu v příštím roce. Mimochodem, naše vánoční soutěž prozradila plno zajímavých skutečností o vás, našich čtenářích: třeba že je vám většinou více než 30 let, že nejčastěji hrajete na počítači (tolik k těm historkám o tom, jak je Zing „zasvěcený“ konzolím nebo jakékoliv jediné platformě), nejčastěji při hraní pijete vodu (chválíme, velmi zdravé) nebo třeba že několikanásobně více z vás články o streamerech vítá, než jim vadí. Potvrdili jste také vlastními slovy to, co vidíme na celkových číslech: že za poslední rok více fanoušků webu přibylo, než ubylo, takže očividně alespoň něco děláme dobře.

Pokud je leden znamením či předzvěstí toho, jaký bude herní rok 2023, pak to bude pořádná jízda (možná v roce 2023 konečně přijde i ta Zelda nebo Starfield!). Zatímco v minulosti byl alespoň ten leden relativně klidný, tentokrát se dočkáme hned dvou velmi očekávaných (nebo přinejmenším velmi diskutovaných) AAA her: Dead Space remake a Forspoken. Bez mučení se ale přiznám, že se mnohem víc těším na poněkud nenápadnější lednový titul: Fire Emblem Engage. Pokud bude tenhle Fire Emblem jen z poloviny tak herně zábavný a příběhově strhující, jako ten minulý, tak se máme opravdu na co těšit. Zing v roce 2023 také plánuje docela výrazná vylepšení, tak nám držte palce, ať jejich realizace proběhne co nejhladčeji a budeme se moc těšit na vaše reakce, abychom podle nich mohli magazín dále vylepšovat. Přeji všem čistou hlavu a mnoho energie do nového roku, ať si ty parádní nové hry můžeme všichni náležitě vychutnat.

Daniel Jarocký

Část prosince jsem věnoval God of War Ragnarök, ze kterého se vyklubal jeden z mých vůbec nejsilnějších herní zážitek letošního roku. I přes vysoká očekávání, která jsem do hry před vydáním vkládal, mě vývojáři ze Santa Monica Studio dokázali překvapit a v mnoha směrech ohromit. Opravdu nejde pouze o lehce vylepšený God of War z roku 2018. Ragnarök je ve všech podstatných oblastech vybroušenějším a rozsáhlejším titulem, který byste opravdu neměli minout.

Kromě God of War Ragnarök jsem velké množství času strávil v novém Need for Speed s podtitulem Unbound (naše recenze). Ke hře jsem vstupoval s nedůvěrou k netradiční stylizaci, která kombinuje realistickou grafiku aut a prostředí s animovanými postavami a efekty. I přes počáteční nejistotu jsem si nakonec na netradiční vizuální zpracování zvykl a neměl s ním problém. Titul naopak zbytečně sráží systém a chování policie a opakující nabídka tratí, kvůli které hra není schopna naplno využít možnosti otevřeného světa. I přes tyto dobře patrné problémy mě ale Unbound dokázalo úspěšně vrátit na počátek tisíciletí, kdy jsem trávil čas u dílů jako Underground, Most Wanted nebo Carbon.

Z pohledu lednové nabídky se nejvíce těším na remake první ho Dead Space. Budu se zájmem sledovat, jak si hra povede zejména u fanoušků původní hry i v porovnání s nedávno vydaným The Callisto Protocol. Spíše s obavami a určitou nejistotou poté vyhlížím titul Forspoken od Luminous Productions. V rámci méně sledovaných her bych rád vypíchl připravovanou budovatelskou strategii Surviving the Abyss, která by mohla zaujmout příznivce her jako Surviving Mars, Frostpunk a díky podmořskému zasazení i fanoušky Bioshocku.

Jan Urbančík

Prosinec je za námi a tím i celý rok 2022. Jednou z předních událostí posledního měsíce byly rozhodně The Game Awards, kde byla oznámena spousta zajímavých her a na mnohé z nich se velmi těším. Samozřejmě jsem ale čas věnoval také hraní. Jako první jsem dohrál „horor“ The Callisto Protocol, který jsem podrobně rozebíral v podcastu, ale shrnul bych to tak, že mě hra v mnoha ohledech velmi zklamala a paradoxně se teď ještě víc těším na remake Dead Space.

Dále jsem se pustil do vesmírné survival strategie Ixion, která se nápadně podobná Frostpunku. Je rozhodně velice návyková a má své silné stránky, především zajímavý příběh a naprosto fantastický soundtrack, ale neobešlo se to bez chyb. Hratelnost je až příliš založena na micromanagementu, což je v pozdějších fázích hry velmi otravné. I tuto hru jsme rozebírali v podcastu.

Abych vyzkoušel RTX 3070, jež jsem si v prosinci pořídil, čímž jsem tak nějak dokončil svůj upgrade počítače, zahrál jsem si Portal s RTX, který vypadá moc pěkně (ale na druhou stranu je tak náročný, že je bez DLSS prakticky nehratelný). Hlavně to byl ale důvod, proč se konečně dostat k Portalu jako takovému, jenž jsem nikdy předtím nehrál. Jde na něm hodně vidět, že jde o poměrně malý experiment a ne všechen potenciál je plně využit, ale i tak jsem si hru hodně užil a určitě se někdy pustím do dvojky.

