Je tu třetí část mé série článků. Je jasné, že tohle všechno je jen můj osobní názor, některé zde vypsané věci můžou ostatní jedinci brát jako něco dobrého (například hned první bod), ale já mám na to prostě svůj názor. Také je zřejmé, že vždy se tu najde něco, co jde příkladem, ale já se spíše zaměřil na to, co tu je špatně. Tak jdeme na to.
1) Remastery nových her
S příchodem nové generace konzolí jsme byli svědky zajímavého jevu. Začaly se na nás ze všech stran sypat remastery her. A to nejen starších, ale i relativně nových. Důvodem byl celkem nepřekvapivě zisk, kdy u některých děl lidé spokojeně chrochtali blahem, zatímco vydavatelé hromadili utržené peníze a kupovali si nové vily.
Rozesmál mě třeba remaster Resident Evil 4, který vyšel na počítače v totožném stavu, jako jeho předchůdce. A co víc, měl úplně ty samé chyby! Někdy totiž remaster znamená jen o něco hezčí grafika a tím to hasne. Proč se snažit, když pobláznění zákazníci koupí cokoliv, že. Na druhé straně tu jsou pak i povedené remastery, například série Metro.
Některé jsou zase zdarma pro vlastníky původní hry, jako před pár dny série Bioshock. Obecně mi ale tento trend vadí, protože místo toho, aby se tvůrci her zaměřili na nové značky, stále dojí jen tu jednu a já nevidím důvod, proč by některá hra měla vyjít několikrát na různé platformy. Tohle je ale problém právě u konzolí, kdy si hru z PS3 na PS4 prostě nezahrajete. Což je smůla, ale funguje to takhle už dlouhou dobu, takže není důvod hned vydávat remastery a zůstat na mrtvém bodě. Jen si vezměte, kolik nových úspěšných značek vyšlo na novou generaci konzolí? A kolik na ni vyšlo remasterů a remaků apod.?
2) Různé kolekce
Někdy se stane, že si vydavatelé chtějí vydělat ještě nějaké to euro navíc, aniž by hnuli prstem. To přichází na řadu nejrůznější speciální kolekce. Někdy to je logicky zahrnutí všech dílů série do jedné krabičky (Mass Effect), jindy to jsou dva dosud vydané díly nějaké série. Nebo u série Assassins Creed kolekce s Eziem. Či vydání základní hry s datadiskem a všemi DLC.
Jenže někdy je těch kolekcí více, než je zdrávo. A co hůř, někdy vycházejí kolekce vždy po novém přírůstku do dané série. Právě Ubisoft je v tomhle ohledu snad nejlepší, ale opravdu to není něco, čím by se měl chválit.
Co je ale horší je to, co udělala EA se sérií Mass Effect. Před lety, krátce po vydání závěru trilogie, oznámila vydání všech tří dílů ve speciální kompletní edici. Cena byla také příjemná, tudíž prostě nebylo o čem přemýšlet. Jenže by to nebyla EA, aby v tom nebyl určitý háček, že. Průser byl v obsahu, který byl neúplný. Chyběly DLC. A to nejen pro třetí díl (což by se dalo ještě pochopit – přece jen vyšel nedávno, tak nejsou všechny dodatky vydané, takže nemůžou logicky být ani v té krabičce, i když by si je pak člověk mohl stáhnout, že), ale i pro zbylé dva. Vypadalo to, jako by prostě někdo náhodně vybral DLC, které zde budou a na zbytek se kašle. Kompletní edice trilogie Mass Effect tedy nebyla tak kompletní a tudíž jsem od ní dal ruce pryč. Škoda.
Zde si musím i rýpnout do EA. Mass Effect 3 totiž nečekaně nenavazovalo na konec dvojky, ale právě na jedno DLC do druhého dílu, tudíž jste bez jeho zahrání byli na počátku zmatení. Ale nebojte, stejnou praktiku udělali i u třetího Dragon Age. Je to opravdu úžasné.
3) GotY edice
Game of the Year titul, zkráceně GotY (nebo GOTY, ono to je jedno), obdržela dříve hra, která byla prostě opravdu hrou roku. Časem se význam přenesl na to, že je to jakási ultimátní edice. Obsahuje vše, co pro danou hru vyšlo (datadisky, DLC, Season Pass). Jenže se nenechte opět zmýlit. Podobně jako výše u ME, i zde jsou výjimky.
Osobně vím pouze o jednom příkladu, možná někdo ze čtenářů bude vědět o více. Můžete se podělit v komentářích. Já mám však na mysli Borderlands 2. Ano, nejen, že má hromadu DLC a že Season Pass neobsahuje všechen obsah, ale navíc ani GotY edice není kompletní. To už zavání opravdovým zlatokopectvím a oblbováním zákazníků, ze kterých chtějí vytřískat co nejvíc peněz. Ano, GOTY edice obsahuje všechny důležitější přídavky, ale to neznamená, že by ji to nějak ospravedlňovalo.
