Dojmy z hraní Diablo IV – tři autoři, tři platformy

David Bernard, Barbar, PC

Čtvrtý díl kultovní série Diablo jsem nadšeně vyhlížel již od jeho oznámení. Posledních čtrnáct dní jsem se nechal semlít hypem a volné chvíle padly na brouzdání napříč herními fóry. O páteční půlnoci jsem byl již nachystán u PC, plně zásoben energetickými drinky a nealkoholickým pivem. Původně jsem plánoval, že budu hrát celou noc, ale jak už to tak bývá, neklaplo to. Asi stárnu. To ovšem nemění nic na to, že jsem ve světě Sanctuary za poslední tři dny strávil více jak čtyřicet hodin. Pauzy padly pouze na venčení psa, sprchu a gastronomické zážitky v podobě mražené pizzy. A musím říct, že si toto nezdravé hraní náruživě užívám.

 

1 z 7

- +

Jako postavu jsem si vybral barbara. Ostatně jako v každém Diablu. Díly v sérii jsem nikdy nehrál kvůli příběhu, nýbrž spíše pro onen zisk endorfinů, který pramení z postupného piplání vašeho hrdiny a zvuk, který se ozve, když vám padne legendární item. Vždy jsem se tedy hnal do endgame co možná nejvyšší rychlostí. Tentokrát jsem nicméně zvolil zcela jiný přístup. Pročítal jsem veškeré dialogy, sledoval cutscény a prozkoumával co se dalo. Nečekal jsem, že se mi hlavní příběhová linka bude natolik líbit. Temná atmosféra, která jako by vypadla z legendárního druhého dílu se zde snoubí se skvělým hudebním doprovodem a špičkovým dabingem postav. Jasně, nejedná se o kandidáta na literární cenu, ale i tak jsem byl velice mile připraven a jsem zvědav, co nám tvůrci přinesou v sezónách a datadiscích.

Bohužel nemohu přejít i negativní stránku dosavadního zážitku, a to technický stav hry. Během posledního beta víkendu (server slam), mi hra jela prakticky bez problémů. To ale nemohu říct o ostré verzi. Má sestava již rozhodně není žádný high end (Ryzen 5600x, RTX 3070Ti, 32 GB Ram, 1440p @165Hz), ale k tak častému stutteringu a zamrzávání by rozhodně docházet nemělo. Dokonce jsem narazil i na grafické artefakty, ale zde nemohu říci, jestli se jedná o problém hry, nebo je něco v nepořádku s mojí kartou. Jelikož v ostatních hrách problémy nemám, přikláním se k první variantě. Doufám.

Negativní stránkou mého dosavadního zážitku je technický stav hry.

Dle různých příspěvků na redditu v tom rozhodně nejsem sám. Několika lidem dokonce hra údajně „odpálila“ grafickou kartu. Opět se často jednalo o RTX 3080/3080Ti a já si tak vzpomněl na nechvalně známý  a podobný incident s New World. Pro jistotu tedy doporučuji softwarově omezit počet snímků (RivaTuner/MSI Afterburner). Tyto extrémní incidenty jsou pravděpodobně způsobeny hardwarem samotným, ale můžeme všelijak polemizovat. Rozum mi navíc zůstal stát při situací, kdy moje grafická karta po snížení kvality textur využívala více VRAM, než když byly nastaveny na ultra detaily. Divné.

Rozhodně se nejedná o optimalizační průšvih typu Jedi Survivor či PC verze The Last of US, ale příjemné to prostě není. Od přátel nicméně mnoho stížností neregistruji, takže mé zkušenosti neberte jako pevně daný fakt. Běh hry se samozřejmě bude lišit systém od systému. Poněkud krkolomná mi navíc přijde i jízda na koni, který se často divně zasekává a nereaguje. I přes technické problémy si nové Diablo extrémně užívám a už nyní vím, že v něm v následujících měsících utopím stovky, ne-li tisíce hodin. Hry jsou přece o zábavě. A já se bavím královsky. Škoda jen, že mi dnes Blizzard nerfnul (oslabil) můj build. Argh!