Jako poslední jsem si pak zahrál povedenou mlátičku Sifu, která mě chytla opravdu neuvěřitelným způsobem, a postupně jsem se probil až do skutečného konce. 16 hodin uplynulo jako voda a já jsem se opět přesvědčil o tom, že roguelite žánr miluju v jakékoli podobě, přestože je třeba zrovna spojený s bojovkami, které vůbec nevyhledávám.

Co se týče ledna, hned zkraje nás čeká veletrh CES, kde můžeme očekávat oznámení zajímavého hardwaru od všemožných společností. Ale i na hry samozřejmě dojde. První půlka ledna sice bude trochu klidnější, v té druhé už však sezóna naplno začíná. Osobně se nejvíc těším na Dead Space Remake, který je pro mě taky jednou z nejočekávanějších her celého roku. Ještě před vydáním bych si rád zopakoval originál.

Pavlína Nouzová

Na konci roku jsem si nadělila jednu týmovku, jednu milovanou klasiku a jednu chřipku. Kvůli třetí položce jsem vánoční svátky nevyužila k hraní ani ke klidu a pohodě tak moc, jak bych chtěla. Nicméně na začátku měsíce jsem stihla odehrát alespoň loňský kousek Marvel’s Guardians of the Galaxy, abych si potvrdila, že byla chyba ho dosud obcházet. Humor a sympatičtí hrdinové si mě snadno získali. Naprostým vítězem je pak pro mě vývojář, který přišel s nápadem, aby na konci dobře odvedených soubojů začalo hrát „za odměnu“ třeba Tainted Love nebo We Built This City. Ano, můj hudební vkus se potácí ve stejné éře jako Star-Lordův walkman.

V druhé polovině měsíce jsem se pak zasekla ve světě třetího Zaklínače. Znovu. Next-gen aktualizace je pro mě skvělou výmluvou, proč se vrátit do Velenu, táhnout to tentokrát s trojicí ježibab, zkusit zabít Keiru Metz (ups) a bokem vyfotit nespočet snímků v novém fotomódu. Problém akorát je, že to samé tu budu zřejmě psát i další tři měsíce.

Filip Svoboda

V prosinci jsem stihl nejprve odehrát celý druhý XCOM a solidně si tak připomenout, proč ho řadím mezi své nejoblíbenější tituly. Na poli taktických tahovek byste jen těžko hledali komplexnější hru než právě XCOM 2 od Firaxis. Byť mě Midnight Suns zaujaly a možná se k nim někdy dostanu, doufám, že další díl kultovní série dorazí co nejdříve.

Dále jsem rozehrál High on Life. Neodehrál jsem zatím příliš, ale jedno vím jistě – Justin Roiland, který je mimo jiné autorem seriálu Rick & Morty, dělá přesně takový humor, který se mi trefuje do vkusu. Už dlouho jsem se u hry nesmál nahlas. Do třetice jsem si, ani nevím proč, nainstaloval Mirror’s Edge: Catalyst. Snad mě už delší dobu lákala stylizace světa. Ten je ale ve skutečnosti dost pustý a příliš rozmanitosti mi nenabídl.

Leden nepatří mezi nejsilnější měsíce, pokud jde o počet vycházejících titulů. Zvědavý jsem na Forspoken, a to i přes nedávné ne tak lichotivě vyhlížející demo. Ještě o dost víc vyhlížím remake Dead Space. A doufám, že předělávka dopadne lépe než „neoficiální reboot“ v podobě The Callisto Protocol.

Ondřej Zeman

Závěr letošního roku byl plný zajímavých her. Jedničkou se minimálně pro mě v tomto měsíci stal Dwarf Fortress, který jsem jakožto fanoušek strategií dlouho a s velkým očekáváním vyhlížel. Radost mi však neudělal pouze tento kousek. Dosti výrazně jsem byl pohlcen také Warhammer 40,000 Rogue Trader, v němž mi byla dána možnost se opět vydat do univerza plného násilí, beznaděje a heroických momentů. Už se nemohu dočkat na to, až dorazí plná verze. Ta bude totiž dozajista něčím nezapomenutelným.

V lednu mám v podstatě pouze jeden titul, na který se těším. S dcerou se chystám na SpongeBob SquarePants: The Cosmic Shake. Už předchozí zástupce této série si nás totiž dokázal získat a u tohoto přepokládám, že v něm utopím řadu hodin jak já sám, tak i ona, jelikož se jí líbí jak tématika, tak samotná hratelnost. Krom tohoto kousku si dozajista vyzkouším také osobitě vyhlížející Inkulinati, jelikož tahovkám prostě jen těžko odolávám. A co bude dál se uvidí, protože ty nejzajímavější projekty jsou většinou ty, které úplně neočekáváte.