4) Sběratelky
Já sběratelky nesbírám, ale poslední dobou si všímám několika negativních trendů. Za prvé Ubisoft (kdo jiný taky, že… a pak se lidé diví, že se na tuto společnost všude nadává) vydává několik verzí sběratelek. Ještě teď se směju tomu, když jsem viděl všechny ty edice pro AC: Syndicate. Tady máte figurku, tady figurka není, tady je jiná figurka… každý si vybere!
Za druhé to je popírání smyslu sběratelek. Měly by být omezeny, díky čemuž se po čase stanou raritními kousky a stoupnou na ceně. Jenže některé společnosti (zdravím, Ubisofte) tohle nepochopily. A tak jich vyrobí tolik kusů, že o nějakém sběratelství nemůže být ani řeč. A poté samozřejmě i prodávají některé věci zvlášť, aby se neřeklo, že se na všechny nedostalo. Některé sošky ze sběratelek tak můžete koupit za hromadu peněz i samostatně.
A do třetice to je cena oněch sběratelek. Ano, je vyšší, což je pochopitelné. Jenže cena ne vždy odpovídá obsahu a ten je poslední dobou bídný.
5) Kašlání na PC
Kromě toho, že ne každá hra vyjde i na počítače, o čemž se trochu více rozepíšu v dalším bodě, to jsou i hardwarové nároky. Ty jsou dost často neúměrné tomu, jak hra vypadá a co obsahuje. Ruku v ruce s tím jde i (ne)optimalizace, která je mnohdy tak příšerná, že daná hra má hromadu negativních hodnocení v den vydání. Nebo, jak se to stalo například u Batman Arkham Knight, je stažena ze Steamu. Je jasné, proč mají v dnešní době hry takové nároky, jaké mají. Je to kvůli tomu, že lidé si koupí daný HW, i když ono dílo spustí bez problémů na starším stroji. Počítačová negramotnost je velkým problémem. A to i přes to, že to tak nikomu nepřijde. Lidé prostě netuší, jaké má jejich PC střeva a především u žen a dívek jsem se setkal s tím, že si koupí předražené herní notebooky a hrají na nich. Doma. Nikam je nenosí.
PC platforma má ale ještě jedno mínus, kdy na něj nevychází určité typy her. Je to zřejmé především u sportů. Kdy naposledy vyšlo NHL na počítače? 2009. Ano, dlouhých sedm let se na nás kašle. Za poslední dobu mě ale naštvalo nevydání DLC pro hru Mortal Kombat X. Vyšlo na konzole a na počítače ne. Důvod? Prostě jim na nás nezáleží. Nedávno ohlásili kompletní edici a hádejte co. Najednou to jde a bude tam i onen dodatek, který se na naši platformu nikdy nedostal.
6) Exkluzivity
Téma exkluzivit je velmi obsáhlé, proto přijdu přímo k věci. Nemám je rád. Dle mě by měly být hry přístupné co nejvíce lidem. Pokud jste fanouškem určité série, tak snad i vám záleží na tom, aby se dostala do rukou co nejširšímu spektru obyvatelstva, ne? Proto nemám problém s tím, když se nějaká exkluzivní hra stane neexkluzivní (ehm). O tomhle tématu zde dost možná někdy napíšu větší článek, takže jdeme dál.
Časové exkluzivity jsou špatné. Proč má člověk čekat několik měsíců nebo dokonce i rok (jako tomu bylo u Rise of the Tomb Raider), aby si mohl zahrát hru, která již dávno vyšla na jinou platformu? Proč tam dávat tenhle umělý požadavek, který akorát naštve co nejvíce zákazníků? To si opravdu naivně myslí, že tento krok přinutí lidi si koupit danou konzoli? Upřímně doufám, že nikdo není tak hloupý, ale je asi i jasné, že se takoví jedinci najdou.
Na závěr tohoto bodu bych chtěl vzpomenout exkluzivní DLC. Jako by nestačilo, že se některé hry nepodívají za hranice své jedinečné konzole, jsou tu i stažitelné přídavky, které také nerady cestují. S odstupem času jsem možná za to i rád, jelikož kvalita toho DLC je opět na bídné úrovni, ale z principu se mi to nelíbí. Řeč je o přídavku ke hře Batman Arkham Knight – konkrétně o Scarecrow Nightmare. Když bylo oznámeno, jásal jsem. Tedy dokud jsem nezjistil, že vychází pouze na PS4. Jenže ono je toho víc. Není to pouze Batman a Warner Bros., ale i další a další společnosti to takhle dělají. A jako člověka, který má rád celou hru, je tohle prostě peklo. Koupím si základní hru, Season Pass a ještě mi budou chybět speciální DLC, která někdo vydává jen na určité platformy? A to jsem ještě ani nezačal psát o různých promo přídavcích. Kdy některé obchody mají svá vlastní DLC (viděl jsem zatím jen výjimečně, ale i tak je to prostě blbost).
Pokračování příště
A i předposlední část je za námi. Nezbývá, než nahodím na blog i závěr a všichni poté můžeme jít opět klidně po svém. Opět se můžete podělit o vaše názory do komentářů a já opravdu doufám, že se vám tenhle článek líbil.