Třetí díl ze seriálu o historii a současnosti speciální vojenské jednotky.
Málo známá 60-tá léta, aneb tažení na Borneo, do Jemenu a Ománu.
V důsledku reorganizace byla 22.SAS začleněna do bitevní formace NATO. Následně v letech 1956 – 1957 proběhla tzv. Suezká krize, což byl spor tehdejších mocností o kontrolu nad strategicky důležitým Suezským průplavem. Pro jednotku SAS to byla tehdy těžká doba. Byli doma ve Velké Británii. Nejdříve umístěni v kasárnách v Malvernu, poté se usadili v Herefordu, kde měli základnu po dlouhých 30 let. V té době začali trénovat v Keni, v Africe, což byla vynikající volba díky jejímu rozmanitému terénu, různorodých přírodních podnínek, i strategické poloze. Ostatně jednotky SAS tam trénují dodnes.
V roce 1961 proběhla akce u oázy Baraimi na hranici Omán-Saudská arabie. O dva roky později (r.1963 ) propuklo povstání NKNA (Národní armáda sev. Kalimantanu) na Borneu, proti brunejskému sultánovi. Ten neváhal požádat svého spojence, Velkou Británii, o pomoc. Volba padla na „SAS“, která k tomuto účelu, byla nejlépe vycvičena. Jejím úkolem bylo, vytlačit povstalce za indonéskou hranici a její následná obrana. Do incidentu se vložila i indonéská armáda, další další nepřítel SAS.
Čtyřčlenné hlídky SAS podnikaly několikatýdenní akce sahající hluboko do nepřátelského teritoria. V roce 1964 podnikli Indonésané letecký a námořní útok na Jahore, ten byl však tvrdě odražen. V bojích na Borneu, se ve službách Velké Britanie, vyznamenali rovněž Gurkové (nepálští vojáci), stejně jako za WWII novozélandští Kiwiové, bojující s obrovskou odvahou a vždy do posledního muže. V letech 1964 – 1967 SAS zasáhla do konfliktu v Jižním Jemenu na Arabském poloostrově. Nejprve proběhla hladká akce v přístavu Aden, jehož ovládnutí bylo strategické, pro jeho klíčovou polohu v oblasti. Nachází se u vjezdu do Rudého moře. Dále akce Radfan a Keeni Meeni, tam se členům SAS podařilo infiltrovat, přímo mezi nepřátele, kteří v Adenu útočili na místní politiky a civilisty.
V roce1970 ománský sultán, požádal Velkou Británii o pomoc proti povstalcům. Bylo mu vyhověno, ale nasazení SAS, ostatně jako vždy, bylo pečlivě utajeno. Šarvátky s nimi probíhaly prakticky po celém Ománu.O rok později (r.1971) následoval útok na Dhofar, pod krycím jménem „Operace Jaguár“. Příští rok bitva o Mirbat, kde povstalci byli doslova rozprášeni jen devíti členy SAS. Po dalších čtyřech letech tvrdých bojů, nastal v Ománu konečně klid. Na jednotky SAS, čekal v té době, nejtěžší nepřítel Velké Británie, obávaná IRA (Irská republikánská armáda) o jejích metodách vyjednávání, slyšel snad každý.
Nepřítel SAS:
Možná, že čtením podobných článků, o speciálních jednotkách vzniká dojem, že např. SAS vždy bojovali proti slabšímu nepříteli. Opak je však pravdou. Už v době svého založení, v těžkém období druhé světové války, jednotka bojovala proti dobře vyzbrojenému nepříteli, který až na malé výjimky, měl početní převahu.
Určitě vás napadne otázka: Jak bylo tedy možné v takové akci zvítězit?
Bylo to právě použitím brilatní taktiky, pečlivého plánování a přípravy každé akce.
Samozřejmě tu velkou roli hraje i vynikající výcvik členů SAS. A jejich připravenost reagovat na rychle se měnící podmínky zásahu. Muži SAS mnohokrát dokázali strhnou vítězství na svojí stranu, nejen díky své odvaze, vysoké bojové morálce a statečnosti, ale také díky bleskovému vyhodnocení danné situace a rychlé reakce na ni.
Na druhé straně nepřítel v lokalitách, jako je Blízký východ, nebo jihovýchodní Asie disponuje fanatickým, často až sebevražebným odhodláním. Jehož základem je jiná mentalita lidí a bojovníků v těchto končinách. Dnes jsou nejvíce známi tzv. mudžáhidé, což jsou bojovníci, zvláštím obřadem prohlášeni za mrtvé. Takoví vojáci pak bojují bez emocí, jen proto, aby padli v boji ale před tím zabili, co možná nejvíce nepřátel.
Výzbroj nepřítele byla v té době velice podobná té co používala SAS. Tehdy ještě nebyla používaná taktika známá z dnešní doby, nejprve tvrdě zdecimovat nepřítele bombardováním ze vzduchu a následně pozice „pouze“ vyčistit, nasazením pozemních speciálních sil. Členové SAS bojovali často tváří v tvář svému nepříteli a jen právě díky svým bojovým dovednostem, získaných při tvrdém tréninku, vítězili. Což platí dodnes.
SAS dnes patří ve světě k velice populárním speciálním jednotkám a je jí věnována řada naučně-odborných publikací a TV pořadů.