Pavlína Nouzová, Lučištnice, Xbox (Series S)

Diablo je série, která má až magickou schopnost hráče pohltit a vyplivnout ho po mnoha hodinách. Vypít elixír, zběsile střílet, sebrat zlato a dlouhé hodiny se hrabat v sesbíraném lootu – čtvrtému dílu jde tenhle osvědčený recept na výbornou a snadno vám uteče večer/noc/den. Zároveň je hra velmi přístupná a oproti některým jiným titulům až neobvykle pohodlná. Třeba soubojový systém: moje lučištnice se velice rychle naučila dovednosti, které byly efektní i efektivní zároveň. Mohla jsem s nimi ale neustále experimentovat. Přehazování dovedností je minimálně ze začátku tak levné, že vám to nedá a vývojáři vás vysloveně dotlačí k naučení se nových kousků. Jakmile se vám zdá, že už jen bezduše mačkáte tlačítka a vraždíte jednoho démona za druhým, vyměníte pár schopností a souboje jsou zase osvěžující.

 

1 z 7

- +

Stejně tak inventář je přehledný, a pokud vám nějaká zbraň nebo zbroj přiroste k srdci, dá se snadno vylepšovat. Líbí se vám speciální schopnost vašeho starého legendárního luku, ale narazili jste na nový? Není problém, i to lze kombinovat. Diablo IV přináší spoustu “zlepšováků”, které zpříjemňují putování po Sanctuary. A umím si představit, že i kdybych titul na několik měsíců odložila, dokázala bych se k němu snadno vrátit.

Jakožto kdysi počítačovou hráčku Diabla mě navíc příjemně překvapil přechod na Xbox. Kdyby mi někdo řekl, ať ovladač vyměním zpátky za klávesnici, asi bych si hodně stěžovala. Ačkoliv je Series S tou slabší konzolí, hra na ní běžela naprosto plynule na 60 fps a navíc s jediným pádem. Je trochu škoda, že i v případě solo hraní musíte být online, ale nakonec jsem ve frontě nikdy nečekala déle než půl minuty. To samé obchod, který okamžitě nabízí různé kosmetické sety za reálnou měnu a k němuž jsem přistupovala s velkou skepsí. Ve výsledku jsem ale nepotřebovala kupovat nic a zbroj, kterou jsem našla poházenou ve světě, mi osobně přišla v některých případech i hezčí. Otázkou ale samozřejmě bude, jak bude vypadat budoucnost Diabla IV coby “hry jako služby”.

Ve frontě jsem nikdy nečekala déle než půl minuty.

Gameplay je až na pár drobností výborný. S čím jsem trochu bojovala, je příběhová stránka. První minuty vás pohltí a filmečky, na kterých si Blizzard dal obzvlášť záležet, si budete pamatovat – krev, násilí, zrada, náboženské motivy… Časem se ale příběh vašeho hlavního hrdiny či hrdinky začne ubírat směrem, který jsme už nejednou ve hrách zažili. Jsi vyvolený, zachraň svět. Pomoz lidem, které vůbec neznáš, a hlavně to nijak nezpochybňuj. Osobně bych uvítala větší využití Lilith a její nejednoznačnosti. A trochu drzejšího protagonistu. Čtvrté Diablo je ale jinak návykové a velmi zábavné. Což je přesně to, co jsem od něj chtěla.

Martin Zavřel, Nekromant, PlayStation 5

Příběhovou kampaň jsme dohráli již v sobotu a dojmy z ní (bez spoilerů, pokud jako spoilery nepovažujete informace o délce či struktuře, případně samotný názor na kvalitu) jsem sepsal zde. Od té doby jsme naplno ponoření do endgame aktivit a grindu. Blizzard nejspíš docela překvapilo, jak „rychle“ dokázali jeho novu velkou hru vytěžit a dokončit nejaktivnější hráči – přinejmenším by se tak dala vyložit reakce Blizzardu, který ještě o víkendu stihl vydat patch, nerfující prakticky všechny schopnosti, které nejsilnější a nejrychlejší hráči na světě (většinou streameři) používali k dosažení pomyslného konce hry, tedy úrovně 100. Ten patch opravdu působil velmi citelně jako jednoduché „oslabme vše co je nejsilnější a posilme vše, co je nejslabší“, výsledkem čehož je, že prakticky všechna povolání ve hře teď působí poněkud „středně“.

 

1 z 8

- +

Přitom postup odhodlaného hráče to nezastaví, protože díky bohatým možnostem vybavení, schopností a paragon systému je stále docela snadné vytvořit postavu, která se na ten pomyslný konec hry prokouše, jen jí to holt půjde pomaleji a nebude to taková zábava. Domnívám se přitom, že jedno z důležitých kouzel Diabla je právě ten pocit absolutní síly, když vám padnou ty správné předměty a sestavíte si ty správné schopnosti. Snaha Blizzardu tyhle pocity přiškrtit mi přijde velmi kontraproduktivní, ačkoliv samozřejmě velmi nápadně připomíná podobné procesy z jiných live service her, třeba Destiny.

Jinak si ale hru ohromně užívám, ačkoliv v ní mám nahraných již nějakých 50 hodin (ano, moc jsem se o víkendu nevyspal). Přestože jde vlastně neustále o to samé (běháte po mapě a mlátíte do příšer, abyste byli stále silnější vy, ale i ty příšery), díky zábavným schopnostem a skvělému audiovizuálnímu zpracování je ta akce zábavná a samozřejmě má hodně do sebe i ta radost z nově nalezeného silnějšího vybavení. Obzvláště mě nadchlo, když jsme přešli z obtížnosti World Tier II do trojky, kde začaly padat „sacred“ varianty předmětů, díky kterým celková síla i výdrž našich postav poskočila způsobem, jakým jsme to v žádné z předchozích fází hry nezažili. A samozřejmě je stále vzrušující zvuk vypadlého legendárního předmětu.

Díky schopnostem a skvělému audiovizuálnímu zpracování je akce zábavná.

Díky snadno dostupné možnosti přeskládat body, nasypané do schopností vaší postavy, jsem několikrát zásadně změni svůj build (jednou jsem hrál na vrhače smrtících kostěných kopí na dálku, podruhé na pastýře kostěných bojovníků, potřetí na jedovatého zloducha všude rozlévající leptavý jed a tak dále) a pokaždé jsem měl tak trochu pocit, že jsem začal hrát novou hru. Podobný dopad na váš herní styl může mít i nalezení nejvzácnějšího „Unique“ vybavení, které je vyloženě designované tak, aby citelným způsobem překopalo fungování vaší postavy. Díky vší téhle pestrosti asi nemusím vysvětlovat, že se ohromně těším, až hru rozehraji znovu za další povolání. Což bude o to zábavnější, že ohromnou spoustu vylepšení si odemykáte pro celý váš profil, takže pak nově založené postavy budou rovnou začínat silnější, vybavenější a na mapě s otevřenými teleporty do všech částí mapy.

Na konzoli PlayStation 5 hra běží naprosto bezproblémově, nezaznamenal jsem vůbec žádný bug, ani problémy s plynulostí nebo třeba online připojením. Do hry se mi pokaždé povedlo zalogovat buď okamžitě, nebo do minuty. Samozřejmě jsem ještě zvědavý na ten nápor po spuštění přístupu pro majitele standartní edice hry, ale podle všeho tentokrát Blizzard dokázal servery nastavit opravdu dobře a hra samotná je ve velmi dobrém technickém stavu, stejně jako velmi bohatá a „dokončená“ po obsahové stránce. Ačkoliv pár věcí v obchodu s kosmetikami je pěkných a také pěkně drahých, legendární brnění na vyšších obtížnostech vypadají tak dobře, že mne přešla chuť si nějaké kosmetiky kupovat. Jsem velmi zvědavý, jak se bude dařit hru živit nadále novým obsahem a jaký úspěch si vyslouží u veřejnosti.